Örnsköldsvik – 15. ledna
Každý naprosto soudný člověk musel vědět, že Rusové jsou favority včerejší kvalifikace světového šampionátu na ledové dráze hned, jak plochodrážní komise FIM zveřejnila startovní listinu. Pardon, reprezentanti ruské federace MFR, protože nevyřízené dopingové účty musí platit i nevinní plochodrážníci. A vskutku Nikita Bogdanov a Dmitrij Chomicevič závod ovládli, přičemž své vlastní záležitosti vyřešili vzájemným duelem v rozjížďce s číslem osmnáct. Nervákům se vyhnul také Ove Ledström a Harald Simon. Ovšem Rakušanův závěrečný pád odstartoval kvalifikační drama, v němž své úlohy hrál i trojlístek našich reprezentantů. Na Noemově arše české ledové ploché dráhy přistála jediná holubice s vavřínovou snítkou v zobáčku, jenže všechno mohlo být úplně jinak. Na druhou stranu však nemuselo!

 

Postup přemíře saunování navzdory

„Bylo to jakoby dobrý…“ zamýšlí se Lukáš Hutla nad svým osmým místem, které ho poslalo vstříc finálové sérii, jež se po bavorském ručníku v ringu smrskla na dvojzávody v Togliatti a Heerenveenu. „Nechytil jsem tempo z minulýho tejdne. Byl jsem asi moc odpočatej…“

Přeloučský ledař uzavíral závod až v jeho závěrečné rozjížďce. Na svém kontě měl šest bodů a věděl, že potřebuje být aspoň druhý. Jimmy Hörnell totiž předtím upadl a skončil se sedmičkou v konečném součtu skóre u svého jména.

„Kdyby neupad‘, jel bych s ním asi rozjezd,“ má jasno přeloučský ledař. „Tam bych musel přidat. Jinak jsem na pohodičku, motorka fungovala, ale byl jsem moc rozsaunovanej, chyběla agrese, ale měl jsem kliku. Předloni mi nestačilo deset bodů na postup, teď osm ano. Dneska jsem to odkroužil a stačilo to na finále.“

 

Výpověď z práce nepřijde

I navzdory pádu Jimmyho Hörnella mohl být včera vypsán rozjezd o postupové místo. Pikantnost by mu dodala skutečnost, že se v něm Lukáš Hutla mohl postavit svému reprezentačnímu kolegovi. Jiřímu Wildtovi k němu chyběl jeden jediný bod.

„Byli tam tři lidi na předjetí, to by byli tři body,“ uvažuje, avšak stojí oběma nohama na pevné zemi a uvědomuje si, že mu k vítězství v sedmnácté jízdě pomohly fatální chyby favoritů. „V mojí poslední jízdě dva lepší upadli. Nejdřív Aki Ala-Riihimäki, pak v opakovačce i Harald Simon. Ale ke sportu tohle patří, ale jeden bod navíc a dostal bych výpověď z práce (smích).“

Na pracovišti pražského závodníka nevzbudila nominace na mistrovství světa pražádné nadšení, protože Jiří Wildt už měl tento týden pěkně zařezávat ve své kanceláři. Nicméně kdo může vědět, co se stane, a zde se všichni postupující v únoru vydají na cestu do Togliatti?

„Stát se může cokoliv, ale kdyby mi řekli, že mám jet do Ruska tejden předtím, stejně to nestihnu,“ netají se Jiří Wildt, jenž na rozdíl od svých reprezentačních kolegů ve Švédsku zůstává i nadále. „V úterý by moh‘ bejt trénink v Erviku, pak další dny asi proflákám a pojedu do Gävle. Před den je kolem nuly, ale zejtra hlásí mínus sedm.“

Jiří Wildt drží primát, protože ve včerejším závodě neměl svého vlastního mechanika. „Pomáhal mi Holanďan a Robert Irving,“ líčí. „Měl jsem ještě lepší zázemí než obvykle, když mám jenom tátu. Ale bez něho jsem byl stejně nervózní. Snad bude mít dobrý testy a na ligu za mnou přijede.“

 

