Nagyhalasz – 30. června
Lotyšský tandem Andrzej Lebeděvs a Kjastas Puodžuks splnil úlohu favoritů a se ztrátou jediného bodu vyhrál semifinále evropského šampionátu dvojic v Nagyhalasz. Druhé a zároveň poslední postupové místo do zářijového finále v dánském Brovstu pro sebe uchvátili Ronny Weis s Valentinem Grobauerem. Vyřadili Ukrajince a Maďary, kteří si přece jen mohli dělat větší postupové ambice. V závodě šesti a půl dvojic, protože Finové startovali bez druhého borce, se skvělými třinácti body blýsknul Slovák David Pacalaj.
Daugavpils – 29. června
Maksym Drabik se stal vítězem prvního finále juniorského mistrovství světa v Daugavpilsu. Na své cestě na nejvyšší stupínek vítězů ztratil jediný bod v rozjížďce s číslem deset, kdy jej porazil Robert Lambert. Angličan dojel ve finálové jízdě za ním a třetím borcem na pódiu byl Bartosz Smektala. Debut v seriálu bohužel nebyl příliš šťastný pro Filipa Hájka.
Pražský junior, který obdržel divokou kartu, skončil závod v rozjížďce s číslem patnáct. V posledním kole Robert Chmiel předjížděl druhého Daniela Bewleyho, jenže upadl. Filip Hájek byl za nimi a neměl prostor, aby se vyhnul Polákově motocyklu. Při pádu se převrátil a tvrdě narazil za zem. Sanitka jej odvezla do místní nemocnice, která bohužel potvrdila zlomenou kličku.
Místo cesty na vilniuské letiště na ranní spoj do Frankfurtu a další do Lyonu, aby posílil juniorský nároďák v Maconu, míří spolu se svým otcem Lubošem a mechanikem Ondřejem Smetanou do Prahy, kde jej čeká další lékařská péče.
Liberec – 29. června
Oslavy sto dvaceti let od vzniku stadiónu v libereckých Starých Pavlovicích budou pokračovat první srpnový víkend, kdy zde bude korunován mistr republiky dvojic. Oproti původním záměrům na startu nestane dvojice pořadatelského klubu, protože dohoda se závodníky nebyla finalizována. Tím pádem zůstává pouze sedm dvojic a odpadá kvalifikace. Závod se uskuteční jako vzpomínka na technického mága Sašu Kopeckého. Bývalé osobnosti plochodrážního sportu připomene také oslava šedesáti Ladislava Balouse, který hájil barvy klubu v sedmdesátých letech. A na závěr se pojede Memoriál Emila Sovy.
Budínek – 28. června
Poté, co Filip Hájek v pátek dokončí první finále juniorského mistrovství světa v lotyšském Daugavpilsu, bude v doprovodu svého otce Luboše a Ondřeje Smetany pospíchat do Vilniusu, aby se s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem v oblacích přenesl do Lyonu. V sobotu večer totiž musí posílit český juniorský národní tým, který se ve francouzském Maconu pokusí o postup do finále evropského šampionátu. Nebude to jednoduchý úkol, protože první zářijový den se ve finálovém závodě objeví pouze vítěz.
Tipujte:
Loading ...
„Problém je trošku logistika,“ říká Milan Špinka, český reprezentační kouč. „Filip Hájek totiž dostal divokou kartu na mistrovství světa juniorů a po pátku v Daugavpilsu poletí do Francie. My do Francie odjíždíme v pátek ráno.“
Filip Hájek doplní český tým, který dorazí po ose ve složení Patrik Mikel, Jan Kvěch, Pavel Čermák a Josef Novák, aby se postavil Francouzům, Němcům a Švédům. „To víš, že juniorskej‘ tým bude bojovat o postup do finále v Daugavpilsu.“
Do něho byli přímo bez kvalifikace nasazeni domácí Lotyši a Dánové, coby úřadující evropští mistři. Tím pádem prostor pro zaplnění startovní listiny už dává pouze semifinálové vítězství. Vedle Maconu se ve stejný den pojede rovněž v Gniezně, kde domácí změří své síly s Rusy, Němci a Finy.
