Gorzow – 25. srpna
Při své letošní jarní smůle Martin Vaculík vypadl z boje o elitní osmičku Speedway Grand Prix a navíc vypadl rovněž z kvalifikačního procesu na příští rok. Nezbývá mu než zapůsobit na BSI při udělování divokých karet. Dneska se v Gorzowě připomenul více než znamenitě. Dostal se do finálové jízdy, která byla dvakrát přerušena pro letmé starty a jednou pro pád Patryka Dudka a Bartosze Zmarzlika. Napočtvrté vypálil dopředu Bartosz Zmarzlik, nicméně Slovák jej dokázal objet a vyhrát třetí velkou cenu ve své kariéře.
Svitavy – 25. srpna
Přijel do depa z rozjížďky s číslem devět, v níž třetím triumfem srovnal devět bodů Michala Škurly. Jeho motocykl ale prskal jako rozčilený kocour. Proto jej postavil ve svém depu na stojánek, ale než mohl situaci prověřit, dečka vzplála jasným plamenem. Vinou prasklé hadičky přívodu paliva totiž metyl stříkal rovnou na motor. Požár byl naštěstí rychle uhašen a Ondřej Smetana mohl v závěru osmého přeborového závodu ve Svitavách inkasovat další dvě trojky. Jenže Michal Škurla nezůstával v hamonění bodů nikterak pozadu, takže oba Pražané nakonec stanuli bok po boku na startu rozjezdu o vítězství. Lepším startem se mohl pyšnit Michal Škurla, avšak v první zatáčce nechal po své levici více místa a Ondřej Smetana mu tudy sebral vítězství. Na třetí příčku jedenáctičlenného pole se dostal Patrik Mikel. Sice nebyl spokojený, že ve vzájemných duelech podlehl oběma pražským borcům, na druhou stranu se však v hodině dvanácté dostal do startovní listiny třetího finále českého šampionátu v Plzni.
Suverenitě neubírá ani požár
Noční déšť byl úžasný. Ochladil vzduch, a pokud se týká svitavského přeboru, rozhodně pomohl dráze v Cihelně. Pořadatelům nikterak nevadilo, že museli ještě během dopoledne vymetat vodu s košťaty z oválu. Obzvlášť při vzpomínce na červencovou první ligu, která skončila předčasně díky oblakům prachu z vysušené trati.
Osmý letošní přebor mělo absolvovat jedenáct závodníků. O úbytek oproti pardubické středě se postaraly termínové kolize s druhým závodem poháru přátelství, jenž byl na programu včera v ukrajinském Rovnu, či zítřejší Zlatou přilbou SNP v Žarnovici. Ale také zranění Hynka Štichauera či Zdeňka Holuba. A co si budeme povídat, rozhodně i jistá obava ze svitavské dráhy, jíž právě zmiňované zrušení první ligy nafouklo do obrovských rozměrů.
Dvanáctka, kterou sportovní komise do poslední chvíle nabízela jakémukoliv zájemci, zůstala nakonec volná. Dlouho se zdálo, že podobný osud čeká rovněž startovní číslo osm. Jan Macek totiž dorazil opravdu až na poslední chvíli čtyřicet minut před začátkem a ve chvíli, kdy již probíhala rozprava.
Kopřivnický závodník však stačil odtrénovat, byť se blíže seznámil s povrchem dráhy, zatímco Jaroslav Petrák se vracel do svého boxu po svých. „Elektrika,“ splynula z jeho rtů odpověď na otázku, cože se to přihodilo. „Před závodem jsem všechno povyměňoval, jede to líp, ale není to ono.“
Patrik Mikel dnes potřeboval co nejlepší umístění, aby se v průběžné klasifikaci přeboru dostal na pozici, jež by mu garantovala start ve třetím finále českého šampionátu v Plzni. Hned v první jízdě se vydal za splněním své ambice, když triumfoval stylem start – cíl. Obdobně si počínal hned vzápětí Michal Škurla, který po středečním pardubickém debaklu ještě včera trénoval doma na poli u Smetanovy vyhlídky na Vltavu.
Nyní se rychle ujal vedení, zatímco Jaroslav Petrák spěchající po usilovné práci v depu na startovní rošt v protisměru, musel vzít zavděk dvěma body. Posledním vítězem úvodní série byl Ondřej Smetana, když v rozjížďce s číslem tři odvedl Martina Gavendu. A také Lukáše Vintera, který ovšem ve třetím kole zastavil kvůli bolestem ve své pravačce, jež ho donutily vzdát celý dnešní závod.
