Liberec je opět ve hře polských amatérů

Liberec – 24. listopadu
Po úspěšném závodě polských amatérů je Liberec opět zařazen na jejich závodní pořad v sezónu 2021. Sice není znám termín, ale podle plánu by se měl Liberec stát třetím pořadatelem seriálu GROPEX AMATEUR SPEEDWAY CUP hned po Gnieznu a Lesznu. Další dva závody se uskuteční v Rawiczi a v Ostrowě.

 

Co je vlastně na těchto závodech zajímavého?

Slovo amatér může vzbuzovat posměch neumělů, a tak jít se podívat na tento typ závodů nemusí lákat. I u nás v Liberci jsme se tomu zpočátku bránili.

To, co člověk vtažený do tohoto typu závodu zažívá, je opravdu trochu něco jiného. Nepadají rekordy dráhy, jezdí se pouze na dvě kola a jezdci jsou rozděleni nikoliv podle věku, ale podle výkonnosti.

Závod se jezdí na tři výkonnostní skupiny, běžný počet závodníku většinou přesahuje možnost propustnosti startovní listiny a tak se dbá na chování, vystupování a dodržování pravidel.

Není vůbec výjimkou, že se na někoho prostě nedostane a musí si počkat na volné místo.

Co to vlastně je za lidi, kteří jezdí?

Sjoerd Rozenberg, Maciej Fajfer a Martin Švestka na stupních vítězů loňského závodu v Gniezně

První skupina zlatá se skládá z bývalých jezdců, kteří minimálně pět a více let již nezávodí. To znamená, nemají licenci.

Druhá skupina stříbrná je již pouze z lidí, co milují plochou dráhu a tak se ji trochu naučili, ale nikdy nezávodili.

Třetí skupina bronzová jsou ti, kteří vlastní plochodrážní speciál, a opravdu se chodí bavit. Nejdůležitější je, že ploché dráze všichni dávají celé své srdce.

V sezoně 2020 tyto závody přilákaly i jezdce z Holandska, Německa, Maďarska, Ukrajiny a nescházeli ani zástupci Čech.
Takové malé SGP Amatérů. Všechny pořadatelé mají za povinnost zajistit vše potřebné, jako by šlo o normální závod.

Co to vlastně přináší?

Na konci sezóny se kromě jezdců také vyhodnocuje pořadí pořadatelů. Budu se jako Liberečák chlubit, ale kluci z tohoto města byli dvakrát po sobě vyhodnocení jako nejlepší pořadatel seriálu.

Letos se konalo finále v Gniezně, města, které miloval Tonda Kasper a vekou část své závodní kariéry právě tady závodil a pracoval pro klub.

Jeho jméno je v tomto městě tak ceněné, že u stadionu má pomník. A dokonce po Antonínu Kasperovi pojmenovali jednu hlavní ulici ve městě.

Co bude roku 2021?

Příští rok přijde zase nová výzva. Schválně kolik Čechu se přihlásí… Určitě to nemusí být mistr světa, ani
závodník, stačí se jít pobavit.

Ti co budou mít zájem, napište nám do klubu. Rádi poradíme a zařídíme vše potřebné k vaší zábavě na ploché dráze.

Jiří Mizera, Jan Pospíšil, Roman Doleček, Robert Ráliš a Věroslav Kollert se radují z ceny za nejlepšího pořadatele série roku 2019

Foto: GRS Liberec a Ondřej Smetana

Lukáš Volejník ještě doufá, že se jeho motocykl na prodej neprodá

Osečná – 23. listopadu
Inzertní portály jsou plné motocyklů všech druhů, značek a kubatur na prodej. Nicméně když se objeví ledařský speciál, navíc takový, s nímž jeho majitel ještě loni v únoru bojoval o titul mistra republiky, je nutno zvýšit pozornost. Lukáš Volejník však stále v koutku duše doufá, že se nenajde žádný šílenec, co by do jeho ohřebované Jawy investoval sto šedesát tisíc.

 

Lukáš Volejník loni v únoru v Holicích

„Prodal jsem to, aby se o mně psalo,“ směje se Lukáš Volejník, aby ovšem jedním dechem připustil, že jeho motocykl stále říká pane jemu samotnému. „Ne. To víš, že se neprodal. Takovej druhej magor, co by ho koupil, se nenajde.“

Že by si stále ještě úřadující vicemistr republiky pořídil novou techniku a tak si může dovolit motocykl pustit, se nezdá příliš pravděpodobné. „Rád bych, strašně rád bych, aby to tak bylo,“ říká. „Přimotaly se mi k tomu nějaký věci. Mám jiný priority, který teď musím upřednostnit.“

Zatímco Rusové již vyjeli na led, jejich čeští protějškové mohou zatím jenom plánovat. Zima sedmnáctého roku se sedmi závody a osmým pokaženým bezohledným nepomuckým vandalem se zdá strašně daleko. A bodejť by ne, když od té doby u nás ledaři závodili jen loni v únoru v Holicích a to jim ještě led tál doslova před očima.

