Jan Hlačina uměl jezdit na plochodrážním motocyklu dříve než číst a psát

Divišov – 20. března
Svého otce Jana nemůže jako závodníka pamatovat. Nicméně vydat se v jeho šlépějích bylo snadné. Navíc byl v tomto ohledu podporován svým rodičem, jehož technická zručnost se pochopitelně také hodila. Jan Hlačina si brzy zamiloval dvěstěpadesátku a dnes je trošku zklamaný, že s ní ve své první ostré sezóně nepřivezl vavříny z mistrovství republiky. Jenže nová sezóna snad už brzy zaklepe na dveře a on nečeká s rukama založenýma v klíně.

 

Pilným žákem

Jan Hlačina si povídal s magazínem speedwayA-Z

„K ploché dráze mě přivedl můj táta, který mě na mou první plochodrážní motorku posadil dřív, než jsem se naučil číst a psát,“ pouští se Jan Hlačina do líčení svého vlastního plochodrážního příběhu. „Ovládat motorku jsem se učil nejprve na zahradě, pak jsme se přesunuli na plochou dráhu do Divišova. Následovaly různé sranda závody a čekání, než dospěji do věku, kdy jsem mohl získat závodní licenci a nastoupit do oficiálního seriálu. Hodně času jsme trávili s tátou také na dráze v Kostěnicích.“

Pro vývoj nového závodníky byly neocenitelné nejen otcovy zkušenosti, nýbrž také jeho zlaté české ručičky vypiplané prací v divišovské Jawě. „Mít v tátovi mechanika je pro mě skvělé po všech stránkách,“ nezastírá. „Dokáže mi výborně připravit stroj a mohu se od něj zároveň vše učit.“

Jan Hlačina byl pilným žákem slánské Štancl Speedway Academy. Roku 2016 absolvoval pár závodů seriálu Speedway Mini Cup, ale v říjnu už sedlal dvěstěpadesátku. Tím pádem jeho působení mezi kolibříky dospělo ke svému konci. Čím to, že bylo tak krátké, proklatě krátké?

Sedmiletý Jan Hlačina se světu ploché dráhy prvně představil v ukázkových jízdách roku 2015

„Závodit jsem začal ve stopětadvacítkách, protože na tomto stroji jsem se učil jezdit, znal jsem ho a bylo tak snadnější se seznámit s novým závodním prostředím se strojem, který jsem ovládal,“ vysvětluje. „V té době taťka sestavil mou první dvěstěpadesátku. Když jsem ji vyzkoušel, zamiloval jsem si tento stroj víc, než slabší stopětadvacítky. I proto jsem přešel do vyšší kubatury.“

 

Závodník zraje na poli

Jan Hlačina při akci  v Kostěnicích

Vzhledem k věku mohl s motocyklem čtvrtlitrové kubatury pouze trénovat. Zprvu litoval, že nemohl do závodů. Řešení však nabídlo pole poblíž Kostěnic. Jeho část členové Motoklubu Úhřetická Lhota přeměnili na malý ovál, který se stal dějištěm neopakovatelných Srandamačů.

„Je pravda, že zpočátku mi bylo líto, že nejsem v tak častém kontaktu s lidmi z prostředí stopětadvacítek, ale nelitoval jsem, že jsem přešel do silnější kubatury,“ říká Jan Hlačina. „Kontakt s lidmi a chybějící závodní prostředí jsem si vynahrazoval účastí na závodech v Kostěnicích, kam dodnes jezdím opravdu rád.“

Právě mezi kukuřicí a pšenicí poblíž železniční trati Jan Hlačina ostatně zaznamenal své první úspěchy. V červenci 2017 zde stál poprvé na pódiu, rok na to v Kostěnicich vyhrál svůj první závod. Takové vzpomínky musí být veskrze příjemné.

„Na své první umístění na bedně a celkové vítězstvív závodě, na to opravdu rád vzpomínám,“ souhlasí. „Vlilo mi to novou chuť závodit, zlepšovat se a být lepší a lepší. Na dráhu v poli u železniční tratě nedám dopustit.“

Cena speedwayA-Z 2019: Jan Hlačina, Vladimír Višváder, Karel Herman, Jan Jeníček a Adam Nejezchleba

Do dějin české plochodrážní hobby scény se navždy zapsal jeho předloňský duel s Vladimírem Višváderem o modrou přilbu magazínu speedwayA-Z. dramatická podívaná skončila až těsně před cílem, kde byl dříve ostřílený slovenský matador.

