Praha – 22. února
Opatření proti šíření nemoci Covid-19 ovlivnila podobu a rozsah renomované ankety Zlatý volant, jejíž součástí je také kategorie motocyklových závodníků o Zlatá řidítka. Jejich vítězem se stal Martin Michek, jehož vyhlášení zastihlo v Dubaji na světovém poháru rally Baja. Druhé místo v hlasování, na němž se stejnou měrou podílela odborná porota motoristických novinářů a zhruba 67 tisíc fanoušků z řad veřejnosti, získal silničář Karel Hanika, zatímco třetí místo obsadil Jan Kvěch.
Srch – 21. února
Video z vyprošťování motocyklu, jenž se s Matyášem Hlaváčkem probořil skrze led Pohránovského rybníku do studené vody, vzbudilo pozornost i veselí diváků. Nicméně někdejší pardubický a mšenský závodník a dnešní hobík přiznává malou dušičku. Nakonec však větší újmy od rybničního bahna doznal jeho stojatý GM.
Šok v ledové vodě
Po ledové koupeli musel Matyáš Hlaváček důkladně rozmrznout
„Směju se tomu, není to lidskej život, není to urvaná noha,“ řká Matyáš Hlaváček. „Ale bejt to na Mělicích jsem už mrtvej. Nezafungovaly mi žádný instinkty jako, když jdeš na pannu na ovále. Já se propad‘ a pět, deset sekund jsem jen čuměl jako tele na nový vrata. Pak teprve jsem otočil hlavu a řval ‚lidi, já se topím!‘.“
Zážitek rozhodně nepatřil k záviděníhodným. „Vzpomněl jsem si na Jirku Němce, jak se topil a probourával se nahoru skrz led,“ líčí Matyáš Hlaváček. „A taky jsem se díval, jak to pěkně pod vodou vrčí. Ještěže jsem slez‘, aby se to neotočilo na bok.“
Zaplaťpánbůh se pro nedobrovolného plavce blížil happy end. „Vylez‘ jsem ven, led praskal,“ pokračuje. „Z dodávky jsem vzal popruh a skočil jsem do vody znova, abych uvázal motorku. A pak už jen přišel mrazovej šok.“
Matyáš Hlaváček si uvědomuje své štěstí v neštěstí:
„Vůbec jsem nevěřil, že by to mohlo stát. V Mělicích bych motorku utopil. Nechceš ji totiž pustit jako při pádu na plochý. Vyplaval bych až pod ledem. Zajímavá zkušenost. Stalo se to metr přesně od místa, kde se tenkrát propad‘ Jirka, co ti mám povídat…“
Apel na bezpečnost
Už je dobře, motocykl i jeho závodník jsou venku
„Zase jsem tam byl první jako vždycky a všude,“ kření se Matyáš Hlaváček. „Jel jsem to projet. Myslel jsem, že je tam dvojitej led, že pod slabou vrstvičkou je to maso, solidní led. Nenapadlo by mě, že Pohraňák nebude zamrzlej. Pohraňák!“
Svou smůlu bere stoicky. „Jinak by se propad‘ někdo jinej,“ konstatuje. „Jel by tam třeba po zadním. Ve finále to byl jen kus železa na dně rybníka, spíš větší průser bylo hodně ježdění bez krytů. Kdo s náma nebyl tenkrát na ledě s Tomkem Suchánkem, nepochopí, co je to s něčím takovým žít. Nejsou to závody, jen blbej trénink na ledě. To je dobrý pořád připomínat, aby si všichni udělali kryty.“
Motor studenou koupel pořádně odnesl
Nicméně i onen kus železa bylo zapotřebí ze dna vyprostit. „Milan Moravec, that is the man,“ líčí Matyáš Hlaváček. „Tisíce telefonátů, jak motorku vylovit. Hutlové byli v Rusku, to nemělo cenu jim volat, chystali se zrovna na závod. Milan sehnal kořena, kterej‘ si to napsal jako výcvik profesionálního hasiče. Já už bych tam potřetí nešel. Takže Milan, Milan, Milan zajistili, že se motorka vytáhla.“
Zabahněný motor
Vladimír Dvořák si naštěstí umí poradit
„Pak přišla show od Vlada Višvádera, to se muselo,“ chechtá se Matyáš Hlaváček. „Ale chtěl bych poděkovat všem, co tahali za jeden provaz a to doslova. To bylo fajn. Jak bylo řidítko venku, potápěč už jen nadzved‘ zadní kolo a už jsme tu motorku sunuli.“
Další překvapení čekalo v dílně, kde nad škodami žasnul i renomovaný ladič Vladimír Dvořák. „Rozhodně nestačilo vrstvu bahna jen propláchnout, jak někteří radili,“ krčí Matyáš Hlaváček rameny. „Ohnulo to ojnici.“
Mořina – 20. února
Mrazivé počasí minulých dnů využívali také plochodrážníci. Výjimkou nebyl ani Ondřej Smetana, který ovšem musel s výjezdem na led na rybníku na mořinské návsi čekat až na nedělní večer. Pak však nepustil z rukou řidítka prakticky až do pondělí. Svezli se nejen jeho mechanici, nýbrž také Michael Hádek, jehož po pauze neopustilo umění ovládat plyn, ale i padat.