Ondřej Smetana se stal prvním závodníkem, který svůj úvodní triumf dokázal obhájit rovněž ve druhé sérii. Musel však počkat na opravu startovacího zařízení, které se při prvním pokusu o start nezvedlo na své levé straně. Při repete však od mantinelu odstartoval nejrychleji a zavřel všechny své protivníky na vnitřní stranu už v úvodním nájezdu.
Radek Smetana přemítá nad ohořelou dečkou motocyklu svého syna Ondřeje:
„Ondra přijel do depa po třetí jízdě, že mu prská motorka. Dali jsme to na stojánek a dělali plovák. Jenže jak praskla hadička a metyl stříkal na motor, začalo to hořet.“
Michal Škurla byl v šesté jízdě neméně suverénní. Patrik Mikel po nepříliš povedeném startu zůstal vzadu, nicméně již ve druhém oblouku dokázal předčit Martina Gavendu. Oba neporažení Pražané dál vládli celému závodu. Michal Škurla si střihnul triumf stylem start – cíl v sedmé, Ondřej Smetana zase v deváté jízdě. Avšak záhy se v jeho boxu rozpoutalo ohnivé drama.
Verdikt přináší rozjezd
Požár se naštěstí podařilo uhasit, takže aspiracemi Ondřeje Smetany na vítězství nikterak neotřásl. Protože se oba v základní části dnešního závodu neměli potkat, stále více a více se rýsovala možnost, že své síly změří až v rozjezdu o vítězství. Vstříc třetí příčce však spěl neohroženě Patrik Mikel.
V rozjížďce s číslem osm objel v první zatáčce Jaroslava Petráka, který skvěle odstartoval. Jenže za jejich zády v úvodním oblouku spadl Martin Gavenda, jenž přibyl na startovní rošt v protisměru na poslední chvíli. Logickým důsledkem se stalo blikání červených světel. Nicméně Pavel Váňa zůstal velkorysý a k repete pozval všechny závodníky.
Po vylétnutí pásky se vedení ujal Martin Gavenda, ovšem vnějškem prvního výjezdu převzal vedení Patrik Mikel. Na skalp Martina Gavendy si brousil zuby rovněž jaroslav Petrák. Vytrvale zkracoval vzdálenost od něho, až se v předposledním oblouku dostal před něho. Jenže Martin Gavenda kontroval v poslední zatáčce a dva body připisoval na své konto on.
Pardubický matador však našel příležitost k pomstě ve dvanácté jízdě. Martin Gavenda sice excelentně odstartoval, nicméně Jaroslav Petrák stále aktivně vyhledával příležitost dostat se dopředu. Ve třetím okruhu vyzkoušel vnějšek první zatáčky, ale neuspěl. Nenechal se však připravit o odhodlání. V první zatáčce závěrečného kola podjel Moravana, před nímž dojel do cíle jako první o pár centimetrů.
Jak Martin Gavenda, tak Jaroslav Petrák však postrádali body, které by jim dovolily odrazit se k útoku na stupně vítězů. V tomto směru totiž závod zůstával stále v konzervativním postoji. Ondřej Smetana vyhrál rozjížďku s číslem deset, Michal Škurla zase hned v následující jízdě podjel vedoucího Patrika Mikela ve druhé zatáčce.
Oba Pražané vedli s plným ziskem, zatímco Patrik Mikel ztrácel dva body. Jaroslav Petrák byl za svým mladším kolegou pozadu o dva, Martin Gavenda dokonce o tři body. Byť tedy kraloval třinácté jízdě, v jejíž první zatáčce Jan Macek předčil Sindy Weber, nemohl cíli výše než na třetí příčku.
Ondřej Smetana komentuje svůj triumf v rozjezdu:
„Se Škurličem to bylo o tom, kdo to v první zatáčce dá a bude první. Měl lepší start, já si to zkrátil, co to šlo a našel si místo. On byl potom rychlejší, ale už jsou všechno kdyby.“
Jaroslav Petrák totiž doplatil, že v rozjížďce s číslem čtrnáct neměl zrovna jednoduché zadání. Ondřej Smetana na roštu trošku zlobil, ovšem triumfem ve stylu start – cíl dosáhl na patnáctibodové maximum. Jaroslav Petrák byl tím třetím vzadu, jelikož mohl jen sledovat, kterak na vedoucího závodníka útočí Patrik Mikel.
