Gdaňsk – 4. července
Baltský přístav Gdaňsk zažil dvojici semifinálových závodů světového šampionátu dvěstěpadesátek za účasti čtyřiatřiceti závodníků. Bohužel ani jeden z trojlístku českých reprezentantů neskončil mezi prvními osmi. A tak se páteční finále v Toruni bude muset obejít bez české vlajky.
semifinále 1:
1. Philip Hellström-Bängs (S) 14, 2. Mateusz Bartkowiak (PL) 12+3, 3. Jacob Hook (AUS) 12+2, 4. Espen Sola (N) 11, 5. Ben Ernst (D) 11, 6. Rasmus Pedersen (DK) 9, 7. Jordan Palin (GB) 9, 8. Lukas Wegner (D) 8, 9. Filip Nizgorski (PL) 7, 10. Markus Maximus Lill (EST), 11. Sebastian Palmese (USA), 12. Pavel Nagibin (RUS), 13. Daniel Klima (CZ), 14. Ričards Ansviesulis (LAT), 15. Jeffrey Sijbesma (NL), 16. Kamil Strak (res) (PL) 0, 17. Mateusz Cierniak (PL) 0
semifinále 2:
1. Esben Hjerrild (DK) 15, 2. Karol Zupinski (PL) 12+3, 3. Keynan Rew (AUS) 12+2, 4. Noel Wahlqvist (S), 5. Liam May (AUS) 10, 6. Andreas Christensen (DK), 7. Leon Flint (10), 8. Viljam Lappi (FIN) 9, 9. Casper Henrikssin (S) 9, 10. Erik Bachhuber (D) 7, 11. Colton Hicks (USA) 5, 12. Francis Gusts (LAT) 4, 13. Milan Dobiáš (CZ), 14. Jonny Wynant (D) 1, 15. Krzysztof Lewandowski (PL) 0, 16. Szymon Szwacher (res) (PL) 0, 17. Filip Šifalda (CZ) 0
Pardubice – 4. července
Sindy Weber, německá dívka startující s českou licencí, a Michal Danko, nováček letošní sezóny ze Žarnovice, si měli původně v zítřejších semifinálových závodech evropského poháru v Pardubicích rozdělit posty náhradníků. Nicméně nakonec se oba sejdou na startu odpoledního podniku.
Lukas Fienhage je po hrozivém pádu v challenge v Bielefeldu stále mimo hru, proto Sindy Weber poveze devítku místo něho. Michal Danko zase dostane vestu se startovním číslem dvě, jež původně mělo patřit Pavlu Lagutovi.
Otrokovice a Žarnovica – 4. července
Říká se, že na někoho, kdo s bolestí v bříšku nestačil doběhnout včas, spadne i samotné sociální zařízení. On by se nad tím jen pousmál. Pokud bychom totiž chtěli v podobném duchu popsat jeho letošní smůlu, ideální přirovnání nabízí hromada toitoiek řítících se dolů z vybouraného kamiónu. Jenže Patrik Mikel se nepoddává smůle a argumentuje, že bičem se stejně práská až nakonec. Možná už tuto neděli, kdy je spolu s Larsem Skupienem favoritem českého šampionátu juniorských družstev ve slovenské Žarnovici. Jenže do podobné úlohy se stylizují rovněž i jiní.
Tipujte:
Loading ...
Opět s polským kolegou
Patrik Mikel se mezi šampióny v soutěži, kterou česká plochodrážní exekutiva poprvé vypsala v sezóně 1999, mohl zapsat již loni. Ve Slaném spolu s Robertem Chmielem už měli na lopatě Michala Škurlu se Zdeňkem Holubem. Nezbývalo mnoho, aby oba Pražany šoupli do pece. Jenže pak to jen létalo vzduchem a oba členové prvního páru Pardubic mohli tehdy hovořit o velkém štěstí, že svůj letecký den přežili se zdravou kůží.
