Kostěnice – 4. listopadu
Dnes dopoledne se na oválu v Kostěnicích konala inspekce stavu trati po pátečním celodenním slejváku. Její výsledek se dal tušit již předem. Kaluže připomínala alpská plesa. A sypat do nich piliny na vysoušení by bylo vražděním neviňátek. V tomto případě utopením. Zkrátka a dobře, druhý letošní Srandamač se v neděli nepojede. A co bude dál, se prý brzy uvidí.
Památka zesnulých je období, kdy vzpomínáme na všechny blízké, kteří již nejsou mezi námi. Paří mezi ně i ti, kteří psali historii ploché dráhy. Od letošního června dolévají do nádrže andělé také Pavlu Marešovi, který našel místo posledního odpočinku na Děčínsku.
Pavel Mareš patřil v šedesátých a na začátku sedmdesátých let minulého století k nepřehlédnutelným postavám československé ploché dráhy. Jezdecké začátky v ústeckém AMK pod vedením Jaroslava Volfa staršího dokázal velice rychle zúročit a postupně jeho sportovní výkony měly rychlý posun až k reprezentační vestě. Svoji sportovní kariéru následně ještě zdokonalil v barvách AMK Slaný, kde prožil nejlepší léta svého sportovního života.
Poslední rozloučení s Pavlem Marešem proběhlo 19. září v Ludvíkovicích, kde byly jeho ostatky na místním hřbitově uloženy do rodinné hrobky.. Na pozvání jeho dcery Radky se této pietní akce za Autoklub Slaný zúčastnil jeho dlouholetý kamarád Miroslav Rosůlek, který s ním prožil mnoho chvil nejen za řídítky plochodrážního stroje.
Na Děčínsko Miroslava Rosůlka ještě doprovodili Petr Pospíchal a Antonín Vilde, kteří si následně v domě Pavla Mareše prohlédli jeho síň slávy a poděkovali dceři Radce za pozvání a malé pohoštění.
Přelouč – 3. listopadu
Kalendář světových ledů je oficiálně venku nějakých čtyřiadvacet hodin. A už je tady novinka stejně žhavá jako nečekaná. Lukáš Hutla pojede jen do Inzellu, ale coby divák, pakliže mu někdo nenabídne práci mechanika v depu. A pokud se zase neuskuteční žádný závod českého šampionátu, jeho ohřebované speciály budou tichá jako vánoční noc.
„Letos mám jiný starosti, než myslet na závody a chystat se na zimu,“ přichází Lukáš Hutla s vysvětlením. „Mám pětiměsíčního Honzíka, stěhovali jsme se, předělával jsem barák. Letos jsem se na to vykašlal, nemám vůbec myšlenky na závodění.“
Definitivní tečka za úspěšnou kariérou však v jeho curriculum vitae není. „Sponzoři se mnou zůstali,“ říká. „Příští rok budu mít novej motor. Ale do Inzellu jedu jen jako divák. Nebo mechanik, když kluci budou chtít. Další sezónu bych se vrátil, ale letos mám prioritu rodinu.“
Jeho otec Radek se v letech silných mrazů angažoval rovněž pořadatelsky. „Kdyby v Čechách zamrzlo, závody pojedu,“ rozjasní se Lukáš Hutla. „To bych si pojistku a licenci udělal.“
Kostěnice – 3. listopadu
Kostěnický ovál vyschl natolik, že se po něm ve středu mohl prohánět Pavel Fuksa na motocyklu se stojatým motorem. Bývalý pardubický závodník ale bude v neděli při závodním Srandamači kvůli hokeji chybět. A dost možná, že nebude sám.
Na vině je samozřejmě déšť. Po krásném začátku týdne se v noci na dnešek přihnaly šedivé mraky. Nad ránem z nich začalo pršet a prakticky do dnešního podvečera nepřestalo.
O osudu nedělního podniku se rozhodne zítra dopoledne. Organizátoři Srandamače mají dokonce pytle s pilinami, jimiž by vysušili nejhůře postižená místa.
Mies – 2. listopadu
Mezinárodní motocyklová federace FIM včera zveřejnila termínový kalendář mistrovství světa na ledové dráze v sezóně 2024. Oproti letošku s jediným finálovým mítinkem v Inzellu přibývá další v Heerenveenu. Kvalifikace je opět plánována na leden do švédského Örnsköldsviku.
| 27.1. | kvalifikace – Örnsköldsvik (S) |
| 23. – 24.3. | finále – Inzell (D) |
| 6. – 7.4. | finále – Heerenveen (NL) |
Předposlední říjnový pátek byl nádherný den. Sluníčko se nedalo ztrapnit zlátnoucími listy, které se tu a tam odhodlávaly ke skoku z větví, jež je k sobě poutaly již od jara. Vitální, činorodý muž měl spoustu plánů. Určitě nepomyslel na své trenérské působení na pražské Markétě zkraje devadesátých let, ačkoliv sám nikdy neusedl za řidítka závodního stroje. Svému synovi, pochopitelně také Richardovi, nemohl být za časů jeho aktivní kariéry lepším mechanikem. Kdo by ostatně žil vzpomínkami, když má tolik plánů? Spíše přemítal, jak zase vyrazí jako člen doprovodného týmu starající se o historického forda na rallye a závodech do vrchu. Sluníčko ale onen osudný pátek vylákalo z hnízda také jednu vosu. Setkání obou bylo fatální a mužovo srdce se po jednasedmdesáti letech bezvadné práce zastavilo. Nic nebyla platná první pomoc blízkých, ani profesionální zásah zdravotníků. Richard Wolff starší proto od 20. října letošního roku žije ve vzpomínkách svých nejdražších, přátel a kamarádů. A že jich je! Čest jeho památce!
