Zlín – 22. prosince
Personální stav české ploché dráhy se letos dostal na historická minima. Shodou nešťastných okolnost í se klíčové finále českého šampionátu nemohlo obejít bez hobíků, dvěstěpadesátek i pomoci ze zahraničí. Napřesrok ale přebor dostane novou posilu.

Filipu Hromasovi je dnes šestadvacet. Byť by jeho příjmení mohlo prozrazovat napojení na Divišov, není tomu tak. Byť ve středočeském městysu na dohled od bájného Blaníku jeho závodní příběh vlastně odstartoval.

„Děda mě sem ve třinácti vzal na závody,“ říká Filip Hromas, jenž záhy po svém zážitku zamířil do Březolup. „V šestnácti jsem seděl poprvé na plochodrážní motorce, kterou mi půjčoval Petr Popelka. Rok jsem se vozil, ale moc jsem se neposouval. Skrz svůj blbý přístup jsem to vzdal.“

Závodní motory slýchal z bezprostřední blízkosti i nadále. „Přišla éra rallye,“ nepřekvapí Filip Hromas pocházející od centra legendární Barumky a dalších epických soutěží. „Jezdil jsem soutěže jako řidič i spolujezdec. Až jsem se, i když pozdě, dostal zpět na plochou dráhu. Koupil jsem si motorku GM a příští rok bych chtěl zkusit přebor republiky.“

Letos si Filip Hromas vyzkoušel kostěnický ovál, byl také na rozlučkách v Kopřivnici či v Divišově. „Chci poděkovat všem, co mě podporují,“ říká. „Lidem, kteří mi pomohli k tomu, aby plochou dráhu jezdit šlo, jako je například Jan Macek. A celé své rodině.“