Togliatti – 13. února
Rusové měli pré při prvním dnu světového šampionátu na ledové dráze v Togliatti. Nikita Toloknov zaváhal v rozjížďce s číslem čtyři. Nebodoval a mohl rovnou zapomenout na postup do finále, v němž se představila čtveřice jeho krajanů, která v základní části obírala o body jen sama sebe. Na cílové metě byl první Dmitrij Chomicevič, který půjde spát jako poloviční mistr světa. Lukáš Hutla skončil jedenáctý, Andrej Diviš třináctý.

„Dobrý, nepadali jsme a body posbírali v rámci možností,“ bilancoval Lukáš Hutla. „Zejtra snad bude líp.  Před odjezdem jsem ležel nachcípanej čtrnáct dnů doma. Zejtra zkusím jet víc na lajnu a nedávat to pod plynem, abych po dvou kolech neslábnul.“

Každopádně přeloučský ledař půjde spát brzy. „Dali jsme si véču,“ svěřuje se. „Motorky jsme nerozbili, jen mi v poslední jízdě praskly dva dráty v předním kole. Opravili jsme to a šli do pryč, zejtra jen napustíme olej a pojedeme.“

Odpočinek přijde vhod i Andreji Divišovi, za nímž dorazila jeho přítelkyně i s malým synkem neuvěřitelných osm set kilometrů taxíkem. „No, docela rychlý,“ reagoval na klasický dotaz, jaké to dnes bylo. „Ale já se ještě nezotavil z tý cesty, přepísk‘ jsem to. První jízdu jsem se nechtěl válet, trošku jsem to vypustil. Pak se to zlepšilo, uvidíme zejtra. Motorka funguje, na rezervní nedošlo.“

Foto: Martin Běhal a GoodShoot/Reygondeau via FIM

Togliatti – 13. února
Po čtvrtečním příjezdu do Togliatti neměli Lukáš Hutla a Andrej Diviš mnoho času nazbyt. Připravili motocykly na stadiónu, kde je včera čekal trénink. Západočeský ledař se v místní hospodě U Švejka setkal se svou rodinou, ale dnes se oba čeští reprezentanti budou věnovat prvnímu dni světového šampionátu.

„Dobrý, moc nemrzne, přes den je okolo nuly, večer maximálně mínus pět,“ hlásí Lukáš Hutla. „V sobotu bude taky nula, led nebude tříštivej a to je pro nás moc dobře.“

V české výpravě zatím vládne spokojenost. „Potrénovali jsme,“ říká přeloučský ledař. „Nikdo nespadnul, motorky držej. První trénink byl opatrnej, ve druhým na pásku jsme už zrychlili. Nic zásadního se nedělo, akorát jsme utahaný z dlouhý jízdy. Klidně bychom si dali den volna.“

Podobný luxus jim však časový harmonogram mistrovství světa dnes nedopřeje. „Večer jsme přijeli z nákupu,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „V sedm ráno vstávat nemusíme. Motorky jsou připravený, pojedeme na stadión a půjdeme závodit.“

Ve startovní listině došlo ještě k jedné změně. Nepřijel Němec Max Niedermaier, jehož zastoupí původní náhradník Andrej Anisimov. Stejně jako v případě jeho krajanů na základě rozhodnutí Světové antidopingové komise WADA nesmí být u jejich jména uváděna národnost, nemohou startovat pod ruskou vlajkou, nýbrž pod logem národní federace a v případě triumfu jim nezahrají státní hymnu.

WADA dokonce kvůli státem řízenému dopingu zakázala v Rusku pořádat jakákoliv mistrovství světa. Ledařský šampionát zachránil již uzavřený kontrakt s FIM před verdiktem antidopingové komise.