Po zranění Gleba Čugunova se zdá být v otázce finalisty rozhodnuto. Prohlášení polského manažera Rafala Dobruckeho, jenž svého času startoval za Prahu i v naší extralize, že by jakýkoliv jiný výsledek než zlatá medaile byl pro reprezentanty bílé orlice zklamáním, totiž rozhodně nejsou velkohubá.
Mistrovství Evropy juniorských družstev – oficiálně nahlášené sestavy:
semifinále 1 – Gniezno (PL):
Finsko
1 Henri Ahlbom, 2 Niklas Säyriö, 4 Timo Salonen, 4 Toni Hyyrylainen
Pardubice – 27. června
Meteorologové předpovídali, že dešťové období začne v Pardubicích někdy okolo devatenácté hodiny. Dle původního časového harmonogramu měl být v té době pátý závod letošní extraligy zhruba někde ve třech svých čtvrtinách. Pořadatelé jej už v květnu kvůli vodě z nebes museli překládat, a proto nechtěli podobnou zkušenost zažít znovu. Proto vynechali nástup a úderem šesté hodiny večerní se šlo rovnou zostra na věc. Pražany dostal do čela Matěj Kůs. Vzápětí se prosadil Eduard Krčmář a poté Jan Kvěch. Než první série skončila, poslal však Václav Milík, který dnes startoval na čísle jedna, do vedení Pardubice. Slánští závodníci začali mít po slibném začátku problémy s nastavením motocyklů, navíc ke všemu Petr Chlupáč ve dvanácté jízdě zadřel motor. Tomáš Topinka hrál vabank na předčasný konec závodu. Během šesti jízd čtyřikrát udeřil náhradníkem. Josef Franc dvakrát vyhrál, v osmé jízdě uštědřil porážku i Václavu Milíkovi, ale ztratil bod nejprve s Patrykem Dudkem a pak i s Hynkem Štichauerem, jemuž se investice do motoru dnes večer evidentně vyplatila. Po třech sériích byli Pražané o dva body za Pardubicemi. Jenže ohlašovaný déšť řádil někde mimo Svítkov a pražský kouč stál před vyprázdněnou strategickou prachárnou. Nicméně Ondřej Smetana a Michal Škurla, byť dvě série stáli, své družstvo podrželi dvojicí druhých míst. Mezitím se vrátil do hry také Milan Mach, když mu v rozjížďce s číslem šestnáct žolík Jakub Jamrog dovezl šest bodů. Vzápětí však Václav Milík triumfoval před Eduardem Krčmářem a domácí před závěrečnou sérií vedli o šest bodů před Prahou a Slaným. Svěřenci Lubomíra Vozára k radosti hlavní tribuny hodlali ukončit svůj půst v otázce vítězství. Sedmnáctou jízdu vyhrál Patryk Dudek, a když se Václav Milík hned na to zhurta v nájezdu do cíle vypořádal s Jakubem Jamrogem, čtyři tabulkové body na východočeském kontě se staly realitou. Duel o druhé místo rozlouskl Jan Kvěch, když v devatenácté jízdě porazil Hynka Štichauera, přičemž Petr Chlupáč vyšel naprázdno. Slaný byl pozadu o tři body a zůstávala mu teoretická šance na rozjezd. Proti tomu se však postavil Ondřej Smetana, když protnul metu jako první před Zdeňkem Simotou. Pak už jen následovaly stupně vítězů, aby se pár minut před osmou přece jen rozpršelo.
