Praha – 25. března
Charakteristický zvuk plochodrážních motocyklů dnes poprvé rozezněl pražskou šestku. Za tuhých podmínek současného lockdownu mohou trénovat profesionální sportovci, takže na Markétu vyjeli jen sportovci Olympu Praha. Jejich trenér Tomáš Topinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že je s průběhem tréninku spokojen.
Na Markétu dnes vyjel rovněž Eduard Krčmář
„Dobrý,“ hodnotí kouč extraligových šampiónů dnešní odpoledne. „Nějakej pád byl, ale nic vážnýho. A dráha byla výborná.“
Jan Kvěch tento týden trénuje se svou Zielonou Gorou v Polsku a Josef Franc začátek sezóny ještě odložil. Na ovále se tudíž představili Petr Chlupáč, Daniel Klíma, Eduard Krčmář, Hynek Štichauer, Jan Macek, Adam Bednář a Jaroslav Vaníček.
„Chlup do Polska neodjel,“ říká Tomáš Topinka. „Zpřísnili tam podmínky, Toruň má závodníky v karanténě, odložili nějaký sparingy…“
Další trénink profesionálních plochodrážníků se na Markétě plánuje na úterý.
Brokstedt – 25. března
Německo přitvrzuje opatření ve svém boji s covidem, což odnesly i další plochodrážní závody, mezi nimi kupříkladu tradiční prvomájový pouťák na atypické dlouhé dráze v Dingolfingu. Zrušené semifinále evropských juniorských družstev do třiadvaceti let v Neustadt/Donau našlo náhradní termín a lokalitu. Pojede se 1. srpna v Brokstedtu.
Pardubice – 24. března
Páteční jednání sněmovny, kde levicová vláda bude projednávat prodloužení nouzového stavu, zajímá pochopitelně také sportovní komisi ploché dráhy. Současná uzávěra okresů totiž limituje i závodníky na cestách na trénink. Tuhý lockdown by proto znamenal ohrožení dubnových závodů, vždyť i víkendová Valašská rallye musela získat hromadu výjimek a oželet diváky. Řídící orgán české dráhy zatím přijal opatření, která pořadatelům dávají právo rozhodnout o konání či přeložení jejich podniků nejpozději čtrnáct dnů před jejich konáním.
„Pořadatel je povinen informovat sportovního manažera motocyklového sportu AČR o svém rozhodnutí nejpozději čtrnáct dní před konáním závodu,“ přibližuje opatření Petr Moravec, předseda komise PD AČR. „V případě, že se závod uskuteční je pořadatel povinen předložit zvláštní ustanovení ke schválení a předložit všechny podklady nutné ke schválení. Zároveň pokud bude nutné vzhledem k platným nařízením vlády České republiky předložit sanitární plán, je pořadatel povinen tak učinit prostřednictvím AČR. V případě, že se závod neuskuteční nebo bude realizován v náhradním termínu, může pořadatel tuto skutečnost oznámit i prostřednictvím předsedy komise, ne však později než 14 dnů před termínem závodu. Zrušení podniku nebude vzhledem k pandemickým problémům nijak sankciováno.“
Jako první se o osudu svého závodu musí rozhodnout pražská Markéta. Již přespříští sobotu 10. dubna má v plánu pořádat tradiční jarní volný závod o druhého náhradníka SGP České republiky. Pražský klubový výbor se proto sejde v pátek večer, aby rozhodl o dalším postupu.
Současná opatření komplikují život také pořadatelům plochodrážních závodů
Gdaňsk – 23. března
Finále evropského šampionátu jednotlivců bude mít jen čtyři mítinky v rozpětí osmadvaceti dnů. Začít by se mělo v 12. června v Bydhošti, pokračovat se bude 26. června v Güstrowě a 3. července v Gdaňsku, aby boj o evropského šampióna vyvrcholil o další týden později v Rybniku. Účast má zajištěnou nejlepší pětice z loňského roku, čili Robert Lambert, Leon Madsen, Grigorij Laguta, Mikkel Michelsen a Bartosz Smektala. V plánu zatím zůstává kvalifikace, jejíž jedno kolo by měla vidět také Plzeň.
Plzeňské Bory mají hostit jedno z kvalifikačních kol letošního evropského šampionátu
Londýn – 22. března
Díky opatřením v souvislosti s pandemií covid-19 letošní Speedway Grand Prix nezačne dle plánu. Promotér BSI dnes zveřejnil, že po dohodě s FIM, italskou motocyklovou federací a pořadatelem Moto Club Olimpia došlo ke zrušení velké ceny v Terenzanu plánované na 24. dubna. Strohá tisková zpráva tentokrát postrádá obvyklý optimismus, jímž komuniké londýnské organizace bývají prošpikována jako správně ražniči.
