První verze českého kalendáře je na světě

Pardubice – 24. prosince
Sváteční dopoledne přineslo první verzi českého plochodrážního kalendáře na sezónu 2021, kterou Petr Moravec slíbil jako vánoční dáreček pro plochodrážní fanoušky. Plánování je v současné době složité hlavně z dlouhodobého hlediska, všechno může být jinak hned zítra natož pak pozítří. Nicméně kluby jsou připraveny odstartovat sezónu v dubnu. A pokud přijdou mrazy, tak i dříve. Volná místa v kalendáři mají být doplněna po jednání komise 18. ledna.

Josef Franc se letos neprodral na čelo českých dlouhodrážních statistik

Zářijové drama na lázeňském kilometru spělo ke svému konci. Všichni z účastníků mistrovství republiky měli za sebou šest výjezdů na ovál. Pět z nejlepších z nich si muselo vybrat postavení na startovním roštu pro klíčovou finálovou jízdu. Josef Franc si vybíral jako třetí. Na černé tabuli v depu smazal číslo 666 z červeného pole, které tam před ním napsal Romano Hummel. Šlo pochopitelně o žert, tři čtyřky pražského závodníka se objevily jako třetí číslo zleva. Nizozemský světový šampión se vzápětí stal také mistrem České republiky a špice statistiky se nepřepisovala.

 

Ošidné hrátky se statistikou

Jiří Štancl byl na dlouhé dráze dvakrát vicemistrem světa a šestkrát mistrem republiky |foto archív Jiřího Štancla

Kdyby se do cíle finálové jízdy přihnal jako první Josef Franc, měl by ve své sbírce sedm zlatých medailí. Jenže plochá dráha se jezdí na body, nikoliv na jakási slůvka kdyby. A tak se Josef Franc stále dělí o primát největšího počtu českých titulů s Jiřím Štanclem a Zdeňkem Schneiderwindem. Také oni vyhráli mistrovství republiky na dlouhé dráze šestkrát.

Jakékoliv srovnání na pozadí časového horizontu mnoha let je nesmírně ošidné. Co čert nechtěl, znovu musíme do kalkulace zahrnout ono osudné kdyby. Kdyby si totiž československý šampionát roku 1980 nedopřál jednu ze svých přestávek, kdo ví, zda by Jiří Štancl neměl o triumfu víc.

Nejlepšímu muži naší plochodrážní historie dost možná upřelo další primáty jeho uvolnění na takzvaný komerční styk. Závodil sice ve volných závodech se světovou špičkou, ovšem reprezentace a domácí šampionát mu byly zapovězeny. O tom ostatně ví své také Aleš Dryml starší, jenž by ve druhé půli osmdesátek měl víc možností zapsat své jméno mezi domácí šampióny.

 

Tři muži se šesti zlatými medailemi

Zdeněk Schneiderwind si v otázce titulů českého mistra na dlouhé dráze nemá s Josefem Francem co vyčítat | foto Pavel Fišer

I bez zákazů svazarmovských generálů se historie mohla ubírat jiným směrem. Zdeněk Schneiderwind v květnu 2009 mířil do cíle finálové jízdy jako první. Jenže v poslední zatáčce před cílem upadl a titul mu vzal Angličan Andy Appleton. Podobné martýrium předloni prožil i Josef France.

Jeho motor se zastavil v půlce závěrečného kola finále, v němž jasně vedl. Pakliže by Štěstěna v obou případech trošku zamhouřila jedno ze svých očiček, jak pražský učitel, tak jeho žák by si se sedmi tituly neměli co vyčítat.

Richardu Wolffovi by titul na dlouhé dráze přál i jeho největší nepřítel | foto Pavel Fišer

I když možná Fortuna nechtěl nic jiného než spravedlnost a vzpomněla si na všechna léta, kdy se v západočeských lázních finále nekonalo. Vždyť i první titul Zdeňka Kudrny z roku 1977 je dodnes sporný. Z podzimní části seriálu sešlo a mistr nebyl vyhlášen, protože ostatní favorité Jiří Štancl, bratři Vernerové a Jan Hádek museli dva ze třech jarních mítinků vynechat.

Devadesátá léta přišla s více přestávkami. A český šampionát na dlouhé dráze se za stabilní součást domácího termínového kalendáře může považovat až od dubna 2003. A my opět můžeme spekulovat, jak by statistika vypadala, kdyby měl Antonín Šváb ve finálové rozjížďce v nádrži více metylu.

