Pardubice – 28. září
Maksym Drabik přijel dnes do Pardubic k třetímu finále juniorského mistrovství světa s náskokem šesti bodů. Jenže závod rozhodně nebyl formalitou. Zatímco leader průběžné klasifikace ztrácel tady bod, tuhle i dva, Bartosz Smektala vyhrával jednu rozjížďku za druhou. O světovém šampiónovi mělo padnout rozhodnutí až ve finálové jízdě. V ní Maksym Drabik nebodoval a zůstal mu post vicemistra, zatímco Bartosz Smektala se po triumfu ve stylu start – cíl mohl radovat ze zlata. Z českých zástupců se nejlépe umístil Jan Kvěch startující s divokou kartou pořadatele, který obsadil dvanácté místo.
Pardubice – 28. září
Loňská Zlatá přilba města Pardubice jej vynesla do centra širší pozornosti, byť by si to raději odpustil, protože jej sanitka odvážela ze Svítkova mnohem dříve, než Václav Milík s úchvatnou trofejí na hlavě rozjásal natřískané ochozy. Jenže zájem fanoušků, jehož se mu na sociálních sítích dostalo, jej dostal na post české dvojky po šťastném vítězi. Rok se sešel s rokem, on přijde na pardubický plochodrážní stadión až v neděli a místo depa zamíří mezi diváky na tribunu. Martin Mejtský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu motokros místo oddechu od ploché dráhy poskytnul novou inspiraci pro další závodní kariéru.
„Letošní začátek sezóny se mi vůbec nepovedl,“ objasňuje Martin Mejtský, kam se během léta z oválů vytratil. „Ubylo mi dost závodů. Nedostal jsem se ani do mistrovství republiky jednotlivců. Měl jsem problémy s motorama, jeden se mi rozletěl v Pardubicích. A bylo vymalováno.“
Někdy během složitého období jej za srdíčko chytil motokros. „Prodal jsem jednu rámovinu s tím, že si koupím krosku, abych mohl trénovat,“ pokračuje ve svém vyprávění. „Jenže jak jsem čuchnul k motokrosu, bylo hotovo. Místo toho, aby mi to dodalo chuť zpátky do plochý, tak mě to úplně vzalo.“
Čím motokros tak oslovil, že jej preferuje před sportem levých zatáček? „Nejde to ani moc porovnat,“ přemítá. „Stojí to taky peníze, ale když to pak člověk porovná, kolik toho najede, a co do toho obětuje času, úsilí peněz… Teď už se jenom bavím tím motokrosem. Chodím si v klidu do práce, po práci si jdu zatrénovat. Dělám to, že chci pro radost.“
Zářijový motokros v Prachovicích zastihnul Martina Mejtského dokonce na třetím místě. „Mám v plánu letos odjet co nejvíc hobby motokrosových závodů a uvidíme, jak to půjde,“ přibližuje již bývalý pardubický plochodrážník své plány do budoucna. „Zatím jsem jenom v začátkách. Teďkon jsem v posledních hobíkách udělal bednu. V sobotu bych měl jet do Třemošnice na motokros a v neděli bych se chtěl jet podívat na Přilbu. Jako divák.“
Rekordně málo pardubických závodníků:
Zhruba od poloviny současné dekády se personální problémy české ploché dráhy začaly dotýkat rovněž pardubického klubu, jenž však prozatím pranic neslevil z ambicí favorita extraligy. Se závoděním se postupně rozloučili bratři Lukáš a Aleš Drymlovi. Tomáš Suchánek si vážně zranil nohu při loňské Zlaté přilbě SNP v Žarnovici a o víkendu jej spatříte v roli mechanika Patrika Mikela.
Vedle Martina Mejtského letos se sportem levých zatáček přestal rovněž Josef Novák. Nadto Hynek Štichauer jede finále světového šampionátu na dlouhé dráze v Mühldorfu. Ve startovní listině nedělní Zlaté přilby proto nacházíme pouze tři závodníky pořádajícího klubu. Vedle obhájce loňského vítězství Václava Milíka a tradičního náhradníka Jaroslava Petráka, již jenom Patrika Mikela, jenž je ovšem odchovancem Březolup.
