Grudziadz – 20. července
Druhé finále evropského individuálního šampionátu hostil Grudziadz. Leon Madsen začal mezi poraženými, ale jeho nulu záhy rozmnožily další důležité body. Triumf v rozjížďce poslední šance jej dostal do finále. V něm skvěle odstartoval a dovdl za sebou k šachovnicové vlajce Kacpera Worynu, Piotra Pawlickeho a Mae Frickeho. Václav Milík skončil třináctý.
Liberec – 20. července
Polsko by pro své plochodrážní superlativy potřebovalo speciální vydání Guinessovy knihy rekordů. Není divu, že i zápolení amatérských závodníků stojí za to. V našich podmínkách dobře známý Blažej Skrzeszewski oděl BUDEX Amateur Speedway Speedway Cup do šatů připomínajících velké ceny, nicméně nikoliv tak formálních, aby se z boxů vytratila přátelská atmosféra. Na ovále se ale závodí pěkně zostra. V Liberci, který patří k tradičním štacím série, se Patrik Linhart popral o triumf v hlavní kategorii. Rubena Guikemu překonal až těsně před metou způsobem, jenž by aspiroval na titul předjížděcí manévr roku.
Maratón sprinterských rozjížděk
Slunečný den lákal spíše kamsi k vodě. Hodně lidí takovému svádění rozhodně podlehlo. Na druhou stranu BUDEX Cup zamířil do Liberce. Domů. Jak se několikrát vyjádřil Blažej Skrzeszewski. Depo ve starých Pavlovicích praskalo ve švech. Věroslav Kollert se přesto usmíval od ucha k uchu. V jeho plánech jsou tréninkové kempy pro více účastníků. A polská amatérská série přinesla příležitost, jak si podobné uspořádání boxů vyzkoušet rovnou v praxi.
Ohlášených čtyřicet borců se neobjevilo. Omluvenek ale nebylo mnoho. Škrty byly marginální, z rozpisu vypadly pouhé dvě jízdy. Přesto jich zbývalo úctyhodných pětapadesát. A do toho dalších pět v kategorii 250 Young Stars. Číslovka v jejím názvu byla přece jen poněkud zavádějící.
S dvěstěpadesátkou dorazil pouze Petr Marek, jemuž liberecký trénink přišel vhod před mistrovským podnikem příští neděli. Dominik Hrbek a Rafal Romaniak sedlali pětistovky. Adam Nejezchleba měl přiškrcený půllitr, jenže po tréninku jej musel odstavit.
Liberečáci přehodili motor za normální pětistovku. V úvodní jízdě nechal za sebou Rafala Romaniaka, ale zapalování nevydrželo. Zbytek mítinku absolvoval se čtvrtlitrem, což rozhodlo o vítězi. Poláka potrápil ve třetí rozjížďce Petr Marek, v poslední rozjížďce porazil Adam Nejezchleba, ale kubické centimetry v konečném součtu rozhodly.
Martin Švestka líčí svůj vstup do závodu v rozjížďce s číslem dvě:
„Od těch prken to bylo daleko. A Sjoerd letí.“
Mladé hvězdy stejně jako amatéři jezdily své jízdy na dvě kola, což závodu dávalo neuvěřitelně hbitý spád. I výkonnostně nižší kategorie nechávaly za sebou skvělé emoce. Kupříkladu Arkadiusz Kaczmarek, suverén bronzové skupiny, měl na tribunce u depa neskutečně hlasitý fan club.
V kategorii Silver zase rovnou tři účastníci dojeli do cíle navzdory pádům. Až ve finále upadl Artur Pawlak v první zatáčce a vracet se do sedla postrádalo smysl. Zlatá skupina již měla závody srovnatelné s regulérním závodem a její účastníci by si určitě neuřízli ostudu ani při českém přeboru.
