Zadov – 31. ledna
Šumavské soustředění plochodrážníků pod taktovkou pražské Markéty konečně nabídlo zimní podmínky. Na Zadově je sníh a pořádně fouká. Nicméně závodníci pilují fyzičku na běžkách. Někteří z nich už od neděle naběhali bratru devadesátku.
Plochodrážníci se na Šumavě na běžkách pořádně činí | foto Martin Málek
Důkazem, jak čas hrozně letí, je další osm desátník na ploché dráze. Jméno Pavel Mareš není třeba představovat. Já se s ním znám od svých pěti let z Polep, kam jezdil jako jezdec ústeckého celku. a jako stabilní účastník mistrovství republiky, kde patřil k našim nejlepším.
Pavel Mareš po úspěšném závodě v Polepechse svým mechanikem Josefem Kalousem | foto archív Josefa Kalouse
Má kupříkladu stříbrnou medaili z 1965.Jeho souboje třeba s Jardou Volfem, Tondou Kasperem, Lubošem Tomíčkem, Toníkem Švábem, Karlem Průšou a dalším patřily vždy k tomu nejlepšímu. Pamatuji si, kolik krásných chvil jsme v Polepech i jinde společně zažili.
Jeho závod o postup do evropského finále ve Slaném, kde jel se zlomenou nohou, je v paměti zapsán zlatým písmem. Pavle, včera jsi oslavil osmdesátku.
Chci Ti k narozkám popřát hodně klidu, věřím, že se s přáním připojí i další. Jsi bezva člověk a kamarád. Jsme s Tebou, a myslíme na Tebe.
Pardubice – 30. ledna
Na českých ledech je teorie a pak praxe. V sobotu se měl jet český šampionát v Kopřivnici, v neděli v Opatovicích nad Labem. Jenže mráz se přestal ostýchat jen hodně málo a stupnici teploměru dostal jen na pár dílků pod nulu. Potřebná síla ledu není ani nejen na Větřkovické přehradě či Opaťáku, ale ani nikde jinde. Plochodrážní komise proto dnes oba úvodní závody mistrovství republiky na ledě bez náhrady oficiálně zrušila.
Větřkovická přehrada je milosrdnější otužilcům než ledařům | ilustrační foto Eduard Kutač
Lužná a Děčín – 30. ledna
Pondělí 30. ledna je významným dnem pro dva bývalé slánské plochodrážní jezdce, a to Miroslava Rosůlka a Pavla Mareše. Oba dva se sešli ve službách AMK Slaný ve druhé polovině šedesátých let minulého století, aby jeho barvy úspěšně hájili jak v domácím šampionátu jednotlivců, tak i družstev a své dovednosti prezentovali i v reprezentaci tehdejšího Československa.
Pavel Mareš po skončení své sportovní kariery plochodrážní řidítka vyměnil za kormidla říčních plavidel a brázdil se po evropském kontinentu.
Miroslav Rosůlek se prakticky s plochodrážním sportem nikdy nerozloučil a slánskému AK zůstává věrný do dnešních dnů.
Oběma k číslu 80, které bude nedílnou součástí jejich dnešního narozeninového dortu, lze přát jen to nejlepší, všeobecnou pohodu, veselou mysl a především to nejdůležitější, a sice pevné zdraví.
S osudy obou oslavenců se setkáte také na stránkách nové knihy Slánská sedmdesátka, aneb od padesátého doleva a smykem.
Tito muži dokázali jako první sebrat ligový titul RH Praha: zleva Zdeněk Majstr, Václav Beer, Miloslav Verner, mechanik Náprstek, Miroslav Rosůlek, Jan Klokočka, Stanislav Kubíček, Pavel Mareš, kouč František Moulis a s nimi rozhodčí Ulrich | foto archív Zdeňka Majstra
Libež – 29. ledna
Stopětadvacítky pro něho skončily roku 2020, dvěstěpadesátkám věnoval jen jednu jedinou sezónu. Loni se už po oválech proháněl za řidítky půllitru. Činil se náramně a spíše než pomyslný titul skokana roku by mu padlo spíš označení největší domácí překvapení 2022. Určit pro soupeře, kteří mnohdy evidentně nepočítali, že je Matouš Kameník bude regulérně nechávat za svými zády.
Premiéra wheelie
Matouš Kameník si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
„Přechod z dvěstěpadesátky na pětistovku je úplně v pohodě,“ komentuje Matouš Kameník svou cestu vzhůru trojicí plochodrážních kubatur. „Jediný rozdíl je v té rychlosti. A ještě jak má půllitr větší sílu, jede se na něm mnohem lépe než na dvěstěpadesátce. Ze stopětadvacítky na dvěstěpadesátku jsem si chvíli zvykal na rychlost a na to, že dvěstěpadesátka oproti stopětadvacítce po ubrání plynu, hned nezpomalí, ale ještě jede. To však trvalo jen asi tak čtyři tréninky a už mi to přišlo normální.“
Jeho první mítink s pětistovkou přišel v půlce loňského března při Talent Trophy v Žarnovici. Pravda nešlo o závod v pravém slova smyslu s oficiálním statusem, rozpisem a tabulkou celkových výsledků. Přesto, jak Matouš Kameník svůj debut prožíval?