Foto: Radek Hutla

Togliatti – 11. února
Když mu v pondělí nad ránem zazvonil budík, byla ještě tma. Konec konců ve čtyři po půlnoci to tak v únoru v našich zeměpisných šířkách chodí. Nemělo jej čekat nic jiného než práce. Odpolední telefonát od Petra Moravce však obrátil všechno vzhůru nohama. A tak byl Andrej Diviš dnes krátce před devátou nějakých dvacet kilometrů před Togliatti, kde spolu s Lukášem Hutlou o víkendu zasáhnou do mistrovství světa na ledové dráze.

„Bylo to tak rychlý…“ zamýšlí se Andrej Diviš na místě spolujezdce vedle Lukáše Hutly. „V pondělí jsem do rána jezdil s tatrou a s odtahovou. Ve tři mi volal pan Moravec, že můžu jet mistrovství světa. Myslel, že sedím v autě s Hutla Teamem, ale já byl doma, ještě ráno jsem byl v práci.“

Západočechovo ano na nabídku startu ve světovém šampionátu roztočilo děj událostí jako cirkulárku. „Měl jsem dvě hodiny,“ vypráví. „Naložit motorky, vyzvednout víza a na letišti v Ruzyni si udělat test. A pak jsem devatenáct set kiláků šlapal na plyn, abych dohnal Hutlíky v Narvě. Kdyby ně mě nepočkali, ani bych nedojel. Byl jsem už na pokraji sil…“

Cesta Chocenice – Narva byla dobrodružná a to nejen kvůli sněhu, který se zrovna vrátil do Čech. „To byla akce,“ odtuší Andrej Diviš. „U Varšavy jsem si říkal, že to otočil, byl jsem psychicky na dně. Doma jsem zapomněl rezervu, zajížděl jsem k Honzovi Pecinovi, aby mi půjčil svoji. Srazil jsem tam srnku, upadla mi značka, musel jsem ji hledat ve sněhu.“

Příběh českého ledařského šampióna dospěl ke šťastnému konci. „Na hranicích bylo mínus pětadvacet,“ líčí. „Třicetkrát jsme museli ukazovat, co vezeme. Do Moskvy pak už řídil Lukáš. Snad mi půjčí nějakýho domácího mechanika. Zejtra je trénink, nevím, co tam budu dělat. To mě asi vystřelí za mantinel (smích).“

Foto: Andrej Diviš

Moskva – 10. února
Od pondělka strávil osamocený Andrej Diviš bratru čtyřiadvacet hodin za volantem své dodávky. Pauzy si dával jen u benzínových stanic. Lukáš Hutla se svým otcem Radkem a mechanikem na něho čekali osm hodin v estonské Narvě. Vyřídili mu covid pas, ale západočeský ledař se přesto nevyhnul pokutě, když ve frontě předjížděl kamióny.

Čeští ledaři totiž museli při odbavení pro vstup do Ruska mezi nákladní vozy. Celníci si je pořádně zdokumentovali a fotili dokonce i kola. Výprava však strávila na estonsko ruské hranici šest a půl hodiny. Andrej Diviš je však pochopitelně prospal.

Dnes odpoledne byli čeští ledaři již na Moskvou a od Togliatti je dělilo nějakých tisíc kilometrů. Dojezd mají plánovaný na zítřek, hotel si rezervovali pochopitelně předem. Na led vyjedou při pátečním tréninku.

Foto: Radek Hutla

Pardubice – 9. února
Andrej Diviš měl původně cestovat do Ruska za svou rodinou a soukromým tréninkem, avšak události nabraly dramatický spád. Hans Weber se musel z cesty do Togliatti vrátit kvůli poruše dodávky a FIM akceptovala český návrh na start Andreje Diviše.

Úřadující český šampión byl dokonce rychlejší než tiskové oddělení FIM, které opravenou startovní listinu pro Togliatti vydalo až dneska po obědě. Na cestu vyrazil již včera a ještě si na Ruzyni stačil zařídit kovidový test, aby byl stále platný v okamžiku, když bude překračovat hranice.

Foto: Kiril Ianatchkov