Mezi sedmi jejími účastníky nechyběl ani Jan Buňka. Ačkoliv má platnou licenci, jeho závodní curriculum vitae kromě kostěnických mítinků obsahuje jen loňský MACEC Cup. V Liberci startoval poprvé. K triumfu v rozjížďce s číslem šestnáct mu nechtěně pomohl Oskar Bela.
V posledním výjezdu se opřel o nafukovací mantinely, ale nakonec i on dospěl k šachovnicové vlajce. Jan Buňka byl u ní dříve. A posléze svou cestu dnešním závodem ukončil třetím místem v prvním semifinále. Především ale s dobrou náladou a dalšími plány.
Vzdávej se až za cílem
Libereckým depem se nesla především polština. Nechyběla ani němčina, dánština či holandština. A také čeština. Nejen kvůli pořadatelům. Největší kontingent domácích závodníků se sešel v elitní kategorii Platinum. Daniel Halamka začal zvolna.
První bod utržil až v třiadvacáté jízdě na úkor Ronnyho Webera, jenž k nám před pár lety jezdil v roli mechanika své mladší sestřičky Sindy. Přitom Čechovi nechybělo mnoho a sebral skalp také Sjoerda Rozenberga, další dobře známé persony našich kolbišť.
V šestatřicáté jízdě za sebou Daniel Halamka nechal Martina Švestku a v cíli mu nechybělo mnoho na Johna Pedersena. Dán byl ve svých pětašedesáti letech nejstarším účastníkem dnešního klání, ale na ovále se vůbec neztratil. V cíli semifinále nakonec téměř z finále vyřadil Henka Koonstru.
Danielu Halamka se do semifinále nepodíval. Martin Švestka nezačal vůbec špatně. Hned na úvod startoval do mantinelu, ale dokázal se rychle dostat za záda Sjoerda Rozenberga. Létající Holanďan jej ale dál nepustil. Bývalý pražský a mšenský borec bohužel bojoval nejen s nastavením spojky, ale také křečemi v noze.
Patrik Linhart naskočil do BUDEX Cupu vůbec poprvé. A neskrýval ambice celý závod vyhrát. Dvěma hladkými triumfy se za svým cílem vydal nejkratším směrem. V rozjížďce s číslem dvacet čtyři ale nenašel dobré místo na startovním roštu. A po dvou kolech mu na Olivera Pettersdorfa chybělo jen pár centimetrů.
V poslední sérii opět vyhrál, jenže v semifinále mu zatrnulo. Ruben Guikema vyhrál stylem start – cíl a on teprve na protilehlé rovince druhého okruhu podjel Sjoerda Rozenberga. Byl zachráněn, zatímco Martin Švestka, jehož braly křeče už do celé nohy, byť vypil mnoho litrů nápoje s hořčíkem, z finále vypadl.
Patrik Linhart vysvětluje, proč si ve finále vybral modrou pozici:
„Bílá už byla krásně vymydlená. Ke všemu mi spadla po startu plechovka a táhnul jsem si ji za sebou na provázku.“
Finále přineslo slánskému závodníkovi ještě větší výzvu. Dopředu letěl Ruben Guikema. Patrik Linhart neměl ideální start, ale během úvodního kola se mu povedlo konsolidovat druhou pozici. Pak už mu do cíle zbývalo jen jedno jediné.
Útok vnějškem první zatáčky nepřinesl vůbec nic. Proto vsadil vše na vabank posledního oblouku. Vletěl do něho po spodní straně, ale Ruben Guikema stále vedl. Ve výjezdu byl předním kolem za lajnou a tlačil se ven. Holanďan se lekl a skončil málem až na bariéře, ale Patrik Linhart za svůj manévr bral vítězství.