Paul Bellamy, senior vicepresident pro pořádání motoristických podniků v IMG, jehož dceřinou společností BSI je, vyjadřuje lítost, že se seriál do SGP letos do Itálie nevrátí. Uznává, že pro bezpečnost závodníků a diváků jde o nejlepší řešení. A těší se na diváky v dalších velkých cenách v průběhu sezóny.
Indicie by mohly nasvědčovat, že letošní plochodrážní sezóna bude mít minimálně stejný průběh jako ta loňská, nicméně žádné další informace oficiálního rázu prozatím zveřejněny nebyly.
Přelouč – 21. března
Nevěděli, zda na ledařské mistrovství světa do ruského Togliatti vůbec pojedou. Pak byla ve hře alternativa, že se ještě v Polsku otočí domů. Nakonec pomohli ještě Andreji Divišovi. Cesta domů se však zkomplikovala nejen díky poruše jejich dodávkového fiatu, nýbrž i díky coronaviru. Radek Hutla se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými zážitky z dobrodružství, které se nakonec protáhlo na tři týdny. A jen na testech stálo dvacet tisíc korun.
Lotyšští policisté brzdí
Ještě než se Lukáš Hutla (vlevo) a Andrej Diviš dostali do Togliatti, čekala je hromada zážitků
Ani Lukáš Hutla, ani jeho otec Radek se před odjezdem nevyhnuli onemocnění covid-19. „Netušil jsem, že víza budou trvat tak dlouho,“ začíná Radek Hutla líčit svůj příběh. „Nakonec to ale vyšlo tak, že mi volali, že budou v pondělí. Neřešili jsme to, stejně nám akorát končila karanténa.“
Kromě víz byly na cestu potřeba také coronavirové testy. „Nechali jsme se otestovat v Pardubicích s tím, že výsledky nám přijdou, až budeme někde v Polsku,“ pokračuje. „Byli jsme smíření, že když budou pozitivní, otočíme se a pojedeme domů. Čas nás tlačil fakt fest. V půlce Polska nám přišly výsledky, naštěstí dobrý, pokračovali jsme dál.“
Záhy přišla zpráva, že se na cestu vydává také Andrej Diviš. „Vyrazil na poslední chvíli,“ připomíná Radek Hutla známé okolnosti. „Akce hrr, hrr, že pojede sám za náma. Zjišťovali jsme, co je všechno potřeba.“
Občerstvení v Togliatti
První zádrhel nastal v Lotyšsku. „Jak jsme překročili hranice, zastavili nás policajti,“ popisuje Radek Hutla. „A že chtějí covidpas. Naštěstí jsme měli výsledky testů v es-em-esce, to jsi pak zaregistrovanej v databázi. Vypsali jsme on-line dotazníky, obratem nám přišel QR kód. Ukázali jsme je těm policajtům, oni si to odpíchli čtečkou.“
Do Togliatti za volantem i v hibernaci
Radek Hutla se synem Lukášem na palubě nechvalně proslulého křižníku Aurora
Všechny informace z cesty dostával také Andrej Diviš. „Volali jsme mu, ať je připravenej, aby ho nesebrali,“ přibližuje Radek Hutla, co se dělo cestou na estonsko – ruské hranice v Narvě. „Policajti ho ale chytli, že jel rychle. V Narvě jsme na něho čekali půl dne a zařizovali papíry.“
Sotva Andrej Diviš dorazil, šlo všechno jako na drátku. „Na hranicích dobrý,“ odtuší otec přeloučského ledaře. „Estonci jsou vždycky v pohodě, Rusové nás už čekali, volali jim z ministerstva sportu. Ale stejně jsme museli jet na odbavení mezi kamióny.“
Ruští celníci vzali všechno důkladně. „Všechno si fotili,“ kroutí hlavou Radek Hutla. „Motorky, ohřebovaný kola, všechno. Dokonce i vercajk, každej šuplík z tý velký basy jsme museli otevřít. Nesmysly.“
Vůdce světového proletariátu Lenin české ledaře osobně nepřijal
Zatímco Lukáš Hutla usedl za volant dodávky Andreje Diviše, který upadl do spánku připomínající spíše hibernaci kosmonautů z mezihvězdného prostoru známou z vědeckofantastických románů., Martin Běhal řídil Fiat Ducato přeloučské části výpravy.
„Andrej byl hotovej,“ pokračuje Radek Hutla. „Byl za volantem devatenáct hodin v kuse, Lukáš proto řídil až do rána. Po cestě v Rusku žádný problémy nebyly. Přijeli jsme do Togliatti, udělali nám testy ještě před tréninkem. Všechno bylo v pohodě. Na Lukášovi bylo vidět, že mu corona sebrala fyzičku, nebyl to prostě on.“
Šoky v autoservisu
Neúnavný řidič a mechanik Martin Běhal u památníků kosmonautů
V půli února připomínala ruská opatření české září. „Na ulici půlka lidí nosila roušku, druhá ne,“ vypráví Radek Hutla. „Asi jako u nás, mladí na to serou, staří se bojí. Do hospody jsi v ní přišel, ale pak sis ji sundal a seděl bez ní. Ale třeba potom v muzeu po nás chtěli i rukavice.“
Lukáš Hutla skončil v konečném účtování mistrovství světa jako dvanáctý, Andrej Diviš o dvě příčky za ním. Zatímco západočeský ledař měl v Rusku zůstat se svou rodinou, zbývající trojice měla v plánu jediné. Rychlý návrat domů. Avšak ani jeden z nich netušil, že pravé dobrodružství vlastně ještě nezačalo.
„V pondělí jsme nenastartovali auto,“ souhlasí Radek Hutla. „Mysleli jsme, že je zamrzlej naftovej filtr. Nechali jsme se odtáhnout na stadión, že ho vyměníme a naložíme motorky. Jenže filtr to nebyl, dodávka ani nehlesla. Nešlo to ani na roztažení. Byly velký mrazy, na to jsou italský auta háklivý, mají slabý kabely a jeden se tím mrazem přetrh‘.“
Radek Hutla na moskevském Rudém náměstí
Bylo jasné, že tady může pomoci jedině odborný zásah. „Naložený auto jsme nechali táhnout šestnáct kiláků do servisu,“ souhlasí vypravěč našeho příběhu. „Přišel majitel, všichni jsou tam hrozně pohostinní, hned nás brali na kafe. Pak dorazila jeho manželka, s počítačem napíchla naše Ducato. Nato nastoupil borec s kleštěma, vyskřípal jeden drát z toho svazku, naletoval jinej a auto chytlo na první otočení klíčkem!“
Překvapením neměl být ani zdaleka konec. „V servisu jsme strávili dvě hodiny,“ dostáváme se k dalšímu v řadě. „Měli jsme s sebou ten filtr, vyměnili nám ho. Když jsi u nás v servisu tak dlouho, z účtu se skácíš. Ptal jsem se šéfa, kolik mu dám. Vzal mě do kancelář, kde napsal na papír pět set.“
V ten moment Radek Hutla nevěřil vlastním očím. „Pět set rublů je asi sto šedesát korun,“ nevěří ještě dnes. „Dal jsem mu padesát euro, to je asi osm a půl násobek. Děkoval, ale jezdíme tak každej rok, když bude problém, víme, komu se ozvat.“
Moskevský exil
Martin Běhal čeká na zasloužený oběd
Od Přelouče dělily Čechy stovky kilometrů, proto neprodleně vyrazili směr Moskva. „Tam mi známej přivezl krosku, co jsem si tam před půl rokem koupil,“ ujímá se Radek Hutla opět slova. „Naložili jsme ji, pak nám zase udělali testy a vyrazili na Petrohrad. V půli cesty přišly výsledky. Lukáš byl opět pozitivní.“
Spekulace, čím to je, že člověk krátce po prodělaném covidu a dvou negativních testech je opět pozitivní, byly v daný moment absolutně k ničemu. „Dojeli jsme do Petrohradu,“ pokračuje Radek Hutla. „Volal jsem na ambasádu, jestli by nám nepomohli. Potřebovali jsme cimru, abychom tam zůstali v karanténě. Ale paní se bála, obvolávala hotely a penzióny, ale nikdo nás s covidem nechtěl.“
Okolnosti velely k jedinému řešení. „Museli jsme se vrátit do Moskvy,“ dostává se k němu Radek Hutla. „Ambasáda nás odkázala na hotelový komplex Český dům. Je tam 132 velkých bytů, tam se nás nebáli.“
Moskevské metro
Osudy výpravy se radikálně oddělily. „Lukáš byl zavřenej,“ líčí jeho otec. „Nosili jsme mu jídlo přede dveře. A my s Modusem vejletovali po městě. Strávili jsme tam deset dnů. Vzpomněli jsme si, co nám říkali ve škole, a chtěli to vidět.“
