Všechny akce spojené s naší plochou dráhou se v minulém týdnu odehrávalo na severu. O soustředění Lukáše Hutly, Jiřího Wildta, Roberta Růžičky a Martina Běhala ve švédském Örnsköldsviku jsme již v magazínu speedwayA-Z psali. Že se chabařovický Petr Marek vypravil na trénink a malou kroskou, zasvěcené nepřekvapí. Ale že v Liberci začali stavět malý ovál, je přece jen nečekaná zpráva. Už jen proto, že Věroslav Kollert rozhodně není mediálně plachý či zakřiknutý a liberecké novinky žurnalistům vesměs servíruje s rychlostí montážního pásu čínské fabriky.
O víkendu začali v Liberci stavět malou dráhu | foto David Jetmar
Plochá dráha je v portfoliu motoristických sportů přece jen v mnoha ohledech specifická. Abyste se svezli byť jen úplně ze srandy, potřebujete ovál. A ačkoliv ostatní motocyklové a automobilové podniky stanovují své horní limity pro účastníky, plochodrážních šestnáct závodníků plus dva náhradníci nemají jinde obdoby. Není divu, že se levé zatáčky v posledních letech vyprofilovaly jako ryzí vrcholový sport, po jehož výkonnostní složce přestalo být vidu a slechu.
Poslední plochodrážní závod v Čechách, byť neoficiální, vyhrál letos Patrik Linhart | foto Antonín ŠkachAleš Duben přešel z flat tracku k hobby ploché dráze | foto Antonín Škach
Než ovšem přišly Kostěnice. Motoklub Úhřetická Lhota si pár set metrů za zdejším vlakovým nádražím pronajal kousek pole, na němž vybudoval malý oválek. Zprvu se zde proháněli zejména nadšenci ploché dráhy, kteří si své sny o závodní kariéře zhmotnili koupí závodního speciálu, avšak brzy si sem našli cestu i licencovaní borci.
Zdejší Srandamače pořádně okořenily český plochodrážní kalendář. A to tím spíše, když jejich součástí byly i plochodrážní stopětadvacítky, děti na malých kroskách či flat trackeři. Fanoušci se sem nikdy nehrnuli, to je fakt. Ovšem na druhou stranu, ruku na srdce, který regulérní stadión může být s jejich počtem nadšený jako politik pět minut po vyhraných volbách?
Letos se na kostěnickém kalendáři projevila nejen drastická vládní opatření v boji s koronavirem, ale také počasí. Místo Rozlučky se tak na říjnový státní svátek konal teprve druhý Srandamač. Pořadatelé moudře přesunuli jeho začátek z dříve běžného dopoledne až na čtrnáctou hodinu. A dobře udělali.
Roman Marek zase přešel z ploché dráhy k flat tracku | foto Antonín Škach
Vždyť vzhledem k výlukové činnosti spojené s náhradní autobusovou dopravou sem osobák z České Třebové jel neuvěřitelných sto třicet minut. Nad takovou jízdní dobou by i samotný Jan Perner zakroutil hlavou. Už ve čtyřicátých letech devatenáctého století vlaky daly padesát kilometrů mnohem rychleji.
Závodníků se tentokrát sešlo méně než na Rozlučce před dvěma lety. Inu, tak to chodí a není lepšího scénáristy, než je samotný život. Někteří odchovanci kostěnických oválků budují úspěšně kariéry v regulérní ploché dráze. Naproti tomu Roman Marek, někdejší kopřivnický závodník přijel se svým veteránem pro flat track. Aleš Duben zase prošel obrácenou genezí. Z flat trackera se stal plochodrážním hobíkem.
David Hofman dostal trofeje z Kostěnic až po návratu ze zimního stadiónu v Chrudimi | foto David Hofman
Ať tak či onak, Kostěnice k českému plochodrážnímu koloritu patří. Sledovat závody z prostředku oválu přináší zcela jinou perspektivu. Stejně jako volný výklad pravidel. Za pásku se nevylučuje, dvě minuty jsou při Srandamačích neznámým pojmem. Bezpečnosti je však věnována stále větší pozornost, již druhým rokem je přítomna sanitka.
Protože paní Zima setrvává ve svém nenávistném postoji ledovým oválům, Kostěnice letos na sklonku října postaraly o poslední vyhlašování plochodrážních vítězů na našem území. Hlavní kategorii Speedway vyhrál Patrik Linhart, flat tracky zase Radek Bednář z Přerova. Stopětadvacíky David Hofman. Jenže ve chvíli, kdy se měl postavit na stupně vítězů, hrál v Chrudimi hokej proti Kolínu. Zlatý věnec mu nasadil kolem krku až jeho tatínek, když se večer vrátil domů.
Inu, i česká plochodrážní hobby scéna nabízí neuvěřitelné příběhy.
Radek Bednář byl posledním vítězem letošního flat tracku u nás | foto Antonín Škach
Pardubice – 18. prosince
Svého času dokázal vyhrát závod české juniorky. Pak si dal pauzu, ale zase se vrátil do závodního kolotoče. Historie se opakovala se závodní přestávkou a comebackem na šroubcích ve Freitalu minulý měsíc. Roman Andrusiv však z komára velblouda nedělá, uvědomuje si, čí pomoc mu k šesté příčce pomohla. A v žádném případě nečeká exkluzivní kontrakt s Pardubicemi na extraligovou sezónu 2022.
