Žarnovica – 25. července
Ani ve svých šestnácti letech nebyl jen takový nějaký plochodrážní Martin Nikdo ze slovenské Žarnovice, kde sport levých zatáček pokračoval vlastně je setrvačností, a kde zimní Autoslide pomalu zastiňoval i slavnou Zlatou přilbu SNP. Brzy se postaral, že příjmení Vaculík nebylo slavné jen kvůli otcovi Zdenovi. Pracoval tvrdě od juniorských let a etabloval se v české extralize v dobách, kdy v ní jezdila také světová špička, mezi níž se ostatně zařadil. Po Slaném startoval za Mšeno, trojkoalici Dak Moto Plzeň Divišov, Pardubice a konečně za Žarnovicu. Jenže okolnosti chtěly, aby vestu slovenského klubu oblékl pouze třikrát. Příští neděli však v Žarnovici rozhodně chybět nebude, o čemž si magazín speedwayA-Z si s Martinem Búrim, přičemž nebude na škodu si extraligové výkony slovenského esa připomenout.

---

Jaký je Váš názor:

---

„Na začátku sezóny jsme s Matěm byli dohodnutí na téměř všechny extraligy,“ říká Martin Búri, předseda SC Žarnovica. „Dopadlo to, jak dopadlo, takže po zranění pojede až nyní 5. srpna. Druhou věcí jsou problémy s finanční podporou od státu, který dal letos na plochou dráhu rovnou nulu podobně jako všem organizacím motocyklového a automobilového sportu. Jednoduše se paní ministryně asi rozhodla zlikvidovat tento druh sportu. Pokud se týká města, už jsme konečně s ním podepsali dotaci a čekáme na peníze, stejně na tom jsme s Banskobystrickým krajem, z kterého máme přidělené peníze asi v padesátiprocentní výši loňské dotace, ale ještě nepřišly.“

Přitom Speedway Club organizuje závody pravidelně měsíc co měsíc a jeho závodníci také rozhodně nesedí doma za pecí. „Další sezónu asi začneme až v polovině srpna,“ povzdechne si Martin Búri. „Protože dělat tolik závodů a kvalifikaci do SGP, na kterou si musíme půjčovat peníze, to se nedá. Takže máme polovinu sezóny a žádné peníze z dotací, což výrazně ovlivnilo sestavování naší startovky na extraligy. Nad vodou nás drží sponzoři a fanoušci, kteří platí vstupní, a něco bylo odložené vloni, ale ligové výjezdy lepíme. Trochu víc jsme čekali i od našich chlapců, kteří jsou pro nás prioritou. Snažíme se v první řadě, aby jim nechyběly peníze do nás. Takže taková je situace, ale rýsuje se zlepšení, proto chceme poslední utkání extraligy odjet výrazně posilnění. Jak to vyjde, ukáže čas…“

---

Účinkování Martina Vaculíka v české extralize rok za rokem:

sezóna:	tým a jeho umístění:	závody:	jízdy:	body:	average:
2006	Slaný – mistři	2	6	5	0,83
2007	Slaný – 3.	7	32	58	1,81
2008	Slaný – 5.	3	18	28	1,55
2009	Slaný – 3.	6	29	66	2,27
2010	Slaný – 5.	3	19	53(4)	3,00
2011	Mšeno – mistři	4	25	60(1)	2,44
2012	DaK Moto Plzeň Divišov – 3.	1	4	6(1)	1,75
2013	Slaný – 3.	2	10	27	2,70
2014	Pardubice – 2.	1	6	12(1)	2,16
2015	Pardubice – mistři	3	12	30	2,50
2017	Žarnovica – 4.	3	16	48	3,00

Poznámka: vítězství v jediné rozjížďce květnového utkání ve Mšeně, jež bylo předčasně ukončeno, není v přehledu zohledněno

---

Debut:

Dvanáctý den měsíce září roku 2006 se Milan Mach hodně zapotil. Mířil k obhajobě titulu z předchozí sezóny a druhý den jej čekalo šesté kolo soutěže v Plzni. Ve své sestavě musel postupně oželet Sebastiana Ulamka, Wieslawa Jaguse a Tomasze Chrzanowskeho kvůli jejich závazkům ve švédské, resp. ruské lize. To již věděl, že bude muset startovat také bez Jiřího Štancla, který předchozí neděli v Newcastlu v utkání svého anglického klubu proti Isle of Wight prolétl skrz mantinel, protože mu praskla řidítka. A na marodce po závěrečné juniorce v Plzni, kde prohrál svůj loňský titul s Filipem Šiterou, dle i Martin Málek.

