Gislaved, Daugavpils a Krško – 7. května
Nová éra letos nezačíná pouze ve světě velkých cen, ale i v mistrovství světa juniorů, jenž se nyní nazývá SGP2. Startuje za tři týdny v Praze a soudě dle výsledků kvalifikačních kol, čeští borci platí za favority. Jan Kvěch vyhrál v Gislavedu, Daniel Klíma skončil v Dauvgavpilsu jako druhý. Petr Chlupáč v Kršku na pódiu nestál, skončil čtvrtý, ale dost možná jen kvůli tomu, že mu rozjezd o druhou příčku sebral déšť. Každopádně v rozjížďce s číslem pět vytvořil nový rekord dráhy časem 63,67 sekundy, což představuje průměrnou rychlost 86,37 kilometrů v hodině. Později jej překonal Francis Gusts. Ve Slovinsku se narychlo objevili také další Češi. Bruno Belan byl třináctý, Michal Baštecký a Jakub Exler v úlohách náhradníků nebodovali.
Debrecen – 7. května
Červnový challenge v Kršku o postup do finále evropského šampionátu dostal pět dalších účastníků. Kvalifikaci v Debrecenu vyhrál Janusz Kolodziej. Společně s ním na stupně vítězů zamířili Dimitri Berge a Jacob Thorssel, o jejich pořadí rozhodl rozjezd. Dodatková jízda musela být vypsána také o dvě poslední postupové pozice. Eduardu Krčmářovi přitom chyběl jediný bod, aby se stal jejím čtvrtým účastníkem.
„Vedl jsem si celkem dobře,“ bilancuje závod slánské eso. „Měl jsem velkou šanci být v pětici postupujících jezdců. Ale v poslední jízdě jsem chyt‘ díru a propadl se na třetí pozici. Tím jsem bohužel ztratil dva body, které mi chyběly k postupu.“
Plzeň – 7. května
Dnešní kvalifikační kola světového šampionátu juniorů, dále zranění a technické potíže s motocykly způsobily, že se tréninkového závodu Talent Trophy uspořádaného na plzeňských Borech zúčastnilo pouze sedm mladých plochodrážních jezdců. Z nich pět přijelo na půllitru a dva na čtvrtlitru. O pauzách se navíc po dráze proháněl domácí Radek Podhadský na své flat trackové KTM.
Tvůrce Talent Trophy Zdeněk Schneiderwind si jako manažer reprezentace plnil povinnosti v zahraničí a proto pověřil vedením a rozhodováním závodu Karla Kadlece. Ten se kvůli nízkému počtu startujících rozhodl pro rozpis jízd, ve kterém se všichni jezdci spolu střetávali bez ohledu na kubaturu a každý si v něm mohl odjet čtyři jízdy.
Nejlépe ze všech si vedl Vojtěch Šachl, který v žádné jízdě nenašel přemožitele. Výborně si počínal také Jaroslav Vaníček. Jediný bod ztratil hned ve své úvodní jízdě, kdy jeho drobné chyby bleskově využil Adam Bednář a později už nedal své sokovi šanci jej dostihnout.
Adam Bednář ale jinak neprožil příliš šťastný závod. Začalo to už před jeho startem, kdy neměl dispozici vlastní ocelový pantofel. Pomohl mu ale Vojtěch Šachl, který mu jej půjčil. V jeho třetí jízdě pak Adama Bednaře snažícího se dostihnout vedoucího Jaroslava Vaníčka postihl hrůzostrašný pád přes řidítka.
V té chvíli však závodníkovi pražské Markéty štěstí přálo. Ležícího ho vlastní motocykl netrefil a on tak neutrpěl žádné zranění a mohl pokračovat v závodě. V posledním startu se mu však v průběhu jízdy roztrhl řetěz a proto jí také nemohl dokončit.
O pomyslné třetí místo se spolu rozdělili domácí Oliver Schmid a pardubický Jan Hlačina, kteří shodně získali po sedmi bodech, ale během závodu se spolu nestřetli.
Adam Nejezchleba získával na těžší plzeňské dráze hlavně zkušenosti. Což se do jisté míry dá vlastně říct o všech účastnících snad s výjimkou Pavla Kuchaře, kterého trápily problémy se spojkou, a žádnou jízdu se mu nepodařilo dokončit do cíle.
Vojtěch Šachl, Praha
3 3 3 3
12
Jaroslav Vaníček, Praha
2 3 3 3
11
Oliver Schmid, Plzeň (250 ccm)
1 2 2 2
7
Jan Hlačina, Pardubice
2 1 2 2
7
Adam Bednář, Praha
3 2 X E
5
Adam Nejezchleba, Divišov (250 ccm)
0 0 1 1
2
Pavel Kuchař, Praha
ex E – –
0
Poznámka: Pavel Kuchař byl v rozjížďce s číslem jedna předjet o kolo
Mšeno – 1. května
Můžete si myslet, že sem závody mopedů nepatří, ale pokud se jezdí na plochodrážním stadiónu ve Mšeně, je to jasné. Když mi nedávno Jiří Slezák ze Štětí sdělil, že se na prvního máje ve dvanáct hodin tento závod koná, bylo mi jasné, že se musím jako divák zúčastnit. Cestu znám, je to zhruba čtyřicet kilometrů, tak jsem nalodil bratra a kamaráda a vyrazili jsme.
