Inzell – 13. ledna
Ani na prahu nové sezóny nedopřává koronavirus klid organizátorům plochodrážních závodů. Představitelé DMV Landesgruppe Südbayern byli první, kteří dnes vyškrtli závod ze světového kalendáře. Protože v Bavorsku jsou minimálně do 9. února zakázány velké akce s diváky, odvolali druhou finálovou dvojici světového šampionátu ledařů v Inzellu. Informace pro majitele vstupenek bude následovat záhy, nicméně organizátor věří v podporu fanoušků v podobě výměny lístků na rok 2023.
Böllnas – 13. ledna
Na plánech této výpravy se změnilo úplně všechno. Zdravotní problémy nejprve nepustily do jeho dodávka směřující vstříc úvodním kolům švédské ledařské ligy jeho tatínka Martina. Narychlo mu vypomohl nový adept ohřebované plochodrážní disciplíny Jakub Tikovský. Pak se ozval Petr Moravec s nabídkou účinkování ve světové kvalifikaci, na níž pochopitelně nešlo říct ne. V práci nastalo nad dalším volnem pozdvižení, mechanik se však musel vrátit, přičemž se krajina okolo Botnického zálivu kolem něho míhala dvousetkilometrovou rychlostí. Jiří Wildt mezitím trénoval, ale dnes nebo zítra se přiblíží k Örnsköldsviku. Vedle přípravy na mistrovství světa musí ještě sehnat metyl, protože uvažuje o dalších ligových závodech příští týden. Inu, když už člověk ve Švédsku je, má koukat, aby byl.
„Je to tady trošku smutný, jsem tady sám bez mechanika,“ říká Jiří Wildt z Böllnasu. „Tátovi bylo pět dnů před odjezdem blbě a nakonec byl pozitivní. Od Silvestra nikam nesmí. Já si udělal test, byl negativní stejně jako ten před cestou.“
Spolu s ním si do jeho dodávky nastoupil ještě Jakub Tikovský, jehož jméno čeští fanoušci zatím příliš neznají. Kvůli teplým zimám a vládním koronavirovým opatřením se na ledech v Čechách poslední tři roky maximálně trénuje. Cestovní plán byl jasný. Liga v Örnsköldsviku a ve Strömsundu a rychle domů.
„Kuba tu byl se mnou, počítal s ligou,“ vypráví pražský ledař. „Ale pak mi v pátek volal pan Moravec, jestli nechci jet tu světovou kvaldu. Řek‘ jsem, že pojedu. V práci jsou na mě naštvaný, budu muset dělat o víkendech. A jestli postoupím, budu muset dát výpověď. Nebo mi ji spíš daj‘ oni sami (smích).“
V obou ligových závodech se Jiří Wildt neprezentoval nikterak špatně. V tříkrálovém podniku v Örnsköldsviku se na triumfu SMK Gävle podílel deseti body. V sobotu ve Strömsundu skončil jeho tým druhý a hodnota Pražanova skóre se zastavila na číslovce devět.
„Docela se to povedlo,“ uvažuje, aniž by ovšem obracel nos pyšně vzhůru švédskému nebi. „Nějaký chyby byly, dva nebo tři body jsem ztratil. Byli lidi, co jsem moh‘ předjet nebo je nemusel pustit.“
Mezi dějišti obou závodů neleží ani dvě stovky kilometrů, nicméně času nebylo nazbyt. „Ligu v Erviku jsme jeli ve čtvrtek,“ vysvětluje Jiří Wildt. „V pátek jsme tam trénovali, další den jsme jeli večer za světel ve Strömsundu. Kluci se vraceli, ale já tam zůstal další dva dny. Myslel jsem, že bych trénoval v Östersundu.“
Jenže Jakub Tikovský si nemohl dovolit další pracovní volno a musel se vrátit do Čech. Letadlo se nabízelo jako ideální řešení. Logistickou otázku, jak svého skvělého pomocníka dostat na stockholmské letiště, pomohla Jiřímu Wildtovi vyřešit železnice.
„Ze Strömsundu jsem ho odvezl na nádraží do Östersundu,“ popisuje český závodník prvních sto kilometrů cesty svého mechanika, který měly být těmi nejpomalejšími na jeho cestě. „Do Sundsvallu jel osobákem, tak přestoupil na rychlík, který ho zavezl na letiště. A ten expres stál skoro dvakrát tolik jako letenka.“
Cesta v něm ovšem neměla chybičku. „Sedm set kiláků ijel za šest hodin,“ souhlasí Jiří Wildt. „Psal mi, že ten expres po pobřeží jel dvě stě. Pět set kilometrů dal za tři hodiny.“
Opuštěný závodník ovšem neměl čas smutnit, ačkoliv s možnosti trénovat v Östersundu sešlo. „Frankie je tady rozhádanej se všema,“ povzdechne si. „Harald Simon tu trénoval v pondělí, ale Frankiemu volali, že v úterý trénink nebude, protože se blíží sněhová bouře. A asi žádná nebyla.“
Náhradní plán nabídl Böllnas. „Přijeli jsme sem v úterý večer, přespali a včera jsme jezdili,“ líčí Jiří Wildt. „Jeden volnej trénink a pět rozjížděk. Přespali jsme tu do dneška, uvidíme, jestli se bude ještě trénovat. Když tak naložím a pojedu za klukama do Örnsköldsviku.“
Čech skvěle zapadl do mezinárodní ledařské společnosti. „Pomáhali mi Holanďani, Schaap crew, jsou tu tři na jednoho jezdce,“ svěřuje se. „Je tu Niek Schaap, Franz Mayerbüchler, Frankie už odjel, přijel i Robert Irving, také Benedikt Monn trénuje.“
V sobotu přijde ledařský den D, který určí další osud šestnáctky startujících v kvalifikaci mistrovství světa v Örnsköldsviku. Osmička se bude chystat na finálovou sérii, stejný počet závodníků bude hledat jiné příležitosti zaříznout svá ohřebovaná kola do ledu. Ať dopadne tak či onak, Jiří Wildt zůstane ve Švédsku, aby další týden pokračoval v místní lize.
„Budu muset od našich kluků sehnat metyl,“ uvědomuje si zásadní problém. „Vyjezdil jsem ho třicet litrů. Zbejvá mi deset a to je tak akorát na tu kvalifikaci.“
Po technické stránce je jinak připraven. „Motorku mám v hromadě,“ pochlubí se. „Všechno jsem vyčistil. Kdyby byl trénink i dneska, budu to muset udělat znovu.“