Sázka na slejvák nevyšla
Byl to opravdový frčák! Osmnáctá hodina byla přesně jednu minutu minulostí, když se z depa spustili účastníci rozjížďky s číslem jedna. Nebylo se ostatně čemu divit. Podle meteorologů totiž měla velká ručička oběhnout ciferník jen devětapadesátkrát, než se nebeská stavidla měla otevřít mohutným náporem dešťové vody.
Tomáš Topinka si dobře spočítal, že za tu dobu se stihne maximálně dvanáct rozjížděk. První série dokonale zapadl do jeho plánů. Matěj Kůs v první jízdě skvěle odstartoval, zatímco Jakub Jamrog v úvodním oblouku stihnul předčit jenom Hynka Štichauera. Ovšem pardubický vousáč byl na dnešek skvěle připraven.
Ve druhém okruhu slánského Poláka překonal spodní stranou druhé zatáčky a dovezl do domácí části boxů dva body. Pardubické publikum jásalo rovněž na počátku druhé jízdy. Skvělý start totiž vynesl do vedení Patryka Dudka. Ovšem již v první zatáčce měl vrch Eduard Krčmář, který na první příčku doslova přeletěl po vnější straně.
Rychlý venek zužitkoval v juniorské jízda rovněž Jan Kvěch. Zatímco nejlepší start předvedl Patrik Mikel, on se bleskově povznesl ze čtvrté pozice rovnou do čela. V ten moment měla Markéta na čele bod náskok před Pardubicemi. Petr Chlupáč beznadějně trčel vzadu. David Pacalaj tím pádem inkasoval první bod pro Žarnovicu a Slaný stál o dva body na domácími.
Čtvrtá jízdě ovšem tyto pořádky obrátila doslova vzhůru nohama. Václav Milík nejel dnes coby náhradník, ale nastoupil s jedničkou. Teď triumfoval stylem start – cíl a rychle zmizel konkurentům, jež nechal bojovat o druhé místo. Zleva první zatáčky se pro něho natáhnul Michal Škurla, jenže Zdeněk Simota jel rychlou vnější stopu a ve výjezdu se dostal před Pražana.
Jihočeský Plzeňan ve slánské vestě s přehledem triumfoval v páté jízdě, do jejíhož cíle přivedl za sebou Hynka Štichauera, Jana Kvěcha a Jakuba Valkoviče. Lidé na tribunách začali otevírat své deštníky a Tomáš Topinka v předtuše blížícího se slejváku vsadil vše na esovou kartu s obrázkem Josefa France.
Svého náhradníka poslal prvně na ovál v rozjížďce s číslem šest. Tu však opanoval Patryk Dudek. Ovšem Josef Franc s přehledem inkasoval dva body, když slánský Petr Chlupáč prohrál duel o poslední bod s Michalem Tomkou.
Slánské manko však eliminoval Eduard Krčmář, který vévodil rozjížďce s číslem sedm. Život mu však ztrpčoval Matěj Kůs, jenž se užuž ve druhé zatáčce sunul po spodní straně do vedení. Slánský závodník nepustil vítězství z rukou. A protože Patrik Mikel byl třetí, pouhé tři body dělily tři vedoucí celky.
V osmé jízdě se objevil znovu Josef Franc, aby v první zatáčce po levé straně vystřídal ve vedení Jakuba Jamroga. Václav Milík neměl zrovna excelentní start a jezdil až třetí. V nájezdu do druhého oblouku však nesmlouvavě vyhnal Poláka na venek, ovšem na stíhání vedoucího Pražana již bylo pozdě.
Pardubické vedení se smrsklo na velikost jednoho jediného bodu. Po krátké přestávce se na ovál spustil Josef Franc. Jenže tentokrát jeho kosa narazila na kámen skvělého Hynka Štichauera, jenž po perfektním startu mohl pádit pro vítězství. Josef Franc se kočkoval s Eduardem Krčmářem, jenž přilétl zezadu v první zatáčce. V nájezdu do dalšího oblouku se ovšem prosadil Pražan.
