Liberec – 16. června
Tropické vedro provázelo světové juniorské semifinále v libereckých Starých Pavlovicích, kde se navzdory úsilí kropičky zvedala oblaka prachu, který na oděvech návštěvníků ještě na cestě domů připomínal báječnou podívanou, které byly svědky. K triumfu mířil Maksym Drabik. Byť si na něho na úvod neváhal vyšlápnout David Pacalaj s motorem speciálně připraveným na krátké dráhy. Úřadující mistr světa však na začátku třetího okruhu poslal slovenského debutanta v šampionátu za svá záda. Pak šel od vítězství k vítězství, avšak v rozjížďce s číslem čtrnáct dle svých slov ztratil koncentraci a vletěl do pásky. Do cíle posléze přijel první Patrick Hansen, jenž prve ztratil jediný bod s Emilem Millbergem. Dán se nakonec stal vítězem celého podniku, zatímco Maksym Drabik musel jet rozjezd s Danielem Kaczmarkem rozjezd o druhé místo, jenž se však změnil spíše ve veselou taškařici. Z českých reprezentantů začal lépe Patrik Mikel. Cestou do Liberce se mu sice rozsypala převodovka u dodávky, ale z rozjížďky s číslem jedna vezl nejen žlutou kartu, ale především tři body. Nakonec však skončil osmý před Davidem Pacalajem. Pavel Čermák naskočil do závodu místo nepřítomného Mike Jacopettiho a byl šestnáctý, když se za ním umístil František Klier, který z pozice náhradníka vyjel na ovál jednou. A tak v závěru odpoledne ochozy fandily Filipu Hájkovi. Vedoucí muž české juniorky měl po dvou startech na kontě pět bodů. Pak dodal dvojici třetích míst, aby nakonec po dvou opakováních vyrazil svému postupovému štěstí naproti triumfem v devatenácté jízdě. A rázem byl v rozjezdu o postup. Po jeho startu ukázal výfuk nejen Zachu Wajtknechtovi, ale i Nicku Škorjovi. Jenomže Slovinec začal brzy tahat za delší konec provazu, takže mu Pražan musel nakonec gratulovat k poslednímu postupovému místečku ve finálové sérii.

Růžové české vyhlídky blednou

Vymetená obloha slibovala nádherný den a dodávky se jmény skvělých juniorů zase špičkovou podívanou. Ochozy se plnily jen pomalu a tak jen málokdo z diváků věděl, že dnes netrénovali pouze dva závodníci. Maksym Drabik a Mike Jacopetti.

Němec startující s rakouskou licencí nedorazil vůbec, protože ho sklátila chřipka. To byla skvělá zpráva pro Pavla Čermáka. Měl být jen prvním náhradníkem, ale nyní věděl, že se svou sedmnáctkou na vestě pojede celý závod. Protože Mike Jacopetti měl mít jedničku, postavil se na startovní rošt již v rozjížďce s číslem jedna, jež však nezačala zrovna šťastně.

Páska se totiž na pravé straně nezvedla. Po její výměně ale pár zkoušek prokázalo, že je startovací zařízení v pořádku a šlo se na věc. Patrik Mikel vystřelil jako z praku, aby vedl až k šachovnicové vlajce, ale od sudího Piotra Lise dostal žlutou kartu za ulitý start. Sandro Wassermann vystřídal Michaela Härtela, který při termínové kolizi upřednostnil světový šampionát na dlouhé dráze, zatímco Gaetan Stella vystřídal třetího Pavla Čermáka již v úvodním oblouku.

Pořadatelé se báli deště, proto dráha poměrně prášila a tak se příležitost pro oranžovou kropící liazku naskytla již před druhou jízdou. V ní David Pacalaj profitující z motoru na kraťoučké britské ovály, který mu půjčil strýček Martin Vaculík, odvedl Maksyma Drabika.

David Pacalaj vysvětluje prohru s Maksymem Drabikem:

„Ještě nemáme vyladěnou motorku…“

Úřadující světový šampión vnějškem první zatáčky objel slovenského závodníka, jenž se však do vedení vrátil spodní stranou druhého oblouku. Jako vedoucí závodník projel do druhého i třetího kola, v jehož první zatáčce se Maksym Drabik dostal zprava před něho již natrvalo.