Dnes by v takové situaci mohl slánský kouč pouze hodit ručník do ringu. Tehdejší pravidla mu však umožnila postavit nabitou sestavu, kterou tradičně opřel o dva Poláky, Slawomira Drabika a Pawla Stazska. Post juniora obsadil Martin Gavenda, před přestupem do Prahy tehdy ještě kmenový závodník Březolup, jenž hostoval ve Slaném. Základní sestavu doplnil Miroslav Fencl, jenž možná ani sám ještě netušil, že už během zimy pověsí kombinézu na hřebík.

Martin Vaculík ve středu 13. září 2006 přímo v borských boxech komentuje svůj extraligový debut v šesté jízdě:

„Mám celkem dobré dojmy. Škoda, že mám jen jeden bod. Start byl špatný, zvedlo se mi to. A pak to bylo těžké na předjíždění.“

S náhradnickou dvacítkou jel Martin Vaculík. Bylo mu šestnáct a tehdejší reglementy nepovažovaly držitele slovenských licencí za cizince, což se mělo změnit právě díky výkonům Martina Vaculíka. Rovnováha mezi Čechy a Slováka v extralize posléze přišla zase až loni v souvislosti s účinkováním SC Žarnovica. Nicméně dnešní vítěz dvou závodů Speedway Grand Prix měl před dvanácti lety všechny své úspěchy teprve před sebou. Bylo mu šestnáct a křtu extraligovým ohněm se dočkal v rozjížďce s číslem šest.

Nahradil v ní Martina Gavendu, aby v první zatáčce připravil o bod Josefa France. Do konce podniku stačil Martin Vaculík dodat ještě tři další body. Slaný zvítězil a přiblížil se k titulu, který vskutku potvrdil hned další týden v Praze a to nezávisle na výsledku posledního závodu před svým domácím publikem.

 

Nečekaný výsledek:

Jistě není bez zajímavosti, že ve stejném závodě zaznamenal svůj extraligový debut rovněž Matěj Kůs. Kouč Radomír Semela předvídal nějakou kličku od Tomasze Gapinskeho, proto nechal prozíravě svého juniora dojet na Bory i se dvěma motocykly v dodávce, což se mu vyplatilo, když se Polák na český tým vskutku vykašlal. Martina Vaculíka a Matěje Kůse pochopitelně spojuje celá řada závodů, v nichž nastoupili proti sobě, čehož může být výmluvným důkazem jejich duel ve finále loňské Zlaté přilby SNP. Tady Slovák vrátil Pražanovi i s úroky jeho sedm let starou porážku.

Držme se však tématu působení Martina Vaculíka v české extralize. Ve Slaném zůstal čtyři další sezóny, než jej zlákala lepší nabídka Mšena. S ním vyhrál titul a třetí přidal s Pardubicemi před třemi léty. To však již jeho závodnické priority ležely jinde, přesto se však zajímal o starty v naší vyšší soutěži. Od svého debutu roku 2006 se bez jeho účasti obešel pouze extraligový ročník 2016, kdy jej Lubomír Vozár do své sestavy nepovolal. A protože současná pravidla povolují účast jediného cizince a české kluby se odklonily od angažmá zahraničních es, nebýt vstupu SC Žarnovica na scénu, působení Martina Vaculíka v české extralize by se možná už jednou provždy uzavřelo.

Doposud Martin Vaculík odjezdil v barvách pěti týmů dohromady pětatřicet závodů české extraligy plus jeden navíc, který byl záhy zrušen kvůli dráze, jejíž stav jury seznala jako neregulérní. Mnoho z nich bylo výtečných, na jiné by slovenský závodník nejraději rovnou zapomenul. Vůbec bez porážky skončil dvakrát, poprvé až roku 2015 v Praze, podruhé loni v Žarnovici. Nicméně jeden z nejskvělejších extraligových mítinků odjel v srpnu 2011 v Pardubicích.

Protože po sezóně 2010 zabalila svůj extraligový krám Plzeň, zbyla v soutěži jen čtyři družstva. Proto se modifikovalo play-off a semifinále zůstalo jen pro druhého a třetího. Suverénem bylo Mšeno, jež šlo od vítězství k vítězství.

Martin Vaculík se ve středu 10. srpna 2011 těší vítězství svého Mšena nad Pardubicemi:

„Mám z toho radost. Rád bych poděkoval svému týmu a také Danu Landovi. Je to můj mentální kouč. Stará se o mou hlavu, je to borec. Jeho pobyt v depu mně pomáhal, díky i otcovi a mechanikům. Bojoval jsem za klub, vyhráli jsme, patříme do finále, silnější klub není. Byly dobré jízdy, líbily se mi. A když se vyhraje, je to super.“

Jenže Pardubice doma nechtěly prohrát a svůj kádr na duel se Mšenem doplnily o Angličana Bena Barkera a zkušeného Švéda Magnuse Zetterströma. František Liebezeit kontroval nominací Grega Hancocka a Martina Vaculíka. Jenže nasazení slovenského závodníka se nelíbilo klubovému výboru a vedlo k roztržce kouče se samotným šéfem Rudolfem Greplem.

