Divišov – 8. září
V uplynulém týdnu toho měl hodně. A ještě víc, když jej komise CCP oslovila s nabídkou účasti ve světovém finále na dlouhé dráze v Morizes. Vypustil proto český šampionát v Plzni a s otcem Pavlem a Patrikem Mikelem v roli mechaniků vyrazil směr Francie.

„Byla to docela palba,“ líčí Martin Málek sobotní závod. „Naposled jsem na tom seděl v Tayacu (travnaté mistrovství Evropy první srpnový den – pozn. redakce). A je to fakt znát. Holt je to mistrovství světa, žádný okresní přebor a každá chyba se tvrdě platí…“

A jaké to v Akvitánii bylo? „Tak abych shrnul Morizes,“ bilancuje březolupský závodník. „Začátek vypadal nadějně, ve třetí jízdě jsem se dvě kola snažil uhlídat Theo Pijpera, párkrát jsme si vyměnili pozice, ale nepovedlo se. To byl jeden bod v háji. Čtvrtá jízda byla nejnabitější, ale objevil se jeden technický problém a tak jsem to dokroužil aspoň pro nulu. Nejlepší start se mi povedl až v poslední jízdě, ale v jedné zatáčce jsem udělal chybu a hned jsem byl o dvě místa pozadu, když se kolem mě přehnali bratři Tresarrieové a výhled na semifinále byl…“

Již je známé, že Josef Franc obsadil v Morizes osmé a Martin Málek třinácté místo. „Dráha celkem zajímavá, zatáčka po startu hluboká plná kolejí druhá zase tvrdá,“ uzavírá své vyprávění. „Pepa se taky snažil a bojoval, ale neměl úplně den. Moc bych chtěl poděkovat taťkovi a Paťovi Mikelovi za skvěle odvedenou práci, jen ten článek mezi sedlem a řídítkama nebyl úplně doladěn. Ale jsem rád, že jedu domů živý a zdravý.“

Foto: Alexandre Vasseur a Martin Málek