Rozjížďka s číslem tři se musela opakovat vinou pádu Argentince Lucase Alejandra Torresiho, který se přetočil ve druhé zatáčce a při svém pádu vzal i Niklase Säyriö. Repete stylem start – cíl opanoval Patrick Hansen. Seznam vítězů vzápětí rozšířil Daniel Kaczmarek, nicméně nešlo o snadné vítězství, protože po vylétnutí pásky ovládl čelo Nick Škorja.

Polák na něho udeřil vnější stranou první zatáčky, nicméně marně. Jenže Slovinec zůstal kvůli prasklému řetězu stát na konci druhého kola. Jeho odstoupení přišlo vhod i Filipu Hájkovi, který tím pádem otevřel své skóre dvěma body. Pražan v  kombinéze, v níž Tomáš Topinka roku 2003 vyhrál britskou ligu, začal po přestávce atakovat postup do finále.

Do rozjížďky s číslem pět odstartoval podle svých nejlepších tradic. A od té chvíle nemohl David Pacalaj najít cestu dopředu a Filip Hájek disponoval pěti body. Ovšem Patrik Mikel byl na tom o poznání hůře, protože v šesté jízdě trčel celá čtyři kola na poslední příčce.

„Posral jsem start,“ měl pardubický závodník zcela jasno o příčině, proč úvodní trojku vystřídala kulaťoučká nula. V desáté jízdě v prvním nájezdu čtvrtého kola vnějškem připravil o poslední bod Lucase Alejandra Torressiho, nicméně čtveřice postupových míst se mu přece jen vzdalovala. A bohužel Filipu Hájkovi také.

Na protilehlé rovince rozjížďky s číslem dvanáct se do vedení prosadil Zach Wajtknecht. Filip Hájek ve druhém okruhu přišel o druhou příčku ve prospěch Mattii Lenadruzziho. Sice se snažil ze všech sil o revanš, nicméně v cíli za Italem o pár centimetrů zaostal. A jeho šest bodů ve třech pětinách podniku přece jen vypadalo o poznání méně impozantně než pět o sérii dříve.

I mistr světa se do pásky chytne

Po první sérii byli na čele dnešního závodu samozřejmě čtyři závodníci. Po dvou zbyli tři. Daniel Kaczmarek v šesté jízdě rázně vyřešil duel s Emilem Millbergem ve svůj prospěch už v první zatáčce. Hned nato Patrick Hansen odstartoval na Nicka Škorju, aby Maksym Drabik opanoval rozjížďku s číslem osm ve stylu start – cíl. Po dvanácti jízdách ovšem na hrotu aktuální klasifikace osaměl Maksym Drabik.

Vítěznou šňůru Patricka Hansena v rozjížďce s číslem devět přestřihnul Emil Millberg. Nadějný Švéd měl lepší start než favorizovaný Dán, který se prosadil vnějškem první zatáčky. Nicméně z výjezdu byl Emil Millberg přece jen rychlejší a až do cíle úspěšně odvracel veškeré útoky ze strany Patricka Hansena.

Daniel Kaczmarek si vidinu hattricku pokazil sám svým špatným startem v jedenácté jízdě. Dlouho trčel poslední a sledoval, kterak Niklas Säyriö bojuje se Sandro Wassermannem o druhou pozici. Sotva se Fin dostal dopředu, klesl zase zpátky, dokud jej ve třetím okruhu neposlala mimo hru mechanická závada.

V závěru se Daniel Kaczmarek přece jen dostal na dva body na vrub Sandro Wassermanna, zatímco Maksym Drabik vpředu nerušeně upaloval. Nicméně i na něho mělo dojít, když se ve čtrnácté jízdě předčasně dotknul pásky. Jeho diskvalifikace stála za debutem náhradníka Františka Kliera v podniku ranku světového šampionátu, ale především vystřelila do čela Patricka Hansena.

Maksym Drabik na téma své diskvalifikace ze čtrnácté jízdy:

„Nedostatek koncentrace, dotknul jsem se pásky. Přijel jsem do depa, zrelaxoval se a věděl, že postup musím mít, protože jsem si prošel body všech závodníků.“

Patrick Hansen v nájezdu do druhé zatáčky podjel svého českého jmenovce Mikela, který měl k dispozici šest bod. O jeden navíc nasbíral Filip Hájek, jenž v této jízdě skončil třetí. On však na rozdíl od svého pardubického reprezentačního kolegy pořád ještě balancoval nad hranou vyřezaného závodníka.

