Březolupy – 7. března
Předloni dal svým motocyklům nový design. Nechtěl vypadat jako hastroš, jak říkal. Jako by chytil čerstvý vítr a sezóna 2019 vskutku stála za to. Loni vinou koronaviru to však bylo úplně o ničem jiném. Martin Gavenda je alespoň po technické stránce na letošek připraven a s větší energií se mohl pustit do výroby svého vlastního vína.

V novém za přebornickým bronzem

„Ani ne,“ reaguje březolupský závodník na otázku, zda v souvislosti s předloňskou investicí stála nová motivace. „Ale prostě nic nevydrží věčně, změna byla potřeba. Tyhle barvy tady nikdo moc neměl a podobnou kombinace černé a červené jsem jezdil už předtím. Přidal jsem víc bílé, ať je to světlejší.“

A komplikovanější na čištění… „Nejedu sto závodů za rok,“ opáčí. „Bílá tam vadit nebude, i když je blbá na údržbu. Sázel jsem na to, že se v novém budu cítit líp a jezdit s větší radostí.“

A vskutku. S přehledem vyhrál přebor na své domácí březolupské dráze. V seriálu se mu dařilo i nadále. A v jeho závěru v Plzni si převzal pohár za celkové třetí místo.

„Abych řekl pravdu, nějak jsem s tím třetím místem ani moc nepočítal,“ připouští Martin Gavenda. „Ale od začátku sezóny jsem si držel druhé, třetí místo. Chabařovice byly špatné, navíc ta Plzeň, strachoval jsem se, jestli to tam vůbec udržím. V závodě mě sundal Pavel Čermák. Hlídal jsem si body, a když jsem zjistil, že mě Petr Chlupáč nemůže už ohrozit, radši jsem odstoupil. A byl jsem rád, že to takhle dopadlo.“

Loni zjara neměly investice cenu

Ve třídílném seriálu mistrovství republiky jednotlivců 2019 skončil Martin Gavenda patnáctý. Objevoval se s pardubickou vestou nejen v první lize, ale i v extralize. Byl dokonce náhradníkem Zlaté přilby města Pardubice. Moravský plochodrážník nezažil špatnou rok.

„Vůbec špatný nebyl,“ souhlasí. „Říkám ten konec byl těžší kvůli pádům. Přece už to není jako zamlada, když byl člověk za dva dny v pohodě. Nějaký roky od té doby uběhly.“

Zima se nesla v obvyklém duchu, závodníci se těšili na závody a v březnu končili se svou zimní přípravou. Jenže přišla korona a nouzový stav zmrazil veškeré dění. A to nejen na oválech.

„Ty vole, vůbec jsem nevěděl, co bude,“ přiznává Martin Gavenda svou loňskou nejistotu. „Abych řekl pravdu, když to začínalo a na konci ledna byly hlasy, že to přijde i k nám, nevěděl jsem, jestli mám investovat do motorek.“

Nakonec se raději držel v pravém pruhu finanční dálnice. „Neinvestoval jsem,“ říká. „Nemělo to cenu. Jak jsem to na podzim dva devatenáct uložil, kdyby byla rozlučka, tak jsem na to v červnu skočil a začal trénovat. Všechno bylo v pohodě, loni jsem na tom odjel pět nebo šest závodů. Fungovalo to, nic se nepokazilo a myslím, že to bude fungovat i teď. Zrovna nejsem v pozici, že bych do toho mohl navalit spoustu peněz. A nic z toho.“

Chudá sezóna s dvacítkou na konci letopočtu

Loňská sezóna proto byla v podání Martina Gavendy o poznání chudší. Z dvojice prvních lig jel jen jednu, extraligu vůbec. V přeboru vynechal Plzeň a Liberec, rezignoval na svou účast v mistrovství republiky jednotlivců…

„Odjel jsem závody akorát v červnu a v červenci,“ bilancuje. „Začal jsem třetího června a sedmadvacátého července mi sezóna skončila. Srpen u nás nebylo nic a tak jsem v září neměl do mistráku ani chuť. Co z toho?“

Nu, přece jenom to je nejprestižnější domácí šampionát. „V Plzni se mi stejně nikdy nedaří,“ argumentuje Martin Gavenda. „Neměl jsem tam štěstí, nemyslel jsem si, že by to teď bylo jiné. Nedopadlo by to dle mých představ, přenechal jsem místo někomu mladšímu a dravějšímu. Měsíc před mistrákem jsem ani neseděl na motorce. Do Plzně bych jel bez tréninku. Zúčastnit se a plácat se tam stejně nemělo cenu.“

Plochodrážní vinař

Nyní jsme vlastně tam, kde jsme byli před rokem, jen místo roušky se musí nosit respirátor a je ilegální opustit okres. „Nevím, vůbec nevím,“ vytuší Martin Gavenda otázku. „Když to člověk sleduje, vypadá to podobně jako loni. Možná to bude lepší, ale nikdo neví, co bude. Straší nás nějakýma mutacemi a vůbec. Uvidíme, co tam ti ze shora naplánují. Moje příprava je asi tak jako loni.“

Martin Gavenda má aspoň více času na svá vína. „Ani nevím,“ přemítá, jak se k takové činnosti dostal. „U nás je slivovice, ale té u nás nikdo moc neholduje. Máme radši víno. Nakupoval jsem dřív víno jen u vinařů, a jak tam člověk jezdí, tak přeci jen vždy se něco podegustuje, a hodně se o víně dozví. Dost mě to zajímalo a říkal jsem si, že bych mohl něco zkusit sám. Koupil jsem od známého hrozny a šel do toho.“

A povedlo se? „Letos trošku více než loni,“ usmívá se spokojeně. „Měl jsem už tři druhy a zatím se to daří. Je to jen pro zábavu, je to přece jen něco jiného než posbírat trnky a hodit je do bečky. Vínu se musíš víc věnovat, ale baví mě to.“

Foto: Karel Herman a Eva Palánová

Szczyrk – 6. března
Českou republiku svírá zatím nejtužší lockdown a nic nenasvědčuje, že by naše ovály během března ožily běžným předsezónním ruchem. Petr Chlupáč se svou Toruní v Polsku finišuje svou fyzickou přípravu a záhy má vyjet na ovál, byť pochopitelně prozatím v tréninkovém a sparingovém režimu. Pražský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se chce v zemi našich severních sousedů ukázat v nejlepším světle.

 

Krátká, ale úspěšná sezóna dvou dvacítek v letopočtu

„Loni bylo závodů málo, co si budeme povídat,“ odtuší Petr Chlupáč. „Ale co se týče výsledků, jsem spokojenej. Špatný to nebylo, hlavně po těch pádech…“

Ten nejstrašidelnější přišel v červencových Mariánských Lázních při semifinále mistrovství republiky na dlouhé dráze. „Chtěl jsem ji jet už dlouho,“ vysvětluje, co jej motivovalo naskočit do specifické plochodrážní disciplíny. „Minimálně si to vyzkoušet. A na ty závody mám spíš dobrý vzpomínky. Kdybych si nerozbil hubu, bylo by to dobrý.“

Následky nebyly zaplaťpánbůh tak děsivé, jak incident vypadal. Petr Chlupáč se poté skvěle etabloval v juniorské reprezentaci. Spolu s Janem Kvěchem a Danielem Klímou vyhráli evropský pohár do devatenácti let. On sám ve stejné soutěži jednotlivců v Žarnovici přišel o pódium jen o vlásek. Stejně tak ve finále juniorské Evropy v Gdaňsku. Neztratil se ani v pardubickém mistrovství světa, v němž mu patřila šestá příčka.

„Vyhráli jsme evropskej pohár,“ bilancuje. „Dařilo se mi i ve světě, což je slušnej výsledek. Lepší by bylo i mistrovství Evropy, kdybych si v poslední jízdě nerozbil hubu, byla by bedna. V Žarnovici mi chyběl bod. Kdyby mě ten Rusák nepředjel, rozjížděl jsem se o bednu. Ale mám ještě rok na nápravu.“

Ze skvělé formy svého juniora profitoval také Tomáš Topinka, který v super krátké extralize obhájil loňský titul. „Hodně jsem pomoh‘,“ nemusí být Petr Chlupáč nikterak skromný. „Liberec a Pardubice se mi povedly, Slaný byl horší. Ale jsme mistři, co si víc přát!?“

Třeba titul juniorského mistra republiky? „V juniorce mě vesměs nikdo neporazil,“ zamýšlí se. „Kdybych v Žarnovici neudělal letmák, kdo ví, jak by to nakonec bylo. Zasekl jsem se o kšilt přilby. Upřímně si myslím, že mě vyloučit neměl. Kdyby se páska chytila o blatník, neřeknu ani slovo. Jsem ale závodník, nebudu se s rozhodčím hádat. Co se má stát, to se stane.“

 

S velkými ambicemi

Co se stane letos, je prozatím ve hvězdách, nicméně Petr Chlupáč nečeká se založenýma rukama. „Probíhá příprava na sezónu,“ hlásí z polského Szcyrku. „Máme tady lyže a bazén. Na soustředění Toruně je všechno fajn. Ve fyzické přípravě mi také hodně pomoh‘ Olymp, jako profíci jsme mohli trénovat ve Stromovce.“

V Polsku by měl pražský junior vyjet brzy na ovál. „V Toruni budou tréninky na dráze,“ říká. „To je důležitý, protože bůhví, jestli se to v Čechách rozejde. Hlavně, že se bude jezdit tady v Polsku.“

Záhy totiž nepůjde o nic menšího než místo v extraligové sestavě. „Musím se ukázat při tréninkách a sparingách,“ uvědomuje si Petr Chlupáč. „A pak se uvidí.“

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Kiril Ianatchkov a laskavostí Petra Chlupáče