V žilách Františka Liebezeita vždy kolovala horká krev. Prásknul do stolu, takže závod nakonec sledoval z divácké tribuny, když si dokonce kupoval lístek. Petr Vandírek, který narychlo převzal tým, však důvody svého předchůdce pochopil dokonale a jeho záměr zužitkoval beze zbytku. Pracoval se svými cizinci, Američan naplno proměnil žolíka a na ovále byl sedmkrát i Slovák, v jehož boxu nechyběl zpěvák Daniel Landa coby mentální kouč.

Greg Hancock a Martin Vaculík dali dohromady osmatřicet (!) ze čtyřiceti sedmi mšenských bodů celkem. A když byl Magnus Zetteström diskvalifikován z poslední jízdy, protože mu mechanik zfušoval výměnu karburátoru, Mšeno o jeden bod předčilo Pardubice. Inu, i takové věci pamatuje česká extraliga!

 

Jako žolík buď vůbec nic anebo nejčastěji úplně všechno:

Během dvanácti let působení Martina Vaculíka se logicky vyvíjela také česká extraliga. V prvních letech jeho účasti těžila ještě z progresivních prvků působení Michala Stárka a jeho MPM Trading. Roku 2010 se vrátila k dvojutkání, aby s nimi prožila vůbec nejlepší období své historie a to nejen při stylu závodů jednoho družstva proti druhému. Po renesanci čtyřčlenných týmů v sezóně 2015 vlastně až letošek začal omývat ředidlem fádní šeď, do jejíž plechovky se vyšší česká soutěž ponořila takřka až po uši, a to především díky vyrovnanosti trojice Pardubice – Praha – Slaný.

Starty Martina Vaculíka ji však mohou povznést ještě výše, protože s ním v sestavě bude Speedway Club Žarnovica nepochybně usilovat o umístění na pódiu. Odložme však stranou spekulace, co bude, co nebude a co by mohlo, potažmo nemohlo být a povězme si ještě o jedné statistické zajímavosti, jež je s postavou nejlepšího slovenského plochodrážníka všech dob spojená.

Prvky strategického taktizování lze v naší lize vystopovat už v jejím pravěku. Nicméně žolík od dvojnásobné body, který se po vzoru britské ligy objevil už v prvním ročníku světového poháru družstev, se v české extralize objevil až v sezóně 2008. Jako první jej použil Milan Mach v rozjížďce s číslem devět úvodního extraligového závodu na pražské Markétě. Neobešlo se to bez handrkování, zda slánský kouč porušil nebo neporušil řády, když změnu nezavolal na věž, ale tehdy řády ukládaly manažerům jedinou povinnost, a sice aby o užití taktické rezervy joker věděli ostatní závodníci, když vjíždějí na ovál. V tomto směru bylo svědomí Milana Macha stejně čisté jako panenství panny Orleánské.

Martin Vaculík v úterý 15. dubna 2008 na pražské Markétě na téma svého nepovedeného debutu v roli jokera:

„Laboroval jsem s motorkou. Nevím, co říct. Dneska jsem posral, co se dalo…“

A tak se jako vůbec první závodník v české extralize pro dvojnásobné body vydal Martin Vaculík. Už byl úřadující mistr republiky jednotlivců, v sedmnácti letech nejmladší plochodrážník vůbec, jemuž se takový kousek povedl. Ale zatímco Richard Wolff sebral v první zatáčce vedení mšenskému Tomáši Topinkovi, Slovák po špatném startu trčel beznadějně poslední za Zdeňkem Simotou.

Od té doby manažeři české extraligy povýšili Martina Vaculíka na žolíka ještě třikrát. A on je na rozdíl od Milana Macha, jemuž před deseti lety přivezl nulu, rozhodně nezklamal, protože pokaždé se vracel do boxů se šesti body. Nicméně ne vždy byla taková darda k užitku celého klubu. V září 2010 Slaný v Pardubicích stejně prohrál 52:41. Stejná historie se opakovala o tři roky později, když středočeský klub ve Svítkově vypadl v semifinále play-off,jelikož domácí vyhráli 50:43. Ale pravda šest bodů, jež Martin Vaculík získal jedním šmahem, loni v červnu na druhou stranu ve Slaném pomohlo Žarnovici na nejnižší stupínek pódia.

Bylo to naposledy, co slovenský tým získal pódiové umístění v extralize. A tak se můžeme naposledy obrátit do historie, abychom konstatovali, že jak AMK Žarnovica, tak SC Žarnovica za tři roky svých startů mezi elitou doposud odjely dvacet závodů. Oby kluby spojují rovněž třetí příčky coby nejlepší výsledky. Automotoklub byl v pětaosmdesátém třetí v Žarnovici a v Praze, Speedway Club loni v Pardubicích, v Žarnovici a již zmiňovaném Slaném.

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer