Kopřivnice – 3. července
Ještě loni zjara byl český long track na světové úrovni. Stříbro z Herxheimu v květnu 2022 mělo hořkou příchuť a nároďák si brousil zuby, že křivdu s ukradeným titulem napraví na ovále. Pak se kvůli zranění musel s kariérou rozloučit Martin Málek. A letos rehabilituje Josef Franc. Přesto dlouhá dráha láká další adepty. Nejlépe z nich si prozatím počíná Jan Macek, jehož v sobotu v Tayacu čeká finále mistrovství Evropy na trávě.

Francie místo Nizozemí

Cesta do finále nebyla jednoduchá. „Tož jednu trávu jsem už letos jel,“ připomíná Jan Macek semifinále v Loppersumu. „Ale uplavalo to. Teď v Saint Macaire zase pršelo. Ze soboty přeložili závod na neděli.“

Zatímco v Loppersumu nešlo evropské semifinále konat ani druhý den v náhradním termínu, ani jindy, v náhradní francouzské lokalitě se o postup místo sobotního večera bojovalo v nedělním odpoledni.

„Vykouklo sluníčko,“ líčí kopřivnický závodník. „Jely sajdku a ty to otočily. Dráha tvrdla a tvrdla. Ke konci závodu byla državější, jelo se jako při speedway.“

Znovu do Francie

V Loppersumu se Jan Macek postavil na start rozjížďky s číslem jedna. Dojel čtvrtý a po další jízdě se závod zrušil. V St. Macaire se dostal do finále B. První dva v jeho cíli se mohli chystat na áčko, zbývající tři postupovali rovnou do finále v Tayacu.

„V béčku nejen Anglán,“ připomíná český borec odstoupení Chada Wirtzfelda. „Bylo to jasný, ale já to nevěděl v cíli si říkám, skvělý, dojel jsem pátej. Koukám, kde je ten šestej. A zjistil jsem, že tam není.“

A tak se borec, který s dlouhými a travnatými ovál začal koketovat až během loňského léta a vzhledem k dešti nejel ani domácí šampionát, v sobotu večer pustí do zápolení o titul mistra Evropy. „Těším se,“ nezastírá. „Všichni říkaj‘, že Tayac není klasická tráva, ale krásný svezení na tvrdé dráze. Snad nezaprší, já si všude vozím dešťové mraky.“