Hlasy z depa
„Hezký, užil jsem si to,“ radoval se Patrik Linhart. „Ve finále jsem musel útočit zezadu, posral jsem start. Říkal jsem si, teď to přede mnou všichni zavřou. Naštěstí ne. Byl jsem rychlejší než Ruben. Nevěděl jsem ale, kudy ho na něj. Risknul jsem to. Musel jsem bejt zlej. Čekal jsem ránu, že mu vezmu kolo. Ustál to. Já bych měl zkaženej celej večer, kdybych byl až druhej. Super odpoledne, jsem z něho nadšený.“
„Vždycky chyběl kousíček,“ posteskl si Martin Švestka. „Z toho vedra mě začaly brát křeče, jsem tady pět hodin v kombinéze. Dal jsem nový pružinky do spojky, co jsem ještě nejen. Utahujou se na jiný otáčky, to jsem posral. Pořád se mi to zvedalo na startu.“
„Původně jsem si říkal, že si to pojedu užít,“ svěřoval se Daniel Halamka. „Měl jsem stres a nervy, ale dobrý. Věděl jsem, že jede s paličema. Mám radost, že jsem předjel Martina Švestku. A velkou radost, že vyhrál Patrik. I když toho Rubena málem zabil.“
„Ostrá závodní premiéra v Čechách,“ usmíval se Jan Buňka. „Užil jsem si to. Chtěl bych se sem vrátit za rok, chtěl bych i do Polska, kdybych sehnal někoho s sebou. Když budu cejtit, že na to mám, pojedu i další závody v Čechách. Dnes to byl fakt zážitek.“
TOT
SF1
SF2
FIN
Platinum:
1. Patrik Linhart, Slaný
3 3 2 3
11
2.
1.
2. Ruben Guikema, NL
2 2 3 2
9
1.
2.
3. Henk Koonstra, NL
1 2 2 3
8
2.
3.
4. Oliver Petersdorf, D
3 3 3 2
11
1.
4.
5. John Pedersen, DK
1 3 1 3
8
3.
6. Sjoerd Rozenberg, NL
3 2 2 1
8
3.
7. Tommy Schwalb, D
2 1 3 1
7
4.
8. Martin Švestka, Slaný
2 1 1 1
5
4.
9. Daniel Halamka, Praha
0 0 1 2
3
10. Ronny Weber, D
1 1 0 0
2
11. Reimat Schwinkendorf, D
0 0 0 0
0
Gold:
1. Mateusz Durkowiak
3 3 3 3
12
1.
1.
2. Marcin Boniowski
2 2 2 3
9
2.
2.
3. Jürgen Kramer, D
2 – 2 2
6
2.
3.
4. Dominik Picz
3 1 3 2
9
1.
4.
5. Jan Buňka, Pardubice
1 3 0 1
5
3.
6. Oskar Bela
1 2 1 1
5
3.
7. Fabian Stawinski
– – – –
DNR
Silver:
1. Arian Bahlke, D
3 2 3 3
11
2.
1.
2. Hubert Cienski
1 3 2 3
9
1.
2.
3. Damian Gancarz
0 2 2 1
5
2.
3.
4. Artur Pawlak
2 3 3 2
10
1.
F
5. Robert Zygalski
3 3 3 3
12
3.
6. Marcel Belling, D
1 1 2 1
5
3.
7. Tomasz Potoczny
2 1 1 2
6
4.
8. Patrick Kramer, NL
0 2 1 2
5
4.
Bronze:
1. Arkadiusz Kaczmarek
2 3 3 3
11
1.
1.
2. Jacek Walczak
3 3 3 3
12
1.
2.
3. Maciej Kwasinski
3 3 2 3
11
2.
3.
4. Roland Schulz, D
2 2 3 2
9
2.
4.
5. Andrzej Welgosz
3 2 2 2
9
3.
6. Ulf Wurzel, D
1 1 2 2
6
3.
