Hronské Klačany – 25. října
Slovenský debut ve finále mistrovství Evropy dvojic skončil posledním, sedmým místem. Ve své podstatě bylo rozhodnuto již v rozjížďce s číslem dvě. Po ní zůstal ve hře pouze David Pacalaj. Jakub Valkovič totiž skončil v lékařské péči.
Jakub Valkovič si z Terenzana přivezl zlomený prst
„V první zatáčce se Trofimov přetočil,“ popisuje slovenský junior osudný okamžik. „Vyletěla mu motorka. Rovnou přede mě. A trefil jsem ji.“
„Zase jsem si zlomil prst,“ připomíná Jakub Valkovič, že podobné zranění již na oválech utrpěl. „Ale teď to bylo trochu horší jako minule. Měl jsem ho vykroucený, ale naštěstí se nic horšího nestalo. Doktor mi ho srovnal už na dráze a v nemocnici ho dali do kupy.“
Na konci října nezbývá Jakubu Valkovičovi nic jiného, než čekat na další sezónu. „Musím mít dlahu,“ říká. „Ale mám zase čas dát se dohromady.“
Štipoklasy – 24. října
Koronavirus a slejváky, to jsou dva fenomény, které se letos krutě podepsaly na plochodrážní sezóně. Český nároďák neměl na své cestě do Terenzana žádné problémy s covidovými opatřeními a dráhu dali pořadatelé jakžtakž dohromady. S výjimkou Lotyšů obrali o body každého ze soupeřů. A právě to se stalo klíčovým momentem finále mistrovství Evropy dvojic, o němž si magazín speedwayA-Z povídal se Zdeňkem Schneiderwindem.
Sluníčko startuje závody
Češi v Terenzanu: zleva Zdeněk Holub, Daniel Klíma, Zdeněk Schneiderwind, Josef Franc a Jiří Georgiev
„Už je to pomalu klasika každý závody,“ povzdechne si Zdeněk Schneiderwind, který se ujal otěží kouče, protože Filip Šitera musel na Speedway of Nations do Lublinu. „Přijedeš tam a dráha je absolutně špatný. Tři dny pršelo, trénink se posunul o hodinu a spousta závodníků netrénovala. A ti, co trénovali, měli nakonec nevýhodu, nikdo se s tím nesrovnal. Plyn přidal jedinej Jamrog, jinak katastrofa.“
Pořadatelé však byli odhodláni pustit se do díla. „Nastala hurá akce, že se něco musí udělat,“ pokračuje český kouč. „Ale to jde těžko, když nemáš techniku. Skončil trénink a Lebeděvs a další, co tvrdili, že půjdou na jury si to vyříkat, tak se převlíkli a odjeli na oběd.“
Konečné slovo řekla obloha. „Svítilo sluníčko,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „Měli dva traktory a dodávku, kam dali dva kontejnery s vodou. Dělali na dráze hodinu, pak zase další, ale byly to spíš kosmetický úpravy. Dráha ale uschla a dalo se na ní závodit. Českej tým byl bezvadnej, mrzí mě, že jsme tu medaili neměli.“
Brambory bez pečínky z galského kohouta
Pódium s Lotyši, Poláky a Francouzy
S Francouzi jsme jeli 4:2 v rozjížďce s číslem jedna, v páté jízdě remizovali s Italy. Daniel Klíma se poté vklínil mezi Jakuba Jamroga a Viktora Trofimova, ale Josef Franc zůstal vzadu. Na duel s Lotyši jej vystřídal Zdeněk Holub, ale vše skončilo jedinou českou porážkou, navíc v maximálním poměru 5:1. Byť jsme v poslední třetině ha hlavu porazili Maďary i osamělého Davida Pacalaje, k bronzu chyběl jediný bod.
„Zdeněk si věřil, že odlítne,“ vrací se Zdeněk Schneiderwind k nešťastnému utkání s Lotyši v rozjížďce s číslem jedenáct. „Moc se nepředjíždělo, dostal šanci. Jenže zrovna odstartoval blbě, Dan se ho asi lek‘ a tak zůstali vzadu.“
Nicméně Zdeněk Schneiderwind neměl vůbec důvod k láteření. „V první jízdě nám Bellego pomoh‘, ťuknul do pásky,“ bilancuje. „Nemůžu klukům nic vytknout. Akorát výsledek s medailí se nedostavil. Jsem spokojenej‘, ale ta medaile mě mrzí.“
Je tu jeden moment, proč pražský trenér skousává terenzanské brambory obtížněji. „Francouzi nám uskočili,“ konstatuje. „Ale já osobně si myslím, že s nimi bychom měli jet a nevyklízet pozice. Závodit s nimi dalo. Pepe předjel Bergého, Dan také, ale pak mu to Berge vrátil. Kluci si medaili zasloužili, ale nemáme ji. A to mě hodně štve.“
Foto: Zdeněk Holub st. a tiskový servis FIM Europe
Praha – 23. října
Jeden, jediný den chyběl, abychom se první říjnové pondělí dozvěděli jméno vítěze dvaapadesátého ročníku Memoriálu Luboše Tomíčka. Bez diváků si pořadatelé svůj tradiční podnik neuměli představit a zpřísněná vládní opatření vůči sportovním akcím se postavila proti přesunu na náhradní termín 28. října. Nyní padla i poslední naděje na další posun na listopad a včera se výbor Auto klubu Markéta rozhodl podnik definitivně zrušit.
„Všechno, co se kolem nás děje,“ shrnul důvody rozhodnutí klubu jeho sportovní ředitel Pavel Ondrašík. „Předpoklady vývoje situace ukazují, že hlavní problém nastane v první půlce listopadu. Nastanou problémy se zdravotním zajištěném jednotlivých akcí a je otázkou, zda vůbec budou sportovní akce povoleny. A pokud ano, určitě budou bez diváků. A organizovat závod jen pro nás a jezdce?! To nechceme. Není jasno, kdo ze zahraničních jezdců se bude moc či bude mít zájem se zúčastnit a naši jezdci budou minimálně měsíc bez závodů. Ale to hlavní, jde nám o zdraví nás všech.“
Liberec – 22. října
Slavný český vynálezce František Křižík se v elektromobilu vlastní konstrukce proháněl Prahou již na sklonku devatenáctého století. Nyní se v jeho šlépějích vydává Věroslav Kollert. Podniká dokonce kroky, aby se motocykl E Speedway postavil na start českých závodů.
„Naplno se pracuje na vylepšení podvozku motocyklu,“ říká. „Ve spolupráci s firmou STUHA dochází k vylepšení jízdních vlastností motorek. Zároveň se hledají jezdci na sezonu 2021, kterým by se motocykl zapůjčil, a začali na nich jezdit.“
Ale kde, když reglementy mají o plochodrážním motocyklu diametrálně odlišnou představu? „Pokud se přes zimu stihnou připravit čtyři E Speedway, požádali bychom o možnost startu v závodech v České republice. Elektrické stroje by jezdily samostatné jízdy. Tak by se ukázalo, co to dokáže, a jestli bude zájem závodníků přestoupit do E třídy. Zájemci se nám pochopitelně můžou s námi zkontaktovat a domluvit podmínky.“
Plzeň – 22. října
Plukovník Prymula ještě o víkendu tvrdil, že se obchody zavírat nebudou a nejtvrdší opatření bude povinnost nosit roušky také venku. A bác ho, od rána Českou republiku svírá tuhý lock down. A tak je možné, že se v letošní sezóně prášilo naposledy včera v Plzni.
Protikovidová opatření však žádné sportovní aktivity nedovolily. Prášilo se pouze od jílu, který členové klubu dávali na dráhu. Nyní ji plánují grejdrovat, aby do jara mohla jen odpočívat.
