Debrecen – 27. září
Dva dny strávili češti reprezentanti v Debrecenu. Na sobotu naplánované finále evropského šampionátu dvojic spláchnul déšť. Po podepsaném signing-on nezbylo, než čekat na druhý den navzdory skutečnosti, že se polská play-off kvůli mistrovství Evropy neodkládají. Nakonec se trojice Václav Milík, Eduard Krčmář a Zdeněk Holub vrátila s bronzem. Milan Špinka se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že napřesrok má opět chuť bojovat o zlato.
Sobotní déšť byl zoufalý. Podepsal se na stavu oválu natolik, že pořadatelé museli zrušit dopolední trénink. A nakonec navzdory částečnému zakrytí dráhy i závod, který byl přesunutý na neděli. Ve stejný den ovšem vrcholila polská liga.
Eduard Krčmář měl být v záloze pro cestu do Gdaňsku, zatímco Václav Milík figuroval v nahlášené sestavě Wroclawi pro výjezd na finálovou odvetu do Leszna. „Byl jsem nasranej‘,“ nezastírá pardubický závodník. „Nemoh‘ jsem jet v Polsku, v Maďarsku hodně pršelo. Tím pádem jsem přišel o úplnej‘ vrchol sezóny. To se přece nestává každej‘ rok jet finále polský extraligy!“
Nakonec však měl famózní vstup do debrecínského závodu, v němž spolu s Eduardem Krčmářem obhajovali zlato z loňského Divišova. V rozjížďce s číslem dva rozdělil Grigorije Lagutu a Vitalije Bjelousova, vzápětí dvakrát vyhrál.
„První jízdu jsme jeli s Rusama,“ ujímá se role vypravěče Milan Špinka. „Oba střelci. Venca dojel za Lagutou. Druhou jízdu s Němcema jsem si sliboval 5:1, ale bylo to 4:2. Kai Huckenbeck dojel před Edou, takže jsme ztratili. Největší průser byl s Maďarskem. Skončilo to zase 4:2.“
Po polovině svých startů měl český tým deset bodů. Poláci, kteří doplatili na technickou závadu Sebastiana Ulamka, se chlubili třinácti, Rusové čtrnácti. Kvůli polské lize nasadili Lotyši nováčky, zatímco po pádu na Zlaté přilbě musel Fritze Wallnera nahradit Alexander Schaaf. Vyšší ambice neměli ani Němci, ani Maďaři a česká naděje na obhajobu byla stále reálná.
Milan Špinka bilancuje evropský šampionát dvojic:
„Hodnotím to, že máme medaili, to je důležitý. Je to až bronzová, ale jsme rádi. A příští rok zase budeme bojovat o zlato.“
Rozjížďka s číslem třináct svedla Václava Milíka a Eduarda Krčmáře na startovní rošt s Poláky. „Vašek dojel druhej‘ na dva body, Eda nebodoval,“ říká Milan Špinka. „Po poradě s kapitánem Vaškem jsme si řekli, že zkusíme Zdeňka Holuba. Co se ale nestalo? Na startu sedmnáctý jízdy mu prdnul zadní řetěz!“
Za těchto okolností nezbylo, než aby Václav Milík s Eduardem Krčmářem rozjížďku s číslem dvacet vyhráli poměrem 5:1. „To se nakonec podařilo,“ pokračuje Milan Špinka, jenž stále neměl dojít klidu. „Vaškovi začala prskat motorka. Protože měli na Lotyše náskok, dojel to, ale byly to nervy.“
„Odpad‘ mi kabílek, takže mi motorka přestávala jet, jsme aspoň třetí,“ vysvětlil Václav Milík. A na téma závad si zafilozofoval i Zdeněk Holub. „I defekty se stávaj,“ pokrčil rameny. „I v nejmenší vhodnou chvíli. Ale jsem taky bronzovej‘ z mistrovství Evropy.“
Přitom navzdory všem patáliím se naši borci mohli vracet se stříbrem. V poslední rozjížďce v souboji s Poláky upadl Vitalij Bjelousov. Při repete neměl Grigorij Laguta v první zatáčce žádné místo a ocitnul se na ovále. Protesty nepomohly, byl vyloučen a Dawid Lampart s Damianem Balinskim si v poměru 5:0 zajistili titul. Rusové byli druzí, ale jen o dva body před Čechy.
„Chvíli jsme měli smůlu, chvíli štěstí,“ komentuje výsledek Milan Špinka. „Neobhájili jsme titul, ale vezeme železo, přivezli jsme bronz. Jsou to závody, stát se může cokoliv a kdykoliv, papíroví favoriti byli Poláci a Rusové, už jen těmi jmény.“
Foto: Zdeněk Holub starší