Moravan pojede jako jediný zástupce pardubického klubu rovněž zítřejší Zlatou stuhu a v roli náhradníka také dnešní finále juniorského mistrovství světa. V Jawa Cupu dvěstěpadesátek bude bílého koníka hájit Daniel Šilhán, jenž své první plochodrážní krůčky podnikal v Liberci, ve vložené jízdě stopětadvacítek se ukáže Jan Jeníček.
Pardubice – 28. září
Po skvělém výkonu v libereckém semifinále, kdy přišel o postup až v rozjezdu, obdržel na finále světového šampionátu juniorů divokou kartu. Jenže díky nešťastné kolizi v Daugavpilsu a následné absenci v Leszně vinou fraktury klíční kosti v mistrovství světa vlastně začíná až dnes večer v Pardubicích. A juniorská část jeho kariéry se s konečnou platností uzavře při zítřejší Zlaté stuze. Filip Hájek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by ve výsledkových listinách rád skončil co nejvýš.
„Bída,“ žertuje úřadující český juniorský šampión, jemuž v půlce letošního května padlo jednadvacet. „Je to hrozný, už jsem starej‘. Budu si muset udělat důchodový spoření.“
Ale srandičky stranou, jak se chystal na finále juniorského mistrovství světa a Zlatou stuhu? „Velká příprava,“ reaguje. „Motorky se ještě včera dělaly, naladěný jsou i motory, tak se uvidí.“
S juniorkou by se samozřejmě chtělo rozloučit skvělým výsledkem, k čemuž Zlatá stuha dává výtečnou příležitost. „Je to důležitej‘ závod,“ souhlasí Filip Hájek. „Pocit z toho mám dobrej‘, je to naposled, co ho pojedu, uvidíme, co z toho bude. Chtělo by se to dostat co nejdál.“
Pardubice – 22. září
Svítkovský stadión prožívá své největší návštěvy jednou za rok a to samozřejmě během plochodrážního supervíkendu. Proto je potřeba jej předem pořádně vysmýčit, na čemž se pracovalo již minulý týden. Minulou sobotu byla v rámci příprav zorganizována brigáda. Upravovala se dráha, myli se mantinely, zametalo se a uklízelo se nejen v depu, ale i celém areálu. Instalovaly se první reklamy, opravovaly se lavičky a z prostorů na stání se odvážela posekaná tráva. A v neposlední řadě se odzkoušela veškerá zařízení k provozu sportoviště.
Pardubice – 26. září
Je to úplně stejné volby, co volby. Tu méně, onde zase více břichatí pánové, občas i dámy, z reklamních ploch přesvědčivě tvrdí, že právě jenom umí splnit i to, co vám jejich konkurenti ani neslíbí. Nestačí už modré z nebe či hory i s horáky, takže může být třeba civilní kosmodrom v časovém horizontu tří let nebo příslib, že důchodcům bude město ještě platit, použijí-li prostředek veřejné dopravy. Jenže v Pardubicích má předvolební reklama pořádnou konkurenci v plakátu Václava Milíka, jenž jede po zadním kole se zlatou přilbou na hlavě. Pakliže si pospíšíte, až do nedělního dopoledne máte šanci přímo v centru krajské metropole spatřit nejen letošní trofej, ale i její dvě o několik křížků starší sestřičky.
Za třemi zlatými přilbami
Je tam jako každý rok! Výkladní skříň Lejhancova klenotnictví zdobí trofej, pro kterou si letos přijede kdosi z šestatřiceti plochodrážníků, kteří se v neděli pustí do maratónu rozjížděk závodu všech závodů. Uspět v nich však není jednoduché, coiž svým způsobem připomíná souboj středověkého rytíře se sedmihlavou saní.
Úspěšný rek se musí náročným sítem probít až do finálové jízdy šesti nejlepších. A poté na jejím startovním roštu zapomenout na minulost a všechno vsadit na zbrusu novou výzvu, v jejímž cíli vítěz bere všechno. V tomto případě nejen nový motocykl Jawa, ale také zlatou krasavici, která si zatím hoví na poduškách a vedle slunečních paprsků se nestydatě koupe i v pohledech kolemjdoucích chodců.
Třída míru, kde se obchod pardubického klenotnického mistra nachází, pulsuje životem již během dopoledne. Hotel Grand, na jejím konci, kde světové plochodrážní kapacity slavily své úspěchy při Zlaté přilbě či tropily nevázané skopičiny, již bohužel na své spojení se slavným závodem může jen vzpomínat.