„Smeták se tam motal ze všech stran, nešlo ho předjet,“ přemítal Patrik Mikel, který měl v zásadě jisté pódium. S největší pravděpodobností třetí příčku, ovšem záleželo, jak zajede Michal Škurla v patnácté jízdě. Ale ten z předpokládaného scénáře neuhnul ani o píď.
Suverénním způsobem vyhrál a srovnal skóre Ondřeje Smetany. Duel obou neporažených se měl odehrát až v rozjezdu. Michal Škurla vystřihl lepší start, jenže v úvodním oblouku se nechal vynést dál, než by bylo zdrávo. A Ondřej Smetana se zleva natáhnul po svém druhém letošním přeborovém triumfu.
Hlasy z depa
„Paráda!“ jásal Ondřej Smetana. „Vítězství je doma. Dráha byla pěkná. Až ke konci se dělaly vlnky a v nájezdu byla jedna díra.“
„Dneska dobrý závody,“ říkal Michal Škurla. „Škoda rozjezdu, odstartoval jsem, ale vyjel jsem moc daleko a on mě předjel. Byl jsem rychlejší, ale tady není moc místa, kde předjet. Tady se to nedá.“
„Dráha super,“ liboval si Patrik Mikel. „Nějaké jízdy se povedly, dvě ne. V té poslední se tam Smeták motal zleva doprava a nebylo možný ho předjet. Ale jinak dobrý, rozbitější, těžší, to mně vyhovovalo.“
„Úkol, co jsem potřeboval, jsem splnil, kvalifikoval jsem se do Plzně,“ byl Martin Gavenda potěšený. „Teď se jen udržet v celkové klasifikaci přeboru, abych jel i Březolupy. Dnes mohla být bedna, ale aj to čtvrté místo je dobré, bylo dost bodů, jsem s tím spokojený.“
„Stálo to za prd, vůbec se mi nedařilo,“ kroutil Jaroslav Petrák hlavou. „Patrik tam dělal letmáky. Myslel jsem si, že se mi to podaří na bednu, ale technika nefunguje.“
1. Ondřej Smetana, Praha
3 3 3 3 3
15+3
2. Michal Škurla, Praha
3 3 3 3 3
15+2
3. Patrik Mikel, Pardubice
3 2 3 2 2
12
4. Martin Gavenda, Březolupy
2 1 2 2 3
10
5. Jaroslav Petrák, Pardubice
2 2 1 3 1
9
6. Jan Macek, Kopřivnice
1 0 2 1 2
6 (los)
7. Daniel Šilhán, Pardubice
2 0 1 1 2
6 (los)
8. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
0 1 2 2 1
6 (los)
9. Pavel Kuchař, Praha (250 ccm)
1 3 0 0 1
5
10. Michal Baštecký, Praha (250 ccm)
0 2 1 1 0
4
11. Lukáš Vinter, Praha
R – – – –
0
Průběžné pořadí seriálu:
PCE
BŘE
PCE
CHA
PLZ
KOP
PCE
SVI
TOT
18.4.
21.4.
13.6.
24.6.
21.7.
11.8.
22.8.
25.8.
