Liberec – 13. února
Příznivé teploty již v týdnu nasvědčovaly, že by to mohlo jít. Ve čtvrtek vysekal Tomáš Kollert pár vzorků ledu a úctyhodných patnáct až dvacet centimetrů zapříčinily to, že už odpoledne jsme je zlehka obrušovali.
Štěpánka Nyklová se chystá na liberecký led | foto Jaromír Nykl
Ve čtvrtek jsme se spíše byli s ledem seznámit, už pár let jsme ho totiž neviděli. Potkali jsme se i s libereckými Éčky. Počasí příznivé, bylo lehce pod nulou.
V pátek po práci a po škole jsme opět vyrazili trénovat, ale naším plánům udělal na závěr čáru přes rozpočet řinčivý zvuk motoru. Bylo to ke konci tréninku, takže se Štěpánka i tak povozila. Doma jsme pak odhalili příčinu bohužel i s jejími následky. Praskl nám výfukový ventil.
Stopětadvacíka se šroubky | foto Jaromír Nykl
V sobotu brzy ráno rozborka-sborka, agregát z druhého stroje a v jedenáct už jsme opět brousili led. Moc děkujeme za pomoc a rady pánům Věroslavu a Tomáši Kollertovi, kteří nás celou dobu tréninkem doprovázeli. Jejich přítomnost pro nás byla velice plodná a příznivá.
Po té, co se Štěpa chtěla začít kamarádit s fojteckou lochneskou a začala jí učit pády přes hák, jsme si trénink opět nepatrně zkrátili. Z ledu šla po svých, ale do smíchu jí nebylo. Nevím přesně, jestli má lochneska nohy podobné člověku, ale kdyby chtěla taky někdy padat přes hák, musí se připravit na to, že může mít na stehně modřinu patnáct centimetrů dlouhou.
V sobotu už ale lehce mrholilo, v podvečer to zavánělo i deštěm. V neděli už byly +4°C, mlha a do toho opět mrholení. Já myslím, že led už nevydrží a pokud mají podobně i za kopcem kluci na Hamru, přijde od nich dnes špatná zpráva.
S ježděním na Fojtce bude brzy konec vinou oblevy | foto Jaromír Nykl
Trhová Kamenice – 12. února
V létě se zde konaly rybářské závody plochodrážníků. Jenže nyní je zima. Alespoň podle listu na kalendáře, byť si v uplynulých dnech mráz vyzkoušel, že ještě umí také štípat. Na kousání sice nedošlo, dnes se rtuť teploměru nedostala pod nulu. Nicméně na rybníku Ladislava Hofmana má ledová vrstva patnáct a půl centimetrů. A tak by byl hřích nevyjet na něj s plochodrážními motocykly.
Úderem desáté všechno začalo. Matyáš Hlaváček měl na svém motocyklu převod ještě ze sobotní Jistebnice. Na led nevyjeli ani Stanislav Buňka se svým synem Janem, pro které by šlo o první životní zkušenost se šroubky.
David Hofman při své premiéře na šroubcích | foto Ladislav Hofman
Zato Jaroslav Petrák tahal naplno. Za dva týdny jej čeká vyvrcholení seriálu Drift-On-Ice v Geisingu a tak tréninkovou příležitost využil naplno. Přidal se k němu také David Hofman. Letos jej čeká premiérová sezóna s půllitrem a šroubkařská premiéra mu přišla náramně vhod.
Oba pardubičtí závodníci trénovali zhruba do šestnácté hodiny. Na ledě bylo hodně vody, takže jim oběma přišlo vhod zázemí vytopené buňky. O ohřátých párcích ani nemluvě.
Jaroslav Petrák přednáší Davidu Hofmanovi o jízdě na ledu | foto Ladislav Hofman
Jistebnice – 10. a 11. února
Naprosto dokonalé podmínky našli všichni, kteří se včera i dnes vypravili k jihočeské Jistebnici, kde Klabo Team vytyčil na rybníku ovál. A že se tam sešlo lidí! Nejen fanoušků a známých dychtících prožít ledařskou atmosféru, ale především samotných ledařů. Jen škoda, že síla ledu a časový pres nedovolil akci povýšit na oficiální závod ranku mistrovství republiky.
Jan Klatovský byl s tréninkem naprosto spokojený | foto laskavostí Jana Klatovského
Antonín Klatovský se po letech chystá na český led | foto Petr Hejný
Dvoudenní program odstartoval již včera. Za řidítka ohřebovaných speciálů zasedli oba bratři Klatovští a Andrej Diviš. Dorazil také Luca Bauer, jehož v roli rádce a mechanika doprovázel slavnější otec Günther.
„Velké super,“ zářil Jan Klatovský. „Co jsme s bráchou najezdili za dva dny, neměli jsme za celou sezónu „Včera jsem jel dvacetkrát, dneska dvacetkrát. Vyzkoušeli jsme dvě motorky, dva motory, všechno. Dneska přišlo spousta známejch, opejkaly se buřty.“
Pravé ledařské eldorádo nastalo v Jistebnici dnes. K Antonínu a Janovi Klatovským, Andreji Divišovi a Lucovi Bauerovi se přidali další. Po třech letech svůj ledařský speciál oživil Jan Klauz, jemuž přítelkyně Marcela upekla bábovku, jež by uvedla do rozpaků i vyhlášeného mistra plotny Martina Běhala.
Milan Moravec a Matyáš Hlaváček kromě ledu v Jistebnici zažili také rozkoše kulinářského charakteru | foto Radek Červenka
Dorazil také Lukáš Hutla, jehož plány trénovat na Pohránovském rybníku u Pardubic zmařila slabá síla ledu. Trénoval také čekatel na ostrý závod Jakub Tikovský a své ruce nenechal svrbět ani David Lizák. Klasické motocykly se šroubky proháněli Matyáš Hlaváček, Milan Moravec a Adam Nejezchleba.
„Adam si dneska zkusil i můj ledák,“ říká Jan Klatovský. „Včera jezdil na krátký motorce. Spolupracujeme spolu i na motorkrosku, je to učenlivej kluk.“
Ale co bude dál s jistebnickým oválem? „Zejtra asi nic,“ rozhodí Jan Klatovský rukama, aniž by se musel dívat na meteorologické předpovědi. „Luca Bauer si chce ještě zkusit spojky. Ale od pondělí má v noci bejt mínus pět, mínus šest v noci. Třeba bych ještě ve středu, ve čtvrtek trénoval.“
Ovál u Jistenice se o víkendu stal pupkem českého ledařského světa | foto Jan Klatovský
Hamr na Jezeře – 10. února
Síla ledu je fenomén, který hýbe českou plochodrážní současností. Lukáš Hutla chtěl zítra trénovat na Pohránovském rybníku. Nicméně dnešní měření ukázala jen devět centimetrů, což je na hraně i pro trénink. Přeloučský ledař se proto objeví v Jistebnici, jež se stane mekkou všech našich ledařů. Mráz dělá své také v Hamru na Jezeře.
Zde mají třináct centimetrů, což od nutného minima pro pořádání mistrovských závodů není daleko. Nicméně pořadatelé počkají do pondělí na aktuální předpověď počasí, než se definitivně rozhodnou.
V Hamru na Jezeře mají led o síle třinácti centimetrů | foto Petr Makušev (Sport Photo)
Liberec – 10. února
Rovněž zadáním z titulku by se dalo o těchto dvou motocyklech mluvit. Jeden pochází z dílen MXM/THK a druhý je miminko od Tonyho Rickardssona. Oba motocykly jsou určeny pro mladé začínající závodníky. Používají stejnou koncepci podvozku alias rámu a velikost. Přibližně se podobají i ve výkonnosti. Oba teoreticky používají fosilní palivo, ale v různé úpravě. V čem se tedy liší a kde se najednou vzaly?
Challenge pro SGP4
Splnit požadavek na výchovu mladých a začínajících jezdců byl cíl obou skupin. Plochodrážní nováček potřebuje vhodnou, spolehlivou a ekonomicky dosažitelnou techniku. Současný stav se dostával do slepé uličky a tak se hledala cesta.
