Praha – 15. března
Žil, byl, Pepík Kunášek. Vždy nastartoval svůj motocykl BMW se sajdkárou, který v Čechách zůstal po Wehrmachtu. Zastavil se v nedalekých Štipoklasech, kde nasedl jeden jeho o něco mladší kudrnatý vrstevník. Během chvilky již oba pádili ke Kutné Hoře. Nechtěli se kochat nádherou starobylého hornického města. Ani zkontrolovat, zda Pepíček Franců, jenž byl ještě batolátkem, má čistou plínku. Směřovali totiž do Pardubic, respektive na stadión ve Svítkově, protože oba nadchla plochá dráha. Sport levých zatáček jim moc nešel, avšak každá pohádka má šťastný konec, takže přespříští úterý může již podvanácté začít pohárový seriál stopětadvacítek opět pod názvem PRO-TEC Speedway Mini Cup.

 

Dlouhozrající myšlenka na závodění na malé dráze

Josef Kunášek záhy pochopil, že se nestane hvězdou plochodrážního nebe. Ale kudrnáč, jehož není složité identifikovat coby Zdeňka Schneiderwinda, se po obtížných začátcích se na oválech našel. V třiaosmdesátém vyhrál Zlatou stuhu, aby hned vzápětí šel na vojnu do Rudé hvězdy, jejímž zaměstnancem zůstal dodnes.

Sám prožil dlouhou kariéru prodlouženou o léta na dlouhých a travnatých oválech, na nichž se dvakrát stal evropským šampiónem. Nedával mu však spát malý ovále za první zatáčkou pražské Markéty. Vznikl zde v osmdesátých letech v rámci projektu experimentálního oddílu talentované mládeže. Nicméně před dvaceti lety už prakticky zahálel a sloužil jen jako parkoviště pro novináře a pozvané hosty Tomíčkova memoriálu a pražské Speedway Grand Prix.

Už roku 2006 zde Zdeněk Schneiderwind organizoval tréninky svých svěřenců s půllitry. Aby jejich snažení dostalo nějaký smysl, přišel s myšlenkou Markéta Cupu, kdy nejlepší dostávali věcné ceny. Avšak jezdit s pětistovkou po malém ovále připomínalo létání s nadzvukovou stíhačkou uvnitř hangáru. Klíční kost Zdeňka Schneiderwinda o tom ví konec konců své.

Stopětadvacítky však nabízely vhodnou alternativu. A tak na sklonku října 2007 prvně v závodním tempu zabouřily na malé Markétě. Bojovaly v závodě na letmé kolo o traťový rekord známém z dlouhých drah, stíhacím klání Shupa Cup a závodě jednotlivců s tisícovkou coby Ceně vydavatele magazínu speedwayA-Z navrch.

Právě individuální klání se ukázalo jako nejživotaschopnější, protože traťové rekordy a stíhací podniky se sice repríz dočkaly, avšak záhy zmizely v historii. Zprvu charakterizovaly Markéta Cup rozjížďky pro dva závodníky, ale v sezóně 2011 se ustálil model pro tři užívaný dodnes.

Zároveň se seriál přejmenoval na Speedway Mini Cup, protože v říjnu 2010 do něho svým malým oválem vstoupily Chabařovice a v dalším roce také Divišov. Pohár stopětadvacítek posloužil rovněž jako vzor pro mistrovství republiky stopětadvacítek na krátkých tratích, jež bylo prvně vypsáno v sezóně 2009.

Vstupenka ke kariéře

„Šel jsem podle Michala Stárka a jeho Fuji extraligy,“ netají se Zdeněk Schneiderwind zdroje své inspirace. „Vesty, bannery a také společenské záležitosti, aby si závodnici pokecali. A ta parta, co podporovala mě, šla se mnou i do Mini Cpu. Pan Cholenský, Vašek Matuna, Michal Stárek, Vláďa Vopat, Tomáš Uher nebo Jirka Beránek. Tím pomáhaj‘ celý český plochá dráze, aniž by byli nějak vyzdvižený. Díky tomu ale máme mistra světa a mistra Evropy. Je to dlouhodobá práce.“

Faktem je, že není mnoho českých plochodrážníků okolo pětadvaceti let, kteří by neprošli stopětadvacítkami a potažmo jejich pohárovým seriálem, který si Zdeněk Schneiderwind vymyslel. Už prvním zkušebním závodem na malé Markétě se mihnul desetiletý Ellis Perks. Zrovna se stěhoval s rodinou do Austrálie, kde měly děti lepší podmínky pro závodění na oválech než v jeho rodné Anglii. A s sebou si bral zbrusu nový motocykl Shupa, s nímž se v mlženém říjnovém dni v české metropoli teprve sžíval.

O stupních vítězů si mohl nechat jen zdát. Na tisícovku si brousili zuby Slaňáci Roman Čejka a Eduard Krčmář, jenž o měsíc dříve ve Svitavách svému staršímu kolegovi vyfouknul domácí titul. Oba je však zaskočil Jakub Fencl.

Mezi medailisty pohárových stopětadvacítek najdeme jména, která dnes již bohužel zapadají zapomněním. Okolnosti chtěly jinak, takže kupříkladu Zdeněk Vrba, Jaroslav Hladký, Jakub Ondroušek, Jiří Brummer nebo v poslední době Kryštof Rybář, Adam Fencl či Filip Šifalda svůj nesporný talent na oválech dále nerozvíjejí.

„Je škoda, že spousta jezdců, co to mohli někam dotáhnout, přestala,“ povzdechne si Zdeněk Schneiderwind. „Je pravda, že každej‘ nemůže bejt‘ mistr světa, ale byli by tady další dobří závodníci.“

Nicméně pro Václava Milíka, Zdeňka Holuba, Michala Škurlu nebo nyní Petra Chlupáče či Pavla Kuchaře se Speedway Mini Cup stal odrazovým můstkem jejich kariér. A třeba Jan Kvěch, jenž se ale niky mezi nejlepší trojicí neumístil, zde spolu se svým tatínkem a bratry viděl poprvé plochou dráhu na vlastní oči. Skvělé je, že seriál neumírá na úbytě, jelikož místo starších kluků se objevují stále noví a noví.

„Vždycky se člověk těší na další sezónu,“ neskrývá Zdeněk Schneiderwind. „Jsem doopravdy zvědavej‘ i letos. Je tam tolik dobrejch‘ závodníků, těším se, až budu sledovat, jak dlouho jim to vydrží a kam to až dotáhnou. Jsem doopravdy spokojenej‘, jak to funguje, a výsledky tomu odpovídaj‘.“

PRO-TEC Speedway Mini Cup 2019

Letošní pohárový seriál začíná již přespříští úterý 26. března úderem šestnácté hodiny na malé Markétě. Titulárním sponzorem zůstává PRO-TEC a firma Shupa opět věnuje celkovému vítězi kompletní rám. Pozadu nezůstanou ani ostatní sponzoři.

Redakce magazínu speedwayA-Z tradičně kolibříkům věnuje výtisk publikace Česká plochodrážní ročenka, což se však zřejmě nestihne dříve než při ouvertuře šampionátu republiky na krátké dráze první dubnovou sobotu. V plánu je i tradiční podzimní Cena vydavatele, kde se zásluhou fotografa Karla Hermana rozšíří počet pohárů a zvýší se i prize money.

V letošním ročníku se pojede poprvé na pěti oválech. Kromě malé Markéty, Chabařovic, Divišova a Slaného, jehož malý ovál vstoupil do Speedway Mini Cupu roku 2016, zažijí ostrou závodní premiéru také Mariánské Lázně. Tam se kolibříci prozatím prezentovali pouze v ukázkových jízdách, avšak neúnavnému lobbistovi Miloslavu Čmejlovi se povedlo dostat dva podniky do pohárové série.

„Je bezvadná spolupráce s Chabařovicemi, se Slaným i s Divišovem,“ pochvaluje si Zdeněk Schneiderwind. „Nikdo si nehází klacky pod nohy. Vždycky se hledá řešení, aby bylo ve prospěch kluků. Díky Shupě mají kluci dobrou techniku a výsledky jsou taky díky tomu.“

Škoda, že si do Speedway Mini Cupu nenašli cestu také hobíci z Motoklubu Úhřetická Lhota, jejichž oválky u Kostěnic by kolibřím závodům náramně slušely. A ještě větší škoda, že další miniovály zůstávají prozatím jen v plánech dalších klubů. Udělat ze Speedway Mini Cupu dvoustupňovou soutěž, v níž by nejlepší z geograficky rozdělených zón soupeřili v super finále, to by bylo panečku něco!

To se však vracíme k pohádkově střiženému úvodu. Jenže i před třinácti lety řada odborníků přesvědčovala Zdeňka Schneiderwinda o nesmyslnosti jeho projektu seriálu stopětadvacítek na malých oválech. On je totiž entusiasmus při Speedway Mini Cupu nakažlivý.

Medailisté Speedway Mini Cup:*

sezóna:	první:	druhý:	třetí:
2008	Zdeněk Vrba, Praha	Václav Milík, Pardubice	Jaroslav Hladký, Praha
2009	Jiří Brummer, Praha	Michal Škurla, Praha	Ondřej Smetana, Mšeno
2010	Michal Škurla, Praha	Zdeněk Holub, Praha	Ondřej Smetana, Mšeno
2011	Michal Škurla, Praha	Jakub Ondroušek, Chabařovice	Zdeněk Holub, Praha
2012	Kryštof Rybář, Divišov	Filip Šifalda, Chabařovice	Adam Fencl, Chabařovice
2013	Filip Šifalda, Chabařovice	Kryštof Rybář, Divišov	Milan Dobiáš, Chabařovice
2014	Kryštof Rybář, Liberec	Filip Šifalda, Chabařovice	Milan Dobiáš, Chabařovice
2015	Petr Chlupáč, Praha	Milan Dobiáš, Chabařovice	Pavel Kuchař, Praha
2016	Petr Chlupáč, Praha	Pavel Kuchař, Praha	Milan Dobiáš, Chabařovice
2017	Pavel Kuchař, Praha	Jaroslav Vaníček, Praha	Daniel Klíma, Divišov
2018	Jaroslav Vaníček, Praha	Vojtěch Šachl, Divišov	Jan Jeníček, Pardubice

Poznámka: * v letech 2008 – 2010 nesla série název Markéta Cup

Foto: Pavel Fišer, Karel Herman a Petr Šachl