Matička Moskva má turistovi, co nabídnout, pokud ovšem nepřijede v únoru. „Jeli jsme na Ostankino,“ přibližuje Radek Hutla. „Stál tam policajt se samopalem, a že věž je pro návštěvníky až do jara zavřená.“
Oba muži v dobách své školní docházky slýchali hodně i o Leninovi a jeho mauzoleu. „Tam jsme šli druhej den,“ pokračuje Radek Hutla. „Jenže byl zrovna svátek mužů osvoboditelů. Na hlavní třídě ke Kremlu hromady policajtů, říkali jsme si, že hlídají, aby se někdo nevožral. Tak jsme Lenina nechali na další den a večer jsme se ze zpráv dozvěděli, že tam Putin předával vyznamenání.“
Nejen Lenin neudílí audience
Bunker 42 je neuvěřitelný komplex
Bolševikovo mauzoleum bylo odloženo na další den. „Od Lenina jsme bydleli asi dva a půl kiláku,“ pokračuje Radek Hutla. „Mrzlo, bylo mínus dvacet, zase tam stál policajt se samopalem, že do jara je zavřeno. Navštívili jsme GUM, to je obrovskej obchoďák, ani jsme tam nic nenakupovali, na Rudým náměstí je to drahý i pro nás.“
Co tedy dál? „Modus si vzpomněl, že kousek od Moskvy je velký tankový muzeum,“ reaguje Radek Hutla. Jeli jsme tam vlakem, první problém byl najít perón, když je tam pět sektorů a každej úplně jinde. Vlaky jezdí jako metro, jeden přijel, Modus kouřil, já nastoupil a on se mnou odjel na druhou stranu. Vystoupil jsem a vrátil se, Modus říkal, že tam mezitím byl ještě jeden vlak, než přijel ten náš.“
Oba přátelé se do Kubinky nakonec dostali a rozhodli se pokračovat taxíkem. „Řidič nám ale říkal, že do jara je muzeum zavřený,“ usmívá se Radek Hutla. „Aspoň jsme si tam udělali nákup. Pak jsme courali jen po Moskvě a nějaká muzea jsme vymetli.“
Tradice vítězství ve velké vlastenecké válce rezonuje Ruskem dodnes
Velký dojem na ně udělalo řídící středisko bojových raket období studené války Bunker 42. „Šestnáct pater pod zemí, pod tebou a nad tebou jezdí metro,“ neskrývá Radek Hutla úžas. „Je tam muzeum, restaurace, ale těch šestnáct pater nahoru jsem myslel, že nevylezu. Pozval jsem pak Moduse na oběd. Jedno kafe, jedno pivo, polívka a hlavní jídlo. Stálo to dvanáct set korun pro oba, ale co se dá čekat v centru Moskvy?!“
V jejich programu nemohl chybět ani hokej, navštívili druholigové utkání Spartak Moskva vs. Novosibirsk. „Modus se prošel ke stadiónu, že koupí lístky,“ vypráví Radek Hutla. „Jak se bojí covidu, nechtěli mu je prodat ani za peníze, ani na kartu. Jedině přes telefon. Mně to nešlo, měl jsem ruskou simku a českej telefon má na ni ochranu. Dvakrát jsem to zkoušel, ale neprošlo to. Naštěstí se Modus domluvil s prodavačkou, dal jí prachy a ona nám vstupenky koupila přes svůj mobil.“
Domů
Martin Běhal, Radek Hutla a Lukáš Hutla nakonec na cestách strávili tři týdny
Deset dnů uběhly jako voda. „Druhej den po hokeji jsme měli všichni negativní testy,“ dostává se Radek Hutla na poslední stránky ruského dobrodružství českých ledařů. „Vyrazili jsme k domovu. Na hranicích v pohodě, jel tam před námi už Andrej a celník si ho pamatoval. Ztvrdli jsme tam pět nebo šest hodin. Ale v jiných letech jsme tam trávili dvacet i víc hodin, tak to byla úplná paráda.“
Problém nastal až těsně po vstupu do Lotyšska. „Jsou v evropský unii, ale nevím, na co si hrajou, nechápu,“ vrčí Radek Hutla. „Výjimečně jsem řídil já, nebaví mě to, bráním se tomu. Za estonskou hranicí stály auta u krajnice, předjížděl jsem je, když vyběhnul policajt. A zase to samý. Výsledky covid testů a on-line vyplnit papíry. Strávili jsme tam hodinu, pak už v pohodě až domů.“
