Divišov – 15. srpna
Víkend patřil v Divišově především flat tracku, ale dnes se do akce dostaly i nižší plochodrážní kubatury. Dopoledne pokračoval šampionát kolibříků na krátkých oválech. Po jeho základní části měla hned trojice borců po jedenácti bodech. Ve finále A posléze vyhrál Karel Průša před chabařovickou dvojicí Petr Marek – Štěpán Ševčík.
Ve třetí jízdě byl pěkný souboj mezi Matějem Frýzou a Štěpánem Ševčíkem, ale Štěpán Ševčík dnes předváděl pěkné starty a šel do finále. Smolný den prožil Adam Nejezchleba, který sice svou první jízdu vyhrál, ale technické problémy ho provázely v osmé a jedenácté jízdě. Bohužel to stačilo jen na sedmé místo.
Největší smůlu měl David Hofman, který v jízdě s číslem čtyři v posledním kole upadl, o něj v kontaktu Josef Černý. I když oba zvedli svůj motocykl a dojeli, byly uděleny technické body. Souboje v dnešním závodě byly pěkné, ale bohužel snaživý nováček z Pardubic Luboš Hromádka nešťastně svůj motocykl přetočil, Antonín Pták už neměl místo, kam složit motorku a přišel nepříjemný pád. Nakonec kluci vyvázli obouchaní, ale zaplať pánbůh bez zranění.
Malilla – 14. srpna
Švédská velká cena odstartovala se zpožděním cirka půl hodiny kvůli silným dešťovým přeháňkám. Zdálo se, že Bartoszi Zmarzlikovi vůbec neprší štěstí. Večer začal nulou a na konci čtvrté série měl u svého jména pouhých pět bodů. Polák však posléze rozpoutal triumfální smršť, jež skončila na nejvyšším stupínku pódia a upevněním vedoucí příčky v seriálu před Artjomem Lagutou. Rus byl ve finále druhý před Fredrikem Lindgrenem, když Jason Doyle najel do pásky.
„Začátek mítinku pro mě nebyl vůbec snadný, bylo velmi těžké najít nastavení,“ říkal Bartosz Zmarzlik. „Po každé jízdě jsem něco měnil, zapalování, trysky, převody, pokaždé to bylo jiné. Na svou pátou jízdu jsem se cítil poněkud lépe. Změnil jsem nastavení na semifinále a měl dobrou rychlost. Před finále jsem ho změnil opět, ale jenom trošku. A bylo to dobré. Jsem velmi rád za dnešní výsledek, vyhrál jsem a udělal všechno, co jsem mohl, ale teď se soustředím na Togliatti.“
1. Bartosz Zmarzlik, PL
0 3 1 1 3 3 3
14
2. Artjom Laguta, RUS
2 3 3 3 3 2 2
18
3. Fredrik Lindgren, S
3 3 2 3 2 2 1
16
4. Jason Doyle AUS
2 2 3 3 2 3 T
15
5. Maciej Janowski, PL
1 1 2 2 3 1
10
6. Emil Sajfutdinov, RUS
1 2 3 2 1 1
10
7. Dominik Kubera, PL
3 0 2 0 2 0
7
8. Anders Thomsen, DK
3 2 2 0 0 0
7
9. Max Fricke, AUS
1 3 0 1 2
7
10. Tai Woffinden, GB
3 1 1 2 0
7
11. Robert Lambert, GB
2 0 3 E 0
5
12. Oliver Berntzon, S
1 2 1 0 1
5
13. Matej Źagar, SLO
0 E 0 3 1
4
14. Krzysztof Kasprzak, PL
0 1 0 2 1
4
15. Leon Madsen, DK
E 0 0 1 3
4
16. Pontus Aspgren, S
2 1 1 T 0
4
17. Kim Nilsson, S (res)
1
1
18. Joel Andersson, S (res)
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Bartosz Zmarzlik 121, 2. Artjom Laguta 118, 3. Fredrik Lindgren 96, 4. Emil Sajfutdinov 91, 5. Maciej Janowski 83, 6. Tai Woffinden 73, 7. Leon Madsen 62, 8. Jason Doyle 61, 9. Max Fricke 59, 10. Robert Lambert 47, 11. Martin Vaculík 45, 12. Anders Thomsen 44, 13. Dominik Kubera 44, 14. Matej Žagar 31, 15. Krzysztof Kasprzak 16, 16. Oliver Berntzon 15, 17. Gleb Čugunov 8, 18. Jan Kvěch 7, 19. Pontus Aspgren 1.