Za vedoucím jedenáctibodovým Dánem dlel desetibodový Daniel Kaczmarek, jenž po chybě ve druhé zatáčce třinácté jízdy otevřel cestu k vítězství pro Mattiu Lenarduzziho. Devítku u svého skóre měl nejen Maksym Drabik, ale i Zach Wajtknecht, který vyhrál opakovanou patnáctou jízdu. Nick Škorja v úvodním oblouku rozjížďky s číslem šestnáct podjel Emila Millberga, který ve třetím kole zastavil.

Slovinec se tím pádem opíral o osm bodů, zatímco se sedmi kalkuloval nejen Filip Hájek, nýbrž rovněž David Pacalaj. Ten měl smůlu ve zmiňované patnácté jízdě. Když se její první zatáčkou řítil dopředu, škrtnul i o zadní kolo Zacha Wajtknechta a spadl. Nebyl diskvalifikovaný, ale musel jít na rezervní motocykl, v jehož sedle při repete projížděl pod šachovnicovou vlajkou v rukou Romana Dolečka až jako třetí.

Devatenáctá jízda obnovuje postupovou naději

V sedmnácté jízdě neměl Maksym Drabik konkurenta a již po startu odvedl Nicka Škorju, ale průběh závodu poněkud zkomplikoval Pavel Čermák. „Před závodem mi Vašek Hromas říkal, že je tam kolej jako kráva,“ povzdechl si nad svou piruetou v předposledním výjezdu. „Natáhla mě a nepostřeh‘ jsem to tak rychle, abych s tím něco udělal.“

Pořadatelé museli vyměnit rozbitý mantinel, aby hned vzápětí ve druhém oblouku osmnácté jízdy Mattia Lenarduzzi objel Patrika Mikela. Jak již víme, jeho naděje na postup se již pohybovala za hranicí reality. Sotva odstartovala čtveřice účastníků rozjížďky s číslem devatenáct, zdálo se, že stejný osud nemine i Filipa Hájka.

Dopředu se totiž dostal Sandro Wassernann, jehož v úvodní zatáčce v roli leadera vystřídal Emil Millberg. Filip Hájek byl třetí, ale Lucas Alejandro Torressi ve druhém oblouku rozpohyboval okolnosti do nevídaného sledu. Zavadil o zadní kolo Pražana, jehož při svém pádu vzal s sebou.

Argentinec zůstal pochopitelně diskvalifikován. Filip Hájek v opakované jízdě popadl šanci pevně za pačesy. Odstartoval za Sandro Wassermannem, jenže než se v úvodní zatáčce nadál, měl před sebou Emila Millberga. Švéd záhy udeřil na vedoucího Němce. Ve druhém oblouku se vskutku dostal do čela, nicméně Sandro Wassermann kontroval spodní stranou, kam ve výjezdu svůj motocykl zlomil.

Emil Millberg se nevzdával, ale již v prvém oblouku druhého kola blikající červená světla avizovala jeho pád a pochopitelně diskvalifikaci. Po druhém restartu rozjížďky s číslem devatenáct ve Filipovi Hájkovi bouchly saze v pravý čas. Objel Sandro Wassermanna velkoryse střiženým obloukem první zatáčky, aby se posléze nenechal rozhodit z konceptu vytrvale dotírajícím Němcem.

Po svém triumfu měl deset bodů stejně jako Nick Škorja a Zach Wajtknecht, který prve v sedmnácté jízdě pouze přihlížel marné snaze Slovince dostihnout Maksyma Drabika. Na desetibodovou hranici se mohl dostat i David Pacalaj. Děda Zdeno Vaculík z levé strany, jeho mladší bráška z pravé, tlačili Slováka do vrat depa vstříc obtížné misi obrat o tři body žhavé favority.

Zázraky se občas dějí, ale ve dvacáté jízdě dnešního závodu k žádnému nedošlo navzdory slušnému startu Davida Pacalaje. Ještě v úvodním nájezdu jej minul Patrick Hansen, který ve druhé zatáčce předčil i do té doby vedoucího Daniela Kaczmarka. Poslal jej do rozjezdu o druhé místo s Maksymem Drabikem. A sám sebe postavil na nejvyšší stupínek pódia.

Rozjezd o postup ústy Filipa Hájka:

„Dobrej‘ start, ale v prvním výjezdu jsem nebyl tak rychlej‘. Nacpal se mi tam Škorja a byl rychlejší.

Ještě dříve však bylo nutno další dodatkovou jízdou vyřešit majitele poslední postupové příčky. Filip Hájek se blýsknul povedeným startovním manévrem. Objel Nicka Škorju a ujal se vedení, jenže Slovinec byl na protilehlé rovince rychlejší a dojel si pro finále. Filip Hájek se nevzdal, bojoval, přičemž nedal ani náznak šance Zachu Wajtknechtovi, nicméně mu zůstal nevděčný post prvního vyřazeného.