Jako jednoduší cesta bylo najít vhodný pohonný agregát, který by sjednotil malé kubatury. Tak se může mladý závodník ukázat při velkých závodech, ovšem na mini dráze.
Upřímně řečeno, kdo by nechtěl být součástí závodu Speedway Grand Prix? Oproti formuli SGP4 je již dva roky připraven identický motocykl na elektrický pohon.
Elektrické výhody
Vývoj E speedway se postupně dostal do podoby, kdy je plně konkurenceschopný. Jednoduchost ovládání a takřka bezhlučný provoz by mohl u fanoušků vyvolávat zvláštní pocit.
Ovšem ne každý stadion je na odlehlém místě a tak potřeba se přizpůsobovat je minimální. Když o vás nikdo neví, můžete trénovat podle možnosti začátečníků bez hledání vhodného času.
Dnešní podoba E speedway je řešena jako stavebnice, kde bez jakékoli úpravy podvozku lze měnit pohonnou jednotku z elektriky na klasický motor.
To umožní volbu pro začínající, kde není potřeba kupovat celý motocykl.V E speedway tak roste motocykl s jezdem. Dnes je v nabídce jak verze malá, střední, tak i klasická. Motocykl je takřka bezúdržbový a při správném zacházení s akumulátory se předpokládá několikaleté ježdění. Co může strašit odpůrce E speedway?
Za prvé, jak dlouho můžu jezdit na jedno nabití? Na malé dráze se dá závodít celý závod. Pokud si baterie sama řekne, dobíjení trvá asi deset minut. Na závod je tedy potřeba jeden akumulátor a další na výměnu, aby závodník třeba nemusel čekat a byl vždy připraven. Výměna akumulátoru trvá přibližně jeden a půl minuty.
Pozvánka do Liberce
Jak E-speedway, tak SGP4 sledují, jak dostat více mladých adeptů na naše stadióny a zatraktivnit plochou dráhu. Velká nevýhoda českých závodů je, že jen málokdo se učí jezdit na správné velikosti motocyklu.
Od začátku se někteří naši mladí borci tlačí na velká kola a rámy. Většina pak nedokáže na mini dráze zatočit a raději, což je samozřejmé, se vozí na klasických drahách. Chyb, co se naučí na začátku, se jen těžko odnaučují.
U našich severních sousedů se od začátku začínající jezdec na mini dráze učí na motocyklu pro mini dráhy. Postup u závodníka určuje jak věk, tak i trenér. Tak potom rostou ti nejlepší.
Velkou nevýhodou našich mladých je i věkový rozdíl, kde osmi či devítiletý borec jen těžko bude na svém začátku stačit o dva až tři roky staršímu.
Po přečtení tohoto článku si prosím v klidu sedněte, Zhluboka se nadechnout a říct si, co můžu pro ty naše mlaďochy udělat. Až potom zařvat aaaa.
Osobně vás maminky a tátové zvu k nám do Liberce. Vezměte s sebou ty vaše borce, aby se na naše éčka posadili. Povozili, žádné závodění, prostě jen tak a pak je nechte samotné rozhodnout.
Odměnou vám může být prožitý hezký den v Liberci nebo třeba začátek něčeho nového.
Dva nové koncepty pro výchovu plochodrážního potěru – SGP4 a E-speedway
Jistebnice – 9. února
Noční mrazy okolo jedenácti, třinácti stupňů škály pana Celsia mají jediný důsledek. Led na rybnících tloustne jako líný jedlík při chuti. V Jistebnici ho mají již o síle bratru patnáct centimetrů. Na mistrovství republiky není ani pomyšlení. Nicméně na víkendový trénink ano.
Zítra se zde svezou bratři Klatovští, kteří zde včera vytyčili ovál, a Andrej Diviš. V sobotu se očekává příjezd Lukáše Hutly. Přítomen by měl být rovněž Jakub Tikovský, jehož čekání na ostrou závodní premiéru teplé zimy stále oddalují.
V pátek a v sobotu se bude v Jistebnici trénovat | foto Jan Klatovský