Tomáš Topinka po zjištění, že slejvák nepřišel a závod neskončí předčasně:
„Věřil jsem předpovědi. Teď budou všichni chytrý, proč jsem tam Pepeho dával v šesti jízdách čtyřikrát.“
Pardubická ofenzíva pokračovala i v desáté jízdě. Patryk Dudek v první zatáčce spodem vytrapoval po Jakubu Jamrogovi. Vyvezl jej na mantinel, kde se slánskému borci zvedl motocykl na zadní. Zatímco Patryk Dudek šel do čela, Jan Kvěch se posunul na druhou příčku. V tomto ohledu však Jakub Jamrog stačil sjednat nápravu, když pražského benjamínka odkázal za svá záda již v první zatáčce druhého kola.
V jedenácté jízdě stál Josef Franc na startovním roštu již počtvrté. Nyní neměl sebemenší problém se Zdeňkem Simotou. Michal Tomka odvedl Patrika Mikela, a protože jej Ján Daniel povýšil na žolíka, násobil svůj bod dvěma. Patrik Mikel vyšel naprázdno, nicméně vedoucí Pardubice si pořád držely minimální odstup před Prahou. Co bylo pro Tomáše Topinku horší, avizovaný déšť nebyl nikde. A on si s Josefem Francem takřka vystřílel veškerý prach ze své prachárny.
Pořadí určují tři poslední rozjížďky
V rozjížďce s číslem dvanáct vedl Matěj Kůs za sebou Václava Milíka. Jenže v prvním výjezdu si pražský kapitán nechal přece jen hodně otevřený spodek a Václav Milík jej za to na začátku protilehlé rovinky ztrestal. Jakub Valkovič již ve svém depu vychytal nastavení motocykl na měkčí dráhu, než v Pardubicích obvykle bývá, a ukázal záda Petru Chlupáčovi.
Pražský junior hostující ve Slaném však zadřel motor a prakticky zcela zbytečně tlačil do cíle, protože středočeskému týmu na konto stejně ničím nepřispěl. Milan Mach si zkontroloval průběžné body a bylo mu jasné, že mu Pardubice s Prahou unikají.
Jelikož se závodem nebyl kvůli dešti amen, musel Tomáš Topinka mobilizovat Michala Škurlu a Ondřeje Smetanu, kteří se na dráze od první série vůbec neobjevili. Ve třinácté jízdě jej však čekala další pohroma, když Matěji Kůsovi po špatném startu sebral poslední bod David Pacalaj, který se před pražského kapitána dostal spodem úvodního výjezdu.
Ještě v nájezdu do první zatáčky Patryk Dudek předčil Zdeňka Simotu. A když hned na to v rozjížďce s číslem čtrnáct Hynek Štichauer triumfoval stylem start – cíl, bylo evidentní, že Pardubice před zraky svého domácího publika míří konečně za svým prvním letošním vítězstvím. Ondřej Smetana však podobná tvrzení odmítal. Ve druhé zatáčce podjel Petra Chlupáče, čímž východočeskou převahu snížil na šestibodovou hranici.
Nicméně Milan Mach se dokázal vrátit do hry. Pro patnáctou jízdu vložil do rukou Jakuba Jamroga žolíka. Jenže za delší konec provazu se rozhodl tahat Michal Škurla. Po výtečném startovním manévru před sebe v první zatáčce nepustil slánského Poláka, jehož jediným aktivem se prozatím stalo podjetí Patrika Mikela.
Jenže Jakub Jamrog dobře tušil, že jeho klub může ve hře o vítězství udržet jedině šest bodů. V nájezdu do druhého kola se zničehonic objevil pod Michalem Škurlou. Ten sice kousal ve snaze udržet se na čele, ale hned v nejbližší zatáčce musel tak či onak povolit.
