Praha Letňany – 11. listopadu
Inženýr Jan Cholenský na rozdíl od svého bývalého chlebodárce na sport levých zatáček nezanevřel. Stánek jeho nové firmy L.CH.Oil na víkendových výstavách Raging Expo a Glasurit Classic Expo v pražských Letňanech nabízel návštěvníkům pohled na plochodrážní motocykl. A nejen to. Návštěvníci si mohli tipnout, kolik ložiskových kuliček se skrývá v průhledné krabičce a vyhrát láhev vína. V sobotu tady byl hostem Matěj Kůs, v neděli se křtila nová kniha „sedmdesátkrát ZLATÁ PŘILBA“, jejíž výroba finišuje, aby se publikace o pardubickém závodě všech závodů dostala ke svým čtenářům ještě před Vánoci.

Dočasný Louvre českého motorismu

Automatické vstupní dveře haly letňanského areálu PVA se otevírají takřka neslyšně. Stačí krůček a rázem prožíváte pocity mladičké studentky kunsthistorie, která prvně dostala možnost studovat díla v pařížském Louvru či madridském Pradu. Hned za vchodem zíráte přímo do očí Buggyra Adama Lacka, jen o pár metrů dál Petr Lisa otevírá kokpit svého úchvatného spideru Norma M20FC. Letmo zahlédnete buginu Jaroslava Hoška či okruhové Ferrari 488 GT3.

Další hala je plná vozů značky Porsche. Při pohledu na jejich ušlechtilou krásu by i ten nejzelenější ekolog musel zatoužit hřešit proti svému přesvědčení. A ještě kousek dál klasické vozy, závodní Tatra 605 nebo Alfa Romeo 158 a… Na rozdíl od závodních dep si v hale můžete všechno prohlédnout do nejmenších detailů.

Není divu, že se Tomáš Topinka s Pavlem Fišerem vydávají na procházku motoristickým rájem. Mezitím Jiří Štancl a Milan Špinka vychutnávají kávičku ve VIP prostoru.  Příchod Oldřicha Klaudingera okamžitě žene dravý proud na závodnický mlýn. A muži, kteří dohromady Zlatou přilbu Československa vyhráli šestkrát, kladou svému předchůdci z jednašedesátého smršť zvídavých otázek.

Oldřich Klaudinger ochotně odpovídá, byť sluch mu v jeho devětaosmdesáti letech tolik neslouží. Prohlíží si mladší sestřičku své trofeje z roku 1973, kterou Milan Špinka přinesl v igelitce v duchu filozofie, že pod svícnem bývá největší tma. A přitom poslouchá líčení Karla Hermana.

Plochodrážní fotograf byl poprvé na závodech právě při renesanci Zlaté přilby v srpnu 1961. Spolu s ostatními diváky se natlačil až k pódiu a natahoval svou devítiletou ruku vstříc vítězově pravačce, jenže pokaždé mu ji nějaký dospělák odstrčil.

Šance pogratulovatt Oldřichu Klaudingerovi přišla až při letošním nástupu legend, který sedmdesátému ročníku nejstaršího plochodrážního závodu světa předcházel. Muž, který byl tehdy zaskočen, když jej pořadatelé vedli na nejvyšší stupínek, protože mu jeho terénní pětistovka ESO vypověděla službu, aniž by tušil, že je již v cíli, je dodnes celebritou.

Čas od času se objeví fanoušek s prosbou o společný snímek či autogram. Oldřich Klaudinger připomíná, že ve svém věku si už plastikový pohárek s minerálkou raději pevněji stiskne, aby mu nevyklouzl z rukou. Potom obrátí dlaň své pravé ruky a ukáže bříška jejích prstů.

„Už mi to psaní tolik nejde, už mám sjetý vzorek,“ usmívá se šibalsky. Ale na svém podpisu si dává záležet jako Francisco Goya na své grafice. Žádné čáry máry, žádné klikyháky. Krasopisně vyvede psacím písmem nejprve příjmení a po něm křestní jméno. A nakonec se ujistí, že jsou obě diakritické tečky a jeden háček na správných místech.

---

Petr Dufek o prodeji knihy „sedmdesátkrát ZLATÁ PŘILBA“:

„Určitě bude včas na předvánočním trhu. Měla by být koncem listopadu. Nebude v prodeji všude, jen v síti Luxor a bude k dispozici na specializovaných webech.“

---

Sudba čtyř skvělých kmotrů

Jenže to se již blíží jedenáctá. Jan Cholenský vytahuje jakubský klaret od vinařství Františka Spěváka z Dubňan. Na jeho stánku stojí spolu s Petrem Dufkem a Romanem Apeltaurem čtveřice Oldřich Klaudinger, Milan Špinka, Jiří Štancl a Tomáš Topinka. Čtveřice vítězů Zlaté přilby čeká, až se digitální číslice na hodinkách seřadí do kombinace čtyř jedniček.

