Herxheim – 26. května
Zatímco čeští fanoušci včera večer žasli nad zprávou o stříbrné medaili v Long Track of Nations, nálada v národním týmu byla pořádně třaskavá. Stačila by jiskřička a všechno by létalo jako u vodíkové vzducholodi. Proč?! Našlo se dost svědků, kteří na rozdíl od sudího viděli Martina Málka na finálové metě před Stephanem Tresarrieum. Co víc, objevila se i řada obrazových materiálů. Ke všemu Francouz popustil uzdu svému jižanskému temperamentu a jeho kopance do českého reprezentanta si říkaly o vyloučení. Kdo by se divil, že naši chlapci opouštěli Herxheim s podobnými pocity, který nad svým ukradeným titulem motokrosového šampióna před bezmála půlstoletím prožíval legendární Jaroslav Falta.
Byl Martin Málek v cíle finále dříve než Mathieu Tresarrieu?
„Nevíme, jestli se radovat nebo být smutní,“ hovoří za všechny Martin Málek. „Nějak mám po finále smíšené pocity. Jako být druzí na světě, je bomba. Celý tým makal skvěle. Hynek se bohužel svezl jen v první jízdě. Nejel špatně, ale nakonec jsme se domluvili, že Pepa zaskočí lépe. A asi jo. Bohužel se ve čtvrté jízdě po startu pošťuchovali s Theo Pijperem. Spadl mu řetěz a byl vyloučený. Já tam zůstal sám. Odjel jsem poslední, naštěstí jsem se nějak prokousal aspoň na třetí místo.“
Nakonec se český tým dostal na úroveň svých německých arcirivalů. „Pepa na závěr zatáhnul,“ kvituje Martin Málek. „A já taky. Mohli jsme po základní části rovnou do finále.“
Last minute stříbro
A teď přijde ten aspekt, proč být smutný ze světového stříbra. „To finále…“ povzdechne si Martin Málek. „Jeli jsme skoro čtyři kola na mistry světa. Bez deseti centimetrů… Bohužel Tresarrieu byl těžký soupeř a já ho nedokázal udržet za sebou. Teď už vím, že to chtělo jiný převod, ale nemohli jsme se shodnout, jestli lehčí nebo těžší. Tak jsme to nechali tak.“
Zatímco Erik Riss vedl, Josef Franc se usadil za ním, a Martin Málek odrážel nápor Mathieu Tresarrieu. „Bohužel tedy cílová páska rozhodla, že první nebudeme,“ smutní březolupský závodník. „Ale i tak stříbro super. Hynek udržoval dobrou náladu, mechanici makali všude na jedničku. Vyhýbaly se nám nějaké složitější problémy a nakonec vše dobře dopadlo.“
Bylo tomu opravdu tak?
Finálová jízda byla zachycena na bezpočtu fotografií i na videu, takže si čtenář může udělat obrázek sám. Obzvlášť sleduje-li MotoGP a ví, co kopanec do soupeře viníkovi přináší. Na druhou stranu je skvělé, že FIM ve snaze neublížit přírodě doporučuje přemýšlet, zda její informace jsou potřebné tisknout. A konec konců historie se přece nebude ptát, jestli Martin Málek přece jen byl na metě dříve než Stephane Tresarrieu, že?
Proti verdiktu rozhodčího se na ploché dráze protestovat nedá. A tak se Martin Málek, Hynek Štichauer a Josef Franc z Herxheimu vrátili jako morální mistři světa. Oficiální výsledky je staví na druhou pozici. Ale za rok se pojede znovu.
Pražská SGP je třetím letošním podnikem mistrovství světa jednotlivců a je na programu nejbližších dvou dnů. S ohledem na vstup nového promotéra nastaly určité změny v prezentaci a průběhu závodu. A i proto by stálo za to zrekapitulovat co se dělo v předchozích dvou kolech. Poznámky o úvodní SGP v Goričanu vznikaly ihned po závodě, ale přece jen jsem chtěl vidět i televizní záznam a to hlavně z důvodu, že Discovery Sport Events poněkud velikášsky hlásil novou éru na ploché draze. Zdárně se odjela i SGP na Narodowym ve Varšavě, takže teď, když vím, jak to vypadá jak na místě, tak i v televizi a to ve dvou velmi rozdílných podnicích, pokusím se navázat na své úvahy a zhodnotit i sám pro sebe všechny pro a proti novému letopočtu.