 

Statistika nuda není

Josef Franc vyhrál český dlouhodrážní titul jak v Mariánských Lázních, tak v Kopřivnici | foto Karel Herman

Díky okolnostem se Josef Franc se svými šesti vítězstvími v mistrovství republiky na dlouhé dráze může rovnat Jiřímu Štanclovi a Zdeňku Schneiderwindovi. Neřešme, zda šampión vzešel z třech či čtyř kol finálové jízdy nebo více závodů delšího seriálu. Vždyť korunních princů, jimž zlato uniklo, byla za ta léta bezpočet.

Antonína Švába jsme již zmínili, ale co třeba Petr Vandírek, Jaroslav Pták či v poslední době Richard Wolff, jemuž by po všech těch stříbrných a bronzových medailích přál mistrovský titul i největší nepřítel?! Držme se ale faktů a mezníků, které elitní trojice vymezila.

Josef Franc má potenciál ovládnou čelo statistických tabulek | foto Karel Herman

Josef Franc zaznamenal hattrick v desátých letech našeho století. Jenže Jiří Štancl jej na přelomu sedmdesátek a osmdesátek dal rovnou dvakrát. A Zdeněk Schneiderwind vyhrál v Mariánských Lázních jako jediný hned čtyřikrát po sobě. Utněme však všechny kdyby a coby, než vytanou na mysl, protože v jednom statistickém ohledu zůstává Josef Franc fenomenální.

Stal se totiž jediným českým šampiónem na dlouhé dráze na dvou různých stadiónech. Kromě Mariánských Lázní vyhrál i v Kopřivnici, která před čtyřmi lety lázeňský kilometr nahradila. Aby zajímavostí nebylo málo, v průběhu historie obě trati hostily také mistrovství republiky jednotlivců na klasické dráze. V něm ovšem jen moravský ovál korunoval mistry. A pak, že statistika nuda je.

Mistři republiky na dlouhé dráze:

šestkrát: Jiří Štancl (1978, 1979, 1980, 1983, 1984, 1985)
Zdeněk Schneiderwind (1992, 2003, 2005, 2006, 2007, 2008)
Josef Franc (2013, 2014, 2015, 2017, 2018, 2020)
čtyřikrát: Aleš Dryml st. (1982, 1993, 1994, 1995)
dvakrát: Antonín Kasper (1986, 1989)
Roman Matoušek (1987, 1988)
Bořivoj Hádek (1990, 1991)
Bohumil Brhel (1997, 1998)
jednou: Zdeněk Kudrna (1977)*
Pavel Ondrašík (2004)
Andy Appleton (2009)
Jörg Tebbe (2010)
Martin Smolinski (2011)
Aleš Dryml ml. (2012)
Stephan Katt (2016)
Hynek Štichauer (2020)
Romano Hummel (2021)

Poznámka: * mistr nebyl vyhlášen

Karel Průša cílí na české tituly i evropskou medaili

Žatec – 22. prosince
Jeho sezónu roku 2020 poznamenal koronavirus jen nepřímo díky zkrácenému kalendáři. Zranění se mu však nevyhnulo. Přišlo sice na ovále, ale nikoliv za řidítky závodního motocyklu. Na stupních vítězů však nechyběl. Ale to hlavní přišlo letos. Karel Průša nejen vyhrál první závod své kariéry, avšak klasický český šampionát stopětadacítek skončil jeho mistrovským titulem.

 

Pád z kola komplikuje plochodrážní závodění

Karel Průša si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman

„Prostě jsme blbli na kole a v zápalu boje jsme se srazili,“ vrací se Karel Průša ke kolizi, kterou měl s Adamem Nejezchlebem loni v červenci po pohárovém závodě stopětadvacítek na malé Markétě. Bohužel palec své levé ruky nechal mezi řidítky a rámem a on musel další tři týdny trávit se sádrou.

Pár závodů musel odepsat na vrub svého zranění. Nakonec skončil desátý v mistrovství republiky na krátkých oválech a jedenáctý v seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup. V obou seriálech zaznamenal pódiová umístění, když skončil třetí v Divišově a v Praze.

„I přes vynechání některých závodů jsem byl se sezónou 2020 spokojený, je to sport“ ohlíží se Karel Průša. Rok dvou dvacítek v letopočtu mu však přinesl další možnosti. Před Vánoci totiž oslavil své desáté narozeniny. Letos tím pádem mohl na velké ovály a do reprezentace.

 

V Čechách zlato na první pokus, v Evropě brambory

Češi na Ukrajině: Dominik Hrbek, Matěj Frýza, Pavel Marek, Karel Průša a kouč Miroslav Rosůlek | foto Petra Zahradníčková

První rok na velkých oválech nemohl skončit větším úspěchem. Maksymilian Pawelczek, který mistrovství republiky zprvu kraloval, nemohl být coby cizinec v českém seriálu vzhledem k novým reglementům klasifikován. Navíc Karel Průša jej dokázal porazit i v přímém souboji. Dal dohromady víc bodů než Polák a stal se šampiónem s plnou parádou.

