Petříkovice – 3. března
V sobotní rozjížďce poslední šance si na cílové metě vydřel postup do finále. Pódium mu sebral pád. Nicméně v hlavě měl smíšené dojmy, které setrvaly také druhý den. Domů do jižních Čech se vracel coby sedmý nejlepší ledař starého kontinentu. Přesto by Sanok o minulém víkendu raději zapomněl.

Dvakrát na ráfku, vabank a finále

„Sanok bych nejradši vzal a zapomněl,“ povzdechne si. „Lítal jsem po houbě. Moje vina, dvakrát mi ušlo kolo. Nevím, co se dělo s dušemi. Ale první jízdu šel Polák sám do balíků. Opakovali ve třech. Pak jsem v prvním vinglu šel já kvůli kolu. A mě vyhodili! Rozhodčí se se mnou vůbec nebavil.“

I přes dva pády se Jan Klatovský kvalifikoval do rozjížďky poslední šance. „Dostal jsem se tam se štěstím,“ uvědomuje si. „Krásná jízda. Ostatní mají mistrovství světa, já tenhle jeden závod. Šel jsem vabank. Po tom druhým ušlým kole v poslední sérii jsem si myslel, že už je to v prdeli.“

Nebylo. „Dostal jsem se do finále,“ pokračuje ve svém vyprávění. „Šli jsme po sobě s Jimmy Olsenem. Ve třetím vinglu jsem to dal na lajnu a šel jsem. Skončil jsem čtvrtej, ale nedávaly se velké body, takže v celkovém pořadí šestej.“

Do Berlína

Po závodech měl Jan Klatovský se svým týmem plné ruce práce. „Do noci jsme spravovali rozsekaný motorky,“ souhlasí.  „Neděle proběhla, jak proběhla. Šel jsem na hubu, pak Lukášovi začala blbnout motorka. Říkám mu, máš šanci, já už ne, půjčil jsem mu svou. Ale on letěl ve finále do balíků (smích).“

Závodní program českého exmistra pokračuje. „Skončil jsem v Sanoku ve tři odpoledne,“ líčí. „Valil jsem rovnou domů, v sobotu závodím v Berlíně. S tátou vezeme pár věcí, přijede už dnes. A pak Bauerova rozlučka v Inzellu, chce udělat pěknou podívanou pro lidi a pro sponzory.“