Plzeň – 29. června
V devadesátých letech platilo, že české extralize dominuje Praha. A že čas od času ji vyhrají i Pardubice. Vítězství Viktorie Žižkov v Poháru Svět motorů 1967 a zlato Slaného z devětašedesátého byly rarity. Jenže doba se měnila. Slaný se namlsal stříbrem roku 1993. Na další sezónu si pojistil také Zdeňka Tesaře, ale jarní prohra v Březolupech mu dala najevo, že být šampiónem není jen tak. Záhy úřadovala Plzeň, pro níž Jiří Štancl domluvil hostování Simona Wigga. Výsledkem se stal mistrovský titul. Minulou sobotu se při evropských devatenáctkách na něho vzpomínalo.

Džípy jsou při nástupech před velkými závody v Plzni již tradicí. Tentokrát do nich nasedli i závodníci, kteří před třiceti lety posadili klub poprvé na mistrovský trůn. Jeden terénní vůz jim byl málo a před publikum na hlavní tribuně vyskákali ze dvou.

Spíkr Roman Hájek je divákům představil i s jejich přínosem zlaté medaili. A Jiří Štancl starší je dekoroval pohárem. Na řadu se postupně dostali Lumír Lang, Josef Lučík, Karel Kouba, Bořivoj Hádek, Jiří Štancl mladší, který speciálně přiletěl z Anglie, Jan Hádek, Tomáš Bouček i současný šéf klubu Jiří Štrobl.

Nepřipomenuta nemohla zůstat ani jména těch, co již nejsou mezi námi, Jiřího Boučka, Václava Vernera a samozřejmě Simona Wigga, jenž měl na zlatě v extralize 1994 olbřímí podíl. Dárkový koš posléze obdržel také Jiří Štancl starší. A to nejen za působení na slavnosti, vždyť to byl právě on, kdo angažmá legendárního Angličana domluvil.

Jen po jednom pozvaném nebylo ani vidu, ani slechu. Jan Holub totiž spoléhal na syna a trošku přitom zapomněl na čas. Dorazil, když už evropské semifinále bylo v plném proudu. Slavnost před diváky se už neopakovala. Přesto také on dostal pohár a vyfotil se s legendárním zlatým týmem alespoň v klubové hospůdce.