Mladá Boleslav – 21. října
Měl to být historický rekord. Ještě nikdy v historii mistrovství světa družstev nebyl šampión korunován již v prvních květnových dnech. Jenže koronavirus letos obrátil vzhůru nohama i jiné věci, než jsou plochodrážní termíny. Termín Speedway of Nations se posunul na sklonek října, posléze se dějištěm místo Manchesteru stal Lublin. A v tom si svatý Petr postavil hlavu a namísto dvoudenního klání se postaral o jinou statistickou lahůdku. Na určení pořadí totiž muselo stačit všehovšudy čtrnáct rozjížděk.
Déšť hraje klíčovou roli
Letošní Speedway of Nations se nesl ve znamení deště
„Počasí vůbec nepřálo,“ vrací se Filip Šitera k minulému pátku. „Mělo začít pršet až kolem osmý, devátý hodiny. Chtěli odjet aspoň čtrnáct jízda, ale začalo chcát už v šest. A hlavně předtím pršelo celej tejden. A tak jsme jen vyložili motorky a pak je zase naložili.“
Snaha konat závody již v pátek mělo i jeden praktický důvod. „V Polsku vydali nový opatření kvůli covidu,“ vysvětluje český reprezentační kouč. „Lublin se dostal do červenýho semaforu. V pátek mohli bejt diváci na tribunách, ale v sobotu se jelo bez nich.“
Ve vzduchu však stále visela dešťová hrozba, která mohla Speedway of Nations přesunout až na neděli. A případně ho i zrušit, což se v celé šedesátileté historii mistrovství světa družstev nikdy nestalo.
„V sobotu mělo pršet celej den,“ ujímá se slova opět Filip Šitera. „Závody se skutečně měly přeložit až na neděli. Nakonec ale jen mrholilo, tak se jelo. Dráha byla tvrdá, ale byly na ní tři místa, kde to bylo měkký. V obou nájezdech a pak v půlce.“
Proto přišel pokyn k tréninku. „Po něm usoudili, že by se to dalo jet,“ vypráví Filip Šitera. „Chtěli to odjet za každou cenu.“
Předčasný konec
Český tým vstoupil do hry ve druhé jízdě, v níž mu Rusové uštědřili maximální prohru 7:2. Poté Václav Milík porazil Švédy, ale Eduard Krčmář neviděl cíl. Na Angličany Filip Šitera místo něho nasadil Petra Chlupáče, čímž vyhověl reglementu o jednom povinném nasazení juniorského náhradníka. Nicméně na naše konto přibyly jen dva body. Nakonec v rozjížďce s číslem čtrnáct Václav Milík rozdělil Dány a Eduard Krčmář zaznamenal druhou poruchu.
Český národní tým: zleva Eduard Krčmář, Václav Milík, Petr Chlupáč a Filip Šitera
„Venca jel dobře,“ bilancuje Filip Šitera. „Eda měl defekty. Chlupík jel jednu jízdu. Byly to jeho první velký závody. Byl nervózní a trošku zaspal na startu. Škoda, že jsme nedali Angličany…“
Na britský výběr nám scházel jediný bod, když přišel verdikt ukončit závod. „Dráha byla pořád stejná,“ přemítá český kouč. „V patnáctý jízdě měl pád Berntzon. Vlítnul do něj Wozniak, Lindgren to položil. A tak to zrušili. Byl to nešťastný pád, ale myslím, že se to dalo dojet. Ale najednou to zrušili. On se přetočil z výjezdu, ale dráha byla mokrá a on vyjel z ideální stopy. Mrholilo celou dobu, proto myslím, že se to dalo dojet.“
V poslední třetině by Čechy očekávaly výběry Polska a Austrálie. Papírově velká šance na progres ve výsledkové listině nebyla, ovšem plochá dráha se na kdyby nejezdí. Ale za těchto okolností se náš nároďák vracel domů se sedmou příčkou.
„Dobrý,“ odtuší Filip Šitera své oblíbené příslovce. „Ale smůla, že se Honza Kvěch zranil. Ale snažili se všichni. A hlavně doufám, že příští rok se pojede za normálních podmínek a odjedou se oba závody. Pojedeme semifinále, ale postup si vybojujem‘. Doufám.“
