V Gdaňsku proběhly závody mistrovství FIM Europe a FIM v kubatuře 125 ccm, nazývané Zlaté trofeje a brané jako neoficiální mistrovství Evropy a světa v této kategorii. Na závodech jsme byli přítomni i my, zástupci firmy Shupa, Petr Schmíd a Jaroslav Šůs. Důvodem naší účasti bylo i přes velkou vzdálenost především to, že naše motory a motocykly používá většina startovního pole a máme možnost se s našimi zákazníky osobně setkat a pomáhat jim při závodech.
S motory Shupa závodí všichni čeští, polští, ukrajinští, francouzští, lotyšští a estonští reprezentanti a část jezdců z Německa a z Holandska. V sobotu, kdy startovní listina obsahovala osmadvacet závodníků, mělo motory přímo od nás celkem dvacet borců.
A protože většina měla k závodům připraveny dva motocykly, bylo v Gdaňsku v akci zhruba čtyřicet motorů Shupa. Technické problémy jsme nakonec řešili jen u dvou motorů a to v sobotním tréninku. Jinak naše stopětadvacítky držely a umožnily závodníkům poměřit své síly ve vyrovnaném startovním poli.
Petr Marek s otcem Pavlem | foto Shupa Team
Motory Shupa jsou pro oko diváka vylepšeny některými červenými doplňky, zejména červenými víčky hlavy. Proto tedy ten nadpis. Červená víčka na bedně…
Naši borci bojovali ve vyrovnaných závodech velmi dobře. Nejlepší byl Karel Průša, v sobotu na šestém a v neděli na devátém místě. Štěpánka Nyklová i Pavel Marek se drželi statečně a v sobotním závodě vyhráli oba jednu jízdu.
Jak je z přiložených výsledků obsadili závodníci s motory Shupa v sobotu celé pódium, když jednoznačně dominovali domácí Poláci.
Není to jen v klikovce
Štěpánka Nyklová | foto Shupa Team
V neděli byl na Shupě vítězem Francouz Urda a třetí byl Ukrajinec Levišin. Druhý Němec Schweer používá motory od svého tunera, který ovšem díly bere od nás, takže to, že neměl červená víčka, mu odpustíme.
Když přidáme tyto výsledky k již dosaženým úspěchům, tak od roku 2011, kdy první medaile pro Shupu získali Míša Krupičková a Michal Škurla, posbírali závodníci s motory Shupa na těchto prestižních závodech FIM a FIME celkem 42 medailí, z toho 13 zlatých.
Servis Shupa Team v Gdaňsku | foto Shupa Team
V současné době řeší Mezinárodní motocyklová federace techniku pro začínající plochodrážní závodníky SGP4) Závody v Gdaňsku prokázaly vysokou technickou úroveň a životnost motocyklů Shupa.
Motory Shupa jsou vyráběny s velkým klikovým hřídelem s ohledem na specifické použití na ploché dráze. Z našeho pohledu jsou pro jízdu začínajících a i vyspělých závodníků kategorie 125 ccm určitě lepší a vhodnější, než motory s motokrosovým základem, a tedy malou a lehkou klikovkou, jaké používají motocykly SGP4.
Güstrow – 5. srpna
Druhý díl finále evropského šampionátu SEC se stal kořistí Janusze Kolodzieje, jenž úvod v Czestochowej musel vynechat vinou zranění. Nicméně pádný důvod k radosti měl i Mikkel Michelsen. Dán dojel ve finálové jízdě až druhý. Vystřídal však na hrotu aktuální klasifikace svého krajana Leona Madsena, který neměl zrovna svůj den. Václav Milík byl třináctý, Jan Kvěch patnáctý.
Praha – 5. srpna
Žertuje, že si měl vyměnit kombinézu a oholit vousy. Nikdo by nepoznal, že je již senior a on by ve středu mohl do sestavy družstva ACCR pro polské mistrovství juniorských družstev v Pardubicích. Inu, závody chybí nejen fanouškům, nýbrž rovněž samotným plochodrážníkům. Avšak Jan Kvěch má přece jen za sebou pestrý týden se světovým pohárem ve Wroclawi a kvalitním pouťákem v Žarnovici. A další práce na Jana Kvěcha čeká již o víkendu.
