Kopřivnice – 17. srpna
Vedro bylo tak obrovské, že i vosy byly líné létat a padat lidem do kelímků s pitím. A že jich do kopřivnických ochozů na třetí pokračování české juniorky dorazil tradičně slušný počet! Drama viděli již v rozjížďce s číslem tři. Petr Chlupáč se ještě vrátil k vratům z depa za mechanikem Michalem Pospíšilem. Jeho start posléze nebyl špatný, nicméně Daniel Klíma stojící po jeho levici byl ještě rychlejší. Ujal se vedení a pak už jel v čele čtyři kola, jež jsou na moravském ovále pořádně dlouhá. V zásadě bylo rozhodnuto, protože oba Pražané se nenechali zaskočit žádným z ostatních dvanácti protivníků. A to včetně Jana Macka, jenž si na podnik před domácím publikem za přispění svého sponzora vypůjčil motor od Jana Kvěcha. Nakonec skončil třetí, avšak pohonný agregát bude vracet zadřený. Díky této závadě nešel na pódium ještě jednou při nadstavbovém Memoriálu Michala Matuly. V něm Petr Chlupáč vrátil prohru Danielu Klímovi. A jakoby symbolicky dal najevo, že zářijové vyvrcholení šampionátu v Praze, kde vede před svým sokem o pouhý bod, bude dozajista stát za to.
Skvělá podívaná v plochodrážních tropech
Středa v půlce srpna se evidentně rozhodla, že nebude dělat tropickým dnům sebemenší ostudu. Pětatřicet ve stínu byl už slušný vejvar, obzvlášť když se kopřivnický plochodrážní ovál koupal v plné palbě slunečních paprsků. Jako první na něj vyjeli dva členové žarnovické plochodrážní akademie. Šestnáctiletý Lukáš Bartoš měl ukázkovou akci i o přestávkách hlavního závodu. O tři roky mladšího Filipa Kasana rozhodčí Tomáš Topinka na ovál nepustil s ohledem na platné věkové limity.
Mezitím do depa dorazilo čtrnáct borců startujících ve třetím díle české juniorky. Chyběl Jan Kvěch, který po plzeňském úraze ztratil kontakt s hrotem aktuální klasifikace. A také Jakub Exler, jehož neuvolnil jeho zaměstnavatel. Naopak přibyli dva Poláci z nedalekého Rybniku i Jan Hlačina. Při soutěži polských amatérů se rozloučil se čtvrtlitrem, v Plzni potrénoval na pětistovce a pak vyrazil do Kopřivnice.
Stadión Emila Zátopka zaplavili diváci. Neviděli příliš okázalý nástup, což v takovém vedru šlo pochopit, a pak už startovala první jízda. Jako obyčejně na severomoravském obru byly klíčové starty. Lech Chlebowski a Matěj Frýza by mohli vyprávět. A ostatní na čele s Janem Jeníčkem a Brunem Belanem měli jasno, proč na úvod přišli o body.
Jenže to už byla na pořadu rozjížďka s číslem tři s ambicemi rozhodnout nejen dnešní závod, nýbrž poskytnout také vodítko ohledně titulu. V Plzni snížil Daniel Klíma náskok Petra Chlupáče v průběžné klasifikaci na dva body. Duel obou pražských mušketýrů se proto očekával s velkým napětím.
Petr Chlupáč komentuje rozjížďku s číslem tři:
„Netrefili jsme se s nastavením. Dan letí jako bejk, nevím, co tam má…“
Petr Chlupáč se ještě vrátil ke svému mechanikovi Michalu Pospíšilovi k vratům depa. Ten však svého závodníka poplácal po stehně a vše měl ve svých rukou osud. Daniel Klíma už stál u pásky stejně jako Jan Hlačina, jímž se počet startujících třetí jízdy uzavřel. V tom páska vystřelila k nebi a Daniel Klíma se ujal vedení.
Petr Chlupáč vedl vnějškem první zatáčky útok, jež by si ani náhodou nezasloužil podcenění. Jenže jeho vedoucí klubový kolega ve výjezdu zlomil svůj motocykl na vnitřní čáru. Konsolidoval své vedení a postavení leadera si užíval tři a půl obrovských kopřivnických kol. Když jej Pavel Matula zdravil šachovnicovou vlajkou, v šampionátu ztrácel na Petra Chlupáče jediný bod.
Dnešní závod však teprve začínal. A mezi jeho favority chtěl patřit rovněž Jan Macek. Ani tentokrát nechtěl chybět před svým publikem. A to až tak, když mu klub nedal k dispozici motor, vypůjčil si jej od Jana Kvěcha. Platil pochopitelně sponzor, avšak účel světí prostředky. On s ním v rámu ve čtvrté jízdě před sebe nepustil útočícího Matouše Kameníka, jenž si to vnějškem první zatáčky namířil dopředu.
Další závodník ze hry
Teplota klesala, avšak přesto měla daleko k bodu mrazu. Aktuální klasifikace mítinku však jakoby po úvodní sérii ztuhla. Ovšem vyjma Jaroslav Vaníčka. Pražan ve čtvrté jízdě zůstal trčet vzadu, když se Matouš Kameník hnal přes Kacpera Tkocze. Ovšem v rozjížďce s číslem šest svou nulu napravil raketovým startem.
Předtím Petr Chlupáč odvedl Matouše Kameníka. Poté Daniel Klíma změřil s letem pásky Kacpera Tkocze. A nakonec Jan Macek letěl od mantinelu rovnou do vedení rozjížďky s číslem osm. Na čele byl společně s Danielem Klímou. Ovšem devátá jízda se celá chvěla netrpělivostí, aby počet vedoucích mužů zredukovala na jediného.
Start vyšel lépe Janu Mackovi. Jenže Danielu Klímovi kopřivnický ovál náramně sedí. V prvním oblouku se přehnal venkem do čela a všechny ostatní účastníky dnešního závodu odkázal do role nejbližších pronásledovatelů. Petr Chlupáč vyhrál jedenáctou jízdu před Jaroslavem Vaníčkem, ovšem Matouš Kameník měl své postavení v rozjížďce s číslem dvanáct poněkud náročnější.
Nejprve se nezvedla páska na své vnitřní straně. Divišovský borec pak odrazil Matěje Frýzu v první zatáčce. Nicméně v hned v té druhé plzeňský borec upadl. V doprovodu otce se vrátil do depa, nicméně z repete byl diskvalifikován. Co horšího, lékař mu další účinkování zakázal.
Marné byly argumenty plzeňského závodníka i jeho otce, že nešlo o nic vážného. Muž v červeném oděvu záchranáře byl neoblomný a nechtěl se pouštět do rizika. Plzeňané za pomoci Jiřího Černého a jeho syna Josefa mohli jen naložit své saky paky a vrátit se pět set kilometrů domů se čtyřmi body.
Matouš Kameník líčí rozjížďku s číslem dvanáct:
„Zadřel jsem motor, rozlít‘ se, naštěstí jsem byl daleko od Jéni.“
Napotřetí všechno klaplo na výtečnou. Ačkoliv… Matouš Kameník suverénně vedl od startu, po němž za sebou nechal Jana Jeníčka. V posledním kole však zpomalil a musel pro tři body vlastní silou. Zadřený motor!
Show goes on
V rozjížďce s číslem čtrnáct Daniel Klíma odvedl Matouše Kameníka. Hned na to kraloval Jan Macek, byť se ještě raději vracel před startem k depu. Čtvrtou sérii uzavřel triumfem Petr Chlupáč. Musel přitom v prvním výjezdu zavřít Kacpera Tkocze na mantinel. Dravý Polák neměl čas osnovat odvetu, protože hned v dalším oblouku upadl.
Vedl neporažený Daniel Klíma, Jan Macek a Petr Chlupáč ztrácel dva body. Matouš Kameník již tři, jemu však dýchal na záda Jaroslav Vaníček. Pražský čahoun zvýšil své vyhlídky triumfem před zraky Lecha Chlebowskoho ve třinácté jízdě.
Osmnáctá jízda přinesla další očekávané drama. Petr Chlupáč byl jeho hlavním aktérem. Ujal se vedení. Jan Macek si to namířil na vnitřek, vedl nekompromisní úder, aby se dostal dopředu. Jenže Petr Chlupáč byl na vnější straně přece jen rychlejší.
Zůstal v čele, zaknihoval dvanáct bodů. A mohl se jen dívat, co na to Daniel Klíma ve dvacáté jízdě. Mezitím si Matouš Kameník zahrál sólo, nicméně dvanáct bodů dnes stačilo jen na čtvrtou příčku. Daniel Klíma se totiž hned poté nerozpakoval popáté vyhrát ve stylu start – cíl.