S otazníky o budoucnosti

Andrej Diviš předvedl včera odpoledne pár skvělých duelů, nakonec mu však patří jedenáctá kolonka výsledkové listiny. „Chyběl kousek,“ uvědomuje si. „Motorka fungovala, ale mně to nešlo.“

Stejně jako Lukáš Hutla se i západočeský ledař obrátil na zpáteční cestu. „Dnes budeme vyjíždět domů,“ říká. „A další plány? Nevím…“

V únoru a v březnu se v Polsku konají dva závody evropského šampionátu. Česká nominace se řídí léta neměnnými pravidly, která upřednostňují výsledek v daném mistrovství o rok dříve. Zvrátit by jej mohl výsledek domácího šampionátu. Jenže u nás mrzne málo a krátce, ale kdo ví, třeba se ráz počasí změní a po třech letech opět půjdeme na ledovou plochou dráhu.

Örnsköldsvik – 15. ledna
Patnáctka stálých účastníků letošní finálové série mistrovství světa na ledové dráze je známá. Posledních osm jmen dodala odpolední kvalifikace ve švédském Örnsköldsviku. Postup si vybojoval také Lukáš Hulta, Jiřímu Wildtovi chyběl bod, Andreji Divišovi tři. Triumfoval Nikita Bogdanov, když na své vítězné cestě v osmnácté jízdě porazil svého krajana Dmitrije Chomiceviče.

1. Nikita Bogdanov, RUS	3 3 3 3 3	15
2. Dmitrij Chomicevič, RUS	3 3 3 3 2	14
3. Ove Ledström, S	3 2 2 2 3	12
4. Harald Simon, A	2 3 2 3 X	10
5. Franz Mayerbüchler, D	1 3 1 1 3	9
6. Aki Ala-Riihimäki, FIN	2 2 3 2 X	9
7. Max Koivula, FIN	1 1 3 1 2	8
8. Lukáš Hutla, CZ	2 1 2 1 2	8
9. Jiří Wildt, CZ	0 2 0 2 3	7
10. Jimmy Hörnell, S	3 1 1 2 F	7
11. Andrej Diviš, CZ	0 2 1 1 1	5
12. Joakim Söderström, S (res)	0 0 T 3 E	3
13. Niek Schaap, NL	2 0 0 0 1	3
14. Jo Saetre, N	1 0 2 0 0	3
15. Michal Knapp, PL	0 T 1 0 2	3
16. Benedikt Monn, D	1 1 E ex 1	1
17. Niclas Svensson, S	X – – – –	0

 

Örnsköldsvik – 14. ledna
Borci z klasických oválů mnohdy připouštějí, že by si ohřebovaný speciál náramně rádi vyzkoušeli. Čas od času se jim to povede, ale do závodění na ledě se nikdo z nich nehrne. Argumentem bývá velká zima, která ledovou plochou dráhu provází. Nicméně závodník je po většinu času schován v teple depa. Jenže při švédské lize tomu bylo naopak, navíc mrzlo, až praštělo. Nyní ale rtuť teploměru letí nahoru. O důvod víc pro Andreje Diviše, jehož v Örnsköldsviku a Strömsundu trápily záhadné technické patálie, aby před světovou kvalifikací byl v dílně ještě včera večer.

 

Liga s technickými problémy

„Trápil jsem se,“ netají se Andrej Diviš, když reaguje na otázku, jak to v úvodních ligových podnicích probíhalo. „Oba závody divoký. Byly velký mrazy, nemakalo mi pérování, ohřejval jsem to horkovzduškou. Řidítka mě kopaly, padalo mi to z rukou.“

Dvojice třetích místo pro Strömsund proto z úhlu pohledu úřadujícího českého šampióna byla proto náramně vydřená. „Navíc jsem měl problémy s kolama,“ přisadí si. „Asi špatnej‘ ráfek. Dvakrát jsme přezuli a vylezla i fungl nová guma.“

 

Z mrazů do dílny

Andreje Diviše do Švédska doprovází maestro české ledařské scény Antonín Klatovský a oba se závadě snažili přijít na kloub. „Ráfek je malinko koplej,“ přemítá český reprezentant. „Ale takovej vliv by to mít nemělo. Zkoušeli jsme to v dílně. Nafoukli jsme to na sedm a vylezlo to z kordu a praskaly dráty…“