1. Zdeněk Simota, Plzeň*
22
25
(10)
18
25
25
20
–
135 (145)
2. Ondřej Smetana, Praha
14
–
25
20
18
–
22
25
124
3. Michal Škurla, Praha*
(3)
–
22
22
22
22
4
22
114 (117)
4. Zdeněk Holub, Praha
20
18
16
25
10
–
12
–
101
5. Hynek Štichauer, Pardubice*
25
22
20
–
8
–
25
–
100
6. Jan Kvěch, Praha
10
20
18
14
20
–
14
–
96
7. Martin Gavenda, Březolupy
16
12
(6)
12
–
18
18
18
94 (100)
8. Jaroslav Petrák, Pardubice
12
8
14
10
(7)
16
(7)
16
76 (90)
9. Petr Chlupáč, Praha
5
16
8
16
6
–
16
–
67
10. Patrik Mikel, Pardubice
–
–
0
–
14
14
6
20
54
11. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
6
10
–
8
3
10
5
–
42
12. David Pacalaj, SK – Žarnovica
8
14
7
–
12
–
–
–
41
13. Filip Hájek, Praha
7
6
5
–
–
6
10
–
34
14. Michal Tomka, SK – Žarnovica
–
2
2
–
–
20
8
–
32
15. Martin Málek, Březolupy*
18
–
12
–
–
–
–
–
30
16. Daniel Klíma, Praha
1
0
#
7
2
12
3
–
25
17. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
0
0
(0)
3
–
7
2
10
22
18. Daniel Šilhán, Liberec/Pardubice
–
–
#
–
4
3
1
12
20
19. Michael Hádek, Plzeň
–
4
–
–
16
–
–
–
20
20. Jan Macek, Kopřivnice
–
–
–
–
–
5
0
14
19
21. Pavel Kuchař, Praha
2
5
#
4
–
–
0
8
19
22. Martin Mejtský, Pardubice
4
1
0
–
–
8
–
–
13
23. Roman Čejka, Slaný
–
–
–
6
5
–
–
–
11
24. Michal Baštecký, Praha
–
+
#
0
–
2
0
7
9
25. Petr Babička, Slaný
–
–
4
5
–
–
–
–
9
26. Ján Mihálik, SK – Žarnovica
–
7
–
–
–
–
–
–
7
27. Lukáš Vinter, Praha
–
–
–
–
0
–
0
6
6
28. Roman Marek, Kopřivnice
–
–
–
–
–
4
0
–
4
29. Michal Danko, SK – Žarnovica
–
–
3
–
–
–
–
–
3
30. Pavel Čermák, Divišov
–
3
0
–
–
–
–
–
3
31. Filip Šifalda, Chabařovice
–
–
–
2
–
–
–
–
2
32. Josef Novák, Pardubice
–
–
1
1
–
–
–
–
2
33. František Klier, Divišov
0
–
0
0
1
–
–
–
1
NC Anne Spaan, NL – Chabařovice (ACCR)
–
–
–
0
–
–
–
–
0
NC Milan Dobiáš, Chabařovice
–
0
#
–
–
–
–
–
0
mimo klasifikaci:
Ronny Weis, D
NC
–
–
–
–
–
NC
–
–
Richard Geyer, D
NC
–
–
–
–
–
NC
–
–
Andrei Popa, RUM
–
–
NC
–
–
–
–
–
–
Sjoerd Rozenberg, NL
–
–
–
–
NC
–
–
–
–
Jarno de Vries, NL
–
–
–
–
NC
–
–
– –
Poznámka: již kvalifikovaní finalisté MR v Plzni jsou označeni hvězdičkou *; Pavel Čermák má povolené hostování v AK Divišov, Daniel Šilhán od pátého závodu v Plzni startoval s motocyklem 500 ccm na hostování v Pardubicích; + Michal Baštecký byl přihlášen pro závod v Březolupech, avšak nedorazil kvůli poruše dodávky; # účastníci vloženého závodu 250 ccm; počínaje čtvrtým závodem se do průběžné klasifikace počítají nejlepší výsledky ze 75% uskutečněných závodů zaokrouhlených nahoru
Pardubice – 25. srpna
Už sice pověsil kombinézu na hřebík, ale přesto neodolá, aby si nevypůjčil svůj bývalý motocykl a v jeho sedle si ještě nestřihnul poslední kolečka. Naposledy jej odmávne šachovnicová vlajka, všichni přítomní tleskají, stříká šampaňské. Zdálo by se, že odchází eso po mnoha úspěšných sezónách. Jsme ale v Kostěnicích zkraje tropického července. A sledujeme Michala Krejčího, který začal závodit až bezmála třicet let poté, co usedl prvně do sedla plochodrážního motocyklu, aby ovšem jeho kariéru hobíka ukončilo vážné zranění.
