Praha – 29. února
Již před sedmnáctou hodinou čtvrtečního podvečera začala prezentace členů včetně placení ročních příspěvků na stadionu na Markétě. Po schválení jednacího řádu a komisí přečetl Petr Ondrašík zprávu o činnosti za minulý rok. Již před začátkem schůze si každý příchozí účastník mohl vyzvednout chlebíčky a něco k pití vodu nebo pivo. Na řadu se dostaly zprávy dobré, i ty méně příznivé o závodnících, které letos na oválech neuvidíme.
Vyjádřily se různé komise ke své činnosti, vše bylo jednohlasně odhlasováno. A po té následoval nejlepší bod celé schůze, vyhlášení nejlepších závodníků loňského roku. Za dlouhány Josef Franc, za challenge a postup do SGP 2024 Jan Kvěch, který se předem ze schůze omluvil, a nejlepší junior Daniel Klíma, který od letoška přechází mezi seniory.
Za pořadatele byli vyhlášení tito členové: Marcela Zubrová, Luboš Tomíček prostřední a Jiří Hejtík. Bylo nahlášeno ukončení činnosti o Petra Chlupáče a pozastavení činnosti Vojtěcha Šachla z rodinných důvodů.
Zkraje schůze Petr Ondrašík připomněl tichou vzpomínku za ty členy, kteří v loňském roce odešli. Dalším bodem byla diskuze, kde se mohl kdokoliv přihlásit do debaty, například kde bude v televizi SGP a Tomíčkův memoriál. V přímém přenose na ČT.
Je tomu již devět let, co jsme navštívili kolébku ploché dráhy v Austrálii. Zájezd pořádal Tomáš Rambousek. Zájezd jsme hodnotili na 120 procent, a to hlavně kvůli Tomášovi, který vše připravil na jedničku. Už ten rok, jsme se dohodli, že bychom mohli podniknout zájezd do USA na západ do Kalifornie, a navštívit tam některé závody a jezdce, kteří tam žijí.
Z Kalifornie pochází třeba Greg Hancock, Dennis Sigalos, Bruce Penhal a mnoho dalších. Máme v plánu dva až tři podniky. Součástí naši dovolené bude i návštěva známých měst San Francisko, Los Angeles, Las Vegas a některé národní parky a různé památky a zajímavosti.
Šance něco podobného uskutečnit, není každý den. Máme ještě dvě, nebo tři místa volná. Zájemci se mohou hlásit Tomášovi Rambouskovi na mobil 778463570 nebo Mílovi Čmejlovi mobil 737620361.
Zájemcům pošleme program zájezdu a fotky. Myslím, že je to ojedinělá šance, Tomáš již v USA byl a má obrovské zkušenosti. Umí výborně anglicky. Termín zájezdu je 13.6 . – 30. 6. 2024. 18.2. jsme měli v Praze válečnou poradu.
Těšíme se na Vás, kteří se ještě přihlásí. Speedway zdar.
Přelouč – 27. září
Předtuchy někdy vyjdou. Jindy naopak selžou. Anebo je to něco mezi. Lukáš Hutla si dopřál roční pauzu od ledové ploché dráhy, aby byl doma oporou své rodině s malým klučinou. Jenže závodní dušička si přece jen nedala pokoj. V únoru přece mrzne a v evropském šampionátu stejně zbude jen pozice náhradníka. Jo. Jaro letos spěchalo jako natěšený panic na první rande a přeloučský ledař se z polského Sanoku vracel coby pátý muž závěrečné klasifikace.
Když se ledy jedou na jaře
„Šel jsem jen tak kolem,“ glosuje Lukáš Hutla své vystoupení na evropském ledě v polském Sanoku s notnou dávkou nadsázky. „Přijel jsem se zúčastnit.“
Jak lednové mrazy přišly, se stejnou rychlostí zmizely a rtuť teploměru jakoby si popletla mínus s plusem, jak vysoko nahoru mířila. Páteční trénink v Sanoku byl po třech týdnech první šancí, kterak nechat hřebům ve svých kolech okusit pevné skupenství vody.
„V pátek jsem se těšil na trénink, že se konečně posadím na motorku na normální dráze,“ pokračuje. Avšak když se už únor rozhodl parodovat svého bratříčka dubna, tak se vším všudy. I s aprílovými výstřelky.
„Trénink se nejel,“ demoluje český ledař jednou ranou vznosné vzdušné zámky svých plánů. „Na dráze stála voda. Jen jsme v depu pokecali, kluci připravili motorky. Večír jsem si dal dvě pivka na hotelu a šel spát.“
Stejně se jde na ně
Oranžový ozubený speciál svého pána svezl až v sobotu. „Hodku před prvním závodem jsme si objeli dvě kolečka,“ začíná evropský šampionát v podání Lukáše Hutly. „Zkusili jsme si start na pásku a šli závodit.“
Závodit. Doopravdy. Dvojky a trojky ve skóre našeho reprezentanta opticky kazí jediná jednička. Z rozjížďky s číslem deset, do jejíhož cíle před Lukášem Hutlou dorazili Jimmy Olsen a vítězný Franz Zorn. Švéd a Rakušan nazítří měli stát na pódiu.