Cesta, která trvá obvykle pětačtyřicet minut, se však protáhla na hodinu díky několika objížďkám. A my přijeli, když již jezdci byli na dráze a spíkr je představoval publiku. Až na to, že díky technice nebylo nic slyšet nebo jen velmi špatně. Diváků byla plná tribuna jako za dob, kdy se tu jezdila nejvyšší soutěž. Mopedy byly moc hezké, a jakmile vyrazily na start, tak to bylo něco. A zvuk motorů tak ten byl moc nádherný. Nabroušené pily a zvuk neupravených mopedů, to už se neslyší.
Rozjížďky šly rychle za s sebou, poněvadž nikdo neupadl, poruchy se strojům vyhýbaly a dráha se nemusela upravovat, tak to byl fofr. A najednou tu byly dvě finálové rozjížďky. Jezdci vyrazili na trať v pěti. Ve speciálech zvítězil Jiří Slezák mladší a otec Jiří Slezák starší byl třetí.
V neupravených strojích byl Jiří Slezák starší třetí. Další jezdci prominou, poněvadž nebylo vůbec hlasu z reproduktorů rozumět. Ale i v parkovišti motorek se bylo na co dívat. Asi deset mopedů Stadion všech druhů i barev, s úpravami i bez úprav. Jedna krásná ČZ 150 C v červené barvě s bílými boky plášťů, Jawy 250 a 350 a dokonce jedna ze vzácných Jaw, 350 Automatic, a další již s moderními čtyřtaktními motory. A co teprve Jawa Pérák nové řady z Indie.
Příjemným překvapením bylo i to, že vstupné činilo pouhých padesát korun a zbytek zůstal v pokladničce na další použití. Celý den bylo pěkné slunečné počasí a tak i cesta domů proběhla bez objížděk a my přijeli okolo šestnácté hodiny domů plni dojmů a zážitků. A tak by to mělo být. A proč jsem neudělal foto? Foťák jsem nechal doma na zdi u garáže a nikdo ho nezcizil. A to je také fajn.
Slaný – 24. dubna
Pražskou extraligou dubnový pořad na českých oválech de facto skončil. To je pravda, pokud se však budeme bavit o plochodrážních pětistovkách a oficiálním kalendáři AČR. Ve Slaném totiž dvakrát hostili speciálku jedenáctého ročníku Rallye Praha Revival konané na počest slavného motoristického žurnalisty Dalibora Janka.
První návštěva
Nedělní dopoledne k návštěvě slánského plochodrážního areálu přímo vybízí, ačkoliv meteorologové slibují po celém území všechny možné druhy vody padající z nebe. Samozřejmě v kapalném skupenství, jelikož letošní duben se již se sněhem nablbnul ažaž.
V pátek odpoledne z pražského Ovocného trhu odstartovalo půldruhé stovky posádek v kabinách automobilů, jejichž jména zvýší tep každého motoristického příznivce, ačkoliv se po erzetách velkých rallye naplno proháněly před čtyřiceti, šedesáti lety.
Na zhruba šesti set kilometrů dlouhé trase sportovně společenské soutěže je čekalo pár Show Section, během nichž se mohli divákům představit v plném tempu.
První byla ve Velké Chuchli, druhá v podvečer právě ve Slaném. Bdělý občan zalarmoval městkou policii, která nezjistila žádné pochybení. Ostatně jak by také mohla, pořadatelský tým okolo závodníka Eduarda Patery je dokonale ostřílený z vrchařských závodů Edda Cup. Ze sto čtyřiceti šesti vozů se ukáže jako nejrychlejší Fiat 125 Polski.
Jeho řidič Rafal Winiarski zvládne tři okruhy za 70,8 sekund, když další tři vozy za ním zaostávají o necelé tři vteřiny. Pro zajímavost, plochodrážní speciály za podobnou dobu dají čtyři kola, což je pochopitelně dané odlišnostmi obou disciplín.
Ze Slaného soutěžící zamířili na sever. Teplický hotel Panorama předznamenal jejich sobotní program. Speciálky viděl polygon mosteckého autodromu nebo chabařovický rallyecrosový areál hned vedle plochodrážního oválu. Pak společenský večer, zábava dlouho do noci a ráno start do poslední etapy.