Pardubice s třiatřiceti body neztratily vedení. Praha byla pozadu o pět, Slaný o šest bodů. Nicméně jak Tomáš Topinka, tak Milan Mach neměli už moc strategických prostředků, protože do konce základní části závodu zbývala jedna jediná jízda. Domácí celek proto museli sesadit z pozice leadera programovými závodníky. Navíc s jedním juniorem v sestavě, jej museli nasadit i v závěrečné pětině.
„Žolík mi vyšel, ale nevychází něco jinýho,“ konstatoval Milan Mach a již poněkolikáté během měsíce extraligy naznačil podezření, že hostující junior v jeho sestavě boduje spíše pro svůj mateřský klub. „Budu muset udělat velkou změnu…“
Jan Kvěch měl však coby junior pražské Markéty svůj tým skvělým způsobem podržet. Do rozjížďky s číslem šestnáct vypálil jako první Václav Milík. Jenže Jan Kvěch, po startu čtvrtý, se jako deus ex machina středem první zatáčky náhle zjevil na druhé příčce. Udeřil na Václava Milíka, který ho udržel, nicméně v oblouku u depa jej Pražan podjel.
Václav Milík kontroval již na konci druhého kola, aby Pražanovi ujel. Na něho udeřil Eduard Krčmář. Rozuzlení jejich duelu přinesl třetí okruh. V jeho druhé zatáčce se Janu Kvěchovi vzepjal motocykl ve chvíli, kdy jej objížděl slánský závodník. Incident naštěstí neskončil pádem, nicméně Pražan posléze projel cílem třetí. A Slaný srovnal krok s Prahou.
Tomáš Topinka plánoval pro sedmnáctou jízdu nominaci Matěje Kůse. Dokonce svého kapitána již nahlásil, když změnil verdikt ve prospěch Josefa France. Lubomír Vozár hlásil svůj tým jako poslední, takže pochopitelně pražskému esu postavil do cesty Patryka Dudka. Po vylétnutí pásky se zprvu zdálo, že nešlo o šťastný tah.
Josef Franc se ujal vedení a zdálo se, že se Patryk Dudek před něho v úvodním zatáčce nedostane. Jenže stále ještě úřadující světový vicemistr to ve výjezdu přece jen dokázal a ještě víc domácí klub přiblížil vítězství. To mu hned vzápětí přivezl Václava Milík, i když rozjížďku s číslem osmnáct zprvu vedl Jakub Jamrog.
Pardubický kapitán se na první pozici mihnul jen na chvilku v první zatáčce. Navíc zezadu dotíral Matěj Kůs. Jejich souboj zaměstnával pozornost publika až do cíle. V nájezdu do čtvrtého kola se Václav Milík zprava posunul před Jakuba Jamroga, jehož však další oblouk do čela vrátil.
Nicméně Václav Milík šel tvrdě za svým cílem. V poslední zatáčce zaútočil nekompromisně spodní stranou, málem Poláka srazil, nicméně nakonec mohl argumentovat účelem, který světí prostředky. Jaroslav Kocek jej svou šachovnicovou vlajkou přivítal dříve a Svítkov mohl na začátku druhé půle soutěže konečně slavit triumf bílého koníka.
Jan Kvěch komentuje své vítězství v rozjížďce s číslem devatenáct:
„Odstartoval jsem hůř, Hynek mě chtěl vyvézt a já ho podjel!“
Zato skóre Prahy a Slaného bylo opět vyrovnáno. Do jejich duelu zprvu zasáhnul Hynek Štichauer dalším ze svých kromobyčejně vydařených startů. Jenže Jan Kvěch nasadil k útoku a již v půlce úvodního oblouku vedl. David Pacalaj projel cílem s rozsypanou ventilovou pružinou, avšak Petr Chlupáč jej již nestačil obrat o jeho bod.
Praha by tím pádem přišla o druhou příčku pouze, kdyby v rozjížďce s číslem dvacet nebodoval a slánský závodník vyhrál nejen tady, ale i v následném rozjezdu. Proti takové hypotéze se postavil Ondřej Smetana. Letos poměrně přehlížený závodník dal najevo, komu Praha hodně vděčí za loňský titul.
