Ve Svítkově neslavil oslnivý úspěch ani český tým, ale ani déšť

Pardubice – 2. srpna
Konečně odbila sedmnáctá hodina. Za svítkovského depa se na ovál spustili účastníci rozjížďky s číslem jedna druhého dějství čtvrtfinálové skupiny IV mistrovství Polska juniorských družstev. A spolu s nimi také dešťové kapky. Strach z nich nešel ani náhodou. Ale meteorologický radar věděl svoje. Pořadatelé proto závod hnali kupředu, seč mohli. Na holičkách je nenechala ani jejich dráha, jež zůstala bezpečná až do konce. O vítězství se rozhodlo již v rozjížďce s číslem osmnáct. V jejím třetím kole sebral Oskar Ruminski druhé místo Szymonu Ludwiczakovi, čímž dostal svou Toruň mimo pásmo ohrožení dalšími družstvy. Předjetý czestochowský závodník vzápětí upadl, ale po ošetření opustil sanitku po svých.

Přemnožené nuly

Krzysztof Lewandowski triumfem ve stylu start – cíl v rozjížďce s číslem jedna poslal svoji Toruň do vedení již v rozjížďce s číslem jedna. Kacper Rychlinski ze Zielonej Gory tomu nedokázal adekvátně čelit a czestochowskeho Szymona Wolskeho jednu chvíli hodně trápil Bruno Belan.

Bruno Belan se chystá do akce pod dohledem Mariána Jirouta (vlevo) a svého otce Rudolfa | foto Karel Herman

Že mladý český tým nebude mít ve čtvrtfinále s extraligovými líhněmi Toruně a Czestochowej potažmo s prvoligovými leadery ze Zielonej Gory bylo jasné už předem. A pokud ne, i největší snílci stáhli hlavy z oblaků po hubeném šestibodovém zisku z úvodního podniku naší skupiny.

Vtom však páska letěla dnes odpoledne k nebi podruhé. A Jaroslav Vaníček zároveň s ní dopředu. Než se Mateusz Affelt vypořádal s Michalem Curzytkem, pražský borec seděl pevně ve vedení. Na kontě týmu ACCR přistály tři body. Zielona Gora měla stejně, Czestochowa dokonce o dva méně.

Michal Curzytek (bílá) se musí bránit náporu Matouše Kameníka (červená) | foto Karel Herman

První vyhrání z kapsy vyhání. Druhá příčka aktuální klasifikace nám skutečně nevydržela dlouho. Dvě další nuly byly dokonale čisté. Jan Jeníček sice ve třetí jízdě prodloužil život krásnému snu. Dral se dopředu, leč Dawid Rempala jej přibil na vnitřní čáru. A tak jsme žuchli zase dolů.

A ne a ne nahoru. Nuly se množily a jedna skočila i na Jaroslava Vaníčka. Sílící déšť již dával najevo moudrost rozhodnutí protáhnout první sérii na šest jízd a spěchat co nejvíce. V rozjížďce s číslem sedm se Jan Jeníček zařadil za záda vedoucího Franciszka Karczewskeho. První oblouk jej ale vynesl daleko na venek a další nula se již koulela.

 

Bojovnost roste a konto ruku v ruce s ní

Ve druhé sérii se Poláci, z nichž většina jezdila na svítkovském ovále vůbec poprvé, popasovala se set-upy svých strojů. Zielona Gora a Czestochowa stíhaly vedoucí Toruň. Ostatně i mechanikům v české části depa se s nastavením motocyklů začalo dařit. A tak bodů přibývalo i v kolonce programu s řádkem ACCR Team.

V osmé jízdě se Matouš Kameník plavně v první zatáčce přenesl ze čtvrtého místa rovnou za výfuk vedoucího Michala Curzytka. Čech se nespokojil s málem a ve druhé zatáčce třetího okruhu udeřil na borce před sebou. Odvaha jej nakonec paradoxně stála dva body. Polák jej totiž zpomalil, ostatní pronásledovatelé dostihli a Antoni Kawczynski v poslední zatáčce podjel.

Maksym Borowiak se po pádu zvedl na nohy | foto Karel Herman

Přemožitel Matouše Kameníka dostal dvě minuty navrch k běžnému limitu, jelikož třetí série vystřídala svou starší sestřičku plynule bez přestávky. Od té chvíle byly body stálými hosty české části depa. Někdy byla na vině smůla soupeřů. Pád Maksyma Borowiaka v deváté jízdě, porucha Szymona Wolskeho hned vzápětí. Vesměs však byly vytěžené z oválu, který se v sílícím dešti dočkal první úpravy po rozjížďce s číslem dvanáct.

 

Až do konce

Zleva Kacper Halkiewicz (žlutá), Matouš Kameník (červená), Kacper Rychlinski (bílá) a Mateusz Affelt (modrá) | foto Karel Herman

Pořadatelé stihli první tři pětiny za rovnou hodinu. Matouš Kameník ji uzavřel povedeným startem. V úvodním výjezdu ho objel Kacper Halkiewicz, ale dva body byly jeho. Podobně Jaroslav Vaníček v rozjížďce s číslem třináct nestačil pouze na Antoni Kawczynskeho.