Legendy se vrací
Kolem jedenácté se na stoupání od železničního přejezdu na slánské Netovické ulici ozývá klakson liazky, kterou Petr Pour restauroval do úžasné podoby z éry, kdy Rallye Dakar ještě vedla z Paříže do senegalské metropole. V Rallye Prague Revival pokračuje již jen sto dvacet posádek.
Legendární John Haugland dorazí v Citroenu AX. Škoda 130 LR s jeho jménem v továrních boleslavských barvách připomíná slavnou i tragickou éru soutěžní skupiny B jen na podvalníku za dodávkou Edda Teamu na parkovišti za hlavní tribunou. Je skoro pusté, protože v Meileru se v neděli nemaká. Chybí kupříkladu i Josef Studenič, jenž se vrací na Slovensko.
Nicméně podívaná začíná. Datsun 240Z norské posádky se chystá na slánský ovál jako první. A brzy v plochodrážním depu stojí další automobily, o nichž se vám zdá v nejkrásnějších snech. Audi Quattro, Mercedes Benz 280, Peugeot 205, Toyota Celica…
Mezi nimi kanárkově žluté BMW 318 is, od jehož volantu nevystupuje nikdo menší než Jiří Moskal. Své jméno si vydobyl nejen s formulí Easter, ale i za volantem kamiónů Liaz v dálkových maratónech či okruzích. Na dakarské rallye mu patřily i vavříny a jeho někdejší navigátor Pavel Záleský sedí v bavoráku po jeho pravé ruce. Bohužel meteorologové nelhali. Prší, čím dál tím víc. A zdá se, že svatý Petr je placený podle počtu kapek, takže dře jak úderník zkraje padesátých let.
Déšť zatne tipec
Bavorák posádky Jiří Moskal – Pavel Záleský disponuje po úpravě výkonem v rozmezí sto šedesáti až sto osmdesáti koňských sil. Čas 89,7 sekund jej v poslední special stage pošle na třináctou příčku. Nejrychlejší je Litevec Adomas Petrovas se svým krajanem Audriusem Šošasem. Svou šestnáctistovku Ladu proženou třemi slánskými kolečky za 79,6 sekundy.
Němec Andreas Bauer postaví svou červenou Mazdu 323 přímo na odiv čočce vašeho fotoaparátu. Za ním se na start speciálky chystají jeho krajané s polským automobilem Polonez 1600. Sedmnáctým vozem však bohužel podívaná končí.
Nepřející farmář úžasnou kolonu soutěžáckých legend na přejezdu z chabařovického areálu zablokuje. Než organizátoři sjednají pořádek, mohli byste intenzitu deště hodnotit citátem Josefa Kemra ze slavného filmu Na samotě u lesa.
Šéf slánského klubu Antonín Vilde se vyměňují významné pohledy se správcem areálu Eduardem Krčmářem. Prší už sakra moc, což by se mohlo negativně odrazit na stavu dráhy. Když se opět vzhůru Netovickou nesou zvuky závodních motorů, je jasné, že tato show je bohužel over.
Všechny úchvatné automobily zatáčejí k bráně jen proto, aby se znovu otočily a vyrazily vstříc pražskému cíli celé akce. Některé ke svému obratu sjíždí plochodrážním depem až k metylárně. Ve vratech se náhle zjeví modrý Renault Alpine A110. Na mysl vám vytane novela o modré legendě, kterou Dalibor Janek prvně publikoval na pokračování na stránkách Světa motorů v třiaosmdesátém.
Za jejím volantem však už nemůže být Vladimír Hubáček, o němž zmiňované vyprávění bylo. Zato se z ní zubí polská posádka. Zvednutý palec na odpověď nepatří jen jim, ale všem, co přiložili ruku k dílu celé akce. A tak snad zase někdy…
Mariánské Lázně – 5. května
Mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze už klepe na dveře, i proto byl v Mariánských Lázních na dnešní čtrnáctou hodinu naplánován trénink. Ještě po obědě byla dráha tak suchá, že na ni musela vyjet kropička. To se ale úderem druhé hodiny začalo měnit…
Martin Málek přivezl na lázeňský kilometr celou rodinku, dobrou náladu, ale i černé mraky. Josefa France kromě Zdeňka Schneiderwinda doprovázely již první kapky a po Oliveru Schmidovi, který chtěl potrénovat na své dvěstěpadesátce, už přišel jen vytrvalý déšť. Všichni tři, tak za asistence řady zkušených rádců, pouze natrénovali, jak co nejrychleji a nejefektivněji vyložit a naložit motorky a veškerénezbytné věci či se převléct do závodní kombinézy.
Ale jedno pozitivum déšť přinesl.Dráha si totiž s množstvím vody, které na ni spadlo, poradila celkem dobře. A kdyby napomohlo sluníčko, do hodiny by byla opět bez problémů sjízdná.
Nezbývá nám tedy než doufat, že počasí už si svou chvilku vybralo a příští sobotu si závody užijeme spolu s hezkým počasím.