Ve světovém poháru radost…
Jan Kvěch prožil pestrý a poměrně úspěšný týden | foto Pavel Fišer
„Po dlouhý době bylo pár závodů, konečně,“ ohlíží se Jan Kvěch za uplynulým týdnem. „V úterý byly ve Wroclawi docela pěkný závody. Nechybělo moc a byli jsme druzí. Na Švédy jsme ztratili, tuším, jen devět bodů.“
Jan Kvěch tuší naprosto přesně. Seveřané skórovali dvaatřiceti, naši borci třiadvaceti body. Na druhou stranu, kdyby Fredrik Lindgren v samém závěru rozjížďky s číslem dvacet nepředjel Erika Risse, byli jsme ze světového poháru vyřazeni.
„Vyrovnaný závody a nám se docela dařilo,“ kvituje pražský plochodrážník. „Lindgren nám v poslední jízdě pomoh‘, ale ani Švédové nebyli tak přesvědčiví.“
…ale také zklamání
Český nároďák naposledy do race-off postoupil v sezóně 2014. Světový pohár se však konal prvně po šesti letech, v nichž o nejlepším týmu modré planety rozhodoval Speedway of Nations s formulí závodu dvojic.
S Václavem Milíkem po postupu do race-off | foto Pavel Fišer
„Na pátek trošku změnili dráhu,“ konstatuje Jan Kvěch. „Nemohli jsme dopasovat motorku. Já měl podobný problémy jako Venca. Začal jsem s tím, s čím jsem v úterý končil. Nic nefungovalo. Trápil jsem se, chyběla rychlost.“
Přitom po chutném semifinálovém předkrmu rostla chuť pro race-off. „Mrzelo mě to,“ krčí rameny. „Škoda, že jsme nezabojovali. Na finále to nebylo, ale chtěli jsme bejt vejš v závěrečné klasifikaci. Aspoň před Francouzi.“
Déšť v nevhodnou chvíli
Jan Kvěch nechyběl ve startovní listině mezinárodního závodu u příležitosti sedmdesátin žarnovické ploché dráhy. „Na Slovensku měli velkou slávu,“ líčí s uznáním. „Zkoušel jsem tam motory, ale dařilo se. Škoda, že se mi nepovedlo porazit Martina Vaculíka. Je tam doma a je zkušenej.“
Nebýt deště, třeba to bylo obráceně a Jan Kvěch lil šampaňské za krk Martinu Vaculíkovi | foto Pavel Fišer
O postupu pražského závodníka nebylo pochyb, semifinále vyhrál a druhý duel s Martinem Vaculíkem mohl přijít. „Na finále zapršelo,“ vypráví. „Kdo odstartoval, měl výhodu. Na vodě nešlo předjet, jeli jsme víceméně za sebou, jak jsme odstartovali.“
Přitom skalp domácího esa by si Jan Kvěch dal říct. „Škoda, že pršelo,“ lituje, avšak jinak je navýsost spokojený. „I takové závody jsou potřeba. Rád bych jel v Žarnovici i zlatou přilbu, jestli se mi nebude s něčím krejt, ale zatím se nikdo neozval.“
Víkendový program
Ani současný víkend nebude pro Jana Kvěcha volný. „Jedeme do Güstrowa na druhý finále SEC a druhý den ligu v Zielonej Goře,“ plánuje. „Těším se, já vlastně v podstatě jedu proti svýmu týmu. Těším se, zazávodím si a budu se snažit domácí porážet.“
Žarnovica – 30. júla
70 rokov existencie plochej dráhy v Žarnovici uplynie síce až na konci mesiaca augusta v termíne Zlatej prilby SNP, ale iniciatívny Speedway Club Žarnovica sa rozhodol uskutočniť spomienkové podujatie už 30. júla. Vyzval k spolupráci Mesto Žarnovica a našiel účinnú podporu u primátorky Ing. Aleny Kazimírovej ako aj u oddelenia kultúry, mládeže a športu mestského úradu. Na voľbu termínu vplývalo, aby sa pretekov mohol zúčastniť Martin Vaculík. Bez neho by to nebolo ono. Veď nebyť Martina Vaculíka a jeho otca, by sa žarnovická plochá dráha takéhoto jubilea možno ani nedožila, a ak aj áno tak určite nie na súčasnej úrovni.
Doprovodná výstava | foto Petra Zahradníčková
Podujatie bolo pripravované veľkoryso. Počas pretekov bola nainštalovaná výstava fotografií, mapujúca históriu plochodrážneho športu v Žarnovici. Pre rodiny s deťmi bolo pripravených niekoľko atrakcií. Po dlhých rokoch hrala na pretekoch Dychová hudba Hodrušanka, ktorá si sedemdesiatiny pripomenie v budúcom roku. Pred podujatím Tanečno-športový klub Fresh zo Zvolena predstavil modernú disciplínu športový cheerleading. Nevyšiel akurát plánovaný zoskok parašutistov. Nemohli vzlietnuť z letiska v Očovej pre nepriaznivé počasie. Aj v Žarnovici pred pretekmi spŕchlo, ale potom počasie ako tak vydržalo.