Pardubice – 14. srpna
Tropická sobota lákala k vodě. A řada plochodrážních příznivců její volání evidentně poslechla, soudě dle návštěvy na tribuně evropského juniorského semifinále v Pardubicích. Český nároďák pro postup potřeboval skončit minimálně druhý a nasbírat přitom pětačtyřicet bodů. Již první rozjížďky ukázaly, že taková laťka je příliš vysoko. Dominovali Poláci, naši si však troufli nejen na ně, nýbrž i na Švédy a zástupce MIX TEAMu, nicméně body na jejich kontě přibývaly díky nulám a jedničkám pomalu. Po rozjížďce s číslem osm bylo rozhodnuto, protože patřičné kvantum bodů by svěřenci Filipa Šitery nedali do kupy ani v případě vítězství ve všech zbývajících jízdách. Přitom přišlo mírné zlepšení, tlačili jsme se na druhé Švédy, ale nakonec jsme skončili třetí.
Hrana brzy přestala zvonit
Zadání mise českého juniorského nároďáku nebylo nikterak snadné. Do evropského finále v Daugavpilsu vedla z Pardubic nejkratší cesta přes vítězství. Nicméně sebrat jej Polákům bylo stejně snadné asi jako nabourat se do databáze FBI. A to přesto, že Dominik Kubera jel švédskou velkou cenu a na postu náhradníka jej zastoupil Mateusz Cierniak.
Zbývala druhá možnost. Skončit na druhé příčce, ale nasbírat přitom pětačtyřicet bodů a na dálku vyřadit Němce z již odjetého semifinále v Brokstedtu. Anebo při čtyřiačtyřicetibodovém skóre vyhrát alespoň sedm jízd.
Vedro byl k zalknutí a pod plastikovou střechou depa ještě větší. Pandemická opatření nedovolují u podniků v gesci FIM Europe slavnostní nástup. A tak se dvě minut před třetí seřadila čtveřice účastníků rozjížďky s číslem jedna rovnou u závory depa. Bitva o Daugavpils začala.
Z českého úhlu pohledu měla první dějství daleko k optimu. Jan Macek se z první rozjížďky vrátil bez bodu. Vzápětí všechny vyděsil Daniel Klíma. Páska se pohnula, rozsvítila se červená a on otočil motocykl směrem k depu. Jenže viníkem incidentu byl Sebastian Kössler a pražský junior se vracel pro rady Mariána Jirouta.
Při repete šel dopředu Alexander Woentin, zatímco Daniel Klíma ukázal výluk Glebu Čugunovi. Ruský závodník s polským občanstvím byl rychlejší a v nájezdu do druhého kola šel na druhé místo. Ve třetí jízdě neměl Petr Chlupáč optimální start. Po protilehlé rovince nabral rychlost a aspoň sebral třetí příčku Jonatanu Grahnovi.
Dva body ze třech jízd rozezněly hranu, které Filip Šitera dobře rozuměl. Ať měl taktické plány jakékoliv, když nominoval Jana Kvěcha na post náhradníka, nyní je všechny roztrhal a hodil do koše. Bylo jasné, že nejlepší současný český junior bude stále zastupovat Daniela Šilhána. Jenže žádný zázrak se nekonal.
Jan Kvěch celá čtyři kola čtvrté jízdy proháněl druhého Gustava Grahna, na metě za ním zaostal jen o kousek, ovšem body nám začínaly chybět. Poláci jich měli jedenáct, Švédové sedm a Češi spolu s MIX TEAMem jen tři. Po přestávce byl Jan Kvěch na ovále znovu. Podjel Alexandra Woentina v úvodním výjezdu druhého okruhu. Připravil jej o třetí místo. Závod byl sice ještě ve svém raném stadiu, ale už v něm nešlo skončit druzí před Švédy.
