Inzell – 19. března
Bavorský Inzell o uplynulém víkendu poskytl nádherné aranžmá pro druhou korunovaci Martina Haarahiltunena za ledařského mistra světa. Nicméně spolu s ním se na stadiónu v malebném alpském prostředí sešli další tři muži, kteří za řidítky ohřebovaného speciálu dobyli mordou planetu. Dva z nich závodili a jeden si dokonce přišel pro cenu na stupně vítězů.
Pro Milana Špinku má Inzell zvláštní místo. Roku 1971 coby dvacetiletý mladík šokoval všechny svou bronzovou medailí při svém premiéře ve finále mistrovství světa. O deset let později se spolu se Zdeňkem Kudrnou a náhradníkem Stanislavem Dykem stal vicemistrem světa ledařských družstev.
O bod porazili Švédy, v jejichž týmu nechyběl tehdy třiatřicetiletý profesionální hasič Per Olof Serenius. Pro něho byl Inzell speciální zase roku 2002, kdy na zdejší trati potvrdil svůj druhý titul individuálního světového šampióna.
Když se o víkendu potkali a do jejich společnosti přibyl ještě Fin Jarmo Hirvasoja, král světových ledů z devadesátého, bylo, o čem povídat. Zatímco Čech zůstává věrný svému předsevzetí po skončení své kariéry, že se už do sedla neposadí, oba Seveřané účinkovali v páteční rozlučce Günthera Bauera.
Jarmo Hirvasoja skončil šestnáctý, Per Olof Serenius sedmý. Ve zvláštní nadstavbové rozjížďce ale projel cílem třetí. A tak se z Inzellu vracel domů opět s vavříny.