Vesty jsou pryč
Američané mají přísloví ve formě doporučení Think Big, tak se ho museli držet. První, co zapůsobilo při příjezdu do chorvatského Goričanu, byla dlouhá řada kamionu s logem Discovery. Pak bylo vidět a znát, že vše je podřízeno marketingu, respektive televizního přenosu. Od nejpovolanějšího z expertů Tonyho Rickardssona a usměvavého Grega Hancocka po jednotnou úpravu depa závodních strojů a obrovské platformě uprostřed komorní trati se skromnými ochozy.
Na Narodowym ve Varšavě a či stadiónu v Cardiffu bude na místě, na ostatních tratích více překáží a ani v televizi nevypadá nijak zajímavé. Věřím, že časem zmizí. Mezitím zmizely vesty závodníků. Mně osobně se líbil nápad s vestami v barvách startovních polí. A teď, když už nejsou žádné, je o to víc vidět, jak do ploché dráhy patří. Plochá drahá je minimalistický sport. Pravidla, stroje a procedury jsou jednoduchá a nemění se často a možná i proto jsem citlivý na některé novinky.
První pozitivní změna je, že se zlepšila se organizace už tradičních autogramiád závodníků. Od letošní sezóny se jich účastní všechno sportovci, takže bude o důvod víc přijít na stadión s předstihem, holdujete-li podobným suvenýrům. Dokonce i program je koncipován tak, že na dvojstraně jsou fotky s místem pro podpis, takže opravdu zájemci můžou v krátké době získat komplet autogramů.
Prostor akce s třemi vystavěnými plochodrážními veterány byl uspořádán vkusně. A když už jsme u suvenýrů, byl jsem překvapen, že kromě velice skromného programu na stadiónu a v jeho okolí nešlo najit jediný prodejní stánek mimo občerstvení. Zato na tribunách byly ponechané černožluté vlaječky pro diváky, což pomohlo ke skvělé atmosféře od nástupu jezdců až po závěrečný ohňostroj. I na obrazovce to vypadalo dobře.
Vydařený Goričan
Teď ale k samotným závodům v Goričanu. Byly skvěle vyrovnané, a komu se nedařilo v jedné jízdě, pak většinou si to vynahradil v některé z dalších. Výsledky jsou známé a předpokládám, že skoro všechny fanoušci, kteří se namohli usadit na tribunách, si je nenechali ujit v televizi. Mně potěšila skvělá forma Mateje Žagara.
Ke konci loňské sezóny vypadal unavený plochou dráhou, obzvlášť na závodech SGP. Jinak málomluvný Slovinec si dokonce postěžoval, že nemá odpovídající motorky. V Goričanu se předvedl skvěle. Jezdil velice dobře a bylo vidět, že má radost z každé jízdy, ačkoliv byl v pozici divoké karty. Slovinsko je necelých deset kilometrů od Goričanu a ani Krško, kde se pořádá Slovinská SGP, není nijak vzdálené. Takže fanoušci dorazili a bavili se skvěle.
Matej Žagar přišel o finále, ale představil se výborně a domnívám se, že pořad patří do světové elity a je dobře, že ho poměrně často vidíme i na českých oválech. Zajímavé bylo vidět, jak si poradí nováčci. Propadl se Przedpelski, Jack Holder se našel v jedině jízdě, přestože posbíral pět bodů, a ani Daniel Bewley neudělal díru do světa.
Zato Mikkel Michelsen se dostal až do finále a dokonce na pódium. Zklamala i cela řada ostřílených borců. Ať to byl mistr světa Tai Woffinden nebo obvykle mnohem lepší Patryk Dudek. Ztratili se Lindgren s Vaculíkem, ke kterému forma přišla až v poslední jízdě. Startoval dobře a pak se nechal předjíždět. Semifinále mu uteklo, ale o jediný bod.
Co bylo nádherné, byly jízdy samotné. První série, než se usadila dráha, málo naznačila, co přijde dál. Prakticky v každé další rozjížďce se předjíždělo, a několikrát se měnilo pořady od zatáčky k zatáčce. Nebylo to jenom skvělým startem průměrného závodníka, kterého pak ostatní předjeli nebo trefou do nastavení motocyklu. Prostě se závody povedly.
Za zvláštní zmínku stojí jízdy Bartosze Zmarzlíka z posledního místa na první, což se mu povedlo dokonce dvakrát, a učebnicový souboj Janowskeho s Michelsenem v osmnácté jízdě. Ve třetím kole se oba odráželi od mantinelu pro zrychlení a nadchlo plochodrážním uměním. O vyrovnanosti napovídá i to že jsme viděli celkem dvanáct různých vítězů jen v základní části. Po šestnácti jízdách bez nadějí na účast v semifinále byl jedině Pzedpelski!