„Uvidíme,“ použije Patrik Mikel oblíbené slůvko většiny plochodrážníků, když jim položíte před důležitým závodem otázku po jejich ambicích. „Chcu vyhrát, ale bude to nabitý závod. Stát se může cokoliv. Budu se snažit na sto procent, abychom vyhráli.“
Loni si spolu s Robertem Chmielem slibovali druhý pokus o útok na zlato, nicméně jejich spojení bylo ještě kratší než ony věčné časy našeho spojenectví se Sovětským Svazem. „Chtěl jsem zase jet s Robertem,“ vysvětluje Patrik Mikel rozpad loňské dvojice. „Ale Rybnik nám nabídl pouze Skupieně.“
Bez dvěstěpadesátek a s Kopřivnicí po devatenácti letech
Kopřivnice patřila do ligové společnosti již v pravěku československé týmové soutěže. Jenže po sezóně 1998 se Jaromír Lach rozhodl opustit krátké dráhy a torzo týmu už nemohlo na první ligu stačit. Ještě jeden rok bojovali severomoravští závodníci v nově vzniklém šampionátu juniorských družstev. Ale i tady je museli posilovat hosté z jiných klubů. A tak se název týmu změnil na Kopřivnice & spol. a v oficiálních výsledcích sezóny 1999 jej najdete pod titulem Společný juniorský celek.
V neděli se však o renesanci kopřivnického týmu postarají Jan Macek a Roman Marek. Velké ambice si pochopitelně dělat nemohou, vždyť jedou první závod. Nicméně nebylo by spravedlivé, že přijdou jen na nástup jen, aby kombinací svých příjmení nabízeli slovenskému spíkrovi slovní hříčky, bude-li mít smysl pro humor.
Ovšem favority je přece jen třeba hledat v jiných sestavách. Kompaktně působí pražská sestava Petr Chlupáč a Jan Kvěch a rozhodně by nebylo velkým překvapením, kdyby loňský titul svých předchůdců obhájila. Vyrovnaná jsou i obě domácí družstva, byť se vkrádá myšlenka, proč Ján Daniel nedal dohromady Davida Pacalaje a Jakubem Valkovičem, protože takové spojení by opticky vypadalo silnější.
„Vím dobře, co dělám,“ usmívá se žarnovický kouč svým charakteristickým způsobem. „Takhle je to dobré. Chtěl bych mít dvě vyrovnané dvojice. Jde mi o výchovu, ale i o medaile. Chalani jedou v Žarnovici. Chytnou jim saze ve výfuku a uvidíš ty mety!“
Pátý žarnovický závodník Michal Danko nastoupí po boku Josefa Nováka za další pardubický tandem. Ten může překvapit stejně jako divišovská sestava Pavel Čermák – Daniel Klíma. Konec konců jede se rozpisem klasických dvojic, které již za léta své existence vyprodukovala řadu překvapení. Po sobotním evropském poháru si žarnovický víkend juniorských párů nemohl dopřát lepší tečku. A všimněte si, že v podniku ranku české juniorky není ani jedna dvěstěpadesátka.
Startovní listina mistrovství republiky juniorských družstev v Žarnovici v neděli:
Kostěnice – 4. července
Nadcházející sobotu má spoustu našich plochodrážníků zaškrtanou závodním programem. Ovšem ti zbývající, kteří nebudou ve Wittstocku, Tayacu či Žarnovici by měli zbystřit svou pozornost při zmínce o prvním letošní závodní akci na ovále v Kostěnicích. Za umístění v prvním letošním Srandamači nebude sice pořadatel vyplácet žádné finanční prémie, ale zase účastníci zaplatí symbolické startovné. Navíc si nejúspěšnější plochodrážník v jízdě o Cenu speedwayA-Z odveze netradiční pohár s modrou přilbou. Pravda, jeho pořizovací cena není nikterak závratná, ale vedle ojedinělého zjevu jeho hodnotu zvyšuje skutečnost, že je dáván rovnou od srdce party, pro niž je plochá dráha mnohem více než jen předmět žurnalistického zájmu. A upřímně řečeno, kdybychom se měli vytasit s dražší trofejí, museli bychom přestat cpát své peníze do projektu s názvem speedwayA-Z.
Z okna vlaku
Na oválu nedaleko pardubického zhlaví kostěnického nádraží se často něco děje. Pravidelní cestující o víkendech vyhlíží z oken svých vlaků, zda na kraji pole nebudou zase ty motorky, které na silnicích nejezdí. Naposledy se jim objevily minulou sobotu.
Těsně před obědem odstartovalo soustředění, aby závodníci mohli poznat trať před sobotním Srandamačem. Ve flat tracku byli nejlepší Aleš Duben, Jakub Matějíček, Jiří Matějíček a Jaromír Kašpar. Kategorie speedway přinesla pořadí Milan Moravec, Dan Macl, Radek Červenka a Miroslav Kašpar. Nechyběl ani tradiční potěr, kde si diplomy za nejlepší umístění odvezli Elena Kňávová, Denisa Maclová a Karel Matějíček.