V souboji s Jiřím Wildtem (6)

„Kdyby se jezdilo, mělo by to smysl,“ filozofuje Lukáš Volejník. „Ale takhle to nikam nevede. Musíš se připravovat i přes léto, ale to mám jiný aktivity a nemůžu. A teď ještě vidíš svět, jak zkrouhli kvalifikace.“

Meteorologové již slíbili chladnější zimu než letos, na druhou stranu koronavirus a politici se svými opatřeními mohou být horšími nepřáteli ledů než obleva. „Motorka mi zůstane,“ uvažuje čečenský ledař. „Když se zadaří a bude čas, vytáhnu to. Třeba za pět let. Teď ale musím ty prostředky cpát někam jinam.“

Lukáš Volejník doufá, že jeho motocykl nikdo nekoupí

Foto: Karel Herman

Antonio Lindbäck ukončil plochodrážní kariéru

V době vyhlášení termínů sportovních podniků největší pozornost vyvolávají přestupy jednotlivých závodníků a přípravy týmů. V tom naprosto nečekaně konec plochodrážní kariéry oznámila švédská hvězda Antonio Lindbäck.

Hollywoodský příběh pozpátku

S autorem textu na Zlaté přilbě v září 2013

Antonio není jen tak někdo ve sportu levých zatáček. Jeho dojemná historie sirotka z Ria de Janeiro adoptovaného v mrazivém Švédsku působí jako z románu. A jeho kariéra jako úspěšného profesionálního závodníka je pak jako hodně velká nadsázka z hollywoodského dramatu. Jenomže u Antonia jsme většinou sled událostí sledovaly v opačném, nikoliv hronologickém pořadu.

Nejdřív jsme poznali bojovníka ze seriálu Speedway Grand Prix a teprve později jsme se seznamovali s jeho cestou mezí elitní plochodrážníky světa. Přinejmenším takto to probíhalo u mě. Před osmnácti lety se objevil ve Slaném jako finalista juniorského mistrovství světa. Poté jsem ho vídal v reportážích TV Eurosport a už tenkrát se dokola opakovalo první jezdec speedway tmavé pleti. Takhle to vydrželo skoro do konce úspěšné kariéry. Přitom jakkoliv zajímavý neobvyklý původ a bezesporu exoticky vzhled švédský reprezentant má, je to vlastně to nejmenší.

Antonio Lindbäck v akci

Všechno tohle by stačilo by jen na minutový televizní šot v zajímavostech ze světa v neděli ráno. To důležitější, že na škváře toho uměl a dokázal hodně. V seriálu Speedway Grand Prix dlouhá léta jezdil jako trvalý účastník. A když z elity vypadl, dokázal se vrátit zpátky sítem kvalifikaci a umístěním v challenge. Naposledy dvakrát za sebou v létech 2018 a 2019.

Stojí za zmínku, že už dřív vypadalo, že jeho kariéra skončila a to kdy chvíli zápasil se svými démony. Jen sám Antonio ví, zda problémy mimo trať přivodily pokles formy, anebo naopak. Důležité je, že závodník zabojoval a povedlo se mu, co dokáže jen málokdo. Zvednout se a hlavně vrátit se na původní vysokou úroveň.

Loučí se osobnost

Antonio Lindbäck se loučí

Při ohlášení ukončeni sportovní kariéry Antonio Lindbäck vylíčil všechny největší úspěchy a zdůraznil dvě věci. Že dosáhl mnohem víc, než sám na začátku sportovní dráhy očekával, a že zakončil jinak velice složitou sezonu 2020 triumfem ve švédské lize s týmem, kde začínal.

Dále upřesnil, že pečlivě zvažoval otázku, co dál, a došel k závěru, že je načase odejít. Já ho naposledy viděl na SGP v Toruni a vzhledem k poměrné nepřesvědčivým výsledkům v letošním ročníku jsem věděl, že ho minimálně rok v seriálu Grand Prix neuvidíme. Rozhodnutí skončit asi v Antoniovi už zrálo, protože v poslední osmé SGP roku 2020 závodil jako vyměněný.

Už nejezdil na chvostu a nesbíral body, co mu někdo ponechal přes defekt, pád, nebo špatným startem. Naopak v každé jízdě bojoval a svůj předposlední start v tento sobotní večer proměnil ve vítězství. Nakonec mu chyběl jediný bod, aby si prodloužil účast ve velké ceně o semifinále. A já věděl, že se loučím s opravdovým bojovníkem.

S Václavem Milíkem při nástupu během předloňského challenge

Výkony žádného jiného plochodrážníka ze světové elity takhle nekolísaly od naprostého propadáku do vítězství v ikonické Speedway Grand Prix v Cardiffu. Nakonec ale v paměti fanoušků zůstanou přece jen ty úspěchy, nikoliv propadáky.

Na nejvyšším stupni velkých Antonio stál celkem třikrát. Dvakrát byl mistrem světa družstev se Švédskem a po celou kariéru byl nepřehlédnutelným závodníkem nejen neobvyklým vkusným designem motorek a kombinéz, nebo exotickými dredy posledních sezon. Antonia jsem nikdy neviděl odmítnout fanouška a neusmát se, požádal-li někdo o fotku. A i tohle se počítá.

Hodně štěstí Toninho, léta utekla nějak moc rychle!

Foto: Kiril Ianatchkov

František Kyselka přestal mávat

Divišov – 21. listopadu
Z diváckého pohledu je na každém stadiónu nejvýraznější postavou pořadatelského sboru startmaršál, jehož mají pěkně na očích při startu každé rozjížďky. V Divišově se této role léta ujímal František Kyselka. Při srpnovém mistrovství Evropy juniorů se však se svou funkcí rozloučil. Ve své poslední rozjížďce své maršálské kariéry ovšem ve své podstatě neměl, koho odmávnout. Do cíle rozjezdu o druhé místo totiž nedojel ani jeden ze závodníků. Marko Levišin upadl a Wiktor Lampart byl předjet o kolo.

František Kyselka v srpnu odmával svůj poslední závod

Foto: Mirek Horáček

Jan Klatovský vynechá celou sezónu

Petříkovice – 20. listopadu
Ve Švédsku nebyla opatření proti koronaviru tak razantní jako u nás, což se projevilo nejen při cestách, ale odrazilo se rovněž na podobě české ledařské reprezentace. Jan Klatovský se omluvil z mikulášského evropského šampionátu v Tomaszi Mazowieckem, ovšem nepojede ani v mistrovství světa.

 

Jan Klatovský tuto sezónu závodit nebude
Jan Klatovský tuto sezónu závodit nebude

„Ledy nepojedu vůbec,“ říká Jan Klatovský. „Tuhle zimu jsem to odpískal. Musel jsem odepsat práci, v létě jsme s ní viseli. Měl jsem negativní testy, ale stejně jsem tady musel bejt v karanténě a sousedi na mě volali policajty. Teď budu makat ve Švédsku, nešlo to odmítnout.“

Jihočeský borec neslevuje ani ze své obligátní kritiky mezinárodních federací. „Navíc Evropu pustí v prosinci, když na tom nikdo neseděl. Pojede se bez tréninku a ještě v hale. Seděl jsem jen na krosce, jezdil na kole, chodil běhat. A co mistrovství světa bude fraška. Kvalifikace, pak Togliatti. A jet do Ruska jen jeden závod a pak Berlín, to už jen pro velký fajnšmekry. A stejně nikdo neví, jestli tě do Ruska vůbec pustí, teď je to zavřený.“

Jan Klatovský v berlínské akci

Pokud však český závodník bude přes zimu ve Švédsku, mohl by závodit tam. „Ještě nemají vypsanou žádnou ligu,“ reaguje. „Bojí se, co bude, počet nakažených kovidem zase stoupá. Nic se neví a já mám makat do pondělí do pátku, nevím, kdyby se to změnilo, bylo by to fajn. Švédská liga byla dobrá jako příprava na mistrovství světa, ale když ten svět vypadá, jak vypadá.“

O konci kariéry Jana Klatovského však není ani řeči. „Všechno se může otočit,“ přemítá. „Třeba se zimy vrátí do normálních kolejí. Zatím musím makat. Uvidíme.“

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer

Pardubický super víkend má kompletní aranžmá

Pardubice – 19. listopadu
Třiasedmdesátá Zlatá přilba města Pardubice byl jeden z prvních závodů, který na příští rok dostal svůj datum. Stejně jako loni mu bude vyhrazena první říjnová neděle. Samozřejmostí je i Zlatá stuha v sobotu. Kalendář FIM zveřejněný o minulém víkendu program pardubického super víkendu orámoval k tradiční dokonalosti. V pátek Svítkov opět rozhodne o juniorském mistru světa, zatímco v sobotu se po loňské premiéře vrátí světový šampionát ve flat tracku.

Pardubice také příští rok přivítají světový flat track

Foto: Karel Herman