Když Anže Grmek v prvním výjezdu rozjížďky s číslem šest zavřel Petra Chlupáče, který se vrátil s nulou, na českém koutě se choulilo jenom pěti bodíků. Konečně prořídlou tribunu rozjásal Daniel Klíma. V šesté jízdě odstartoval jako z partesu.
Držel v šachu Gleba Čugunova, ovšem mezitím jej v první zatáčce podjel Gustav Grahn. Polákovi vydržel vzdorovat do nájezdu k druhému oblouku. Nakonec za ním zůstal jen Jakub Valkovič. V té chvíli mohla poplašná siréna zmlknout. Aby český nároďák šel do finále, museli by naši borci vyhrát všech zbývajících třináct rozjížděk.
Češi nepřekonají Švédy, Švédové nepřekonají Němce
Pravděpodobnost takové podmínky ukázala hned rozjížďka s číslem osm, která paradoxně přinesla dnes prozatím nejlepší výkon českého reprezentanta vůbec. Wiktor Lampart mířil jednoznačně za svým druhým triumfem, jenž pro jeho tým byl již šestý. Sebastian Kössler objel Jana Macka, ale český borec se se ztrátou druhého místa nehodlal smířit.
V nájezdu do třetího okruhu Rakušana z MIX TEAMu podjel, aby jej Jonatan Grahn na poslední chvíli připravil také o třetí místo. V desáté jízdě se Jan Macek objevil po startu ve vedení. Bartosz Smektala mu jej sebral již v prvním oblouku a ve třetím kole českého borce dostal také Gustav Grahn. Ihned vzápětí se Jan Kvěch svedl úspěšnou bitvu o dva body s Filipem Hjelmlandem.
Filip Šitera po každé sérii svolával operativní brífink se svými svěřenci. Nyní stanovil nový plán, a sice porazit Švédsko. Jan Kvěch záhy na to triumfoval ve třinácté jízdě stylem start – cíl a Petr Chlupáč v následující jízdě měl před sebou pouze Jakuba Miskowiaka.
Od Švédů nás v té chvíli dělo jen pět bodů a posun na druhé místo pódia nevypadal nikterak nereálně. Nakonec však naši skončili druzí. Filip Šitera hned rozebíral situaci, seděl s celou pěticí v nejkrajnějším z boxů. Na vyhlašování jej museli pořadatelé upomínat a po něm nechal nechat žurnalisty stát ve frontě, dokud si se závodníky všechno nevyříkal.
Dnes jsme do finále nepostoupili, ovšem ani Švédové neměli ani náznak šance na dálku předčit Němce. Nicméně plochá dráha ve světě, ani v Evropě nekončí a současný juniorský nároďák má velký potenciál. Má-li někdo máslo na hlavě, pak FIM Europe za nerovnoměrně rozložená semifinále, na druhou stranu, covidová doba s sebou nese restrikce a kácí i pevně zavedené axiomy.