Příprava oválu v Mořině
„Celou zimu jsem čekal, kdy zamrzne rybník,“ říká Ondřej Smetana. „A minulej‘ tejden, když bylo v noci mínus patnáct, jsme se s Honzou Hornofem rozhodli, že postavíme motorku na šroubky.“
Jak řekli, tak udělali, nicméně na výjezd ještě museli počkat. „V neděli se u nás hrál hokej, takže jsme začli až večer,“ pokračuje pražský závodník. „A pak se jezdilo celé pondělí, až nám všem padaly ruce z řidítek. Jezdil jsem já, Honza, Kozel a nakonec přijel vymóděnej‘ Haďas. Nedalo mu to, svezl se a byl první na zemi.“
Tomaszow Mazowiecki – 19. února
Pouhopouhé tři závody obsahovala letošní mezinárodní sezóna ledařů. Kromě světového mistrovství už jen prosincový šampionát Evropy v Tomaszowě Mazowieckém. Jeho další ročník se měl uskutečnit 13. března. Nicméně organizátoři jej byli nuceni odložit až na 4. prosince. Na vině jsou pochopitelně kovidová opatření. Stejně jako loni by totiž nemohli být na závodišti přítomní diváci. Na misku vah bylo nutné položit rovněž problematické překračování uzavřených hranic.
Do Tomaszowa Mazowieckeho se ledaři vrátí až v prosinci
Hajnice – 16. února
Malá obec Hajnice leží v okrese Trutnov, který je v současné době kvůli explozi výskytu britské mutace koronaviru uzavřen. Tříletý David Hrbek si však v úterý užil skvělé narozeniny. Jako nejkrásnější dárek posloužil motocykl Micro Shupa, v jehož sedle se proháněli Tony Katra a Štěpánka Nyklová. Stejné datum narození jako Valentino Rossi či Ondřej Klymčiw svádí k přemítání o astrologii, každopádně Pardubice zřejmě brzy dostanou další plochodrážní naději.
David Hrbek se svým dárkem a starším bráškou Dominikem
Štětí – 18. února
Když jsem v úterý spolu s vnukem Martinem procházel hlavním vchodem Labe Arény v Račicích, okamžitě se mi vybavily krásné vzpomínky na 4. února 2017. Teprve po delší době mi dochází, jaká akce se právě tady před čtyřmi lety odehrála. Teprve nyní mi dochází se všemi detaily, do jak náročné akce jsem se tehdy a dokonce já sám pustil. Vždyť všude jinde pořádají podobné akce autokluby, nebo party nadšenců!
Račice jsou pod ledem
Asi jsem blázen, ale risknul jsem to. Rozbil jsem prasátko a už to jelo. Kluci, kteří něco podobného pořádají, Liberečáci, Hutlové, Klatovští, v Holicích a ostatní vědí, co to všechno obnáší. Všechno stojí peníze, sanita s doktorem, zdravotník, úklid sněhu při přípravě, i v samotném závodu, plakáty, programy, ceny, pohoštění, cestovné jezdců, činovníků, odměny pořadatelů, pojištění, pronájem stadionu, poplatek do kalendáře, ozvučení, poplatek ze vstupného. To je jen část pro představu.
A pak stačí změna počasí, nebo vyvrtaná díra jako v Nepomuku a je všechno v p… Raději jsem zaplatil poslední noc hlídače. Obrovský tlak a nervy před závodem, aby vše klaplo. Když se ve dvanáct hodin začali scházet diváci a bylo jich hodně, začalo se mi dýchat trochu lépe. I když přišlo i hodně dětí, které neplatily, výtěžek ze vstupného nakonec pomohl uhradit náklady. A protože byl i zisk, věnoval jsem pár tisíc na malou dráhu do Mariánek, a pár tisíc na mládež do Chabařovic.
Labe Aréna je využívána bruslaři
Když skončil závod, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Spousta lidí, diváků mi přišla pogratulovat a poděkovat za veliký zážitek. To bylo pro mě největší vyznamenání, a v tu chvíli jsem litoval, že u toho nemohl být můj otec, který ploché dráze věnoval velikou část svého života. Možná by byl na mne i trošičku pyšný. Co mně ale bylo líto, že televizní záznam hovořil o všem možném, ale že tuto obrovskou akci udělal jeden, jediný člověk, o tom nepadlo ani slovo.
Dodnes se o Račicích hovoří, a spousta lidí se ptá, volá, mejluje, zda se právě v Račicích někdy pojede. Krásný stadion, vybavený, místo na parkování, nová veliká jídelna, nové toalety, chybí jen umělá ledová dráha, o kterou již mnoho let u sponzorů i vysokých politických činitelů vší silou bojuji. Asi jsem blázen, ale tomuto snu stále věřím, byly i jiné sny a staly se skutečností.
Račice nabídly úžasnou ledařskou podívanou
Kdyby mi v letech 2015, 2016 někdo řekl, že v roce 2017 pojedu mistrovství republiky dvojic na ledě v Račicích, tak bych mu asi řekl, že se zbláznil, no a vidíte. Ono se říká, Když se chce, všechno jde‘. Na fotografiích posílám pohled na led v Labe Aréně v Račicích v úterý 16. Února 2021 v 15.30 hodin. Led 12 -14 centimetrů, sníh by se odhrnul.
Bruslaři chodí, bylo jich ten den asi 100. Zavřel jsem oči a v duchu jsem si vyzkoušel: „Vážení diváci, vítejte na finále na ledové ploché dráze v Račicích“ a v duchu jsem si zapěl první tony naši krásné české hymny. Vedení Labe Arény je ledům nakloněno, tak snad někdy, a tu krásnou naši hymnu si pak společně zazpíváme jako v roce 2017.