„Myslel jsem, že v únoru zamrzne,“ pojímá Lukáš Hutla závody v Sanoku širšími souvislostmi. „Dostal jsem doma povolení, že bych zatrénoval a jel jako náhradník.“
Člověk si nemusí vést meteorologický deníček, aby věděl, kolik udeřilo. „Když nezamrzlo, aspoň posilovna,“ dozvídáme se detaily o jeho přípravě. „Neměl jsem výdrž. Třetí kolo, čtvrtý už nebylo moc.“
S jídlem roste chuť
Jedenáct bodů poslalo Lukáše Hutlu do rozjížďky poslední šance. „V ní jsem si upřímně říkal, že ve finále nemám co dělat,“ komentuje své třetí místo před Maxem Koivulou. „Nevydržel bych tu palbu.“
Jenže závodní čertíček mu druhý den nedal pokoj. „V neděli jsem se si zvyk‘,“ souhlasí. „V souboji s Lucou Bauerem jsem dřel a ruce si zvykly. Potrápil jsem Frankyho Zorna. Jel jsem na lepší výsledek, ale v last chance rozhodl start.“
A tak se Lukáš Hutla opět loučil s publikem před branami finále. „Startuju pod plným plynem,“ líčí. „Ale motorka vadla. Kluci na klasický dráze dotahujou spojku. Na tu poslední šanci jsem to otočil asi o čtvrt závitu, ale to bylo asi málo.“
Po vylétnutí pásky byl čtvrtý. „Předtím jsem ty kluky předjel po venku,“ přemítá. „Ale teď jsem na to neměl koule.“
Vše bylo, jak být mělo
Pátý v sobotu, pátý v neděli, pátý celkově. Ústa gratulují, prsty se rozlétnou po klávesnici, aby složili písmenka do samých superlativů. A mozek se neubrání kacířským myšlenkám. Jaké by to asi bylo, kdyby si Lukáš Hutla nedal závodní pauzičku? A nejen v Evropě, ale také ve světě, který je rovněž zapovězen ruským supermanům.
„Škoda?“ reaguje závodník otázkou následovanou jednoznačnou odpovědí. „Ne. Řek‘ jsem, že si letos nebudu rozbíjet držku a lámat pracky. A pomůžu doma. Příští rok už bude prcek chodit, můžeme jet na sever všichni. Nazávodil jsem se dost, chtěl jsem si dát pauzu.“
Ještě jeden závod jej letos ještě čeká. „Pouťák Heerenveen,“ odtuší. „Nechtěl jsem žádat o divokou kartu na svět a nechal ji klukům, co jeli kvalifikaci ve Švédsku. Ale příští rok bych zase do toho chtěl skočit.“
Plzeň – 26. února
Když závodník skončí jízdu na ploché dráze nárazem do mantinelu, je to sice nepříjemné, bohužel nikoliv neobvyklé. Incident jednadvacetiletého Toma Davieho v šestasedmdesátém byl přece jen neobvyklý. Nejen, že narazil do ohrazení z vnější strany trati, ale navíc se tak stalo v závodě, v němž vůbec nestartoval. Nemožné, říkáte? Ale ano, i takovou příhodu plochodrážní dějiny pamatují. Navíc se v říjnu v Plzni mohlo stát něco podobného.
Tom Davie, rodák z Aberdeenu, závodil za dávno zaniklý britský klub Paisley. Byl nejen aktivním plochodrážníkem, ale rovněž nadšeným fanouškem. Nenechal si proto ujít mítink v Coatbridge, ačkoliv sám nefiguroval ve startovní listině. Když skončila poslední jízda, nasedl do svého automobilu.
Vzápětí mu selhaly brzdy. Nešťastný Skot se stačil jen leknout, když jeho vůz prorazil plot stadiónu přímo nad zatáčkou. Řítil se dolů a svou zběsilou pouť zakončil mohutnou ranou do mantinelu. Naštěstí v ten moment již byla většina diváků dávno pryč a celá příhoda se obešla bez zranění.
V Plzni se automobil až k dráze nedostal. Kousek od stadiónu je kruhový objezd. Řidič ho nevybral a jeho vůz stačil jen rozbít betonovou ohradní zeď mezi billboardy a věží rozhodčího. Také v tomto případě celá nehoda skončila bez zranění. Dnes je všechno již opraveno, takže na konci dubna nestojí nic v cestě, aby česká juniorka zahájila sezónu na Borech.
Příběh Toma Davieho happy endem neskončil. Sezóna 1976 byla jeho druhá a zároveň poslední. O pět let později se zabil při havárii na cestovním motocyklu poblíž Mount Isa v Austrálii krátce před Vánoci.
Sanok – 25. února
Druhý závod evropského šampionátu na ledě byl v mnoha ohledech jako vejce vejci podobný tomu sobotnímu. Včetně vyřazení Lukáše Hutly až v poslední šanci a jeho pátého místa, které mu vyneslo stejnou pozici také v konečném účtování. Titulu se zmocnil Franz Zorn, jenž loňský primát obhájil díky šesti vítězným rozjížďkám.
Sanok – 24. února
Franz Zorn vykročil úspěšně za obhajobou loňského titulu evropského šampióna na ledové dráze. V úvodním podniku v Sanoku na úvod podlehl Lucovi Bauerovi, ale pak neznal nic než vítězství. A to včetně finálové jízdy. Na pódiu mu dělali společnost Max Niedermaier a Jimmy Olsen. Lukáš Hutla skončil pátý, když se jeho účinkování uzavřelo v rozjížďce poslední šance. Andrej Diviš je po prvním dnu jedenáctý, náhradník Radek Hutla sedmnáctý.