Se Zdenem Vaculíkem se vyfotil také Karel Průša | foto Petra Zahradníčková
Na začiatku pretekov si zaplnené tribúny spomenuli chvíľkou ticha na zakladajúcich členov, ale aj ďalších nežijúcich funkcionárov a pretekárov. Pozvaných bolo okolo päťdesiat už neaktívnych činovníkov. Viacerí z nich sa najmä pre zdravotné problémy ospravedlnili. Napriek vážne podlomenému zdraviu prišiel jeden z najstarších 91 ročný Tibor Poprac. Pred sedemdesiatimi rokmi jazdil terénne súťaže motocyklov. Neskôr sa stal členom riaditeľstva pretekov. S profesiou elektrikára a so spolupracovníkmi zo žarnovickej Preglejky sa zapájal do budovania a údržby infraštruktúry na štadióne. Na slávnostnom nástupe okrem troch generácií Vaculíkovcov, otca, syna a vnuka, zožal najväčší aplauz Vladimír Ceglédy. Patril k prvým rýdzo žarnovickým pretekárom pri začiatkoch tunajšieho družstva v roku 1967. V nedeľu sa dožíval 80 rokov. Príležitosť využili aj fanúšikovia z Rakúska. Antonovi Wannasekovi, ktorý niekoľko rokov štartoval s licenciou SMF za žarnovický Speedway Club a ešte v roku 2020 zasiahol do majstrovstiev Slovenska, zablahoželali k 70. narodeninám.
Martin Vaculík na pódiu se synkem | foto Pavel Fišer
Potom sa už predstavila v hlavných pretekoch pestrá konkurencia 20 pretekárov z dvanástich krajín. Škoda, že po druhej sérii kvalifikačných jázd odstúpil pre dôsledky sobotňajšieho pádu 19 ročný Rakúšan Sebastian Kössler, opora žarnovického družstva v 1. českej lige. Smoliarom možno nazvať Jana Maceka z Českej republiky. Tento kopřivnický odchovanec obsadil 3. miesto na Zlatej prilbe SNP 2021, ale v nedeľu dvakrát nebodoval pre problémy s motocyklom.
V pretekoch bol suverénny Martin Vaculík a postúpil priamo do finále. Za ním sa po základnej časti pretekov zoradilo sedem pretekárov, ktorí nazbierali od 13 do 11 bodov. Pred semifinálovými jazdami mohli na víťazstvo pomýšľať traja Poliaci, dvaja Ukrajinci a po jednom zástupcovi z Austrálie, Českej republiky, Francúzska, Slovinska, Švédska a Slovenska.
Pre prekročenie časového limitu bol z prvého semifinále vylúčený Jakub Krawczyk, do druhého semifinále ani neodštartoval pre poruchu Oskar Paluch, po šestnástich jazdách druhý najlepší. Okrem dvoch Poliakov odpadli v semifinále aj Levišin s Parnickým z Ukrajiny, West z Autrálie a Goret z Francúzska. To sa už jazdilo v daždi a kto neodštartoval, mohol sa len spoliehať na chyby a defekty súperov. Netýkalo sa to Martina Vaculíka. Ten bol aj po piatykrát už po prvých metroch finálovej jazdy vpredu a po Memoriáli Ladislava Eliáša, majstrovstvách Slovenska a kvalifikácii do Speedway Grand Prix zaznamenal štvrtý tohtoročný triumf v Žarnovici. Na stupňoch víťazov mu robili spoločnosť Jan Kvěch z Českej republiky a Matic Ivačič zo Slovinska. Neušlo sa tam miesto pre posledných dvoch finalistov Antónia Lindbäcka zo Švédska a Patryka Wojdylu z Poľska.
Karel Průša (červená) v souboji s Jaroslavem Hajkem (2) a Filipem Kasanem (4) | foto Pavel Fišer
Súčasťou oslavy 70 rokov plochej dráhy v Žarnovici boli aj sprievodné preteky v triede do 125 ccm. Svoju premiéru absolvovali v tomto roku v majstrovstvách Českej republiky 14 roční nováčikovia Filip Kasan a Jaroslav Hajko. Do svojich prvých pretekov zasiahla v nedeľu Anička Hajková. Za sparingpartnera si nepozvali nikoho iného, ako Karla Průšu najmladšieho zo Slaného. Majstra Českej republiky z roku 2021 a bronzového z európskeho pohára z roku 2022. Hosť z Českej republiky bol zatiaľ pre žarnovické nádeje prisilným súperom, ale prvé preteky doma pred plnými tribúnami stáli za to.