250 Young Stars:
1. Rafal Romaniak (500)
2 3 3 3 2
13
2. Adam Nejezchleba, Liberec (500R, 500, 250)
3 2 1 2 3
11
3. Petr Marek, Praha (250)
1 1 2 1 1
6
4. Dominik Hrbek, Pardubice (500)
0 0 0 0 0
0
Poznámka: po tréninkové poruše 500R Adam Nejezchleba startoval s 500, ale po další závadě v první rozjížďce dojel závod s 250
Žarnovica – 20. července
Evropský pohár stopětadvacítek přinesl maximální triumf Polákovi Franciszku Szczyrbovi. Obecně platilo, že na žarnovickém ovále to s motocyklem kolibří kubatury nejlépe jelo vzrůstově menším a lehčím závodníkům. Slánské trio ukázalo své umění také na mezinárodní úrovni. Jakub Hejkal skončil devátý, Karel Průša byl hned za ním a Štěpánka Nyklová skončila sedmnáctá.
Začátek letních prázdnin se nesl rovněž ve znamení vrcholných mítinků dvěstěpadesátek. V obou případech byl z českých reprezentantů nejlepší Adam Nejezchleba. SGP3 alias mistrovství světa v Gorzowě jej zastihlo na osmé pozici závěrečné klasifikace. Evropský šampionát v Debrenu následující víkend mu přineslo pozici číslo třináct.
Gorzow: nádhera, úžasný, kdo nezažije, neuvěří
Postup Adama Nejezchleby do finále SGP3 to byl cíl našeho týmu. Už v kvalifikaci v Teterově jsme měli zapůjčenou techniku. Motor, karburátor, výfuk, box zapalování, který jsme testovali v Gniezně. Do Gorzowa za námi přijel i pan Jablonski, který se o nás staral a kontroloval nastavení.
Čtvrté místo v tréninku překvapilo nejen náš tým, ale i televizní štáb, který okamžitě začal Adama vyslýchat. Trochu je překvapilo, když se dozvěděli, že trénuje na elektrickém motocyklu. A kolik má najeto.
Samotný závod už byla jedna velká dřina a konečné osmé místo byla naše maximum. Děkujeme všem, co nám pomohli.
Debrecen: smůla, pech, kdo nezažije, neuvěří
Cesta daleká. Teplo šílené. Plus pětatřicet v boxu a zadřená brzda na dodávce. Tak by se dala popsat naše cesta do Maďarska. Sobotní kvalifikace byla hodně těžká a vyrovnaná. Páté místo zajišťovalo klidný postup. Už jsme jenom čekali, jestli z kvalifikace číslo dvě postoupí někdo z Čechů.
Neděle začala opravou brzd na naší dodávce a odjezd na stadión. Stadión v Debrecenu byl připraven a všichni okolo nás se chovali přátelsky. Adam ve finále měl číslo dvě a stál na násupu hned vedle Maksymiliana Pawelczaka. Předpokládali jsme, že finále nebude vůbec žádná hračka .
Adam sice sbíral bodíky, než přišla nula, což trochu narušilo naše plány na umístění. Smůla v poslední jízdě a následný pád, Adama posunul na konečnou třináctou příčku.
Další plány: současný vrchol, předpoklady, kdo nezažije, neuvěří
V současné době byly výsledky s dvěstěpadesátkou asi maximum, co v našich podmínkách jsme schopni.
Pravděpodobně Adama čeká ještě jedna sezona , kde si může vybrat, jakou kategorii pojede.
Česká Třebová – 14. července
Nedělní ráno zastihne českotřebovskou Hýblovu ulici bez jediného zaparkovaného auta. Mobilní ploty evokují představu startu automobilové rallye. Malé město na okraji Pardubického města na motoristický sport může jen vzpomínat. Přesto se závodit bude. A dokonce s úspěšným plochodrážníkem nedávné éry ve startovním poli. Silniční kola stoupající ke Starému náměstí dávají vodítko.