Osudové setkání na zamrzlém Hlubokém
„Jako kluk jsem jako fanda chodil na plochou dráhu,“ vrací se Michal Krejčí o více než třicet let nazpět, kdy si ve Svítkově nenechal ujít téměř žádnou akci. „Když začínala mládežnická plochá dráha, zašli jsme za Karlem Mikuláškem. Na trénincích se scházelo hodně kluků, třeba Šťovajs (Jiří Šťovíček – pozn. redakce), Tomáš Rambousek nebo Jarda Petrák, kterej‘ u plochý dráhy vydržel dodnes.“
Tréninková plocha bývala na prostranství u druhého nájezdu, kde dnes vesměs parkují traktory. „Byla éra, když jsi zlobil, chodil jsi běhat tribuny nebo se skákalo zábradlí,“ vzpomíná obrýlený muž. „Začínalo se na Simsonech, jezdili jsme slalom mezi kužely a učili se držet motorku.“
Nicméně Michal Krejčí neměl absolvovat žádný plochodrážní závod. „Přišly velký lásky a ještě větší peníze,“ vysvětluje. „Na závody jsem chodil, ale dřív mi to přišlo krásnější. Dneska je to hodně o penězích.“
Léta běžela. Na zamrzlou hladinu rybníku Hluboký v autokempu v Holicích se takřka přesně po padesáti letech vrátila ledová plochá dráha. Mistrovství republiky lákalo fanoušky a návštěvu si nemohl nechat ujít ani Michal Krejčí. Když u vjezdu platil vstupné, nemohl ani tušit, jak blízko stojí svému vlastnímu závodění.
„Sešli jsme se na rybníku s Danem Maclem,“ dostává tok svého vyprávění před samotný práh začátku aktivní jezdecké kariéry. „A on mi povídá ‚pojď jezdit s náma‘. Řek‘ jsem, že jo.“
Báječná kariéra plochodrážního hobíka
Oním příchodem mezi ně mínil Dan Macl nadšence z Motoklubu Úhřetická Lhota. Ti v okamžiku, kdy kontaktovali Michala Krejčího, pořídili svému malému oválku v Kostěnicích ještě menšího bratříčka. V listopadu 2014 prvně předvedli svůj závodní areál širší veřejnosti v rámci rozlučky se sezónou, aby napřesrok pořádali první ze svých Srandamačů. V něm hráli početní prim motokrosaři, avšak již v říjnu byla premiérově vypsána kategorie Speedway.
Michal Krejčí se zde prvně objevil v akci při soustředění v dubnu 2016. „Pomoh‘ mi Aleš Dryml starší,“ nešetří vděkem. „Jsem sice levák, ale on mi řek‘, že nejsem tak levej‘, abych si nepostavil motorku. Dal mi krásnou motorku, Lukáš mi pomoh‘ sehnat motor od Hanse Andersena. Olda Řezníčků mi ho naladil a tak začala moje kariéra hobby jezdce.“
V červnovém Srandamači skončil Michal Krejčí pátý, v říjnovém čtvrtý a mezitím si ještě střihnul závod mezi mantinely. „Jezdil jsem Srandamače, pak taky v Liberci,“ souhlasí. „To jsme si užili. Věrouš Kollert to dokázal hezky připravit i pro farmáře, jak se o nás vyjadřuje (smích).“
Motoklub Úhřetická Lhota u nás rozběhl závodění plochodrážních hobíků na doposud nevídané úrovni. „Je pěkný, že se to začíná rozjíždět,“ kvituje hrdina našeho vyprávění. „Nadšenci, co si urvou od huby, protože sponzorů je málo, maj‘ šanci se předvést.“
Číslice dvě v osudově nešťastné kombinaci
Čtvrté místo v říjnovém Srandamači z roku 2016 zůstává nejlepším plochodrážním výsledkem Michala Krejčího vůbec. Loni odjel tři mítinky v Kostěnicích. Nechyběl ani na říjnové Rozlučce, jež se stala pevnou součástí termínového kalendáře. Ovšem v něm se nechtěně postaral, aby se od letoška kostěnické rozjížďky startovaly na gumičku.