„Upřímně, ta trofej – modrá přilba – se mi moc líbila a chtěl jsem ji mít doma ve své sbírce,“ přibližuje Jan Hlačina svou motivaci pustit se do takového ostrého souboje. „Na duel s Vladimírem ale vzpomínám nerad, v poslední finálové jízdě jsem vedl tři čtvrtě trati, než mě v poslední zatáčce předjel. V cíli jsem pak nevěděl, zda se smát nebo brečet vztekem. Na trofej si ale brousím zuby pořád, pokud by se konal závod o tuto cenu, určitě plánuji se jej zúčastnit a věřím, že tentokrát mi neunikne.“

 

Oficiálně do závodů

Vložený závod dvěstěpadesátek v Liberci 2019: Jaroslav Vaníček, Michal Baštecký a Jan Hlačina

V sezóně 2019 už Jan Hlačina mohl závodit s dvěstěpadesátkou oficiálně. V mistrovství republiky, které se skládalo z jediného závodu ve Slaném, skončil desátý. Při pouťáku v Liberci mu však pódium neuniklo…

„Byla to má první závodní sezóna,“ přemítá. „Měl jsem radost, že závodím, že jsem v tréninkovém i závodním kolotoči, zároveň jsem získával potřebné zkušenosti a otrkával se.“

Loni se stal závodníkem ZP Pardubice, jenže do jeho plánů zasáhla první vlna koronaviru. „Myslel jsem si původně, že sezóna bude delší, ale pandemie nám některé závody zrušila,“ povzdechne si Jan Hlačina. „Uvítal bych, kdybych se se soupeři utkal častěji, nic s tím ale nenadělám. Kdo naopak zkrácení sezóny uvítal, byla mamka a babička, které vždy trnou hrůzou, abych v pořádku dojel do cíle (smích). Tréninkově se pandemie do mých příprav nepromítla.“

Jan Hlačina v akci

K jedinému podniku šampionátu republiky dvěstěpadesátek přibyl v červnu pohárový seriál, který byl sportovní komisí pohotově povýšen na mistrovskou úroveň. Jan Hlačina v něm skončil čtvrtý. Ale necílil přece jenom výš? Vždyť ve Slaném skončil druhý a v Praze a v Liberci třetí. Z takové výchozí pozice medaile přece cinknout mohla.

„Chyběla trošku toho štěstíčka (smích),“ vyhrkne. „Nebudu zastírat, že jsem chtěl stát na bedně. Bramborová placka bolela, s odstupem času ale hodnotím své umístění pozitivně a jsem s výsledkem spokojený. Po zkušenostech z loňska jsem změnil svou přípravu a věřím, že letos se to pozitivně promítne do celkového umístění.“

 

Touha vítězit

Jan Hlačina se proháněl v sedle dvěstěpadesátky také v Mariánských Lázních

Letos má již Jan Hlačina své první tréninky za sebou. „Pár jízd na šroubcích jsem si vyzkoušel na zamrzlém rybníku za barákem,“ přibližuje. „Trošku jsem se bál, aby se nepropadl led, ale dobře to dopadlo. Od podzimu loňského roku pracuji na své fyzičce, změnil jsem svůj jídelák, začal pravidelně posilovat a s tátou jsme celou zimu ladili motorky. Už se těším, že vyjedeme na první tréninky a až přijdou první závody. A očekávání do letošní sezóny? Ty mám největší, chci bednu, vítězit a věřím, že se mi to bude dařit.“

 


Jan Hlačina děkuje:

Jan Hlačina se svým otcem Janem

„Rád bych poděkoval celé mé rodině, která mě ve všem podporuje. Tátovi za všechny zkušenosti, které mi předává a za jeho výbornou práci, kterou odvádí na motorkách. Mamce, že i přes svůj strach z motosportu, mi vždy dá svolení k závodění a v cíli mi drží palce, abych vyhrál a dojel v pořádku. Díky patří i Pepovi Francovi, který se mnou ladí fyzičku. A díky patří i celému zbytku rodiny, babičky, dědové, a podobně, kteří mi fandí a podporují mě.“


Jan Hlačina v akci
Jan Hlačina v akci

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček, Eva Palánová a Jiřina Šifaldová

Zdeněk Simota vytvořil jedenácti dny rekord v délce sezóny

Babice u Netolic – 19. března
Loňská sezóna byla krátká, sotva začala, hnedle skončila. Zdeněk Simota z ní pro závodění využil vlastně jen jedenáct dnů, což je ojedinělý rekord. Pakliže se jej zeptáte na letošní rok, pokrčí jen rameny. V doposud nejpřísnějším lockdownu není divu, jisté je, že plzeňský Jihočech nebude na začátku britské ligy v půlce května.

 

Ještě nejistější sezóna než loni

Zdeněk Simota měl loni sezónu, která trvala všehovšudy jedenáct dnů

„Nic není novýho, je to na prd,“ komentuje Zdeněk SImota aktuální situaci. „Jednal jsem o Anglii, ale v týhle době se mi tam nechce. Kdyby mě podepsali, musel bych tam zůstat celou sezónu. A to se mi nechtělo. S očkováním by to bylo snazší, ale zase jsou dražší letenky. To by se nevyplatilo, navíc ligu zkrouhli na pětadvacet, třicet závodů. A byl bys tam zavřenej‘ celou sezónu, a co bys vydělal, bys zase utratil.“

