Plzeň – 2. října
Vrabčákům, těm je tu hej! Hlavou se vám rozezní písnička, když spatříte malé opeřence, kteří v centru Plzně urputně svádějí boje o drobky se svými holubími kolegy. A chtělo by se rýmovat dál dle Pražského výběru. Vyhlášení mistra republiky na Borech však neuviděj! Jenže louže, v nichž se jejich hnědá tělíčka odrážejí jako ve vyleštěném zrcadle, vztyčují varovný prst plochodrážnímu machrování. Dopolední déšť byl totiž pro ovál v západočeské metropoli stejně užitečný jako sít prodejních automatů na prezervativy ve Vatikánu.

Český šampión apeluje na zdravý rozum

Proti konání rozhodujícího finále se vyslovili závodníci již na rozpravě. „Jak bych to řek?“ sumíroval si Václav Milík myšlenky ve své hlavě. „Určitě mě rozčiluje, že dráha byla nesjízdná, jak jsme viděli. Organizátoři udělali maximu, a kdyby nepršelo, jelo by se. Chápu na lajně bylo hodně vody. Na jury mi bylo řečeno, co bych dělal v Polsku. Ale tam je lepší technika, tady se měly po dešti aspoň zamést kaluže.“

Původní záměr byl otestovat ovál tréninkem. „Jury rozhodla, že nebude podle čísel, ale že na ovál pojedou ty nejzkušenější,“ vypráví. „To jako máme dělat pokusný králíky?! Říkali, že traktorem na ovál nemůžou vyjet, že by se jim bahno lepilo na kola. To znamená, že dráha je nesjízdná. Víme, že v Plzni se těžko zatáčí, teď by na trati byly koleje a bylo by to ještě těžší.“

Pardubický kapitán proto apeloval na bezpečnost. „Je tady asi sedm zkušenějších jezdců,“ říkal. „Zbytek jsou malý. Chápu, že by mohli mít průser, kdyby nechtěli jet. Ale líbilo se mi, že na rozpravě při hlasování většina závodníků držela při sobě.“

A tak se rozhodlo, že se dnes nepojede a Václav Milík si mimo jiné vyslechl, že postoj proti závodu zaujal ze zištných příčin. „Nevím, jak by to dopadlo, kdyby se jelo,“ netají se. „Já to rozhodně nedělal, aby se závod zrušil, protože jsem na prvním místě v průběžné klasifikace. Ale protesty nešly jen ode mě. Určitě si myslím, že bylo rozumný závody zrušit, je konec sezóny. V Polsku se už jezděj rozlučky a ptají se mě, jestli je normální, že se v Čechách jezděj mistráky. Měli bychom se soustředit na léto, aby lidi přišli a ani my jsme nemrzli.“

Pragmatismus a demokracie

A tak na základě hlasování závodníků letěl ručník do ringu. „Byl jsem proti závodu,“ svěřoval se Jan Kvěch. „Dráha není sjízdná. Navrhoval jsem, ať to z vrchu strhnou grejdrem. Přišla odpověď, kdyby tam vjeli traktorem, utrhá se to. Takže my s motorkama bychom udělali to samé.“

A co na to Eduard Krčmář? „Dal jsem si snídani v KFC v Plzni,“ žertoval. „Převlík‘ jsem se do kombinézy a na rozpravě se to zrušilo. Furt jsem byl ale první (smích).“

Pragmatikem zůstával také Hynek Štichauer. „Nemusím mejt motorky,“ konstatoval. „Ale zase musím ještě jednou do Plzně, má bet náhradní termín. Každé má svoji pravdu, ale rozhodlo se demokraticky. Takže proti rozhodnutí nemůžu nic říct.“

Náhradní termín na stole

Emoce v borském depu samozřejmě jen stříkaly a bylo by pošetilé si namlouvat, že verdikt o zrušení závodu byl přijat s jednomyslným souhlasem. „Zezačátku jsem tomu nevěřil,“ nechal se slyšet Matěj Frýza. „Teď dráha vysychala, myslím, že by se závod odjet dal. Škoda, je to podruhé odložený.“

Pozitivní novinkou je ovšem fakt, že klub navrhne náhradní termín  na sobotu patnáctého října. Věří svým traťovým fachmanům, a když si i počasí dá říct, uvidíme závod jako řemen. A za pár let budeme s úsměvem vzpomínat, jo, tenkrát ve dvaadvacátém, to byla po kovidu třetí problematická sezóna. A na Borech jelo finále na potřetí. A mistrem se stal…