Divišov – 24. září
Sedmý říjnový den roku 1990 se v Divišově po dlouhatánské přestávce znovu otevíraly brány plochodrážního stadiónu. Tehdy se československý šampionát družstev naposledy konal jako prolínací soutěž napříč spektrem obou lig, takže mistrem mohl být kdokoliv. Nakonec zlatými věnci mávali Antonín Kasper, Petr Vandírek, Lubomír Jedek, Robert Ráliš, Jan Fejfar a Jan Štěpánek. S vestami Olympu A za sebou nechali o jediný bod pardubické SVS, zatímco Jan Holub v rozjezdu s Vlastimilem Červenkou poslal na bronzovou pozici béčko Olympu na úkor Březolup, jež se poprvé ve své historii objevily mezi domácí elitou. Takřka na chlup po pětadvaceti letech můžeme v pondělí být pod Blaníkem svědky korunovace ligové šampióna, jelikož Pardubicím stačí ke zlatu druhé místo.

 

Aleš Dryml se ve Slaném netajil zklamáním z posledního místa. Nicméně se vyjádřil ve smyslu, že Pardubice takovou lekci potřebovaly, aby si z ní vzaly ponaučení pro dvě závěrečná kola. O sestavě je samozřejmě ještě předčasné mluvit, nicméně jak duel o zlato vnímá Lubomír Vozár?

„Závod je závod,“ přemítá, přičemž připouští, že mu pardubický super víkend poněkud odvedl myšlenky jiným směrem. „Ještě musíme vyřešit sestavu. Teď jsme měli starosti okolo Přilb, všechno jsme museli uklízet.“

Praha se dostala ve Slaném do hry o titul, nicméně vzhledem k situaci v tabulce nemůže hrát nic jiného než vabank. Tomáš Topinka neztrácí ani půdu pod nohama, ani humor. „Jako tygr,“ reaguje na dotaz, jak se bude prát o obhajobu loňského zlata. „Zařvu a lehnu (smích).“

Ptát se po konkrétních jménech v pondělní sestavu přinese stejný výsledek jako renesančnímu alchymistovi pokusy najít kámen mudrců. „Kdybych byl v kůži Pardubic, udělal bych to tak, že bych vyhrál titul až doma,“ stylizuje se pražský kouč do kůže svého pardubického protějšku. „S takovou sestavou si to mohou dovolit. Stačí jim jedno druhý místo a určitě by to bylo z pohledu domácích fanoušků zajímavější, jako to bylo třeba při finále loni. To jim sice nevyšlo, vyhráli jsme my, ale zajímavý to bylo (smích).“

Zda se budou nakonec radovat Pardubice či Praha, bude jasné na sklonku příštího pracovního týdne. Ví se pouze, že na zlato už nemohou dosáhnout ani Slaný, ani Mšeno, byť by se Milan Mach a Petr Vandírek stavěli v boxech na hlavy a k pohybu se odráželi ušima.

 

Východisko k titulu:

Pardubice:	V současné době mají jednadvacet tabulkových bodů. Kdyby si z Divišova odvezly tři body za druhou příčku a doma by skončily až poslední, skončí s pětadvaceti. I kdyby Praha vyhrála v Divišově a v Pardubicích, dostala by se také na pětadvacet tabulkových bodů, avšak převaha pětatřiceti bodů z jízd je ve dvou závodech propastná.
Praha:	Se sedmnácti body musí dvakrát zvítězit. Potom by v tabulce měla pětadvacet bodů, avšak Pardubice by musely skončit třetí jak v pondělí v Divišově, tak v pátek ve svém Svítkově.

Skončí boj o extraligový titul již v pondělí nebo budeme čekat do pátku?

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)