„Chtěl bych zkritizovat toho pátého, jak jen mohl dát přednost před křtem naší knihy dovolené na Zanzibaru,“ komentuje Petr Dufek skutečnost, že z pěti žijících českých vítězů pardubického závodu chybí Václav Milík. Nicméně slova z úst člena Klubu cestovatelů, který zbrouzdal takřka stovku světových zemí, všichni přihlížející berou s patřičnou mírou nadsázky, jak ostatně dozajista byla míněna.

To už ovšem před kulisami z vystavených vest připíjí autorská dvojice a čtyři legendární vítězové bílým vínem. „Přeju knížce, aby se hodně četla, aby se moc líbila, já nemohu moc mluvit,“ pronáší své přání jako první Oldřich Klaudinger, který vysvětluje, proč na další otázky moderátorky Veroniky Vošické Buráňové. „Ale když se jela v Pardubicích první Zlatá přilba, bylo mně už asi půl roku…“

Slovo si proto bere Jiří Štancl, který si neodpustí v žertu poškorpit Milana Špinku. „Kdyby začal mluvit Milan, budeme tu ještě zítra,“ směje se. „Plochá dráha je krásnej‘ sport a Zlatá přilba je nejkrásnější závod na světě. Vyhrát ji, je neskutečnej‘ zážitek, jezdí se v největší konkurenci, co kdy na plochý dráze jela.“

Nejúspěšnější plochodrážník české historie se pochopitelně nemůže vyhnout otázce, proč má pět zlatých přileb, když prozatím žádný z jeho krajanů svůj jediný primát nikdy neobhájil. „Sám si dodneška říkám, že není možný, že jsem to pětkrát vyhrál,“ přemítá. „Nad tím nesmíte přemýšlet, ale udělat maximum, abyste porazili konkurenci. Zlatá přilba je pojem, každý se snažil, aby se mohl jen zúčastnit.“

Tomáš Topinka si v dlani zahřívá skleničku se skvělým vínem. Svou abstinenci vysvětluje svým automobilem zaparkovaným venku před halou. Konečně se také on dočká moderátorčiny otázky. Týká se jeho rekordu, kdy dlouhých jednadvacet let byl posledním Čechem, jenž projel po šestikolové finálové jízdě pod šachovnicovou vlajkou jako vítěz.

„Těžko říct, proč to trvalo tak dlouho,“ krčí rameny. „Určitě jsme zaspali a cizinci nám unikli. Venda měl na vítězství už rok předtím. Je to hodně specifickej‘ závod, tak se člověk musí bavit a ne jít do toho pod tlakem. Je to zvláštní závod.“

Svým způsobem je zvláštní také dnešní křest, protože knížka je stále ve výrobě, což ovšem nebrání dalším jejím kmotrům, aby jí vinšovali po vzoru Oldřich Klaudingera. „Ať se prodává, ať zaujme a přiláká lidi zpátky na stadióny,“ přeje Tomáš Topinka. „Když závodili tady Milan s panem Štanclem, stadióny byly natřískaný.“

„Ať se dobře prodává, budu rád, když si jí hodně lidí koupí,“ přisazuje si Jiří Štancl a předává mikrofon Milanu Špinkovi. „Ať se dobře prodává, ať si je přečtou hlavně mladí a začnou chodit na závody. Přeju Petrovi Dufkovi a jeho týmu, aby v tý příští knížce, co o Zlatý přilbě napíšou, bylo hodně českých vítězů.“

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer

Lysá nad Labem – 10. listopadu
Uplynulý víkend přinesl na výstavišti v Lysé nad Labem tři akce v jednom. Pro labužníky šlo o mlsné tři dny, jak se na svatého Martina patří. Pivní slavnosti s nabídkou velkých a malých pivovarů doprovodil letos poprvé Festival českého vína. Byť svatomartinské muselo zůstat v láhvích až do neděle, svatováclavské sběry potěšily gurmány již v sobotu. Třiadvacátý autosalón KOLA 2018 odhalil novou Škodu Kodiaq RS, ale jakmile se ozval zvuk motorů závodních motocyklů, motorističtí fandové byli ve svém živlu. Jednadvacátý ročník výstavy Rychlá kola totiž opět stál zato a plochá dráha při ní rozhodně nestrádala úbytěmi.

Improvizovaný oválek na zámkové dlažbě

Ranní mlha se nad Polabím rozpouštěla poměrně rychle. Na obloze nebylo takřka ani mráčku, takže jízdní ukázky mohly probíhat podle plánu. Jako první se na improvizovaném závodním ovále předvedli motokrosaři. Hned vedle se už však chystali do akce plochodrážní kolibříci.

Jako první vyjeli na pískem posypanou zámkovou dlažbu Jaroslav Vaníček a Vojtěch Šachl. I mistr tesař se občas utne a tak nadšení diváci poznali, že při ploché dráze se padá. František Klier jim ukázal, jak se krotí plnokrevná pětistovka.

Po něm na ovál vtrhli Jan Jeníček a Bruno Belan. Zapojil se také Adam Bednář a své umění předváděli rovněž úplně nejmladší závodníci. Tony Katra sedlal svou Micro Shupu, zatímco Karel Průša dával za řidítky stroje KPR najevo, že také díky jeho otci Karlovi můžeme být stále pyšní na zlaté české ručičky.

Dvacet minut uběhlo jako blesk. Ale to již lákala vedlejší hala. V jejím patře se pilo, hodovalo a někteří odvážlivci tancovali v rytmu živé hudby. Nicméně pravé skvosty se ukrývaly dole v přízemí. Stačilo jen maličko přivřít oči a obrazy maestra Václava Zapadlíka vás vzaly rovnou na slavné závodní okruhy minulosti.

Ze snění vás vytrhly vystavené čtyřkolové, dvoukolové i zásluhou sajdkár rovněž tříkolové exponáty. Plochá dráha měla své zastoupení hned u vchodu. Vedle motocyklů GM, Jawa a Shupa návštěvníky oslovila malá expozice produktů LZ engineering.

 

Kliky a šunka coby snídaně multišampiónů

Jakápak by to ale byla výstava bez moderované autogramiády?! Úderem jedenácté šli v Lysé nad Labem jako první na řadu plochodrážníci. Prim hráli stopětadvacítkáři, k nimž se přidal také Dominik Hrbek, který se z Krkonoš přijel na Rychlá kola jen podívat. Záplava vystavených cen na stolku před nimi byla vskutku impozantní. Vždyť Jaroslav Vaníček, Bruno Belan a Vojtěch Šachl letos dovezli dohromady pět medailí ze světového a evropského poháru!

Mladí závodníci se však vesměs s mikrofonem před ústy stydí, takže spíše kmitali lihovými fixy na svých kartičkách než jazykem. Přesto se však publikum bavilo, hlavně když se Jaroslav Vaníček musel vypořádat s dotazem, co stojí za jeho suverénními triumfy nejen ve všech třech domácích soutěžích, ale také v pohárových ekvivalentech mistrovství světa a Evropy.

„Kliky a šunka,“ prozradil svůj recept, jak vítězit všude, kam přijede. Speciálním hostem byl Josef Franc, který vyprávěl o domácím titulu, ale pochopitelně o svém stříbře z evropské trávy. Ke slovu se dostali také Milan Špinka a Zdeněk Schneiderwind.

S koncem autogramiády však plochá dráha v sobotní Lysé nad Labem neřekla své poslední slovo ani náhodou. Ještě třikrát šli závodníci do akce v jízdních ukázkách. Se zvyšujícím počtem odjetých kol rostla jejich rutina, navíc vrstva písku na dlažbě byla ideální, takže si diváci mohli představit, kterak to vypadá na malých oválech při soubojích třech stopětadvacítkářů.

 

Premiéry před mikrofonem

Letos si na nepřízeň organizátorů nemohl stěžovat ani flat track. Žádný z motocyklů se sice na miniaturní trati neobjevil v akci, ale v expozici navazující na plochodrážní měly své zastoupení všechny tři kategorie. A stejné to bylo i na komentované autogramiádě.

Pavol Pučko, jenž vinou zranění skončil letošní šampionát republiky jako český vicemistr, vyprávěl, jak od motokrosu přes plochou dráhu přešel na flat track, v němž se dokonale našel. Václav Gehart, jeho soupeř z kategorie FT1 a pátý muž konečného pořadí mistrovství republiky, se na lyské výstavě prezentoval již loni. Svěřoval se s podrobnostmi svých startů v Poháru FIM a italském šampionátu.

Jiří Mikšovský, jenž svou Yamahu XT650 dovedl k třetímu místu v mistrovství republiky v kategorii FT Classics, vysvětlil, že jej k zahájení závodní kariéry flat trackera inspiroval plakát zvoucí na závody v jeho Chabařovicích.

Podobné motivy měl konec konců i Jiří Slezák. Navštívil Moto Show ve Štětí, a když viděl flat track v akci, vytáhl z půdy obstarožní ČZ a upravil ji dle specifikace FT Veterán. A v letošním pořadí poháru veteránů mu patřila čtvrtá pozice.

Flat trackeři si náramně užili vyprávění na mikrofon a to tím spíše, že si jich otravnost novinářů běžně stěžovat nemohou. Mezitím venku probíhaly další jízdní ukázky. Motokrosaři se v nich pravidelně střídali s trialisty a plochodrážníci, kteří mezitím popouštěli uzdu svému temperamentu na jízdních kolech.

S blížícím se soumrakem se hala se závodními speciály vyprazdňovala, jelikož návštěvníci dopřávali sluchu svým hladovým a žíznivým útrobám. Prohlédnout si vystavené závoďáky nebo zasnít se u obrazů Václava Zapadlíka bylo méně hektické. Pokud jste se na lyské výstaviště letos nedostali, příští rok při zmínce o Rychlých kolech rozhodně zbystřete pozornost.

Foto: Karel Herman a Eva Palánová