Radoval se z vítězství, v aktuální klasifikaci zůstal o bod před Petrem Chlupáčem, jemuž dnes zůstala druhá příčka, Janu Mackovi třetí. Matouš Kameník byl čtvrtý, nicméně děkoval Fortuně za dvanáct bodů, jež jej udržely na čele devatenáctek. A Jaroslav Vaníček proklínal svou úvodní nulu. Pro něho podnik skončil, ostatní jeli k roštu ještě jednou na Memoriál Michala Matuly.
Daniel Klíma popisuje Memoriál Michala Matuly:
„Petr měl lepší zatáčku. Objel mě a pálil si to hezky dopředu.“
Rtuť se propadla dolů o nějakých třináct dílků. Památku tragicky zesnulého závodníka měla opět připomenout jen jedna jediná rozjížďka. Účastnili se jí čtyři nejlepší z hlavní části, nicméně tentokrát se mělo jejich původní pořadí pořádně promíchat. Petr Chlupáč se totiž z prvního výjezdu prosadil do čela před Daniela Klímu. A Jan Macek odstoupil ve třetím okruhu.
Na vině byl zadřený motor. Tak se Matouš Kameník přece jen dnes koppřivnického pódia dočkal. S prasklým držákem sedla nešlo o pohodlnou jízdu. Nicméně k třetímu místu, skvělým cenám a potlesku publika vedla.
Hlasy z depa
„První jízda byla důležitá,“ připouštěl Daniel Klíma. „Kdyby mi ještě vyšel memoriál, bylo by to lepší, ale mám patnáct bodů do juniorky. A jsem nadmíru spokojenej. Čeká mě ještě jeden závod v Praze, stačí bod a pojedeme rozjezd.“
„Zezačátku jsme nemohli trefit set up,“ připouštěl Petr Chlupáč.“Mišák Pospíšil něco vymyslel a dopadlo to hezky. Dráha se vyhodila, bylo, kde jet, a skončilo to hezky. V šampionátu je to o bod, aspoň to bude v Praze hezčí.“
„Doma je doma,“ svěřoval se Jan Macek s motivy, které ho opět přivedly do sedla. „Zezačátku to šlo pěkně, pak se dráha vyházela a byla tvrdá. V memoriálu jsem zadřel motor, uvidím, kdy se svezu znovu. Uvidím…“
„Dobrý,“ odtušil Matouš Kameník. „Zadřel jsem motor, ale naštěstí jsem bral stejně tři body. Vedu devatenáctky, jsem šťastnej. V memoriálu Máca zadřel. Když jsem viděl, že nejede, přidal jsem. Křupl mi držák na sedla a taky došly i síly.“
„První jízdě mi nevyšla podle plánu,“ netajil se Jaroslav Vaníček. „Zbytek závody, si myslím, se celkem poved‘. Dráha byla dobře udělaná a bedna se mi snad podaří příště.“
„Dobrý to bylo,“ vyprávěl Jan Hlačina o svém závodním debutu s pětistovkou. „Ale náročný na ruce, dráha byla děravá. A tak to dopadlo takhle.“
| 1. Daniel Klíma, Praha | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Petr Chlupáč, Praha | 2 3 3 3 3 | 14 |
| 3. Jan Macek, Praha | 3 3 2 3 2 | 13 |
| 4. Matouš Kameník, Divišov | 2 2 3 2 3 | 12 |
| 5. Jaroslav Vaníček, Praha | 0 3 2 3 2 | 10 |
| 6. Kacper Tkocz, PL | 1 2 3 F 3 | 9 |
| 7. Lech Chlebowski, PL | 3 1 1 2 2 | 9 |
| 8. Jan Hlačina, Pardubice | 1 2 2 1 2 | 8 |
| 9. Bruno Belan, Slaný | 2 2 0 2 1 | 7 |
| 10. Jan Jeníček, Pardubice | 2 1 2 1 1 | 7 |
| 11. Radek Bambuch, Kopřivnice | 1 1 1 1 1 | 5 |
| 12. Matěj Frýza, Plzeň | 3 1 X – – | 4 |
| 13. Jakub Sazovský, Kopřivnice | 1 0 0 2 0 | 3 |
| 14. Adam Nejezchleba, Divišov (250 ccm) | 0 0 1 1 0 | 2 |
Poznámka: po pádu v rozjížďce s číslem dvanáct zakázal lékař závodu Matěji Frýzovi pokračovat
7. Memoriál Michala Matuly:
| 1. Petr Chlupáč, Praha | |
| 2. Daniel Klíma, Praha | |
| 3. Matouš Kameník, Divišov | |
| 4. Jan Macek, Praha | E |
Poznámka: nadstavbová rozjížďka čtyř nejlepších z mistrovského závodu