Nacpaná Varšava
Padesát pět tisíc diváků si našlo cestu na hlavní sportovní stánek severních sousedů a to ve městě, ve kterém o speedway, krom SGP dnes vůbec nezavadíte. Covidová přestávka a očekávaní, že nakonec po pěti pokusech v hlavním městě vyhraje Polák, naplnilo tribuny. Srovnání s Cardiffem Varšava snese a v lecčems velšský závod překoná.
Na rozdíl od Goričanu v Polsku nebylo třeba rozdávat vlajky a mávátka. Tribuny byly i tak bialo-czerwone a povzbuzovaly jezdce od první do poslední jízdy. Během rozhovorů o přestávkách na úpravy trati skoro každý zmínil krásnou atmosféru na stadiónu a do jednoho zněly upřímně. Prostě každého těšilo závodit před davem zaplněných tribun. Dokonce i ta hrozná platforma uprostřed trávníku se nějak ztratila. Pravda, při vyhlášení vítězů i tak opticky zmenšuje medailisty, ale třeba časem si zvyknu.
Jak bývá poměrně časté, první série jízd nepřinesla ani velká překvapení, ani zvláštní dramata. Favorité vítězili, domácím se dařilo a napětí postupně rostlo. A už od páté jízdy se výsledky staly naprosto nepředvídatelné. Sice nejčastěji vítězili závodnicí z červeného nebo žlutého startovního pole, nakonec ale jenom dva jezdci nezaznamenali jedinou nulu. Favorit favoritů Zmarzlik a méně úspěšný zato konsistentní Lambert. Ten se ale ani nedostal do semifinále, přestože nasbíral osm bodů, což většinou stačí. Tentokrát nikoliv.
V deváté jízdě se zapsal mezí vítěze Jack Holder, bratr exmistra světa Chrise. Na Tomíčkově memoriálu se mu v Praze moc nevedlo. Uvidíme, jak mu sedne Markéta proti těm nejsilnějším sokům. Do úrovní slavnějšího bráchy zatím má daleko a ani zdaleka není tak charismatický. Zato Chris v Žarnovici nepostoupil, zatímco Jack si vyjel místo náhradníka a letos je stalým účastníkem Grand Prix. Další postoupivší z challenge Paweł Przedpełski si napravil renomé po propadáku v Goričanu. Doma je doma a Polák překonal sám sebe a dostal se do semifinále. Tam ani nebodoval, devátou jízdu závodu ale může považovat za životní výkon. V Grand Prix porazil dva krajany Dudka a mistra světa Zmarzlika a k nim si přidal dalšího šampióna Jasona Doyla. Takové věcí se jen tak nestávají.
První triumf v SGP
Druhou polovinu základní části skvěle rozehrál Lindgren, který využil starty z první a čtvrté dráhy a zapsal dvě vítězství v řadě, které ho bezpečně dostaly do první osmičky. V bojí o jediný bod ve své páté jizdě nezvládl motocykl a upadl. Do semifinále nastoupil i přes značný otřes a v něm dokonale využil jediného zaváhání Zmarzlika a na úkor Poláka postoupil do finále.
V něm se pro změnu opakoval start po pádu a vyloučení Michelsena. Zajímavé, že v semifinále neuspěl jediný z třech polských reprezentantu. Przedpelski i tak slavil velký úspěch. Od Zmarzlika s Janowskim se očekávalo spíš, kdo vyhraje a kdo si vyjede jen pódium. Nestalo se. Žádný z domácích se do finále nepodíval. Třeba za rok?
Finále se muselo opakovat se všemi jezdci po pádu v první zatáčce. Ani to druhé nedopadlo, navíc se tentokrát vylučovalo. Ven musel letos skvělý Michelsen, který si navíc odnesl pohmožděné rameno. Kdo mohl litovat přerušení jízdy, byl Australan Max Fricke. Odstartoval nejlépe a ihned si vytvořil náskok. Zastavilo ho akorát přerušení. Opakovaný start byl však stejně dokonalý a on si nenechal vzít první vítězství ve velké ceně. Spokojení byli i ostatní dva finalisté. Madsena přece jen nevyloučili a Lindgren po pádu nebyl úplně fit. Přesto skončil na bedně.
Těšme se na Markétu
Teď už se můžeme těšit na Prahu. Discovery Sports Events zatím poskytuje televizní vysílání domácích GP na některé místní volné TV, takže závod bude i na ČT Sport. Produkce je na úrovní předchozích ročníků a je vidět snaha vysílání zpestřit. Přesto vidět GP přímo na stadiónu je mnohem, mnohem zajímavější. Navíc letos už v pátek uvidíme další premiéru v rámci „New Age for Speedway“. Seriál SGP2 , MS do 21 let slibuje skvěly začátek pražského plochodrážního víkendu.