Odstartoval jako z příručky. Zdeněk Simota se sice snažil o útok vnější stranou první zatáčky, ovšem dál než na druhou pozici se nedostal. Praha byla druhá a Tomáš Topinka se přece jen dočkal slejváku. Jenže to už stadión temněl, závodníci měli za sebou pódium v depu a hodinky ukazovaly za deset minut osm.
Hlasy z depa
„Dneska jsem šťastnej‘,“ smál se Hynek Štichauer. „Motorka jela, měli jsme skvělej‘ tým a super mechaniky. Konečně, konečně jsem vyhrál nějakou jízdu v extralize. Udělal jsem pro to hodně. Vysypal jsem se do motorek a vyplatilo se to. Jsou ještě tři závody do konce, může se to ještě otočit, teď se hlavně nezranit na dlouhý a trávě.“
„Starty dobrý, stylově se do toho dostávám,“ kvitoval Patrik Mikel. „Ale závod byl takový neslaný nemastný. Dělal jsem chyby, je to lepší, výhra super, snažím se zbavit smůly ze začátku sezóny. Vypadá to, že to bude lepší a lepší, mám zase dravý styl. Doufám, že se nepletu. A je pořád dost práce.“
„Podařilo se,“ komentoval výsledek závodu Jan Kvěch, který díky triumfu v devatenácté jízdě stál u definitivního odlepení Prahy od Slaného. „Pár chyb jsem udělal, najel jsem třeba do koleje, kde se to chytlo. Po tom venku to potřebuju ještě doladit.“
„Špičková týmová spolupráce za Prahu!“ vyzdvihoval Josef Franc. „Dobrý, já jsem spokojenej‘. Jako tajnej‘ kapitán mám radost z kluků. Proč jsem tajnej‘ kapitán? Nominoval jsem se sám! Kvěchoun překvapil, byl velký želízko v ohni. Jel perfektně a my ho doplňovali. Pardubice vyhrály, jsou to závody, extraliga je vyrovnaná. My můžeme ještě posílit o cizince. Ale zatím jedeme jen s našima a nemáme se, za co stydět. Byl bych rád, kdybych jako náhradník nemusel jet tolik jízda za Škurliče a Smetáka, když to naladí.“
„První tři jízdy vesměs šly,“ konstatoval Matěj Kůs. „Pak jsme vyšvihli rychlej‘ druhej‘ flek s překvapením. Honza Kvěch jel skvělý závody. Ale do konce extraligy je ještě dlouhá cesta.“
„Dobrý to bylo,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Jel jsem jen tři jízdy a šest bodů není špatnejch‘. Vlítnul jsem tam zpátky po dvou jízdách, co jsem stál. Hlavně, že jsem na tom druhým místě. Dneska byly Pardubice hodně silný a Slaný taky. Kvěchoun jel parádně!“
„Až do poslední série dobrý,“ říkal Zdeněk Simota. „Pak jsme to posrali. Potřebovali jsme dojíždět před Prahou, abychom drželi druhý místa. A to se nepovedlo. Nemoh‘ jsem to doladit, aby to bylo rychlý.“
„Dneska to nešlo,“ odtušil Eduard Krčmář. „Já nevěděl, jak to nastavit, nešlo mi to od startu. Ale jedeme dál. Dvakrát jsem na začátku vyhrál, pak se to zlomilo. Nenaděláš nic.“
„Dneska nic moc,“ kroutil Petr Chlupáč hlavou. „Snažili jsme se dopasovat motorku. Ale nemoh‘ jsem se dopasovat já. Jeden motor jsme zadřeli, co se dá dělat?! Jedeme dál…“
„Všechno v pohodě,“ rozhovořil se Michal Tomka. „Až na to, že v té jedné jízdě se mi pokazil karburátor. Dali jsme druhý z náhradní motorky a ten byl úplně špatný. Odešlo asi těsnění, dělal nám ho jeden klub a možná ho tam zapomněl vůbec dát. Dneska už to bylo lepší, dařilo se, ale technika… Vypadá to, že karburátory mají dost. Uvidíme na tréninku v Žarnovici.“