Praha – 3. srpna
Čtvrtfinálová skupina IV mistrovství Polska juniorských družstev pokračuje příští středu v Toruni a vyvrcholí další den odloženým kláním v Czestochowej. Protože se na východ vypraví také český národní tým k páteční Speedway of Nations 2, včera se ve svítkovských boxech objevila myšlenka postavit pro toruňský mítink vpravdě silné družstvo. Rána však bývají moudřejší večerů.
Plán zhatila obava z možného zranění, jež by mohlo vyřadit některého z členů národního družstva a na něž by pod tlakem času nebylo možné adekvátně reagovat. Proto na juniorské mistrovství světa vyrazí Zdeněk Schneiderwind až ve středu s Danielem Klímou, Petrem Chlupáčem a Jaroslavem Vaníčkem.
Tým ACCR v polské soutěži povede Tomáš Topinka. Pod palcem bude mít Vojtěcha Šachla, Jana Jeníčka, Bruna Belana a Jana Hlačinu pro oba závody.
Jaroslav Vaníček pojede Speedway of Nations 2 | foto Karel Herman
Pardubice – 2. srpna
Konečně odbila sedmnáctá hodina. Za svítkovského depa se na ovál spustili účastníci rozjížďky s číslem jedna druhého dějství čtvrtfinálové skupiny IV mistrovství Polska juniorských družstev. A spolu s nimi také dešťové kapky. Strach z nich nešel ani náhodou. Ale meteorologický radar věděl svoje. Pořadatelé proto závod hnali kupředu, seč mohli. Na holičkách je nenechala ani jejich dráha, jež zůstala bezpečná až do konce. O vítězství se rozhodlo již v rozjížďce s číslem osmnáct. V jejím třetím kole sebral Oskar Ruminski druhé místo Szymonu Ludwiczakovi, čímž dostal svou Toruň mimo pásmo ohrožení dalšími družstvy. Předjetý czestochowský závodník vzápětí upadl, ale po ošetření opustil sanitku po svých.
Přemnožené nuly
Krzysztof Lewandowski triumfem ve stylu start – cíl v rozjížďce s číslem jedna poslal svoji Toruň do vedení již v rozjížďce s číslem jedna. Kacper Rychlinski ze Zielonej Gory tomu nedokázal adekvátně čelit a czestochowskeho Szymona Wolskeho jednu chvíli hodně trápil Bruno Belan.
Bruno Belan se chystá do akce pod dohledem Mariána Jirouta (vlevo) a svého otce Rudolfa | foto Karel Herman
Že mladý český tým nebude mít ve čtvrtfinále s extraligovými líhněmi Toruně a Czestochowej potažmo s prvoligovými leadery ze Zielonej Gory bylo jasné už předem. A pokud ne, i největší snílci stáhli hlavy z oblaků po hubeném šestibodovém zisku z úvodního podniku naší skupiny.
Vtom však páska letěla dnes odpoledne k nebi podruhé. A Jaroslav Vaníček zároveň s ní dopředu. Než se Mateusz Affelt vypořádal s Michalem Curzytkem, pražský borec seděl pevně ve vedení. Na kontě týmu ACCR přistály tři body. Zielona Gora měla stejně, Czestochowa dokonce o dva méně.
Michal Curzytek (bílá) se musí bránit náporu Matouše Kameníka (červená) | foto Karel Herman
První vyhrání z kapsy vyhání. Druhá příčka aktuální klasifikace nám skutečně nevydržela dlouho. Dvě další nuly byly dokonale čisté. Jan Jeníček sice ve třetí jízdě prodloužil život krásnému snu. Dral se dopředu, leč Dawid Rempala jej přibil na vnitřní čáru. A tak jsme žuchli zase dolů.
A ne a ne nahoru. Nuly se množily a jedna skočila i na Jaroslava Vaníčka. Sílící déšť již dával najevo moudrost rozhodnutí protáhnout první sérii na šest jízd a spěchat co nejvíce. V rozjížďce s číslem sedm se Jan Jeníček zařadil za záda vedoucího Franciszka Karczewskeho. První oblouk jej ale vynesl daleko na venek a další nula se již koulela.
Bojovnost roste a konto ruku v ruce s ní
Ve druhé sérii se Poláci, z nichž většina jezdila na svítkovském ovále vůbec poprvé, popasovala se set-upy svých strojů. Zielona Gora a Czestochowa stíhaly vedoucí Toruň. Ostatně i mechanikům v české části depa se s nastavením motocyklů začalo dařit. A tak bodů přibývalo i v kolonce programu s řádkem ACCR Team.