A tím bylo drama dnešního podniku v Liberci u konce. V rozjezdu o druhé místo totiž Maksym Drabik po svém raketovém startu rychle zpomalil. Stejně si počínal i Daniel Kaczmarek. Oba Poláci si posléze své pomalé tempo prokládali jízdou po zadním. Dávali si přednost a v nájezdu do cíle chtěl Daniel Kaczmarek svému kolegovi vytrhnout vypínač zapalování. A že byl první právě on, musel určit sudí, jelikož metu protnuli prakticky současně.

Hlasy z depa

„Cítím se dobře,“ vyprávěl Patrick Hansen na tiskové konferenci. „Dráha byla docela speciální, krátká, taky se hodně prášilo, ale našel jsem dobrý set up. Jsem spokojený a ve finále udělám to nejlepší, co budu moci. Zatím nemohu víc předvídat, nevím, kdo postoupil z Rawicze a Vetlandy.“

„Před sezónou jsem trénoval na minidráze,“ reagoval Daniel Kaczmarek na otázku, zda již někdy startoval na malé dráze podobné Liberci. „S takovými malými drahami se potkávám, závodí se i na menších. Je to dobré pro fanoušky. Ve finále uvidíme, dnes jsem pár bodů ztratil.“

„Už byla velká euforie z postupu a na konci dráhy se vytvořily koleje,“ zdůvodňoval Maksym Drabik, proč se rozjezd proměnil spíše na exhibiční show pro diváky. „Dráha už byla nebezpečná. Ale jinak má skvělou geometrii, líbila se mi, dalo se tu předjíždět. Když jsem najel do pásky, vrátil jsem se do depa. Relaxoval jsem a uvědomil si, že postup už mám. Sledoval jsem body, věděl jsem, jak na tom, kdo je. A jestli obhájím titul mistra světa, uvidíme v posledním finále v Pardubicích.“

„Náročný tyhle závody,“ nechal se slyšet Filip Hájek. „Začal jsem dobře, pak mi dvě jízdy nevyšly a to byla asi největší škoda. Poslední sérii jsem se vrátil do hry, ale nemusel bych, kdybych místo jedniček udělal dvojky. Škoda, že se mi tam v rozjezdu nacpal Škorja. Co se dá dělat… Uvidíme, jak to dopadne…“

„Je to škoda,“ litoval Patrik Mikel, že se jeho skóre po úvodním triumfu plnilo o poznání hůře. „Tu druhou jízdu jsem posral start. Je to hrozně daleko a potom to zvenku nebylo o moc lepší. Stydět se nemusím, ale nejel jsem ideální stopu. Všem to zato jelo po lajně, kudy mě pak předjel ten Ital. Příští rok mám ještě šanci, v Evropě jedu za týden v Plzni. Musím se ale z toho poučit a jí dál. Dodal jsem si sebevědomí, co mně chybělo po tom začátku sezóny, kdy byl ze všech stran tlak. Teď jsme to s tátou ustálili. Beru za úspěch, že jsem nějakou trojku nebo dvojku udělal. Sezóna byla zatím smolná, doufám, že tadytím závodem jsem na to přišel a dokázal si, že na ty kluky mám, i když jsem se nedostal do finále.“

„Měl jsem anglickej‘ motor, co mi půjčil Maťo, ale dráha se pořád měnila, bylo to takové zvláštní,“ svěřoval se David Pacalaj. „Bojoval jsem, snažil jsem se, škoda toho pádu, že jsem ztratil. Šel jsem na druhou motorku a to bylo blbě. Na Drabika jsme to neměli ještě vyladěné, proto mě předjel. Příště…“

„Byly to velký zkušenosti,“ kvitoval Pavel Čermák. „Jel jsem mistrovství světa poprvý, jel jsem celej‘ rozpis. Pocitově je to dobrý a výsledek? Musím víc jezdit, aby to bylo ještě lepší. A hlavně mezi těmahla klukama je to sbírání zkušeností.“

„Užil jsem si to,“ říkal František Klier. „Jsem rád, že jsem se sem dostal. Byla to dobrá zkušenost, uvidíme, jak to bude vypadat na Evropě v Plzni…“

Poznámka: žlutá karta Patrik Mikel v rozjížďce s číslem jedna

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer