Archiv pro den: 16.2.2019

MS Na ledě

Rusové vedou, Češi prozatím uzavírají řadu

Togliatti – 16. února
První den ledařského šampionátu světových ledařských družstev zastihl na první příčce domácí Rusy, kteří neprohráli jedinou rozjížďku. Za sebou mají Švédy a Rakušany, do jejichž sestavy se vrátil Franz Zorn. Český národní tým je prozatím poslední, když je handicapován onemocněním Andreje Diviše, jenž se hned po dojetí závodu šel spát, aby se z nejhoršího do zítřka vyležel.

Tipujte:

Jak si povede český ledařský nároďák v neděli?

View Results

Loading ... Loading ...
Dmitrij Koltakov a Dmitrij Chomicevič jezdí na čele, Jan Klauz a Lukáš Volejník jsou za nimi

„Dneska se to nějak nepovedlo,“ posteskne si Radek Hutla. „Kazaši jedou líp, než jsme si mysleli. Fiňáky drží Isoaho, jede jako bejk. Andrej má virózu, nechal jsem ho jet jen jízdy se slabšíma, aby udělal jistý body. Když přijel do depa, vždycky vypadal jako, že umře. Po závodech si šel lehnout, má horečku.“

Aby toho nebylo málo s nemocí Andreje Diviše, lékař závodu zprvu nechtěl pustit na start ani Jana Klauze, protože se mu hodnoty jeho tlaku zdály příliš vysoké. Nejrychlejší český dědeček mohl nakonec startovat, aby vstoupil do závodu po boku náhradníka Lukáše Volejníka. Jak Němci, tak Rusové je ale změřili 5:1.

V rozjížďce s číslem deset nastoupil prvně Andrej Diviš. Vyhrál, ovšem Kazaši si pojistili remízu. V duelu s Finy se Andrej Diviš vklínil mezi Matti Isoaho a Tomi Taniho. Švédům a Rakušanům jsme podlehli 1:5.

Charly S. Ebner doslova smetl Niclase Svenssona

Před zítřejším vyvrcholením Ice Speedway of Nations tedy figuruje česká trojka na poslední příčce, jelikož Vladimir Čeblokov dokázal připravit o dva body Stefana Pletschachera. „Nevím, co vymyslet za taktiku,“ krčí Radek Hutla rameny. „Asi nic nevymyslím. Dali jsme si ale závazek, že zejtra udělá každej‘ o bod víc.“

Dne byl v Togliatti teplý dnes s plusovými teplotami, nebyly potřeba ani čepice, maximálně jako ochrana před občasným deštěm. Na noc hlásí okolo mínus dvou, takže pořadatelé budou muset frézovat svou ledovou dráhu.

Hlasy z depa

Jan Klauz a Lukáš Volejník čekají na jednu ze svých rozjížděk

„Nechtěli mě pustit na start,“ svěřoval se Jan Klauz. „Naměřili mi tlak 160 na 110. Byly to nervy, v Ufě jim to nevadilo, ale tady se mě asi Koltakov bál (smích). A jaký to je? Z rybníku přijdeš do jinýho světa. Jel jsem poprvý na takovým staďáku, rád bych udělal ještě nějakej‘ bodík, ale zatím to nevychází. Led je měkčí, to je dobrý, akorát mi chyběla rychlost.“

„Myslím, že lepší než trénink, ale svět ujíždí,“ bilancoval své dnešní dojmy Lukáš Volejník. „Aspoň mně. Ani nevím, jakej‘ je plán na zejtra, nevím, co vymyslí manažer. Ty, na co jsme se cejtili, letěj‘. A přitom na tréninku dělali, že neuměj‘ zahnout.“

1. Rusko 30
Danil Ivanov 3 – 3 3 – 3 12
Dmitrij Koltakov 2 3 – 2 3 – 10
Dmitrij Chomicevič 2 2 2 2 8
2. Švédsko 26
Martin Haarahiltunen 3 3 3 3 0 – – 9
Ove Ledström 2 – 2 – 2 2 8
Niclas Svensson 2 1 3 3 9
3. Rakousko 22
Franz Zorn 3 – 3 3 1 3 13
Charly S. Ebner 2 X 2 2 – 2 8
Josef Kreuzberger 1 0 1
4. Německo 17
Max Niedermaier X 3 1 1 3 2 10
Stefan Pletschacher 1 2 0 0 1 – 4
Johan Weber 3 3
5. Finsko 12
Tomi Tani 1 1 – 1 0 1 4
Matti Isoaho 0 3 1 3 1 – 8
Jussi Nyrönen 0 0 0
6. Kazachstán 10
Sergej Serov 0 – – 0 – 1 1
Vladimir Čeblokov 1 X 2 1 2 6
Denis Slepuchin 2 1 0 0 3
7. Česká republika 9
Andrej Diviš – – 3 2 – 1 6
Jan Klauz 0 1 0 – 0 – 1
Lukáš Volejník 1 0 0 1 0 2

Foto: Reygondeau/GoodShot via FIM

Soutěže, hry a zábava

Milan Špinka neměl zpoždění ani vteřinku

Pardubice – 15. února
Eurocity Ostravan si ze slovenské Žiliny veze do Prahy asi čtvrthodinové zpoždění. Jeho strojvedoucí proto potkal svého kolegu z Valašského expresu již před Pardubicemi. O kousek dál mu na pozdrav zablikal muž v kabině žlutého peršingu Regio Jetu mířící do Havířova. Cestující vystupující z vlaků se tudíž v podchodu příliš nepletou. V hale je však čeká podívaná, kterou by tady na sklonku pátečního dopoledne rozhodně nečekali. To je ten plochodrážník! A má s sebou zlatou přilbu!

 

Cestujícím na pardubickém hlavním nádraží se včera naskytla nevídaná podívaná

Uspořádat autogramiádu Milana Špinky v prostorách červené funkcionalistické budovy pardubického hlavního nádraží architekta Karla Řepy se na první pohled zdá jako nepochopitelný nápad. Nicméně pravý opak je však pravdou! Ano, na svítkovský ovál je odsud ještě pěkný kousek. Ale již od prvních ročníků Zlaté přilby Československa hrála železnice důležitou roli při dopravě diváků.

A nejinak je tomu v současnosti. Už před deseti, patnácti lety vyprávěli angličtí fandové s očima na vrch hlavy, jak splendid going to Golden Helmet from Prague by train je. Snídani v jejich pražském penziónku, který v souvislosti s plochodrážním závodem všech závodů nezvýšil ceny ubytování, mohli v jídelním voze zapít pivkem či pohárkem něčeho ostřejšího. A dvě česká kila za taxíka na stadión? Very funny.

Milan Špinka vystavil na odiv svou zlatou přilbu

Na druhou stranu v hale hlavního nádraží v Pardubicích sídlí knihkupectví Mozaika. Jeho výkladu jsou plné knih, přičemž jejich tituly nezaujmou jen běžné knihomoly. Najdete zde díla se vztahem k městu a regionu stejně jako publikace o dopravě, technice či military. K dostání zde v průběhu času byly i různé plochodrážní publikace, takže zde pochopitelně seženete i nejnovější dílo sedmdesátkrát ZLATÁ PŘILBA z pera Petra Dufka a Romana Apeltauera.

Tím pádem není vůbec nelogické, že se včera okolo půl jedenácté pod mozaikou zvěrokruhu s analogovými hodinami od Jaroslava Moravce objevil malý stoleček. Usedl k němu Milan Špinka. Vystavil na odiv svou zlatou přilbu a začal podepisovat knihu o historii nejstaršího plochodrážního mítinku.

Přítomní byli pochopitelně také oba autoři výpravné publikace, kterou si na místě bylo možné zakoupit. Lidé se trousili s prosbou o autogramy a jeden fanoušek si nechal podepsat také program pětadvacátého ročníku, do cíle jehož finálové jízdy Milan Špinka dorazil jako první v sedle motocyklu vypůjčeného od svého bratrance Evžena Erbana.

Jeden fanoušek přinesl i program Zlaté přilby 1973

Majitelé knihkupectví připravili pro pozvané hosty láhev šampaňského a pro návštěvníky sympatické občerstvení. Žízeň se dala hasit v sousední restauraci. Jak trefně poznamenal Jiří Hájek, další doyen české motoristické žurnalistiky, není to již klasická nádražka sedmdesátých let. Nicméně její plochodrážní genius loci čas rozhodně nesetřel.

Kolik dojmů nadšených fandů sportu levých zatáček si musela za léta své existence vyslechnout! Právě tady ve čtyřiasedmdesátém Jiří Štancl zaskočil svoji Alenku, když ráno před Zlatou přilbou ukázal na plakát a poněkud drze prohlásil, že si blyštivou trofej povezou večer domů. Jeho předpověď se vskutku splnila a Ivan Mauger ještě dlouho kroutil hlavou, jak se proboha mohl český plochodrážník dostat na poslední chvíli před něho.

Ale čas běžel a organizátoři se užuž chystali na cestu na druhou autogramiádu v pardubickém nákupním paláci. Petr Leifr alias Castro se prezentoval knížečkou svých undergroundových básniček, v níž je i Balada plochodrážníka. Vzápětí již celý zadýchaný poprosil Milana Špinku o podpis a společný snímeček. Odvážil se nasadit si jeho trofej na svou hlavu.

Petr Leifr akci stihnul jen taktak

Varování, jak dopadl esesák Heydrich, když se nechal za války korunovat svatováclavskou královskou korunou, nedbal. Na druhou stranu, kdo by kdy slyšel, že vítěz nemůže nasadit svou trofej na nepovolanou hlavu?! Ostatně pocit, kdy jí byl před zraky spousty fanoušků dekorován rovnou na stadiónu a pak hráli hymnu jenom pro něj, stejně nikdy nezapomene.

Své o tom ví i Milan Špinka. „Zaplaťpánbůh, že to tak dopadlo, a že tu přilbu mám,“ komentoval s úsměvem, jaké měl před více než pětačtyřiceti lety štěstí. Kdyby nestartoval ve třetí semifinálové jízdě, kterou díky dvěma vítězstvím už jet nemusel, motor jeho Jawy by se zadřel někdy po polovině velkého finále.

Slavnostní přípitek

Foto: Eva Palánová a Pavel Fišer

MS Na ledě

Trénink zvyšuje české choutky

Togliatti – 15. února
Pátek se v Togliatti nesl především ve znamení tréninku Ice Speedway of Nations. Český tým využil šanci poznat ruský led na sto procent. A manažer Radek Hutla i závodníci Andrej Diviš, Jan Klauz a Lukáš Volejník jsou spokojeni a těší se na dnešní první půlku závodu, v němž cílí především na Kazachstán a uvažují i o skalpu Finů.

 

Andrej Diviš měl lehký pád

Po tréninku pokračoval program světového šampionátu družstev recepcí., na níž se však závodníci pochopitelně dlouho nezdrželi a jejich manažer se jí nezúčastnil vůbec. „Dobrý,“ bilancoval Radek Hutla trénink. „Andreje to v prvním tréninku nakopalo, šel na držku a rozházel balíky. Mazňa standard, Klauzík tahal. Tak jsem zvědavej‘, jak to budeme v sobotu koučovat.“

Jan Klauz je v Rusku letos poprvé

A jakou taktiku Radek Hutla na první den zvolí? „Udivíme,“ pokrčí rameny. „S Kazachstánem jedeme ve čtvrtý jízdě. Uvidím, jak na tom, kdo bude. Podle tréninku jsou srovnatelný s náma. U Fiňáků nevím, Isoaho je asi tam s náma, Tomi Tani, jak kdy.“

Na teploměru byly přes den čtyři záporné dílky stupnice pana Celsia. „Žádnej‘ šlágr,“ líčí Radek Hutla. „Led se štípe jako blázen. Lítaj‘ střepy jako kráva. Přes noc mrzne a led jim vydrží.“

 

Hlasy z depa

„Ježdění, trénink, super,“ rozplýval se Jan Klauz v superlativech. „Startíky super, ledová dráha bomba. U nás jsou dráhy na hovno, tady se to nerozbije a můžeš držet. Těším se na sobotu, jel jsem Evropu, jsem v Rusku poprvý, takže dobrý.“

Lukáš Volejník v plném tempu

„Pracuju na uzdravení,“ pochlubil se Andrej Diviš, jehož trápí nachlazení, a jenž je naštěstí po tréninkovém pádu v pořádku. „Nebyl jsem ani večer na recepci. Po pádu jsem celej‘, jak jsem byl vysláblej‘, pokopalo mě to. Neměl jsem sílu a šel jsem do balíků.“

„Pořád stejně, tvrdej‘ led, stejný koleje,“ bilancoval Lukáš Volejník. „Teplo, ale led je furt tvrdej‘. Snad to klukům nebudu v sobotu kazit. Budeme se snažit, závody budou zajímavý.“

Český nároďák mžourá oči před slunečními paprsky: zleva Jan Klauz, Andrej Diviš, Radek Hutla a Lukáš Volejník

Foto: Reygondeau/GoodShot via FIM