Ke všemu covidová doba nenabízí moc jistot, o něž by se plochodrážník mohl opřít. „V Anglii se začíná v květnu a bůhví, jak to bude,“ souhlasí jihočeský závodník, který ještě nefinalizoval ani své domácí angažmá. „Psal mi Milan Machů na extraligu. Řek‘ jsem mu, že se rozmyslím. Zatím jsem mu ještě nedal vědět, uvidím, jak to bude.“

Jedenáctidenní rekord

Zdeněk Simota v akci

Loni Zdeněk Simota odjel všeho všudy čtyři závody v obou českých ligových divizích. „Takovou sezónu jsem ještě neměl,“ povzdechne si. „V květnu jsem si byl jednou zatrénovat v Plzni. Pak jsem až v září jel na první ligu do Kopřivnice, abych si zatrénoval před extraligou. Chce to na motorce sedět dvakrát tejdně.“

To se mu loni rozhodně nepovedlo, přesto však se slánskou vestou nepatřil ke slabším článkům. „Slaný se poved‘,“ bilancuje. „Liberec byl horší, v Pardubicích jsem ved‘ první jízdu, pak přišel defekt. Dráha nebyla jednoduchá, a když pravidelně nesedíš na motorce, je to blbě.“

Nechtěný rekord

Slaný: zleva Jan Macek, Milan Mach, Eduard Krčmář, Jakub Jamrog a Zdeněk Simota

Mezi kopřivnickou první ligou a pardubickou extraligou leželo pouhých jedenáct dnů. Přesně tak dlouhá byla loňská sezóna Zdeňka Simoty, protože po Zlaté přilbě města Pardubice již vládní opatření pořádání plochodrážních závodů znemožnila.

Podobně krátký plochodrážní rok měl před šesti lety Martin Gavenda. Nejprve si vymknul kotník na služební cestě, aby si posléze vyslechnul od lékaře diagnózu o borelióze. Moravan tehdy závodil jen dva týdny.

Zdeněk Simota v akci

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer

Neustadt/Donau bude druhým rokem bez plochodrážního závodu

Neustadt/Donau – 18. března
MSC Neustadt nebude hledat pro zrušené semifinále evropského šampionátu juniorských družstev žádný náhradní termín. Dle jeho tiskové informace stejně jako před rokem svůj jediný závod tradičně pořádaný na sklonku dubna odvolá bez náhrady a bude se těšit, že covidová situace mu dovolí pořádat závod v dubnu 2002. Vše nasvědčuje, že se i letošní sezóna ponese v duchu stejné improvizace jako loni. Osud našich dubnových závodů se bude odvíjet dle rozhodnutí vlády, která chce prodloužit nouzový stav i po 21. březnu.

 

Na konstrukci E moto se i díky všem omezením pilně pracuje

Liberec – 17. března
Konečně jsme se dočkali baterií a tak se elektrická plochodrážka může připravit jak na kategorii junior, tak i kategorie sport, která dostane vylepšený zdroj energie. Obě verze motocyklů bychom chtěli co nejdříve představit veřejnosti.

 

Zároveň se pracuje i na oblečení motocyklů, ve kterém motocykly představíme. To by měl mít nestarost Adrián Rymel a tak se těším, až jeho dečky navlečeme na naše stroje. Bohužel počasí u nás v Liberci zatím nedovoluje něco dělat. Zima se letos nevzdává. Tak jenom koukám na kluky z Gniezna, jak už jsou připraveni na ježdění.

Ečka by letos měla plně ukázat, co umí, až 28 koníku na malé a 50 až 70 na velké motorce by mohlo stačit. Větší zábava bude je naučit poslouchat. Trochu to bude připomínat krocení divokého mustanga.

V Liberci se také chystá dobíjení přímo do depa, kde si i ostatní závodníci budou moc zapnout ventilátor. V současné době pilně sháníme data stadiónů, které je důležité pro nastavení elektroniky jízdy a odběru energie.

Tak zase někdy.

Foto: GRS Liberec

Další evropský šampionát letos nezačne dle plánu

Po přeložení mistrovství Evropy na ledové dráze na prosinec je zřejmé, že ani další šampionát starého kontinentu neodstartuje dle plánu. Juniorská družstva, pro něž byl letos prvně navýšen věkový limit na třiadvacet let, měla začít v německém Neustadt/Donau na dubnový svátek všech Jiří. Již dnes je však jasné, že hledá pozdější termín.

Českého národního týmu se odložení závodu nedotkne, protože je čeká semifinále až v půli srpna v Pardubících

Foto: Karel Herman

V Chabařovicích se pilně pracovalo

Chabařovice – 15. března
V běžné situaci by již dávno došlo na další pokračování tradiční pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z s názvem Češi a Slováci v akci, která naše čtenáře provází již devátým rokem. Jenže začátek sezóny je ve hvězdách, od nichž náš dělí minimálně čtyři světelné roky, nepočítáme-li mezi ně samozřejmě naše Slunce. Plochodrážní Češi se však přesto do akce dostali, a sice o uplynulém víkendu, kdy Ladislav Šifalda, David Gacksch a Pavel Marek upravovali chabařovický areál.

Brigádníci před akcí

Foto: laskavostí Pavla Marka