Pardubice – 4. března
Většina závodníků finišuje s přípravou na novou sezónu, ale on je prvním českým závodníkem, pro něhož je letos vymalováno. Po čtrnácti letech závodní přestávky se vrhnul do šroubkařské série Drift-On-Ice, kde se neztratil ani náhodou. Roman Andrusiv si uvědomuje, že ve svých čtyřiačtyřiceti letech by bylo obtížné pokračovat i na škváře, ale sví dobrodružství na saském ledě by zase napřesrok rád zopakoval.

 

„Dobrý závody, perfektní, super zážitek, ani jsem nevěřil, že se stane,“ netají se Roman Andrusiv. „Ostuda nebyla, závody mi vyšla docela dobře. Ostuda to nebyla, hlavně teď ty Niesky dopadly suprově.“

V listopadu začal šestým místem ve Freitalu, aby jej první měsíce letošního roku zastihly na sedmých pozicích v Geisingu a v Niesky. Nicméně comeback někdejšího třetího muže české juniorky nebude na jaře pokračovat. Během sezóny bychom jej totiž měli vídat jen coby člena technického týmu Hynka Štichauera.

„Kdepak bych pokračoval?“ zamýšlí se. Ruce svrběj, člověk by se rád svezl… Na krátkou však nemám fyzicky, finančně, ani psychicky. Jestli to půjde, na podzim pojedu zase šroubky.“

Jindřichův Hradec – 2. března
Aspirace vyhrát všechny závody mistrovství republiky dvěstěpadesátek byly vpravdě odvážné. Nicméně jemu se záměr takřka vydařil. Stal se mistrem, když ze sedmi mítinků vyhrál pět a na stupních vítězů nestál pouze jednou v září. Adam Bednář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že letos laťku snižovat rozhodně nechce.

 

Doma se exceluje, venku se učí

„Sezóna nebyla špatná,“ bilancuje Adam Bednář. „Na jejím začátku jsem si řekl, že nechci prohrát ani jeden mistrák na dvěstěpadesátce. Vyhrál jsem pět ze sedmi, takže to nebylo úplně nejhorší. Ale zas jako velkou chválu to neberem. Samozřejmě jsme rádi, že jsme ten titul udělali.“

Závodník pražské Markéty bezesporu patřil k favoritům také v evropském a světovém poháru. Naděje zvyšovala jeho semifinálová umístění, druhé v Toruni a čtvrté v Cloppenburgu. Jenže ve finále světové soutěže v Německu skončil osmý, v evropské v Polsku dokonce dvanáctý.

„Evropa ani svět se nevydařily podle našich, hlavně mých představ,“ nezastírá. „V Evropě jsme skončili v semifinále druhý, za což jsme byli rádi. Ale drhej den jsem se nedokázal srovnat s dráhou a nevěděl, co přesně chci na motorce změnit. Po třetí rozjížďce mě zlomilo psychicky, takže to byla moje chyba.“

„Semifinále na světě taky bylo dobré,“ pokračuje Adam Bednář. „A druhý den taky nebyl špatný. Po první rozjížďce jsme udělali pár změn na motorce a bylo to top. Po třetí jízdě začalo pršet, takže se závod natáhnul ani o hodku a půl. Mezitím jsem úplně vypadl ze soustředění se na závod. A ve čtvrtý jízdě jsem spadl hned v druhý zatáčce. Bylo mi jasný, že je po bedně. Byl jsem na sebe naštvanej, ale před poslední rozjížďkou jsem se hodil do pohody a šel si tu jízdu užít jako vždycky. Takže hodnotíme svět i Evropu jako dobrý. Beru to jako zkušenosti a ponaučení pro sezónu 2022. Jak se říká, člověk se chybami učí a my jsme se tam naučili sto krát víc věcí než na mistráku.“

 

Důležitý kontakt s motocyklem

Adam Bednář loni se čtvrtlitrem závodil rovněž v německé soutěži Speedway Team Cup. Zatímco on udivoval výkony za řidítky plochodrážního motocykl, jeho táta Petr spolu s mechanikem zase díky rychlosti přesunů jejich dodávky na velké vzdálenosti.

„V Německu jsme hlavně poznali úžasný lidi, jako je třeba Frank Conradi nebo Ralf a Yvon Petersovi,“ zamýšlí se. „Ale co se týče závodů, taky byly pěkné. Poprvé jsem v Německu porazil Bastiana Pedersena, takže za to mám asi největší radost. Chci hlavně poděkovat tátovi a Honzíkovi Válků, kteří to se mnou zvládli jak na závodech, tak i v autě.“

Letos se však proti pokračování s Güstrowem postarala změna reglementů. „Bohužel nebude,“ mračí se Adam Bednář. „Pro tento rok zakázali cizince na dvěstěpadesátkách, což je pro mě konec kvůli věku. Kdyby mi bylo patnáct a mohl bych závodit na pětistovce, myslím, že by spolupráce i nadále platila.“

V sedle dvěstěpadesátky se neváhal postavit k pásce proti půllitrům v české juniorce a v přeboru. „Když nebyly závody ani tréninky, chtěl jsem pořád sedět na motorce,“ odhaluje své důvody. „A bylo mi jedno, jestli dojedu první nebo poslední. Stále jsem měl kontakt s motorkou, což pro nás bylo nejdůležitější.“

 

Velké cíle

Loni měl kontakt s motocyklem i pře zimu. Za cenu obrovské dřiny si spolu s otcem a dalšími pomocníky vyházel sníh z rybníčku přímo v městském parku v Jindřichově Hradci. Na improvizovaném ovále se mohl prohánět na šroubcích, jenže letos mírná zima zhatila zopakování akce.

„Bohužel led nebyl tak pevný,“ posteskne si. „Takže tento rok jsme šroubky radši vynechali, ale příprava na novou sezónu probíhá jako každá. Běhání, cvičení, jednokolka a kolo.“

A jak by plochodrážní kampaň 2022 v podání Adama Bednáře měla vypadat? „Představovali bychom si ji jako co nejúspěšnější,“ reaguje. „Bude to naše poslední sezóna na dvěstěpadesátce, takže bychom chtěli udělat co nejlepší výsledky jak u nás, tak v zahraničí. Chtěli bychom obhájit titul mistra republiky, udělat titul mistra Evropy jednotlivců. A když se zadaří, tak aj ve dvojicích, samozřejmě bychom chtěli udělat i titul mistra světa. Ale hlavně chci, aby nás to pořád bavilo a naplňovalo nás to jako doteď. To je pro nás nejdůležitější.“

 

---

Adam Bednář děkuje:

„Děkuju. Radim Vavřík, David Kreuzer, Mitas moto, Multi air, Brisk Tábor, Holger Lund, Frank Conradi, AK Markéta Praha, Centrum sportu Olymp, Autoklub ČR, všem, co mi fandí a pomáhají, jak psychicky, tak jezdecky. Ale největší děkuju si zaslouží můj táta a Honzík Válek, kteří se mnou tráví většinu času. Děkuju všem!“

---