Křížem přes ulici v budově bývalé Městské spořitelny postavené zhruba před stoletím dle návrhu architekta Františka Roitha, sídlí městské informační centrum. Pochopitelně nabízí prodej vstupenek na celý supervíkend. Nicméně na cestě za historickými zlatými přilbami je nutno průjezdem Zelené brány vstoupit do mnohem klidnějšího světa starého města.
Pardubický zámek je hmatatelným vysvětlením, proč renesance na sklonku středověku definitivně porazila gotiku. Kroky milovníků ploché dráhy ovšem musí neomylně vést na jeho nádvoří. Jeden z úchvatných portálů vede do současné interaktivní učebny. A právě zde jsou až do neděle vystaveny na odiv zlaté přilby z let 1932 a 1951.
Skromnost kráse neškodí
Oproti zámeckým výstavám z let 2008 a 2013 je ta letošní přece jen poněkud skromnější a to již vzhledem k rozměrům interiéru. Zlatá přilba z dvaatřicátého, jež je přece jen jejím hlavním magnetem, měla pohnutý osud. Rakušan Hans Mayer ji dobyl na DKW 175, tedy stroji nejslabší kubatury. Ve finále navíc ulil start, který musel být opakován, navíc mu k triumfu svým způsobem pomohl i defekt motoru tovární Jawy 175 v rukou Františka Branda.
Rakušanova přilba, jíž Čeněk Lejhanec do pořadové číslice vsadil brilianty a její okraje ozdobil antickými motivy, se náhle před třemi lety objevila na aukčním portálu e-bay. Loni rada Pardubického kraje zvýšila pardubickému muzeu příspěvek na provoz o dobrého čtvrt miliónu korun, aby mohlo vzácnou trofej zařadit do svých sbírek.
A tak zájemci z řad plochodrážních fanoušků mají naději, že ji budou vídat častěji. Možná dokonce než její o šestaosmdesát let mladší sestřičku, jíž stále obdivují na třídě Míru. Pro ni si totiž v neděli dopoledne přijede červená bugatka a dvě dlouhovlasé dívky ji odvezou na svítkovský stadión. A její další osud je ve hvězdách, protože nemusí skončit na hlavě Václava Milíka, který se přece jenom čas od času se svou loňskou zlatou přilbou objeví na veřejnosti.
Výstava na pardubickém zámku prezentuje již jen jednu další zlatou přilbu, a sice poslední kousek z dílny Čeňka Lejhance z roku 1951. Tu ukořistil Jan Lucák, jehož půllitrový JAP je zde rovněž k vidění. Vystavena je také dvěstěpadesátka Grizzly z konce dvacátých let, kterou vodil zřejmě Zdeněk Herrman. Také pochopitelně Jawa Evžena Erbana, jež v třiasedmdesátém dovezla vítězně do cíle jeho bratrance Milana Špinku. Vypůjčil si ji, protože svou vlastní zadřel v semifinále. A pak, že nejhorší kšefty jsou s vlastními příbuznými!
Návštěvníci spatří také další trofeje, závodnické výstroje či programy a jiné dokumenty. Na velkoplošné obrazovce si prohlédnou spoustu digitalizovaných snímků, které se však míhají přece jenom v rychlém tempu na vkus zejména starších lidí. Pakliže si chcete ale odnést nějakou památku do sbírky, vezměte si vlastní fotoaparát.
Milá paní z bohatě zásobeného muzejního obchodu na dotaz po jakémkoliv suvenýru ze zlatopřilbové výstavy jen se smutným úsměvem kroutí negativně hlavou. A když už jsme náš článek zabarvili do mírně kritických tónů, škoda že v době oslav století republiky, kurátorka nepřipomněla osobu Franty Juhana.
Zejména v současných dnech výročí mnichovské zrady, kdy se před padesáti lety Čechoslováci drsně přesvědčili, že i demokratické velmoci mají své dny, by to bylo na místě. Franta Juhan se zlatou přilbou na hlavě v uniformě četaře naší armády i po osmdesáti letech připomíná odhodlání našich předků postavit se nacistické hrozbě se zbraní v ruce.
Herman Gunzenhauser byl sice první, kdo vyhrál Zlatou přilbu Československa dvakrát, ale u tehdejších sportovců z Říše byly nacistické projevy běžné. Kupříkladu Kurt Füglein, vítěz lounské plošiny z roku 1933, nesměl další rok na Strahov, protože kdesi pozdravil pořadatele hajlováním. Nicméně doba byla taková a Heil Hitler se v Německu neslo se stejnou samozřejmostí jako později naše Čest práci. Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem!