Nezvyklý dopolední ruch v ospalém městě
„Je mi osmatřicet,“ začíná Luboš Tomíček vyprávět o své cyklistické kariéře. „V pětatřiceti jsem začal jezdit na kole. Trvalo, nejdřív na horským, v třiceti šesti jsem si koupil silničku. První rok jsem najel tři, čtyři tisíce. Loni od května jsem začal objíždět závody. To už jsem najel šestnáct tisíc. Teď je červenec a mám deset tisíc. Docela jsem se do toho ponořil.“
Česká Třebová je po dvou letech opět dějištěm mistrovství České republiky a Slovenska v silniční cyklistice do třiadvaceti let. Startuje až úderem třinácté hodiny. Předchází mu ranní podnik MASTERS, proto ten ruch. Mezi amatéry se chystá i Luboš Tomíček.
„Jsou to kluci, co byli profíci,“ odmítá bývalý pražský plochodrážník pejorativní zabarvení slova amatér. „Sedí na kole od dvanácti let nebo ještě míň. Bývali profíky v nějakém českém týmu. Tam je to těžší, pro mě jako amatéra. Na velkých závodech je nás ryzích amatérů víc, tady je to dřina.“
Do kopce a zase dolů
Startuje se v devět. První přichází na řadu nejmladší kategorie MASTERS. Pochopitelně, tito borci budou udávat závodu tempo. Cyklisté mezi třiceti a devětatřiceti lety prvně šlápnou do pedálů o pět minut později. Luboš Tomíček mezi nimi jede po trase bývalého silničního okruhu. Podjede železniční koridor a šlape klikatou silničkou na Kozlov.
V sedmdesátých letech se na ní proháněla auta v závodech do vrchu, od dvě dekády dříve se v okolí konaly dlouhé motokrosy s názvem Motocyklem po lyžařských stezkách. Pak k Litomyšli, před ní ostrou vracečkou zpátky do České Třebové.
„Byl to dva kopce a dva sjezdy,“ vystihne Luboš Tomíček podstatu trati. „Závodilo se v kopci, ve sjezdech si odpočnul a šel zase do toho. Měli jsme čtyři okruhy, Kozlov jsme jeli čtyřikrát. A nakonec popátý do cíle.“
Spokojenost
Suma sumárum, nějakých devadesát kilometrů s celkovým převýšením bezmála dva kilometry. Luboš Tomíček je zvládá v čase 2:50,08 hodiny, což představuje průměrnou rychlost 31,6 kilometrů v hodině. V kategorii MASTERS 30 – 39 let končí desátý.
„V naší kategorii jelo dvaadvacet lidí, co celej život jezděj cyklistiku,“ vypráví. „Skupina byla malá, poprvý jsme Kozlov vyjeli strašně rychle. Dva kola jsem se držel v balíku a tušil, že jsem na limitu. Odjeli mi a já zůstal sám, další byli moc vzadu.“
Ani náznak kapitulace. „Sám jsem objel celé kolo,“ pokračují cyklistické hlasy z depa, pakliže by tito borci neměli box rovnou na chodníku u svého auta. „Pak mě dojeli ti starší, dal jsem se s nimi do háku a dokončil závod. Ale ty první dvě kola jsem jel hroznej šrot.“
Plochodrážní stopa v České Třebové nekončí
Odpolední závod se stal kořistí Dominika Dunára z Dukly Banská Bystrica. V cíli na Starém náměstí byl bezmála o tři a půl minuty dříve než jeho slovenští soupeři. Až v závěrečném spurtu se rozhodlo o českém titulu. O šestnáct sekund později za Slovákem protnuli metu dva cyklisté. O šířku pár pneumatik byl vpředu Matyáš Fiala z týmu ATT Investments, v jehož zázemí se jako mechanik pohybuje Vladimír Kalina. Ano, juniorský mistr republiky na ploché dráze z roku 1987.
Když jsme v roce 2015 končili vynikající zájezd do Austrálie, který skvěle připravil Tom Rambousek, slíbili jsme si, že pojedeme časem i do USA. Pandemie nám čekání sice prodloužila, ale dočkali jsme se. Třináctého června letošního roku jsme odjeli autem do Mnichova, odkud jsme největším letadlem světa Airbus A380 odletěli do Los Angeles v USA.
