Přelouč – 8. prosince
První závod po dlouhé pauze bez ostrého ledařského tréninku přece nemůže přinést plochodrážníkovi defétistické myšlenky! A co na tom, že by se jeho zápěstí raději svěřilo do lékařské péče než by drželo řidítka závodního motocyklu kroužící po ovále v Tomaszi Mazoweickem? Jenže kousky mozaiky nezapadly do sebe a Lukáš Hutla vrátil s jedenáctou příčkou. Doma se však příliš neohřál, protože dnes odjíždí s ledařskou partou na soustředění do Švédska.

„Leteckej den…“ komentuje Lukáš Hutla své dva pády v sobotním závodě. „V tom prvním případě ale za to mohly technický problémy zadního kola. Ušlo. Jak jsem koukal na videa, měl jsem dát o zub lehčí převod. Mýmu zápěstí to nepřidalo. Někdy skočím na motorku a hnedka jedu, ale tady to nesedlo.“

Ačkoliv umístění v mistrovství Evropy je klíčové minimálně z hlediska nominace pro příští ročník, jsme stále ještě na samém prahu ledařské sezóny. „Bylo to závod blbec,“ vrací se český reprezentant ve svých myšlenkách na polský led. „Do mistrovství Evropy jsem skočil, neměl jsem do dobře nastavený. Ani motorky, ani v hlavě.“

Show must go on. Dnes bude Lukáš Hutla na palubě jedné z dvojice dodávek, které po německých dálnicích budou uhánět do přístavu v Rostocku. Spolu s ním se přes Baltské moře přeplaví také jeho otec Radek, Jiří Wildt, Robert Růžička a Martin Běhal. Následujících deset dnů stráví ve Švédsku.

„Táta si půjčí moji motorku,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Nový spojky v Tomaszowě fungovaly, budu se učit starty. O víkendu jedeme do Örnsköldsviku. Na dráze tam budu dva dny zkoušet převody, abych je dopiloval na světovou kvalifikaci.“

Zhůř – 7. prosince
Z českého dvojlístku v sobotním mistrovství Evropy na ledové dráze v Tomaszowě Mazowieckem. Vracel se s devátým místem, kdyby se však na úvod nepřepočítal, mohl uzavírat lepší polovinu výsledkové listiny. Každopádně letošní ledařská kampaň teprve začíná také pro Andrej Diviše.

„Závody jsem jel nerozjetej,“ říká stále ještě úřadující český šampión, který obhájil pozici nejlepšího českého zástupce v evropském šampionátu. „Sedneš na to po dlouhý pauze. Navíc mi první jízdu ještě nepracovala hlava, zaklap‘ jsem už po třetím kole. Neumím počítat…“

Závod však teprve začínal. „Pak už to šlo,“ komentuje Andrej Diviš. „Motorku jsem nemoh‘ doladit, střídal jsem starou a novou. Nakonec jsem jel na starší, nová byla pro mě moc tvrdá. Motor jsem měl novej od Antonína Klatovského, s tím byla spokojenost.“

A jaké další plány západočeský ledař osnuje? „Chci do Švédska po novým roce,“ přibližuje. „Trénovat a možná ligu. Kdyby něco bylo, že bych se ještě svez‘ před světovou kvalifikací.“