Březolupy – 15. června
Březolupské depo si žije svým vlastním životem. Na jeho levé straně sedí v boxu Jakuba Valkoviče také jeho dědeček Anton přijímající gratulace k nedávným jmeninám. Vedle se chystá Filip Kasan, pak ostatní. Probírají se běžné věci. Kopřivničtí domlouvají přepravu motocyklů na krátkou dráhu domů, protože Jan Macek zamíří přímo po ose na challenge do Mühldorfu. Jaroslav Vaníček se pochlubí, že slánské dvojice pojede s Brunem Belanem, jehož otec Rudolf natáčí atmosféru mobilním telefonem. Jeho podoba s Budem Spencerem je ryze náhodná. Jan Hlačina starší diskutuje s Danielem Klímou technické podrobnosti o motoru, s nímž Pražan chce v úterý nastoupit v polské extralize U24 ve Wroclawi. A tak to jde dál, až na opačný konec, kde box zabral Michal Baštecký, jenž ráno rozbil sladký sen mechanika Lukáše Háska o kulinářských orgiích při rautu v rámci veteránských Tisíc mil. Potkáte ale i březolupské osobnosti z let minulých.

Hosté i pracanti

Veteráni sem na závody jezdí docela běžně. Jenže dnes se na slováckém ovále poprvé prodávala kniha o historii místní ploché dráhy. A při té příležitosti klub uspořádal autogramiádu. Bohužel někteří závodníci nemohli dorazit, protože již mezi námi nejsou.

Ostatní se dostavili v hojném počtu. Nechyběla trojice prvních mužů ligového družstva, Karel Trlica, Jan Suchánek a Antonín Pavelka. Dorazil Emil Ondrašík, Oldřich Kachyňa či Miroslav Bačík. Generace osmdesátých let bývá na březolupských mítincích zastoupena častěji.

Miroslav Škubal, Miroslav Dohnal či Petr Popelka chodí na každé závody, Vlastimil Červenka již méně. Podobně i Stanislav Kůra, který stále závodí s terénním motocyklem a onehdy vytvořil družstvo s kopřivnickým Jaromírem Lachem

Dorazil rovněž Martin Málek. A Patrik Mikel, který dostal na starost vrata vjezdu na dráhu. Ostatně nebyl sám, kdo přiložil ruku k dílu. Jeho otec František prodával vstupenky i knihy, kdežto Vladislav Troják pomáhal u metylu. A Jaroslav Gavenda se svým synem Martinem a Josef Mizera se nezastavili snad ani na vteřinku.

Skvělý večer

Závod skončil a závodnická parta se sešla v horním patře klubovny. Užívala si skvělý teplý a studený raut a probírala zážitky nejen z dnešního přeboru, nýbrž i z dávné či nedávné minulosti. Listovala březolupskou knihou a udílela další a další autogramy.

A pak to přišlo. Nejprve se objevil Martin Gavenda, aby na televizi naladil přenos ze švédské velké ceny, jejíž počátek byl odkládán kvůli dešti. Poté kde se vzali, tu se vzali Josef Mizera a Jaroslav Gavenda. A šli jsme spolu s Petrem Moravcem šampusem modrou knížku pokřtít.

Bez pustých frází, s upřímnými přáními, ať se vede nejen Březolupské šedesátce při prodeji, ale také slováckému klubu. I když přání, abych za čtyřicet let dopsal druhý díl ke stovce, jsem bohužel ke svému věku musel odmítnout.

Ale ten potlesk! Ten vám panečku stál za to! Mrzelo mě jen, že z redakční rady a širšího okruhu spolupracovníků si jej vychutnal pouze Karel Herman a to ještě se svým Nikonem v rukou. Za svou dřinu by si jej rozhodně zasloužili.

Psaní knih je jako droga, člověk také nemá nikdy dost. Byť Václav Vítek z Divišova se na nás dívá z nebíčka, soustředili jsme skvělý tým plochodrážních odborníků. A stejně jako loni neskončil náš přínos knižnímu trhu tradiční Ročenkou, nebude tomu letos jinak.

Žádný epilog

V březolupské klubovně se opět rozproudila skvělá zábava. Těch vzpomínek, těch vám bylo! Opakovat je zde by bylo nošením dříví do lesa. Jsou v knize, pořiďte si svůj vlastní exemplář. V klubu jich zatím mají dost. Zatím.