„Startovací zařízení bylo postavený a pěkný,“ usmívá se Michal Krejčí. „Ale v Kostěnicích nejsou mantinely. Člověk na to spolíhá, že ho to zachrání. I když jsem taky šel o tréninku do pole přes řidítka…“
Co čert nechtěl, hrdina našeho vyprávění se koncem loňského října v Kostěnicích loučil nejen se sezónou, ale bohužel i kariérou. „Ve výjezdu mě to natáhlo, chytil jsem díru,“ povzdechne si. „Stalo se to ve druhý jízdě ve druhým kole ve druhý zatáčce. Táhlo mě to ke startovacímu zařízení. Udělal jsem chybu, přidal jsem, myslel jsem, že se motorka složí. Ale už byla postavená a táhlo mě to ven.“
Oběti nehod mnohdy vyprávějí, že se fatální okamžik odehrál nesmírně pomalu, zatímco svědkové se v té rychlosti ani nestačí leknout. „Startovací zařízení se blížilo pomalu, dlouho jsem čekal, až přijde náraz,“ není v tomto ohledu výjimkou ani Michal Krejčí. „Hákem jsem chytil patku startovacího zařízení. Letěl jsem já a motorka. A pak už jen rána.“
V ten moment by se přítomným krve nedořezal, nicméně naštěstí jednali rychle a záhy přihoukala ambulance. „Fanda Kalina a Lukáš Dryml mi zajistili pomoc,“ říká Michal Krejčí s vděkem v hlase. „A pak už to jsou v paměti jen střípky. Stříhání kombinézy v sanitce. A procedury v nemocnici.“
Podruhé na tomto světě
Stav zraněného závodníka byl vážný. „Prognóza byla neveselá, co si budeme povídat,“ odtuší o tři čtvrtě roku později. „Zlomenina pěti žeber na levý straně. Dislokovaná fraktura klíční kosti, rameno vražený do hrudníku. A největší průser je, když člověk přestane dejchat. Protržená plíce.“
Drama nastalo nazítří. „Druhej‘ den se plíce vyfoukla a přestala fungovat,“ svěřuje se Michal Krejčí, že v onen moment v něm byla opravdu jen maličká dušička. „A to už jsem se bál. Když se probudíš a na hrudníku máš drenáž jako hadice od vysavače, je to neveselý.“
Story Michala Krejčího si však zaplaťpánbůh našla cestičku ke šťastnému konci. „Po dvou dnech se plíce dokázal rozvinout,“ vypráví pardubický hobík. „Holky na jipce mě se vší aparaturou zvedli z postele. Žádný ležení a pěkně jsem v chodítku začal chodit. Opravdu jsem byl rád za dvacet kroků, co jsem udělal v pokoji.“
Propuštění se ale protahovalo. „Po třech nedělích, kdy jsem se těšil domů, zjistili plicní výpotek,“ říká Michal Krejčí. „A to bylo na plicní punkci. To byl pocit, jakoby ti rvali vnitřnosti z těla. Za týden mě pustili domů. Dva další měsíce jsem ležel na polyuretanovém polštáři. Pásky kolem sebe, abych se moh‘ přitáhnout, zvednout se a dojít se napít nebo na záchod.“
Zpátky v Kostěnicích
Michal Krejčí se vrátil do svého zaměstnání v Auto Dryml a pochopitelně jej zastihnete i při kostěnických závodech. Už nesedí na řidítky plochodrážního motocyklu, ale pomáhá organizovat běh jednotlivých rozjížděk. Natahuje také gumičku, protože startovací zařízení po jeho pádu prozatím zůstává ležet v rozebraném stavu.
„Na plochou dráhu jsem v žádným případě nezanevřel,“ nenechá si na svou celoživotní zálibu sáhnout. „Obdivuju nadšení lidí, jako je Dan Maclů, Věrouš Kollertů nebo Ríša Bergerů ve Svitavách, který se snažej‘ podporovat plochou dráhu na amatérský bázi.“
Nyní na bafuňářskou stranu barikády přešel i on. „Patřím k Úhřetický Lhotě,“ má naprosto jasno. „Proto budu pomáhat v Kostěnicích i v roli řídícího závodu. Plochá dráha je bestie, snažím se pro bezpečnost dělat maximum.“
Se závodním motocyklem se rozloučil minulý měsíc, kdy po Srandamači obkroužil závěrečné okruhy své kariéry. „To bylo poslední sednutí do sedla plochodrážní motorky,“ rázně utíná hypotézy o případném comebacku. „Maximálně jsem si to užil. Byl to návrat k plochý dráze se vším všudy, ale už nikdy nepojedu.“
Michal Krejčí děkuje:
„Klukům Drymlovým, všem třem, že mi umožnili materiální podporou návrat k plochý dráze. A taky Motoklubu Úhřetická Lhota. Umožnili mně návrat ke klukovskýmu snu. Pepovi Štěpánkovi, dělá hrozně moc v organizaci Srandamačů. Je v tom jednička, dneska úplně nejlepší. Chtěl bych plochý dráze popřát spoustu nadšených kluků, spoustu nadšených tatínků. A aby se dostala víc k lidem, aby se o ní víc vědělo.“
Foto: Karel Herman, Eva Palánová a archív Michala Krejčího