Pardubice dýchají zlatou přilbou
Nákupní palác, jehož podoba se ještě s názvem Prior dostala i do plochodrážních programů, tepe rušným životem i během ranních hodin všedního dne. Závod všech závodů je zde připomenut motocyklem v malé ohrádce před zvětšeným plakátem poblíž prodejny Intersport.
„Těší se na vás Jiří Štancl, Tomáš Topinka, Václav Milík a další,“ láká ženský hlas z tlampače na autogramiádu, která se tu má konat v sobotu dopoledne. Poněkud zarazí absence Milana Špinky ve výčtu inzerovaných jmen.
Vítěz pětadvacátého ročníku je totiž dodnes jediným rodilým Pardubičanem, který si domů odvezl zlatou přilbu. Světlo světa totiž spatřil v přízemním pokoji domu svých rodičů v Jesničánkách. V době svého triumfu však již jezdil v barvách Rudé hvězdy Praha. Václav Milík tak byl prvním vítězem Zlaté přilby startujícím za pořadatelský klub, nicméně jeho křik po příchodu na svět se rozlehl čáslavskou nemocnicí.
Ať tak či onak, Pardubice již naplno žijí svým plochodrážním víkendem. A jejich centrum stojí za návštěvu ještě před cestou do Svítkova. Možná vás symbolicky sveze městský autobus s reklamními polepy zvoucími na závod všech závodů. A budete-li mít štěstí, dost možná na vás zpoza volantu své dodávky zatroubí Jaroslav Petrák, chystající se v rámci sedmdesáté Zlaté přilby města Pardubice na své vlastní jubileum. Během nedělního poledne se totiž vydá na slavnostní nástup již podvacáté.
Praha – 25. září
Memoriál Luboše Tomíčka se pojede se v pondělí 1.řijna v tradičním terminu den po pardubické Zlaté přilbě. Už se proto stalo normou, že pražští pořadatelé zvou na své tiskové konference představitele partnerského podniku. Tentokrát Zlatou přilbu zastupoval šéf pardubického klubu Evžen Erban. Ten mezi jinými udělal velice trefnou poznámku, že největším úspěchem obou slavných závodů je právě jejich dlouhá tradice. Poukázal na fakt, že spoustu zahraničních pořadatelů zkoušelo podle českých vzorů organizovat obdoby Tomíčkova memoriálu, Zlaté přilby či Zlaté stuhy, ale ty po třech, čtyřech ročnících většinou skončily v zapomenutí. Proto stojí za ocenění úsilí spousty lidí, kteří se léta angažují na různé úrovni, aby se mohly závody konat.
Liknavé i potvrzené hvězdy
Startovní listiny podzimních plochodrážních závodů je hlavní téma připrav a letos jsou ve všech kategorii nadmíru zajímavé. O Zlaté přilbě jsme psali nedávno, stojí za to upřesnit, že většina pozvaných jezdců skutečně přijede do Pardubic. Zatím není jasná účast Poláků, kteří obvykle absentují kvůli termínové kolizi s fází play off tamní ligy.
Letos je to ale trochu jinak, protože v neděli se jede jediný ligový podnik, a to baráž o extraligu, ale většina polských hvězd přece má volno i po sobotní odvetě o extraligového šampióna. Přesto méně než týden před českými závody není známo, zda a kdo bude reprezentovat Polsko jak na Zlaté přilbě, tak Tomíčkově memoriálu. Je zato jasné, že největší Polska hvězda této sezóny Bartosz Zmarzlik to nebude.
Omluvil se kvůli marketingovým povinnostem vůči sponzorům. Ani Maksym Drabik, který v pátek pojede finále mistrovství světa juniorů svou účast na Zlaté přilbě a Memoriálu Luboše Tomíčka zatím nepotvrdil a je spíše odmítavý. Údajně počítá se ziskem titulu do 21 let a pak bude slavit?! Takže uvidíme.
Nepřijede ani Brit Tai Woffinden, který se už léta vymlouvá, takže pořadatelé už zvažují, zda má cenu ho do budoucna vůbec zvát? Dobrou zprávou je zato potvrzená účast Martina Vaculíka, která byla ohrožena po zranění, jež Slovák utrpěl v sobotní SGP Německa. Už je ale po problémech a máme se na co těšit.