Nejbližší sobota
Jak již bylo řečeno, první Srandamač sezóny 2018 se bude konat tuto sobotu. Pořadatelé upozorňují na změnu začátku akce. Oproti jedenácté dopolední jako v minulosti se totiž bude začínat již v 10:00. Co však zůstává standardní u kostěnických závodů, je improvizace a to již jen proto, že se nejedná o oficiální podnik kalendáře AČR.
Proto není možné psát předem o startovní listině a to i proto, že Motoklub Úhřetická Lhota letos neměl zrovna šťastnou ruku s termíny svých Srandamačů. Kolidují totiž s jinými závody, jimž licencovaní plochodrážníci pochopitelně musí dát přednost.Škoda o to větší, že nepříliš rozvinutá česká plochodrážní hobby scéna letos přišla o tradici svitavských Veteránkempů, i podobný podnik v Liberci.
A tak vedle domácích hobíků je pouze zatím jistá účast pouze Františka Kliera. Divišovský závodník se tak těší, že i se svým tatínkem Františkem dorazí prakticky rovnou ze zítřejšího evropského poháru v Pardubicích a bude na kostěnickém ovále tábořit.
2. Cena speedwayA-Z
Pokud máte rádi prostředí motocyklových závodů, do Kostěnic se musíte zamilovat na první pohled. Přesně taková láska na první pohled trefila Karla Hermana, který za svůj plodný život stačil poznat desítky stadiónů po celé Evropě. Sotva v prodejně jisté reklamní agentury spatřil pohár s modrou přilbou, nápad pořídit ho a vypsat Cenu speedwayA-Z byl na světě.
Ostatní členové našeho týmu byli pro, takže se loni v srpnu jela poprvé extra jízda kategorie speedway o naši cenu. Nyní v redakci mezi haldami materiálů, které běh sezóny nedovolil ještě zpracovat, odpočívá další modrá přilba.
Kdo si ji v sobotu z Kostěnic odveze, je ve hvězdách. Každopádně to bude borec sedlající plochodrážní speciál, a určitě jím nebude Michal Škurla. Loňský vítěz je sice pilným sběratelem cen od speedwayA-Z, což prokázal, když si ještě ve svých šestnácti letech pro tisícovku neváhal se stopětadvacítkou dorazit až do Chabařovic. Letos však do Kostěnic nepřijede.
Dobrý doplněk k tréninku
Abychom ale nebyli egoisticky nafoukaní, nelákejme plochodrážníky na Pardubicko jen kvůli onomu poháru. Místní ovál, který vzhledem k širým polím okolo nepotřebuje mantinely, může být skvělým doplňkem běžného tréninku.
Je jen o pár metrů kratší než Staré Pavlovice v Liberci, což stírá handicap dvěstěpadesátek. A co víc, je tu skvělé prostředí lidí, kteří své postižení plochodrážním bacilem dokázali přeměnit do pořádání hobby závodů na svém vlastním stadiónku. A rádi mezi sebou přivítají i opravdické závodníky.
Praha – 4. července
Jeho letošní sezóna připomínala krásnou pohádku především na juniorské scéně. V úvodním podniku domácího šampionátu v Praze patnáct bodů. Ve druhém v Plzni jakbysmet a před posledním v Divišově pohodlný náskok před všemi svými soupeři. V semifinále světa v Liberci postup na dosah. V rozjezdu sice porážka od Slovince Nicka Škorjy, ale vzápětí skvělá zpráva o divoké kartě. Jenže pak se všechno pokazilo a v Daugavpiksu bum! Filip Hájek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by právě dnešek měl rozhodnout, zda příběh jeho letošní sezóny skončí šťastně.
„Podíval jsem se blbě,“ líčí junior pražské Markéty, cože se to v rozjížďce s číslem jedenáct daugavpilského finále přihodilo. „Motorka tam lítala a odrazila se od prken.“
Po nárazu do stroje Roberta Chmiela Filip Hájek dopadl tvrdě. „Mám zlomenou kličku,“ říká. „Dnes jdu na vyšetření. Od toho se bude všechno odvíjet.“
Není těžké uhodnout, jak silným hnacím motorem je domácí juniorský titul. „Chci jet Divišov!“ svěřuje se Filip Hájek. „Ten chci jet samozřejmě. Topas už nějakou léčbu zařizuje…“