Jdi, Romane, jdi s Hynkem na led
Celkové pořadí české juniorky anno domini 1999: zleva Tomáš Suchánek, Josef Franc a Roman Andrusiv | foto Josef Štěpánek
„Jako comeback bych to nenazval,“ odmítá myšlenku, že by se na plochodrážní ovály krátce po své čtyřicítce vracel. „Šroubkama žiju celá léta, ale čtyři roky jsem na tom neseděl. Freital byl z hecu. Bavil jsem se Hynkem a říká, že bych to zkusil. On můj start s Ronnym domluvil, kdyby nejel, nepojedu ani já.“
Avšak Hynek Štichauer bývá mnohdy přesvědčivý jako jistý předválečný podomní prodejce vysavačů značky Lux. Roman Andrusiv nepotkal zlaté úhoře. Prostě si jen tak jedné listopadové soboty vyjel s plochodrážním motocyklem na kluziště, v jehož sousedství zvoní parní mašinka jako z pohádky.
„Hynek mi půjčil blatníky, rozety, jet tam sám, to vůbec ne…“ pokračuje Roman Andrusiv ve vyprávění svého příběhu. „I takhle to byla hrozná ostuda, byl to mazec. Přijeli jsme, Ronny, že nás nechá svýzt. Kluci jeli tři kola, byli jsme tři, co tam nikdy nejeli. Tak, že nás nechá jet čtyři kola.“
Výzva saských kluzišť
Němci říkají, cosi o übungu, který dělá mistra, nebo vlastně Meistera. „Já se rozjel a v první zatáčce jsem ležel na zemi,“ ví Roman Andrusiv o platnosti takového pořekadla své. „Stres, ve druhé zatáčce takřka to samý. Pak jsem ležel ještě jednou, nemoh‘ jsem se tam vejít.“
Roman Andrusiv na freitalském ledě | foto Libor Hofman
Nic se nejí tak horké, jak se uvaří, přisadili by si Češi. „Ronny mě učil jezdit,“ souhlasí pardubický závodník. „Přišel za mnou a nechal mi další kolečka. A tak jsem se já svez‘ ze všech nejvíc. Závody byly dobrý, Hynek mi pomoh‘ s převodama.“
Třetí místo v malém finále se v devítičlenném startovním poli rovnalo šesté pozici. „Pro mě úspěch,“ kvituje Roman Andrusiv. „První jízda hrůza, druhá lepší, ale stres. Pak jsem se zklidnil a už to šlo. Šroubky jsem viděl kdysi jako mechanik s Máriem v Telfordu, potřebuju si zařídit převody. Když mě vezmou, budu s Hynkem jezdit dál.“
Plzeň – 17. prosince
Advent se nenese pouze ve znamení radostného očekávání Vánoc, bohužel přináší i smutné zprávy. V klubové hospůdce plzeňského klubu se již niky nepotkáme s vousatým úsměvem Vlastimila Vyskočila. Dlouholetý člen klubu a v poslední době jeho tajemník po dlouhé a těžké nemoci vydechl naposledy minulý pátek ve věku jednasedmdesáti let. Na poslední cestu jej vyprovodí jeho milovaní bez smutečního obřadu. Čest jeho památce!
Žarnovica – 16. decembra
Zima 2021 k nám prichádza trošku rozpačito. Trochu snehu, trochu ľadu, nie veľa chladu… Patrik Búri však patrí medzi tých, ktorí nezalamujú rukami a nenariekajú, ale takmer každú zimu si poriadne zavrčí na plochodrážnej motorke. Keď nie je ľad, dá to aj na asfalte. Tentoraz, ale dúfa, že to bude ľadová plocha.
Patrik Búri se chystá na led | foto Pavel Fišer
„Konečne mrzne v noci, takže bolo načase obuť patričné pneumatiky. Tento rok sme menili predný plášť, respektive Tomáš Kis nanovo naskrutkoval samorezky, Milan Jančo obul predné koleso, ja zadné a už konečne bez defektu (smiech). Žiadne veľké úpravy to nie sú, doladil som to ako na ľady v Nemecku. Takže taký set na ľad mám už vychytaný, hlavne nech sa zabavíme. Jedno miesto na jazdenie mám isté a ešte jedno v zálohe. No, ale za každý typ, kde by sa dalo aspoň trošku zajazdiť, budem vďačný. Možno niekto má vlastný rybník a chce zacítiť trosku spáleného metanolu, tak sa kľudne môže ozvať spravíme mu tam trošku #buričshow,“ popísal svoje prípravy a najbližšie plány Patrik Búri.
Patrik Búri sa pripravuje na ľad | foto Patrik Búri
Örnsköldsvik – 15. prosince
Trénink v Örnsköldsviku pod umělým osvětlením byl včera večer labutí písní soustředění českých ledařů ve Švédsku. Robert Růžička kvůli poraněné noze na motocykl neusedl, avšak Lukáš Hutla, Jiří Wildt a Martin Běhal využili tréninku na maximum. Místo cesty na jezera v okolí Strömsundu se česká výprava vydala na cestu domů.
Dnes se čeští ledaři vydali na zpáteční cestu | foto Martin Běhal
„Všechno šlapalo, nikdo nepadal,“ líčí Radek Hutla. „Růžan netrénoval, bolí ho noha, nechtělo se mu jí ohejbat. Dráha byla dobrá, v pondělí začlo mrznout, při tréninku bylo tak mínus pět.“
Dnes dopoledne se naši ledaři vydají nazpět do České republiky.
„Na jezerech je dvojitej led,“ vysvětluje Radek Hutla změnu původních plánů. „I Franky Zorn už jel domů, na konec tejdne hlásej plus osm. Všechno sbalíme a ráno jedeme do Stockholmu a pak na trajekt.“
Současná obleva nedává velké naděje, že by se hřebíky motocyklů zakously někde do českého ledu. „S tréninkem doma se moc nepočítá,“ uvědomuje si přeloučský ledař. „Snad si kluci ještě zatrénujou ve Švédsku před ligou po Novým roce.“
Česká trojice si ještě včera užila večerní trénink | foto Radek Hutla
