Krško – 22. srpna
Krása plochodrážního challenge coby vrcholu kvalifikace do seriálu Speedway Grand Prix je ve výjimečností každého finále. Nostalgicky naladění fanoušci je spojují s jednodenními finále světového šampionátu jednotlivců. Ostatní si užívají nepředvídatelnost výsledků. To vše platí v ještě větší míře v případě letošního Krška, kdy je celá sezóna postavená na hlavu.

 

Improvizace na druhou

Vždyť od březnového finále ledařů se neodjel jediný takhle významný závod světového kalendáře. Třeba seriál mistrovství Evropy jednotlivců probíhal v improvizovaných terminech, s omezením množství publika a bylo skoro zázrakem, že máme mistra Evropy. Challenge taktéž si prožil své trable a po zrušení kvalifikace se změnilo i místo závodu.

Místo slovenské Žarnovice, která by nedokázala zvládnout finančně náročné pořadatelství bez publika, se této úlohy ujal chorvatský Goričan. Shodou okolností loňský ročník se odehrál skoro na den přesně na stejném Millenium stadiónu někdejší chorvatské plochodrážní hvězdy Zvonimira Pavlice.

Stejní byli i někteří finalisté předchozího ročníků, třeba dva s kvalifikantů Matěj Žagar a Australan Max Fricke. Tentokrát nikdo neprošel sytém kvalifikace, ale každá národní federace, která se účastní Speedway of Nations mohla nominovat svého zastupce. V důsledku vznikla velice zajimava startovní listina, ve které nedominovaly zástupci plochodrážních velmoci, ale každá národnost byla zastoupena jediným závodníkem.

Navíc kvalifikace se odehrála poprvé ještě dřív, než se rozjel vlastní seriál. Nás pochopitelně zajímal nejvíce český reprezentant. Kvůli nedostatku lenošných závodů se rozhodlo na základě předchozích výsledků a ty poukazovaly jasně na Václava Milíka. A hlavně o něm bude i tato reportáž.

 

Nic nejde bez dramatu

Každé rozhodnutí od stolu vyvolává bouřlivé diskuse a vezmeme-li v úvahu, že hlavní čeští protagonisté se letos nesešli ani jednou v plném počtu, není divu, že co člověk, to jiný názor. Obzvlášť, že doma dlouho nerušeně dominoval Eda Krčmář, a že Jan Kvěch roste přímo před očima, našlo by se dost pochybovačů.

Neprozradím, ke komu bych se přiklonil sám, předně protože by to byla pouhá spekulace a navíc bez zodpovědností za zvolené řešení, ale ihned na začátku řeknu, že Václav Milík odjel nejlepší kvalifikační závod, přestože nakonec nepostoupil. Informace se šíří nebývalou rychlostí, takže jak dopadla kvalifikace, věděl každý, kdo projevil zájem a nejake to ústily. Cesta k těm výsledkům je ale jiná věc.

Papírově nejlépe vypadali loňský vítěz Matej Žagar, který challenge umí jako nikdo jiný, už zmiňovaní Max Fricke, ale i Dan Mikkel Michelsen, jenž letos nahradí v SGP zraněného Martina Smolinského, či Rus Grigorij Laguta. Pochybností naopak byly o polském zástupci Krzysztofu Kasprzakovi, který v SEC neoslnil. Jeho příznivci ale poukazovali na jeho znalost goričanské tratí a na předchozí úspěchy na zdejším stadiónu. Nakonec se okazalo, že měli pravdu a polský veterán postoupil, ale ani u něj se neobešlo bez dramatu.

 

Slušný základ

Václav Milík nebyl ani mezi outsidery, ani nebyl velkým favoritem, ale své vyhlídky na úspěch rozhodně měl. Závody se rozehrály podle toho, co by mu mohlo nahrát. Už první jízda zaznamenala nezaviněný pád Grigorije Laguty a po vyloučení jakoby ruská hvězda ztratila zájem a sedm bodů s jediným vítězstvím nejsou dobrou vizitkou závodníka jeho formátu.

Původní start kontroloval s přehledem Kasprzak, ale opakovanou jízdu ovládl pro změnu Žagar. Jenomže za jeho zády nabourali Michelsen s Kasprzakem a rázem dva z větších konkurentů Václav Milíka začínali s nulovým výsledkem.

Vyloučen byl Dán a Polák si do třetice vítězství nenechal vzít. Václav Milík s číslem dvanáct začínal ve čtvrté jízdě a ze žlutého pole, které si velice pečlivě připravoval, vypálil nezadržitelné za třemi body. Další vystoupení pak měl v osmé jízdě, ve které ale podlehl největšímu překvapení večera, Ukrajinci Loktajevovi. Zato ale porazil Michelsena a měl solidních pět bodů ze šesti možných.

 

Drama graduje

Pak v desáté jízdě měl Václav Milík za soupeře Kasprzaka, který po dvou vystoupeních měl komplet šesti bodu a tehdy ho bylo třeba porazit za každou cenu. Tento plán vycházel dobře ze startu, ale ve výjezdu z první zatáčky se Milíkovi zvedlo kolo a bylo po slibném náskoku. Předjel ho nejen Kasprzak, ale i toho večera bojovný domácí Jurica Pavlic. Ztráta tohoto bodu se nakonec ukázala klíčovou.

Třináctá jízda nebyla pro českého zástupce nijak fatální, naopak porazil všechny rivaly včetně nakonec druhého kvalifikanta Švéda Olivera Berntzona. Od tohoto okamžiku se začaly dít věci. Po čtyřech odjetých jízdách v čele byli Kasprzak s kompletem dvanácti bodů, jedenáctibodový Loktajev a vždy nebezpečný Žagar s deseti.

Naděje na úspěch už zbývaly devítitibodovému Olioveru Berntzonovi a právě Milíkovi se stejným skóre. Berntzon se měl utkat v osmnácté jízdě s Kasprzakem a Loktajevem a bezpodmínečně je porazit. Milík naopak musel porazit Žagara, což mu zaručovalo minimálně rozjezd o postupové místo.

Úkol Švéda nevypadali nijak jednoduchý a tak s  Kasprzakem vypálil ihned ze startu. Jenomže za jeho zádi neudržel nervy teď už favorizovaný Loktajev, kterému stačil jediný bod, aby se s třinácti stal nedostižným, ale naprosto nezaviněně položil motocykl ihned v první zatáčce.

 

Rýsuje se zajímavý rozjezd

V tu chvíli Kasprzakovi stačilo dojet do cíle a byl v postupující trojici. Zaujatý fanoušek si ale přál, aby porazil Švéda a tak potenciálně zbavil Milíka soupeře. Polák chtěl komplet, takže po startu se pustil do Adama Ellise, který vybojoval skromné čtyři body za dvě druhá místa, ale v této jízdě se překvapivě octil v čele.

Místo, aby se spokojil se dvěma, popřípadě jedním bodem, anebo si přinejmenším připravil útok na Brita, Kasprzak nevybíravě na něj vlítnul ve druhé zatáčce a postaral se o nejdramatičtější okamžik celého večera.

Kasprzaka právem vyloučili, čímž zůstal na dvanácti bodech, které získal i Berntzon. Jasná matematika poukazovala, že bude-li chtít Milík postoupit, musí vyhrát proti Žagarovi, popřípadě dojet na druhém místě, ale před Slovincem. A pak by se s ním utkal o postup.

Takhle soustředěného jsem Václava Milíka snad nikdy neviděl a po odhodlaném startu z modrého pole se dostal do vedení. Navíc Fricke se nechtěl odradit tím, že nepostoupí, úspěšně zaútočil na Slovince a stav jízdy na konci druhého kola znamenal přímý postup českého zástupce.

Žagar se nevzdal a mohutně podporovaný publikem ve třetím kole Australana předjel, ale pořád měl značný odstup. V posledním kole se na vzdálené rovince Milíkovi zase zvedlo přední kolo a Slovinec o něco zkrátil distanc. V poslední zatáčce Milík pořad vedl a rýsoval se zajímavý rozjezd čtyř dvanácti bodových kandidátů na tři postupová místa.

 

Když není den

Jenže na výjezdu ze zatáčky Milík poslal motorku do většího driftu, než si mohl dovolit. A zkušený Slovinec ho nelítostně podjel a vyhrál na čáře. Rozjezd se sice konal, ale jen o umístění na druhém, resp. třetím místě dvou postupujících. Žagar se stal jasným vítězem.

Kasprzak znovu nepochopitelně tvrdě útočil na Olivera Berntzona o dokonce ho přimáčkl k mantinelu průjezdem třetího kola. Jenomže Švéd se nedal, Poláka dohnal a nakonec předjel. Akorát, že to vše bylo naprosto bezvýznamné. Ke všemu se ziskem jedenácti bodů Milík vyrovnal Loktajevovi, ale Ukrajinec měl tři vítězství a skončil čtvrtý. O to menší je pravděpodobnost, že BSI nominuje českého zástupce v případě pravděpodobného udržení se Žagara v elitní osmičce letošního SGP.

Je bezesporu veliká škoda, že český zástupce nevybojoval postup, když ho měl tak blízko na dosah. Navíc potrápil všechny soupeře a postup by byl naprosto zasloužený. Zklamání Milíka po závodě bylo obrovské a zcela pochopitelné. Nepodcenil přípravu, motorka mu jela výborně a do soubojů vstupoval rozvažné a rozhodně. Navíc vývoj závodů mu nahrával a do posledních metrů byl úspěch zcela reálný. Když se nedařilo, třeba v jízdě s Kasprzakem a Pavlicem, nevzdal a nepolevil do samého konce. Jenže v sobotu večer neměl svůj den.

Foto: Kiril Ianatchkov