Po dvanácti hodinách letu vystoupilo sedm statečných na americkou půdu v Los Angeles. Šéf výpravy Tomáš Rambousek, jeho životní družka a skvělá navigátorka Veronika Jelínková, Rudolf Grepl, dva bývalí závodníci Bohuslav Polák a Milosav Čmejla a dvě posily z Pardubic Petr Makušev a Miroslav Černý.
Druhý den jsme autem uskutečnili prohlídku města. Beverly Hills, stadión Colliseum, kde se v roce 1982 odjelo světové speedway finále, Hollywood, Malibu, Santa Monica… Největší zklamání nás čekalo na chodníku slávy, kde jsou hvězdy slavných lidí. Po celé délce necelých dvou kilometrů příšerně zapáchalo po vykonané potřebě psů a pochybných lidí.
Třetí den jsme nejdříve navštívili slavnou obrovskou loď Queen Mary z roku 1934. Večer jsme se zúčastnili plochodrážního závodu na nejznámějším stadionu světa Costa Mesa. Útulný stadion s dráhou kratší než v Liberci. Šest tisíc diváků a mnoho bývalých jezdců v depu i na tribuně. Startoval zde i syn Grega Hancocka, Wilbur Hancock a pomáhali mu i dva bratři.
Jezdily i flat racky, sajdkáry a harleye. V depu bylo k vidění i mnoho našich strojů Jawa. Mezi jezdci byli i legendy Bobby Schwartz, který byl v roce 1980 na Zlaté přilbě třetí za Alešem Drelem, Dough Nicol, který jel ZP v roce1993 a mechanika mu dělal Tomáš Rambousek, Shawn Mc Conell, který jel ZP v roce 1980, a který jezdil v Anglii se Zdeňkem Kudrnou.
Austin Navrátil, kterého prapraděda pochází z východní Evropy a babička z Irska. Syn Grega Hancocka Wilbur, mi v rozhovoru řekl, že mu závodění dělá radost a že je na úspěchy svého otce velmi hrdý. Seznámil jsem se s místním spíkrem, a ten před závodem divákům sdělil, že jsou přítomni bývalí jezdci a příznivci z české republiky. Hovořil i o Zlaté přilbě v Pardubicích.
Diváci nám zatleskali a já jsem jim zato poděkoval a popřál za všechny vše nejlepší. Totéž jsem učinil i ve druhém závodě v Bakersfieldu. Asi nejznámějším hostem byla legenda Barry Briggs, se kterým jsem měl krátký rozhovor a vzpomínali na Zlatou přilbu a Mariánské Lázně, kde startoval.
Žije v Los Angeles a je na něm znát, že mu bude letos devadesát let. Celý závod byla pro nás všechny zajímavá zkušenost. Výsledky z Costa Mesy. 1. Austin Navratil 2. Slater Lightcap 3. Max Ruml 4. Wilbur Hancock.
Čtvrtý den celodenní přejezd z Los Angeles přes Palm Springs, Sonorskou pouští, sledování obřích kaktusů Saguaro, nocleh ve Phoenixu v hlavním městě Arizony, kde bylo naměřeno 42 stupňů tepla.
Pátý den průjezd Arizonou, zastávka ve westernovém městě Goldfieldu., návštěva Meteor Crater. Nocleh ve Flagstaff. Šestý den návštěva skvostu Grand Canyon, odpoledne pokračování do státu Utah, nocleh v Page. Sedmý den cesta k Lake Powel vodní nádrž na řece Colorado, dále krajinou westernových filmů do Monument Valley NM. Nocleh opět v Page. Osmý den celodenní přejezd krajinou kaňonu státu Utah. Návštěva NP Zion. Večer příjezd do města hazardu, do Las Vegas. Nocleh v pohádkovém hotelu Excalibur.