V tu chvíli chybělo českému družstvu na třetí Czestochowou pouhých pět bodů. Přestože naši chlapci do konce závodu při svém bojovném výkonu vyšli naprázdno pouze dvakrát, skončili čtvrtí. Czestochowa se tlačila na Zielenou Goru, ta zase atakovala vedoucí Toruň a česká ztráta rostla. Jen škoda, že se nikdo z kvarteta se stylizovaným lvem na vestě již nedočkal vítězství.

Hodně blízko byl Matouš Kameník. V šestnácté jízdě vletěl razantně do první zatáčky, avšak vedoucí duo Franciszek Karczewski – David Rempala jen rozdělil. Když se na něho Toruňan obořil ve druhém nájezdu, ve výjezdu mu předjetí oplatil.

Jaroslav Vaníček (červená) letí dopředu mezi Szymonem Ludwiczakem (žlutá) a Antoni Kawczynskim (modrá) | foto Karel Herman

Mezitím se ozývaly hlasy o předčasném konci bez nominačních rozjížděk. Při úpravě se traktoru lepil hutný materiál na vidle. Nakonec se ale pokračovalo dál bez úpravy. Jak již víme, toruňský tým potvrdil vítězství v rozjížďce s číslem osmnáct. Zielona Gora potvrdila druhou pozici hned na to.

Okolo devatenácté hodiny bylo depo již téměř vyklizené. Zdeněk Schneiderwind finišoval s návrhem sestavy pro SoN2 příští týden v Rize. A ve vzduchu stále rezonoval pocit z pěkného závodu, v němž se češti ne-favorité rozhodně neztratili.

 

Hlasy z depa

„Na začátku se mi povedl start,“ vysvětloval Jaroslav Vaníček svou trojku v záplavě úvodních nul. „Od druhé jízdy se mi nedařilo odstartovat. Myslím si, že je stále co zlepšovat. Za mě to nebyla strašný závody, ale budu se snažit, aby ty další byly ještě lepší, ve středu jedu na Speedway of Nations do Rigy. Dneska děkuju pořadatelům, že připravili dobrou dráhu.“

Jan Jeníček překypoval bojovností, ale řešil mechanické problémy | foto Karel Herman

„Bylo to dobrý,“ nechal se slyšet Matouš Kameník. „Ke konci na poslední tří jízdy jsme to naladili, to už bylo dobrý. Jsou to zkušenosti. Teď budu na táboře, takže mám pauzu.“

„Dneska nic moc,“ krčil Jan Jeníček rameny. „Zezačátku problémy s technikou, Vaníčkovi nám pomohli. Necejtil jsem se na motorce úplně nejlíp. Nedá se nic dělat, jedeme dál.“

„Lepší než minule v Polsku,“ připomínal Bruno Belan hubený bodový zisk z úvodního klání. „Akorát jsem dneska měl více štěstí.“

1. KS Toruň 39
Krzysztof Lewandowski 3 2 3 – R 8
Mateusz Affelt 2 2 1 1 3 9
Oskar Ruminski 2 2 3 F 2 9
Antoni Kawczynski 3 2 3 3 2 13
Jakub Brenski 0 0
2. Falubaz Zielona Gora 33
Dawid Rempala 1 3 2 1 3 10
Maksym Borowiak 1 3 X 3 2 9
Michal Curzytek 1 3 2 3 1 10
Kacper Rychlinski 2 1 0 1 0 4
3. Wlokniaz Czestochowa 31
Franciszek Karczewski 0 3 – 3 3 9
Szymon Wolski 1 0 E – – 1
Kacper Halkiewicz 2 1 3 2 3 11
Szymon Ludwiczak 3 – 0 0 F 3
Kajetan Kupiec 1 2 2 2 7
4. Team ACCR 17
Matouš Kameník 0 1 2 2 1 6
Jan Jeníček 0 0 1 0 1 2
Jaroslav Vaníček 3 0 1 2 0 6
Bruno Belan 0 0 1 1 1 3

Aktuální pořadí čtvrtfinálové skupiny IV:

1. Toruň 7 (77), 2. Zielona Gora 7 (72), 3. Czestochowa 4 (68), 4. ACCR 2 (23)

Jan Macek chce do dlouhodrážního nároďáku

Štramberk – 2. srpna
Loni byl titul mistrů světa proklatě blízko. A ještě dnes celá řada lidí tvrdí, že tam vlastně byl. Nicméně Long Track of Nations 2022 v Mühldorfu přinesl České republice třetí stříbro v historii a závodníkům větší touhu dobýt samotný vrchol. Avšak z úspěšné trojice vypadl Martin Málek. Otázku, koho třetího nominovat na zářijový Roden, chce vyřešit Jan Macek.

 

„Svět chci zkusit,“ říká kopřivnický odchovanec startující za pražskou Markétu, přičemž jedním dechem dodává plán, jak dohnat absenci zkušeností s dlouhými a travnatými ovály. „Pojedu trénink v Kopřivnici nebo v Pardubicích. Prostě to chci zkusit.“

Jan Macek by chtěl do českého nároďáku pro Long Track of Nations | foto Karel Herman