Arktické mrazy komplikovaly život. „Asi jsem si odvyk‘ na pořádnou zimu,“ usmívá se Andrej Diviš. „V Rusku jsi aspoň ve stanu, kde je teplo, ale tady bylo depo venku. Stojíš hned u auta.“

 

Počasí blázní

Zítra při kvalifikaci světového šampionátu v Örnsköldsviku se však rtuť teploměru má intimně sblížit s nulou natolik, že ji moc daleko z náručí neuteče. „Počasí se pobláznilo,“ glosuje Andrej Diviš. „Je teplo, prší docela dost, celej den. A má ještě přijít velkej vítr. Proto zase předělávám motorky zpátky.“

Závod však prozatím bezprostředně ohrožený není. „Ledu je dost, ale na dráze je i dost vody,“ říká západočeský ledař, který severskou monarchii o víkendu opustí, ať už postoupí nebo ne. „Uvidím, jaké to bude, ale po kvalifikaci se musím vrátit domů, nemám moc času.“

Inzell – 13. ledna
Ani na prahu nové sezóny nedopřává koronavirus klid organizátorům plochodrážních závodů. Představitelé DMV Landesgruppe Südbayern byli první, kteří dnes vyškrtli závod ze světového kalendáře. Protože v Bavorsku jsou minimálně do 9. února zakázány velké akce s diváky, odvolali druhou finálovou dvojici světového šampionátu ledařů v Inzellu. Informace pro majitele vstupenek bude následovat záhy, nicméně organizátor věří v podporu fanoušků v podobě výměny lístků na rok 2023.

Böllnas – 13. ledna
Na plánech této výpravy se změnilo úplně všechno. Zdravotní problémy nejprve nepustily do jeho dodávka směřující vstříc úvodním kolům švédské ledařské ligy jeho tatínka Martina. Narychlo mu vypomohl nový adept ohřebované plochodrážní disciplíny Jakub Tikovský. Pak se ozval Petr Moravec s nabídkou účinkování ve světové kvalifikaci, na níž pochopitelně nešlo říct ne. V práci nastalo nad dalším volnem pozdvižení, mechanik se však musel vrátit, přičemž se krajina okolo Botnického zálivu kolem něho míhala dvousetkilometrovou rychlostí. Jiří Wildt mezitím trénoval, ale dnes nebo zítra se přiblíží k Örnsköldsviku. Vedle přípravy na mistrovství světa musí ještě sehnat metyl, protože uvažuje o dalších ligových závodech příští týden. Inu, když už člověk ve Švédsku je, má koukat, aby byl.

 

Nabídka, jíž nelze říct ne

„Je to tady trošku smutný, jsem tady sám bez mechanika,“ říká Jiří Wildt z Böllnasu. „Tátovi bylo pět dnů před odjezdem blbě a nakonec byl pozitivní. Od Silvestra nikam nesmí. Já si udělal test, byl negativní stejně jako ten před cestou.“

Spolu s ním si do jeho dodávky nastoupil ještě Jakub Tikovský, jehož jméno čeští fanoušci zatím příliš neznají. Kvůli teplým zimám a vládním koronavirovým opatřením se na ledech v Čechách poslední tři roky maximálně trénuje. Cestovní plán byl jasný. Liga v Örnsköldsviku a ve Strömsundu a rychle domů.

„Kuba tu byl se mnou, počítal s ligou,“ vypráví pražský ledař. „Ale pak mi v pátek volal pan Moravec, jestli nechci jet tu světovou kvaldu. Řek‘ jsem, že pojedu. V práci jsou na mě naštvaný, budu muset dělat o víkendech. A jestli postoupím, budu muset dát výpověď. Nebo mi ji spíš daj‘ oni sami (smích).“

 

Povedená ouvertura letošní ledařské sezóny

V obou ligových závodech se Jiří Wildt neprezentoval nikterak špatně. V tříkrálovém podniku v Örnsköldsviku se na triumfu SMK Gävle podílel deseti body. V sobotu ve Strömsundu skončil jeho tým druhý a hodnota Pražanova skóre se zastavila na číslovce devět.

