Slaný – 11. července
Ještě před rokem bychom rozhodně nečekali, že jeho jméno budeme číst ve startovních listinách dlouhodrážních závodů. Projekt pomoci české dlouhé dráze však otevřel vrátka tohoto odvětví pro borce, jimž doposud byl blízký klasický speedway. On se shodou okolností dostal i do reprezentace včetně národního týmu a minulý týden okusil i travnatý ovál při pouťáku v Zweibrückenu. Michal Dudek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že chce tímto směrem pokračovat i nadále.
Mühldorfské poznání
„Dal jsem se na pořádný závody,“ říká Michal Dudek při zmínce o začátku jeho dlouhodrážní kariéry., aby se jedním dechem pustil do rozvíjení své myšlenky. „Je to něco jinýho než klasická dráha. Rychlejší a víc na fyzičku. Jel jsem v Mariánkách a pak druhej‘ den v Liberci a nemoh‘ jsem se tam vejít a přišlo mně, jako když stojím.“
Dlouhodrážní kariéra Michala Dudka přitom odstartovala poměrně nenápadně. „Začalo to o tréninku v Mariánkách,“ vypráví slánský závodník. „Pak byl mistrák, potom jsem tam jel mistrovství světa. Měl jsem bejt‘ náhradník, jak se ale zmáknul ten Dán, jel jsem celej‘ závod.“
Při své premiéře skončil třináctý a neměl daleko od zkušenějších Rodney McDonalda či Jesse Mustonena. „Chtěl bych poděkovat panu Drymlovi,“ nešetří Michal Dudek vděčností. „Zařídil, že mi jeden jeho bejvalej‘ soupeř půjčil motorku. Udělal jsem takovej‘ výsledek a dostal se do mistrovství světa družstev.“
V národním týmu byl Michal Dudek naposledy před čtyřmi lety ještě ve svém juniorském období, nyní se do něho po zranění Martina Málka a Hynka Štichauera vrátil na dlouhé dráze. „Tam mi Peter Gerdemann zase půjčil motor,“ popisuje.
V mistrovství světa družstev se postaral o překvapení, když v rozjížďce s číslem tři dorazil do cíle jako druhý za Angličanem Richardem Hallem. Sedm bodů spolu se třetím Josefem Francem byl nejlepší výsledek českého týmu během závodu. Všechny jízdy jsme sice prohráli a skončili poslední, avšak Michal Dudek si ujasnil jednu zásadní věc.
„Budu se tomu věnovat víc,“ plánuje svou dlouhodrážní budoucnost. „V Mühldorfu mi pomáhal i Káča domlouvat se s tím Němcem. Za to mu moc děkuju.“
Trávařské zkušenosti
Příležitost k dalšímu svezení se nabídla záhy. „Oslovili mě tam, abych jel trávu ve Zweibrückenu,“ vysvětluje Michal Dudek, proč se den před šampionátem dvojic vydal na 1260 kilometrů dlouhou cestu.
„V první jízdě jsem odjel kolo a půl a myslel jsem, že neslezu z motorky,“ popisuje své první seznámení s travnatou dráhou. „Moje nejrychlejší jízda měla průměr 107 kilometrů za hodinu. Je to hodně na fyzičku, bolely mě kolena, stehna, kotníky, zápěstí, všechno.“
Nicméně zkušený závodník se učí rychle. „Ve druhý jízdě jsem zjistil, jak si člověk na motorce uleví,“ pokračuje slánský závodník ve svém vyprávění. „Ale jedeš a najednou si vyskočíš i s motorkou. Chová se jako na šroubkách, pořád se přetáčí a předjíždí tě zadní kolo. A když odstartuješ po zadním, nezahneš.“
V dobře obsazeném mezinárodním pouťáku skončil s pěti body desátý. „První jízdu jsem jel natřikrát,“ přidává Michal Dudek další poznatek. „Pokaždý někdo upad‘. Už jsem byl hotovej‘ po první jízdě.“
Každopádně, přijde-li další nabídka, Michal Dudek rozhodně neřekne ne. „Doufám, že v tom je budoucnost,“ přemítá. „Budu to střídat s krátkou a uvidím. Ještě sehnat motorku a pořádnou rámovinu. O dalších závodech nevím, ale Káča Kadlec říkal, že až něco bude, ozve se. A ještě děkuju Zdeňkovi Uhlovi a Patriku Linhartovi, že mi při závodech pomáhali.“
Foto: Michal Dudek, Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Jiří Bayer a Mirek Horáček