V osmé jízdě se Matouš Kameník plavně v první zatáčce přenesl ze čtvrtého místa rovnou za výfuk vedoucího Michala Curzytka. Čech se nespokojil s málem a ve druhé zatáčce třetího okruhu udeřil na borce před sebou. Odvaha jej nakonec paradoxně stála dva body. Polák jej totiž zpomalil, ostatní pronásledovatelé dostihli a Antoni Kawczynski v poslední zatáčce podjel.
Maksym Borowiak se po pádu zvedl na nohy | foto Karel Herman
Přemožitel Matouše Kameníka dostal dvě minuty navrch k běžnému limitu, jelikož třetí série vystřídala svou starší sestřičku plynule bez přestávky. Od té chvíle byly body stálými hosty české části depa. Někdy byla na vině smůla soupeřů. Pád Maksyma Borowiaka v deváté jízdě, porucha Szymona Wolskeho hned vzápětí. Vesměs však byly vytěžené z oválu, který se v sílícím dešti dočkal první úpravy po rozjížďce s číslem dvanáct.
Až do konce
Zleva Kacper Halkiewicz (žlutá), Matouš Kameník (červená), Kacper Rychlinski (bílá) a Mateusz Affelt (modrá) | foto Karel Herman
Pořadatelé stihli první tři pětiny za rovnou hodinu. Matouš Kameník ji uzavřel povedeným startem. V úvodním výjezdu ho objel Kacper Halkiewicz, ale dva body byly jeho. Podobně Jaroslav Vaníček v rozjížďce s číslem třináct nestačil pouze na Antoni Kawczynskeho.
V tu chvíli chybělo českému družstvu na třetí Czestochowou pouhých pět bodů. Přestože naši chlapci do konce závodu při svém bojovném výkonu vyšli naprázdno pouze dvakrát, skončili čtvrtí. Czestochowa se tlačila na Zielenou Goru, ta zase atakovala vedoucí Toruň a česká ztráta rostla. Jen škoda, že se nikdo z kvarteta se stylizovaným lvem na vestě již nedočkal vítězství.
Hodně blízko byl Matouš Kameník. V šestnácté jízdě vletěl razantně do první zatáčky, avšak vedoucí duo Franciszek Karczewski – David Rempala jen rozdělil. Když se na něho Toruňan obořil ve druhém nájezdu, ve výjezdu mu předjetí oplatil.
Jaroslav Vaníček (červená) letí dopředu mezi Szymonem Ludwiczakem (žlutá) a Antoni Kawczynskim (modrá) | foto Karel Herman
Mezitím se ozývaly hlasy o předčasném konci bez nominačních rozjížděk. Při úpravě se traktoru lepil hutný materiál na vidle. Nakonec se ale pokračovalo dál bez úpravy. Jak již víme, toruňský tým potvrdil vítězství v rozjížďce s číslem osmnáct. Zielona Gora potvrdila druhou pozici hned na to.
Okolo devatenácté hodiny bylo depo již téměř vyklizené. Zdeněk Schneiderwind finišoval s návrhem sestavy pro SoN2 příští týden v Rize. A ve vzduchu stále rezonoval pocit z pěkného závodu, v němž se češti ne-favorité rozhodně neztratili.
Hlasy z depa
„Na začátku se mi povedl start,“ vysvětloval Jaroslav Vaníček svou trojku v záplavě úvodních nul. „Od druhé jízdy se mi nedařilo odstartovat. Myslím si, že je stále co zlepšovat. Za mě to nebyla strašný závody, ale budu se snažit, aby ty další byly ještě lepší, ve středu jedu na Speedway of Nations do Rigy. Dneska děkuju pořadatelům, že připravili dobrou dráhu.“
Jan Jeníček překypoval bojovností, ale řešil mechanické problémy | foto Karel Herman
„Bylo to dobrý,“ nechal se slyšet Matouš Kameník. „Ke konci na poslední tří jízdy jsme to naladili, to už bylo dobrý. Jsou to zkušenosti. Teď budu na táboře, takže mám pauzu.“
„Dneska nic moc,“ krčil Jan Jeníček rameny. „Zezačátku problémy s technikou, Vaníčkovi nám pomohli. Necejtil jsem se na motorce úplně nejlíp. Nedá se nic dělat, jedeme dál.“
„Lepší než minule v Polsku,“ připomínal Bruno Belan hubený bodový zisk z úvodního klání. „Akorát jsem dneska měl více štěstí.“