„Docela se to povedlo,“ uvažuje, aniž by ovšem obracel nos pyšně vzhůru švédskému nebi. „Nějaký chyby byly, dva nebo tři body jsem ztratil. Byli lidi, co jsem moh‘ předjet nebo je nemusel pustit.“

Mezi dějišti obou závodů neleží ani dvě stovky kilometrů, nicméně času nebylo nazbyt. „Ligu v Erviku jsme jeli ve čtvrtek,“ vysvětluje Jiří Wildt. „V pátek jsme tam trénovali, další den jsme jeli večer za světel ve Strömsundu. Kluci se vraceli, ale já tam zůstal další dva dny. Myslel jsem, že bych trénoval v Östersundu.“

 

Když poslat mechanika domů, tak velkou rychlostí

Jenže Jakub Tikovský si nemohl dovolit další pracovní volno a musel se vrátit do Čech. Letadlo se nabízelo jako ideální řešení. Logistickou otázku, jak svého skvělého pomocníka dostat na stockholmské letiště, pomohla Jiřímu Wildtovi vyřešit železnice.

„Ze Strömsundu jsem ho odvezl na nádraží do Östersundu,“ popisuje český závodník prvních sto kilometrů cesty svého mechanika, který měly být těmi nejpomalejšími na jeho cestě. „Do Sundsvallu jel osobákem, tak přestoupil na rychlík, který ho zavezl na letiště. A ten expres stál skoro dvakrát tolik jako letenka.“

Cesta v něm ovšem neměla chybičku. „Sedm set kiláků ijel za šest hodin,“ souhlasí Jiří Wildt. „Psal mi, že ten expres po pobřeží jel dvě stě. Pět set kilometrů dal za tři hodiny.“

 

Pestrá mezinárodní společnost

Opuštěný závodník ovšem neměl čas smutnit, ačkoliv s možnosti trénovat v Östersundu sešlo. „Frankie je tady rozhádanej se všema,“ povzdechne si. „Harald Simon tu trénoval v pondělí, ale Frankiemu volali, že v úterý trénink nebude, protože se blíží sněhová bouře. A asi žádná nebyla.“

Náhradní plán nabídl Böllnas. „Přijeli jsme sem v úterý večer, přespali a včera jsme jezdili,“ líčí Jiří Wildt. „Jeden volnej trénink a pět rozjížděk. Přespali jsme tu do dneška, uvidíme, jestli se bude ještě trénovat. Když tak naložím a pojedu za klukama do Örnsköldsviku.“

Čech skvěle zapadl do mezinárodní ledařské společnosti. „Pomáhali mi Holanďani, Schaap crew, jsou tu tři na jednoho jezdce,“ svěřuje se. „Je tu Niek Schaap, Franz Mayerbüchler, Frankie už odjel, přijel i Robert Irving, také Benedikt Monn trénuje.“

 

Sucho v kanystru

V sobotu přijde ledařský den D, který určí další osud šestnáctky startujících v kvalifikaci mistrovství světa v Örnsköldsviku. Osmička se bude chystat na finálovou sérii, stejný počet závodníků bude hledat jiné příležitosti zaříznout svá ohřebovaná kola do ledu. Ať dopadne tak či onak, Jiří Wildt zůstane ve Švédsku, aby další týden pokračoval v místní lize.

„Budu muset od našich kluků sehnat metyl,“ uvědomuje si zásadní problém. „Vyjezdil jsem ho třicet litrů. Zbejvá mi deset a to je tak akorát na tu kvalifikaci.“

Po technické stránce je jinak připraven. „Motorku mám v hromadě,“ pochlubí se. „Všechno jsem vyčistil. Kdyby byl trénink i dneska, budu to muset udělat znovu.“

Gdaňsk – 12. ledna
Kuloární zprávy o návratu Sanoku do evropského šampionátu na ledové dráze neskončily prosincovým zveřejněním oficiálního kalendáře FIM Europe s březnovým podnikem v Tomaszi Mazowieckem. Letos se totiž nakonec o titul ledařského krále starého kontinentu pojede ve dvou závodech. Ten první proběhne přesně o měsíc před Tomaszowem Mazowieckim právě v Sanoku, jek potvrdil promotér SpeedwayEvents.pl.