„Měl jsem velice dobře připravené výkonné motorky, které sám tatínek sestavil,“ říká. „S Maksymilianem jsme si pěkně zazávodili a skamarádili jsme se. A plochá dráha mě na velkém oválu víc baví.“

Karel Průša (modrá) v souboji s Tony Katrou | foto Karel Herman

Ve světovém poháru vzhledem k věku startovat ještě nemohl a v Diedenbergenu jen trénoval. Avšak FIM Europe má pro svou soutěž nižší limit a tak Karel Průša startoval v Rovněž jako právoplatný účastník. A nakonec témě cinkla medaile…

„Byl to pro mě velice dobrý zážitek,“ netají se slánský kolibřík. „Zkušenost a velká radost z postup do velkého finále. Nečekal jsem to. V zápalu boje jsem se chtěl dostat na stupně vítězů, ale bohužel to přes pád nevyšlo.“

 

Dvakrát druhý na malých oválech

Petr Marek, Karel Průša a Matěj Frýza na stupních vítězů | foto Petra Zahradníčková

Čtvrté místo bylo v letošním evropském poháru stopětadvacítek nejlepším českým výsledkem. Nicméně podstatnou část letošní sezóny se Karel Průša přece jen pohyboval na malých oválech.

„Mezi krátkou a vekou dráhou je rozdíl v rychlosti a počtu závodníků na startu,“ zamýšlí se. „Více mě baví závodit na klasickém oválu. Jako jediný mám odlišené motorky od ostatních závodníků a na příští sezónu připravujeme další vylepšení.“

Přestože velké ovály letos přinesly Karlu Průšovi větší úspěchy, minitratím přece jen zůstává jeden primát. Svůj první závod, květnový Speedway Mini Cup vyhrál v květnu právě na nich. Nadto jak v pohárové sérii, tak v šampionátu republiky skončil druhý na Matějem Frýzou.

„Matěj je o čtyři roky starší a zkušenější,“ bilancuje Karel Průša. „Proto jsem s druhým místem v obou seriálech velice spokojený.“

 

Smělé plány

Karel Průša (2) letí dopředu před Olivera Schmida (1) a Štěpánku Nyklovou (3) | foto Antonín Škach

Příběh Matěje Frýzy však v sezóně 2022 bude pokračovat pětistovkami. Ostatně do vyšších kubatur míří i další kolibříci. Karel Průša ale zatím musí setrvat ve stpětadvacítkách. Co bude dělat přes zimu a jaké plány chová na příští rok?

„Přes zimu chodím na tréninky atletiky,“ svěřuje se. „Chodím plavat a bruslit. Až napadne sníh, těším se na běžky. Chtěl bych obhájit titul mistra republiky na klasické dráze. Získat i titul na malé dráze a pokusit se o lepší umístění na evropském poháru opět v Rovně.“

 


Karel Průša děkuje:

„Chtěl bych poděkovat hlavně tatínkovi a mamce za velkou podporu. A také bych chtěl moc poděkovat svému klubu AK Slaný. A ostatním klubům, které nám umožnily trénovat na malé i velké dráze, Chabařovicím, Plzni, Praze, Divišovu a Liberci. Díky umožněným tréninkům jsem se stále zlepšoval.“


Karel Průša v akci | foto Antonín Škach

Petr Moravec balí dáreček fanouškům pod stromeček

Pardubice – 21. prosince
Zítřek má být limitujícím datem pro český plochodrážní kalendář na příští sezónu. Dle předběžných informací by měl totiž být k dispozici kompletní jízdní řád polské ploché dráhy. A česká sportovní komise se chce vyhnout termínovým kolizím. Zatím je jasné, že by se v Čechách v roce s převahou dvojek v letopočtu mělo závodit od dubna do října. Nicméně Petr Moravec chytá pro fanoušky vánoční nadílku.

 

Pokud nebudou ledy, první závod proběhne na pražské Markétě v dubnu | foto Tomáš Topinka

„Česká sezóna by měla začít 9. dubna závodem v Praze a skončit 15. října v Pardubicích,“ říká český plochodrážní šéf. „No, ale rád bych se mýlil a přivítal, pokud by počasí nám bylo nakloněno a některý z pořadatelů dostal možnost uspořádat ledy. Pokusím se první verzi kalendáře zveřejnit jako nadílku fandům na Štědrý den dopoledne.“