A co k dnešnímu závodu řekl Jan Kvěch? „Nic moc,“ odtušil. „dráha se změnila, hodně vytvrdla, o tréninku bylo víc pod kolem. Než se doladily motorky, bylo půl závodu pryč. Chtěli jsme víc, nedoladili jsme vůbec motorky. Aspoň to jedno vítězství, ale spokojenej jsem nemoh‘ bejt, když jsme byli až třetí.“
1. Polsko
56
Wiktor Lampart
3 3 3 3
–
12
Gleb Čugunov
3 2 – 3
3
11
Bartosz Smektala
2 3 3 –
3
11
Jakub Miskowiak
3 3 3 3
–
12
Mateusz Cierniak
3 2
3 2
10
2. Švédsko
27
Filip Hjelmland
2 2 1 1
2
8
Alexander Woentin
3 0 2 1
6
Gustav Grahn
2 3 2 1
0
8
Jonatan Grahn
0 1 – 1
1
3
Anton Karlsson
1
1
2
3. Česká republika
20
Daniel Klíma
1 1 0 0
1
3
Jan Macek
0 2 1 0
0
3
Petr Chlupáč
1 0 1 2
1
5
Daniel Šilhán
– – – –
DNR
Jan Kvěch
1 1 2 3
2
9
4. MIX TEAM
17
Nick Škorja, SLO
2 2 0 2
3
9
Amže Grmek,SLO
0 1 2 2
2
7
Sebastian Kössler, A
T 0 0 0
0
0
Jakub Valkovič, SK
1 0 0 0
0
1
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a Kiril Ianatchkov
Liberec – 14. srpna
Příští sobotu se od čtrnácti hodin začíná závodit v kategoriích zlatá, stříbrná a bronzová při pokračování soutěže polských amatérů. Jednotlivé označení je určeno podle výkonnosti závodníků. V Letošním roce se amatérská série rozdělila na dvě samostatné skupiny. Jedna závodí jen na polských stadionech, druhá, do které se zapojil i Liberec, již startovala v Německu, Polsku a u nás ve Slaném.
Liberec tak zůstává v pořádání amatérských závodů tradiční zastávkou pro partu ohromných nadšenců a fandů ploché dráhy. Na náš stadión přijedou jezdci z Holandska, Německa, Polska a od nás již tradičně zatím jediný z našich, Martin Švestka.
Správné ukončení závodů bude zajišťovat živá kapela a…
Pardubice – 13. srpna
Ve Svítkově se zítra odpoledne stane dějištěm klíčové bitky o finále evropského juniorského šampionátu. Karty jsou rozdány jasně. Poláci dělají pro úspěch maximum a nasazují i ruského světového exmistra. Zbraněmi šetří i Švédi, ale Filipa Šteru rozhodně neovládá poraženecká nálada. Je odhodlaný splnit náročné zadání, aby český nároďák skončil druhý minimálně s pětačtyřiceti body a na dálku vyřadil Němce.
„Cejtím se dobře,“ svěřuje se český reprezentační kouč. „Před závody to nevidím špatně, ale bude to těžký. V prvním semifinále zklamali Angláni a jeli v něm slabí Holanďané. Zejtra bude konkurence těžší, ale jdeme do toho. Důležitý je, aby se každej snažil a nevypustil ani jednu jízdu.“
O strategii Filipa Šitery napovídá nominace Jana Kvěcha na místo náhradníka. Jak s ním však bude strategicky kouzlit je v těchto chvílích tajné. Ostatně i tato neznámá se začne řešit zítra úderem třetí hodiny odpoledne.
Pardubice – 11. srpna
Svítkovský ovál tuto středu nepatřil jen juniorům bojujícím o body do obou českých šampionátů. Mezi přestávkami pravidelně vyjížděly dlouhodrážní speciály. Že bude před světovým challenge, které Pardubice uvidí příští neděli, pilovat formu Josef Franc, nebylo žádným překvapením. Ale proč mu sparingpartnera dělal zrovna Václav Milík, vzbudilo zvídavé otázky.
„Měl jsem příležitost půjčit si z Prahy motorku,“ reagoval na ně pardubický kapitán. „Baví mě to je to rychlý. Ale závody ne, to až v budoucnosti. Je tu možnost potrénovat, proč ne, když bych to jednou jezdil, nebudu začínat od začátku.“
Hypotéza o startu Václava Milíka příští neděle přitom nebyla daleko od věci. „Challenge jsem chtěl jet,“ připouští. „Ale nevím, jak v Polsku budou play-offy. Navíc polská liga se standardně jezdí v neděli jako dlouhá. Polsko je moje právě a kvůli dlouhý dráze bych nedával výpověď.“
Dlouhodrážní motocykl nevyzkoušel poprvé. „Líbí se mi to,“ usmívá se Václav Milík. „Ale nejsem si na motorce jistej, jeden start je dobrej, druhej ne, proto tolik tréninků.“