„V Žarnovici jsme byli týden,“ připomíná soustředění. „A ke konci byl ten závod v uvozovkách. Už si to ani moc nevybavuji, jaké jsem z toho měl pocity. Ale to, co nezapomenu, je, že jsem tam poprvé jel po zadním kole.“
Sběratel pódií z přeboru
Sezóna ano domini 2023 se začala rychle roztáčet. Duben plně dostál své pověsti poněkud střeleného týpka od ohně dvanácti měsíčků. Při přeboru v Praze svítilo sluníčko, ale také sněžilo. Matouš Kameník měl záhadnou poruchu, ale pak nasytil čočky fotoaparátů lačných reportérů vyhladovělých zimní přestávkou.
Matouš Kameník v akci | foto Karel Herman
„Let vzduchem…“ usmívá se. „Startoval jsem od prken. Jak jsem dostartoval, trošku se to přizvedlo. Najednou to vylítlo na bejka a ani jsem nezareagoval, že bych sáhl po páčce na spojku. Motorka odletěla a já jel za ní po zadku. V tom jsem se zvedl na nohy a v té rychlosti jsem prostě takhle vyletěl.“
Shodou okolností Praha svým desátým místem byla nejhorším výsledkem divišovského závodníka v celém přeboru. Už ve třetím závodě v Kopřivnici šel na pódium a nesestoupil z něho až do konce seriálu. V závěrečné klasifikaci se před ním lépe umístil pouze Hynek Štichauer.
Další medaile
„Tak hodnotím to jenom kladně,“ vypořádává se Matouš Kameník poměrně stručně s otázkou po svém druhém místě v přeboru. Avšak co extraliga? Dohodl se s Milanem Machem na startech ve slánské vestě. Angažmá nakonec skončilo dokonalým happy endem jako z hollywoodského slaďáku. Stačil jeden jediný bod, aby se titul po šestnácti letech vrátil zase pod Slánskou horu.
Třetí nejlepší tým loňských juniorských družstev – Bruno Belan, Vojtěch Zamazal a Matouš Kameník | foto Pavel Fišer
„Byla to veliká škoda, že se v nějaké jízdě neudělal o ten bod navíc,“ netají se. „Na druhou stranu to pro mě byl v Liberci nejvíce úspěšný závod, co se týče bodů.“
Mistrovský titul však přišel v devatenáctkách. Bronz v jednadvacítkách k tomu. A navíc další z juniorských družstev, kde s Brunem Belanem vyřešili ambiciózní Plzeňany a Pardubičany. Nestačili jen na obě pražské dvojice. „Za devatenáctky jsem hodně rád, protože to jsem si vyjel fakt sám,“ uvažuje. „Za jednadvacítky jsem rád taky, ale už to není takový. Protože kdyby je dojel Honza Kvěch, vypadalo by to úplně jinak. Ale stalo se a jsem za to rád. Ve družstvech jsme si s Brunem hezky zazávodili. Sice jsem měl ve Slaném v jedné jízdě hned v první zatáčce bouračku a opakovanou jízdu nedojel. Byl jsem totiž ňákej pobouchanej, ale další jízdy už to bylo dobrý.“
Jede se dál
První ligu loni Matouš Kameník jezdil za Pardubice. Naznačoval, že by vestu s bílým pardubickým koníkem měl vozit také letos. A to dokonce v extralize…
Matouš Kameník prožil skvělou první sezónu v pětistovkách | foto Eva Palánová
„Minulý rok jsem za Pardubice jezdil jen ligu a extraligu za Slaný,“ připomíná. „Ale tenhle rok pojedu za ně i extraligu, protože nás to tak k těm Pardubicím táhne. Jezdí se mi tam krásně, brácha tam hraje fotbal, máme tam chalupu. Prostě je mi to tam takové bližší. Ve Slaném to bylo taky super, ale prostě je to tak. Letos budu poprvé jezdit za polský klub Wilki Krosno. Doufám, že nás to posune zase o něco dál.“
Ke splnění velkých cílů je třeba se náležitě připravit. „Jaká se zimní příprava na sezónu a co bude?“ vytuší Matouš Kameník další otázku. „Dávám jí opravdu hodně. Jezdím třikrát týdně do Prahy do Olympu, kde posilujeme a regenerujeme v sauně. Snažím se posilovat, chodit běhat, jezdit na kole i doma. To je sice někdy trošku těžší, ale myslím si, že se mi to zatím daří plnit.“
Matouš Kameník děkuje:
Matouš Kameník s tatínkem Davidem (vlevo) a Václavem Hromasem | foto laskavostí Matouše Kameníka
„Vencovi Hromasovi a jeho PRONAD za obrovskou podporu, jak mně, tak tátovi. Firmě JAWA za obrovskou podporu v technice, mám od nich motory a rámovinu. Firmě MP Kování za polepy na auto. Antonínu Němcovi za finanční pomoc.“
Örnsköldsvik – 28. ledna
Ledařská kvalifikaci světového šampionátu světa ve švédském Örnsköldsviku skončila triumfem domácího Niclase Svenssona. Lukáš Hutla skončil na druhé příčce. Andrej Diviš neměl podařený závod a z dvanácté pozice do finálové části bohužel nepostoupil.
Lukáš Hutla, Niclas Svensson a Stefan Svensson na pódiu | foto FIM/Jesper Veldhuizen