„Odešel mi motor,“ vracel se David Pacalaj k poslední rozjížďce. „Rozsypala se ventilová pružina. Bylo to dobré. Je ale ještě hodně práce, aby to bylo takové, jak si představuji.“
„Jsem celkem zklamaný,“ neskrýval Jakub Valkovič své rozpoložení po závodech. „Těšil jsem se sem. Bylo to měkčí, než jsem zvyklý, býval tu beton. Měl jsem nastavené motorky podle toho. Až ve třetí jízdě to bylo lepší. Pak jsem ale spadnul, byla tam kolej, natáhla mě a musel jsem to položit. A teď se mi nakonec roztrhnul přední řetěz, je to škoda, na Patrika Mikela jsem měl.“
Divišov – 27. června
Ve středu jeho Slaný vybojoval extraligové vítězství před zraky svého domácího nadšeného publika, ale on si se svou manželkou užíval pražský koncert Iron Maiden. O víkendu jej totiž čekala výprava na klíčový závod. Ještě v sobotu skončil čtvrtý na pouťáku v Opende, aby posléze na druhý den exceloval při challenge v Bielefeldu. Vedle Josefa France byl jediný, kdo sebral bod vítěznému Romano Hummelovi a z druhého místa postoupil do finále dlouhodrážního mistrovství světa anno domini 2019. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že svůj výsledek spíše než jako obrovské překvapení vnímá jako zúročení obrovské dřiny.
„Mám velikou radost, povedlo se!“ nešetří Martin Málek ani trošku projevy optimismu. „Loni mi vůbec nevyšla kvalifikace v Mariánkách. Doplatil jsem na defekty, pak zranění… Letos to v Mariánkách jelo perfektně. Sice na bednu to nestačilo, ale postup byl a do Bielefeldu jsem se těšil, neboť jsem věděl, co mě asi čeká.“
A nakonec před ním ve výsledkové listině figuroval pouze Romano Hummel. „Prý největší překvapení…,“ glosuje březolupský závodník pár reakcí na svůj úspěch. „Pro některé… Ale po těch dvou letech trápení se na trávách a sbírání zkušenosti se to konečně zúročilo. Je to trochu jiná disciplína než dlouhá a myslím, že jsem pár výsledků předvedl i na pouťácích.“
V Bielefeldu rozehrál svou mistrovskou partii druhým místem. „Na začátku jsem byl hodně nervózní, co se zase posere,“ vypráví. „Ale druhou jízdu jsem se chytil, dostal se trochu do pohody, šlo to pak tak nějak samo a vyšlo to na jedničku. Motorku jsme připravili dobře, dráha byla dobrá, tedy aspoň na trávu, a užíval jsem si to. Vyhrát několik jízd v takovém závodě je něco úžasného.“
Martin Málek se raduje nad postupem:
„Jsem moc rád, že tam byl taťka, a děkuju i Mírovi Ševčíkovi. Přišlo za mnou i mnoho fanoušků, tak mám na co vzpomínat. Sice je škoda toho ošklivého hromadného pádu, ale snad se z toho všichni brzo dostanou. Prostě konečně se všechno zúročilo ve správný čas.“
Postup do finále mistrovství světa na dlouhé dráze 2019 přináší nejen velkou výzvu, ale i spoustu práce. „Budu teď muset trochu víc zabrat a zamakat na sobě i motorce,“ uvědomuje si Martin Málek. „Jsem hrozně šťastný, že jsem ve finále. Jeden stupínek splněn, ale nemíním tak jezdit někde vzadu!“