Z cyklu velkých cen dále pojedou Jason Doyle, Nicki Pedersen a Matej Žagar a to jak v Pardubicích, tak v Praze. Zůstaňme ale už u Tomíčkova memoriálu. Na startovní listině zatím zůstávají jen dvě prázdná místa. Číslo jedna, tradičně rezervované pro vítěze Zlaté přilby, pokud to nebude někdo z už angažovaných jezdců. A patnáctka pro polského zástupce.
Každopádně zájem o účast v Praze je tak velký, že ať všechno dopadne jakkoliv, budou to určitě velmi kvalitní závodnici. Za zmínku stoji i účast nové hvězdy americké ploché dráhy Luke Beckera vedeného Gregem Hancockem, který ale v Praze nebude.
Dále francouzského univerzála na dlouhé a klasické ploché dráze Davida Bellega anebo Němce Tobiase Busche a Ukrajince Alexandra Loktajeva. Dobrý známy Peter Kildemand, můj tajný favorit a vždy ambiciózní Jurica Pavlic a Ital Michele Castagna.
Dobrá nálada českých závodníků
Pojďme pokračovat s dalšími hosty včerejší tiskové konference. Byli to přední domácí jezdci Eduard Krčmář a Josef Franc. Pražan v neděli pojede finále mistrovství světa na dlouhé dráze, ale v pondělí by neměl v Praze chybět. Sám hodnotil letošní sezónu jako sice úspěšnou, ale přece jen kolísavou a rád by ji zakončil pozitivním výsledkem. A tím je přinejmenším účast ve finále.
Podobně je na tom s předzávodní náladou i mladší Eduard Krčmář. Ten si připomenul loňský rok, kdy se mu Tomíčkův memoriál jednak nepovedl dle představ, jednak byl předčasně ukončen kvůli dešti, takže Eduard Krčmář neukázal zdaleka své možnosti, byť skončil těsně pod stupni. Letos, na rozdíl od loňska každý den od pátku do pondělí pojede jenom nedělní Zlatou přilbu a pak Memoriál Luboše Tomíčka.
Na tiskovce tentokrát chyběl Václav Milík, ale na Markétu určitě přijede. Celá trojice má za cíl účast ve finále a snad se jim to povede ve prospěch diváků a české ploché dráhy.
Déšť není zván
Skvělá startovní listina je pochopitelně největším lákadlem, ale až se v pondělí vypravíte na Markétu stoji za to vědět, že po otevření stadiónu pro diváky v 16:30 bude zpřístupněno i depo závodních strojů a to na celou hodinu až do 17:30. Ihned nato bude od 17:45 následovat autogramiáda. Nástup je posunout proti obvyklému o cirka 15 minut na 18:45 a nyní nikoliv kvůli televiznímu přenosu, ale proto, aby diváci měli víc času podívat se na plochodrážní hvězdy před začátkem jízd bez přileb a ochranných brýlí a hodně zblízka.
Televize také nebude chybět, ale z důvodu jiných závazků přímý přenos na programu ČT 2 je až od 20:15 až do ukončení závodu zhruba okolo 21:15. O důvod víc, proč nechybět přímo na stadiónu. Uvidíte navíc český dakarský tým včetně závodních strojů a děti se budou moci zúčastnit zábavně ankety o nejmíň tři zajímavé ceny.
Do Pardubic letos dostali pozvání všichni vítězové předchozích ročníků Zlaté přilby. Někteří jako dlouhodobě upoutaný na vozíku Leigh Adams mají problém cestovat, další, například Jason Crump se omluvili kvůli jiným plánům. Do Prahy byli pozvaní všichni, kteří přijedou do Pardubic a už tradičně i čeští veteráni plochodrážního sportu v počtu celkem třiatřiceti bývalých závodníků. Nechte se překvapit, koho všechno můžete v pondělí večer potkat na Markétě.
Zůstává jediná nezodpovězená otázka. Jaké bude počasí. „Skvělé,“ těší se traťmistr Tomáš Topinka. „Přece nebude třetí rok v řadě pršet?“
A kdyby náhodou ano, tak trať určitě bude na to připravena, ať se dočkáme skvělého finále s pěti jezdci a na pět kol. A tam se uvidí.