Kopřivnice – 13. května
Sucho letošního jara, které svými teplotami připomíná spíše letní prázdniny, trápí i lidi stojící za přípravou plochodrážních oválů. Té kopřivnické, která dnes hostila druhé finále českého šampionátu jednotlivců, je pořádný kousek. A tak se přestávka po dvanácti jízdách protáhla, protože kropička projela žlutou branou Letního stadiónu doplnit vodu. Josef Franc v depu filozofoval, že vyhrát může kdokoliv, komu vyjde start. Sám měl na svém kontě osm bodů, protože hned na úvod navzdory obrovské snaze nepředjel Václava Milíka. O vedení se dělil s Eduardem Krčmářem a Martinem Málkem, jenž atypický ovál dokonale využil, aby vyšťouchl Ondřeje Smetanu z elitní osmičky. Jenže status quo na čele nevydržel dlouho. Eduard Krčmář totiž v šestnácté jízdě porazil Josefa France a po dalším vítězství ukončil sérii třech po sobě jdoucích druhých míst a poprvé v kariéře finále vyhrál. Podobně mohutný finiš nějakým dvěma tisícovkám přítomných předvedl Václav Milík. Pardubičan nezastíral, že se mu nelíbí jednička na vestě, protože znamená pokaždé výjezd z depa na začátku každé série, kdy se povrch trati po úpravě mění. To se mu stalo osudným v rozjížďce s číslem devět, kdy v první zatáčce vsadil na nesprávnou kartu vnitřní stopy a Zdeňka Simotu a vítězného Matěje Kůse již nedojel. Nakonec však srovnal skóre s Josefem Francem, jehož posléze v rozjezdu odvedl podruhé.
Kopřivničtí debutanti se vezou na vítězné vlně
Plochá dráha je v Kopřivnici pojem. A tak se brána Letního stadiónu otevřela o poznání dříve, než by tomu bylo v jiných lokalitách. Postupně jí prošlo cirka patnáct set dospělých diváků. Připočteme-li děti a další lidi, kteří se do areálu dostali na volňásky, při sčítání se hravě dostaneme na číslo dva tisíce. Těžko spekulovat, zda někdo z nich byl v Kopřivnici na ploché dráze poprvé. Avšak v případě Eduarda Krčmáře a Václava Milíka máme v tomto směru absolutní jistotu. Ani jeden z nich na zdejším ovále nikdy nezávodil.
Otázky, zda to bude nevýhoda, odpověděl Václav Milík rovnou v rozjížďce s číslem jedna. Skvělým způsobem odstartoval a vmžiku se usadil na čele před Josefem Francem, který by o kopřivnickém ovále mohl sepsat sáhodlouhou diplomovou práci. Pražský šampión mu na cestě k premiérovému vítězství komplikoval život, seč jen mohl.
Byť mu Václav Milík malinko poodjel, na konci úvodního kola Josef Franc svou ztrátu eliminoval. První oblouk druhého okruhu projel spodem, ale dopředu se nedostal. Přesto se rozhodl nevzdat se až do cíle. Jenže navzdory tvrdému útoku vnitřkem závěrečné zatáčky musel přece jen připustit svou první porážku v českém finále.
Josef Franc popisuje svůj úvodní souboj s Václavem Milíkem:
„Bylo to závodní. Motorka jela, tak jsem to zkoušel. Dráha nebyla taková jistota, tady je to o startech a nedělat chyby. Pak tady může vyhrát kdokoliv, rozhoduje hlavně start. Byl jsem překvapenej‘, že jsem Vaškovi stíhal. On za to většinou škubne a jede do prdele.“
Stejnou písničku zpíval také Eduard Krčmář. Na tréninku sice koukal na bratru půlkilometrový úzký ovál všelijak, ale záhy mu přišel na kloub i na chuť. Třetí jízdu vyhrál stylem start – cíl, přičemž do role poražených odsoudil Zdeňka Simotu, Michala Škurlu a Jakuba Valkoviče.
Ale i rutina hrála v dnešním finále svou roli. „Iks let jsem tu nejezdil, ale pořád vím co a jak,“ usmíval se Jaroslav Petrák, aby se posléze v rozjížďce s číslem zapsal do seznamu vítězů. Jeho alfou a omegou byl rychlý start. Nicméně pardubický matador musel čelit náporu Petra Chlupáče a Jana Kvěcha. Oba mladíci však po závodech připouštěli problémy s hledáním optimálního nastavení na neznámém ovále, jenž se svými parametry přece jen vymyká drahám široko daleko.
Že startovní manévr bude zárukou úspěchu, potvrdila rovněž rozjížďka s číslem šest. Sotva letěla páska k prosluněnému nebi, vypálil dopředu Martin Málek. Matěj Kůs zůstal po průjezdu první zatáčkou třetí, Hynek Štichauer druhý, byť se v prvním výjezdu zleva tlačil tvrdě dopředu.
Martin Málek ujížděl a Hynek Štichauer se jej držel jako klíště. Avšak nemohl dělat nic jiného než čekat na chybu vedoucího závodníka a případně ho k ní nutit. Březolupský závodník cítil hrozbu za svými zády. Ve třetím kole zkusil projet druhou zatáčku středem. Hynek Štichauer okamžitě zaútočil, nicméně marně.
V posledním kole si dal Martin Málek na stejném místě pozor. Držel se lajny jako Jan Hus svého přesvědčení a uzavřel seznam úvodních vítězů. V druhé sérii však mělo být všechno naruby. Pouze Václav Milík v rozjížďce s číslem pět obhájil své úvodní vítězství. Pozornému čtenáři není jistě třeba dodávat, že Pardubičan triumfoval stylem start – cíl.
„Nakropili to a Venca si jel svou stopu,“ vysvětloval Eduard Krčmář, proč se musel zaknihovat svou první prohru. Přitom organizoval masivní útok vnějškem první zatáčky. Sunul se výrazně dopředu, ale nakonec to byl Václav Milík, jenž vyjel na protilehlou rovinku jako první. Slánský závodník ale nebyl sám, kdo se ve druhé sérii dostal na hranici pěti bodů.
Dalším byl Hynek Štichauer, jenž po brilantním startu vládnul rozjížďce s číslem šest. Ondřej Smetana v její první zatáčce objel pouze Michala Škurlu. Sedmá jízda přinesla hned dva další pětibodové. Zdeněk Simota zamířil dopředu současně s letem pásky a Martin Málek rychle ukázal Janu Kvěchovi, kde je jeho místo už v první zatáčce. A pátým mužem se ztrátou jediného bodu na neporaženého Václava Milíka byl Josef Franc. Úřadující český šampión v rozjížďce s číslem osm měl na Matěje Kůse rozhodující náskok již v průběhu úvodního kola.
Odjetá kropička zvyšuje pracovní úsilí v depu
Devátá jízda však dokonale otřásla vývojem celého kopřivnického finále. Matěj Kůs evidentně trefil nastavení na dokonalý start. Vypálil dopředu jako střela. Václav Milík se jej pokoušel v první zatáčce podjet. Avšak Zdeněk Simota byl po vnější straně pekelně rychlý a dostal se na druhou příčku.
Zatímco kapitán pražské Markéty směřoval za zdvojnásobením svého dosavadního bodového zisku, Václav Milík si vylamoval jeden zub za druhým při útocích na druhého Zdeňka Simotu. Oba měli po třech sériích své konto bohatší jen o jeden bod než Matěj Kůs. A závod nabral vskutku nečekaný spád.
Václav Milík vysvětluje, proč v rozjížďce s číslem devět ztratil hned dva body:
„Ne úplně nejlíp jsem odstartoval, měl jsem startovní číslo jedna, nemám rád jízdy po úpravě a teď jsem je měl všechny. Dával jsem to Matějovi po lajně, myslel jsem, že ho podjedu. Jeho to ale strčilo a mě předjel ještě Simoťák.“
Šok nastal po startu rozjížďky s číslem deset, kdy co čela vystřelil Jaroslav Petrák. Martin Málek se rychle stylizoval do role nájezdníka, jenže pardubický matador byl vytrvalý. A tak jsme se dnešního prvního předjetí mimo úvodní oblouk dočkali až ve třetím okruhu. V jeho první zatáčce našel Martin Málek skulinku, jíž se po levici Jaroslava Petráka přece jen protáhnul dopředu.
„Martin byl rychlej‘,“ popisoval duel Jaroslav Petrák. „On za tebou vidí, kam jedeš, ty ne. Já byl rychlej’ na rovinkách, on v zatáčce. Je rozjetej‘ z tý dlouhý, ale šest bodů by bylo hezkejch‘.“
I s pěti body na svém kontě mohl Jaroslav Petrák být spokojený. Vždyť šlo o pětisetprocentní znásobení jeho zisku z pražského finále! A ke všemu zbývaly ještě dvě série do konce mítinku, v němž se vedení ujal právě Martin Málek.
V rozjížďce s číslem jedenáct s ním srovnal krok Eduard Krčmář, který po rychlém startu rychle zmizel z očí Hynka Štichauera. Vedoucí duo se rychle rozšířilo na trio. Josef Franc si to ve dvanácté jízdě namířil pod Martina Gavendu a pak již jen ukrajoval metry z olbřímí dráhy, jež ho dělily od druhého triumfu.
Martina Gavendu rychle minul i Michal Škurla. Pražan nebyl spokojen se svým motocyklem, proto před dvanáctou jízdou za asistence mechanika Lukáše Háska a svého otce Tomáše připravil druhý motocykl. Změna se mu měla vyplatit. V rozjížďce s číslem patnáct odvedl Matěje Kůse.
Neomylně projel první zatáčkou, aby pak středem vystřihl čtyři kola, přičemž zmařil všechny pokusy Matěje Kůse o předjetí, jakoby jeho záměry četl z věštecké koule. „Věděl jsem o Matějovi,“ nechal se Michal Škurla slyšet později. „Jel jsem ale svou rychlou stopu a on mě vůbec nestíhal.“
Příklad Michala Škurly inspiroval také Ondřeje Smetanu. „Měníme motorku, Škurlič ji vyměnil teď, tak se budeme opičit,“ říkal závodníkův otec Radek. Kropicí vůz právě odjel nabírat vodu, takže se třetí přestávka oproti původnímu harmonogramu přece jen protáhla. Ale zatímco Michal Škurla udělal krok k lepšímu, jeho klubový kolega splakal spíše nad výdělkem.
Rezervní motocykl nebyl klíčem k úspěchu, protože Ondřej Smetana již své čtyřbodové konto neměl do konce závodu rozšířit ani o jeden bod. Nakonec vypadl z elitní osmičky a cestu nazpět bude muset pochopitelně hledat v přeboru, což je ostatně případ i Patrika Mikela. Dnešek mu absolutně nevyšel, takže svou divokou kartu neproměnil, aby se vrátil mezi prvních osm závodníků, kteří mají svá místa jistá rovněž ve třetím finále v Plzni zkraje září.
Nudě nezůstala ani vteřinka
Vedoucí triumvirát Eduard Krčmář – Josef Franc – Martin Málek se začal drolit již krátce, když pořadatelé po návratu kropičky s vodou připravili čtvrtou sérii. Na jejich postavení totiž nejprve udeřili Václav Milík a Zdeněk Simota. Nejlepším startem do rozjížďky s číslem třináct se však mohl pyšnit Hynek Štichauer.
Jenže Václav Milík se v první zatáčce protlačil okolo něho a mantinelu do čela, aby již na konci druhého okruhu disponoval náskokem bratru deset metrů. Také Zdeňku Simotovi hned vzápětí ve čtrnácté jízdě nespadlo vítězství do klína zadarmo. Skvělým způsobem totiž opět odstartoval Martin Gavenda a Jihočech v plzeňské vestě se před něho dostával vnějškem úvodního oblouku.
Stěžejní pro další vývoj závodu se ovšem stala rozjížďka s číslem šestnáct. Shodou okolností se právě na jejím startovním roštu potkali všichni tři vedoucí závodníci. Eduard Krčmář v ní popadl příležitost pevně za pačesy. Rychlostí svého startu zahanbil i blesk a nekompromisně se vydal do vedení.
Josef Franc se opět ocitnul v postavení muže, jemuž nezbude nic jiného než útočit. Šlo mu to vehementně, nicméně kopřivnické publikum se předjížděcího manévru v jeho podání nemělo dočkat ani tentokrát. Proto v jeho hlavě uzrálo rozhodnutí o převodu na závěrečnou sérii. „O zub níž,“ řekl o chvíli později ve svém boxu Jiřímu Georgievovi a Jakubu Fenclovi.
Eduard Krčmář s Josefem Francem ve svém souboji ujeli Martinu Málkovi, který se musel spokojit jen s jediným bodem. „Teď byla dlouhá přestávka,“ vysvětloval březolupský závodník. „Předtím jsme na motorce pořád něco měnili, teď jsme tam nechali stejné nastavení. A to jsem trošku podcenil…“
Na hrotu aktuální klasifikace tím pádem osaměl Eduard Krčmář se svými jedenácti bod. Desítku u svých jmen měli Václav Milík, Josef Franc a Zdeněk Simota. Martin Málek a Hynek Štichauer měli o bod, Matěj Kůs o dva méně. Zápletka pro závěrečnou pětinu se rýsovala náramně.
Jako první si o pódium řekl Václav Milík. V sedmnácté jízdě kraloval stylem start – cíl, aby mohl zaknihovat konečných třináct bodů. Martin Málek plným právem láteřil na sebe, jak pomalu odstartoval, ovšem v první zatáčce se dokázal prodrat před Petra Chlupáče i Michala Škurlu.
Ten by si zasloužil lepší závěr než nulu. „Trošku mě tam sprasili…“ mohl jen konstatovat. A jelikož se vyhoupnul na osmou pozici se stejným bodovým ziskem jako Martin Málek, neopouštěl Kopřivnici rozhodně ve špatné náladě. Ovšem s rozpoložením Eduarda Krčmáře se nemohl rovnat ani v nejmenším.
Slánský závodník minulé úterý v Praze skončil druhý již potřetí v řadě a počtvrté v řadě. Otázku, kdy konečně prolomí ledy k ještě vyšší metě odpověděl dříve, než jí narostly vousy. Ve čtrnácté jízdě skvěle odstartoval a Matěj Kůs jej nestihl vnější stranou první zatáčky. Tím pádem bylo nad slunce jasné, že dnešní vítěz má jméno Eduard Krčmář.
Zdeněk Simota vypráví o svém duelu s Jaroslavem Petrákem v rozjížďce s číslem dvacet:
„Vůbec jsem neodstartoval. Jarda měl oči snad i v prdeli. Řek‘ jsem si buď a nebo!“
Rozjížďka s číslem devatenáct nikterak neaspirovala na způsobení zemětřesení na nejvyšších příčkách závěrečné klasifikace. Martin Gavenda se však dočkal triumfu, který si dnes určitě zasloužil. V prvním nájezdu podjel Patrika Mikela. Táhl za sebou Davida Pacalaje, který splnil přání svého dědečka vyřčené po třetí sérii, ať se nevracejí do Žarnovice s pouhopouhou nulou.
Žádný prostor pro nudu nezůstal ani ve dvacáté jízdě. Doposud byl Martin Málek jediným závodníkem, který předjel soupeře za první zatáčkou. Závěrečná rozjížďka však tuto kvótu předčila rovnou dvojnásobně. Sotva páska vystřelila k prosluněnému nebi, byl Hynek Štichauer první.
Josef Franc se ovšem hotovil k útoku. V úvodním oblouku to nevyšlo, ovšem hned v dalším nájezdu jeho manévr zespod na venek slavil úspěch. Zatímco úřadující mistr spěl k vyrovnání skóre Václava Milíka, jenž se už v depu chystal na rozjezd, vzadu se rozhořelo nevídané drama.
Zdeněk Simota zůstal po startu trčet na chvostu. Sice neplakal nad rozlitým mlékem, ale probít se před Jaroslava Petráka bylo stále nemožné. A startmaršál Pavel Matula již závodníkům signalizoval vjezd do posledního kola. V poslední zatáčce si plzeňský závodník zahrál vabank vnitřní stopy. Protřelý pardubický lišák se bránil, ovšem Zdeněk Simota se nasunul pod něho na třetí příčku. Zkusil ještě kontrovat po vnějšku, ale ve výjezdu už byl pomalejší už jen proto, že z jeho zadní pneumatiky unikal vzduch.
Při vší úctě, rozjezd o třetí příčku pódia byl ve srovnání se souboji, které dnes Jaroslav Petrák předvedl s Martinem Málkem a Zdeňkem Simotou přece jen slabší odvar. Václav Milík měl lepší start. Josef Franc na něho udeřil v první zatáčce, ale Pardubičan byl rychlejší. A přestože úřadující šampión ani nadále neskrblil aktivitou, muž, jemuž loni sebral domácí primát, mu vrátil pražskou porážku i s dvojnásobným úrokem.
Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘, až na tu jednu jízdu,“ připomínal Eduard Krčmář, že pouhopouhý jeden jediný bod navíc by jej poslal na čelo aktuální klasifikace šampionátu. „Nakropili to a Venca si jel svou stopu. Dařily se mi starty. To byl základ, nedalo se předjíždět. Přitom na tréninku se mi dráha vůbec nelíbila. Zatáčky všelijaký, ale jel jsem na horších drahách. Další finále je v září, do podzimu je daleko, uvidíme, nějak to dopadne.“
„Spokojenej‘ nejsem,“ vraštil Václav Milík maličko čelo. „Svou chybou jsem si sebral dva body. Bylo tu dost lidí, to se hned líp závodí, ale dnes se nepředjíždělo. Rozjezd byl bonbónek. Pepa tady jede moc dobře. Moc jsem mu neujel, v cíli jsem se otočil a on mi visel na blatníku. Jsem rád, že před Speedway of Nations se kluci rozjeli. Když budeme dva, mohli bychom se ukázat ve finále ve Wroclawi.“
„Jsem zklamanej‘,“ připustil Josef Franc. „Trošku mi nešly starty. A klobouk dolů, Eda s Vencou byli lepší. Nechtěl jsem to vzdávat, útočil jsem, není to ale dráha na předjíždění zkušenějších závodníků. Domácí podpora od bejvalejch‘ fanoušků Adriana, co jsem po něm zdědil, byla ohromná. Hodně pomoh‘ Matěj Kůs, rozvířil klidný vody, porazil Vencu. A Venca porazil Edu. Jedeme dál, chci se držet ve formě, jedeme dál. V průběžný klasifikaci mám bod náskok, je veliká šance na závěr sezóny. Budu se snažit, abych měl v sezóně výsledek, s nímž jsem do ní vstoupil!“
„Strašně těžko se tady předjíždělo,“ posteskl si Zdeněk Simota. „Všechno šlo, nebylo to špatný. Posral jsem to s Matějem. Objížděl jsem ho, ale jemu to tam zrovna dláblo. A pak škoda poslední jízdy. Moh‘ jsem bejt‘ v rozjezdu…“
„Začátek dobrý,“ pustil se Martin Málek do bilance. „První tři jízdy jsme pořád něco měnili. Mezi třetí a čtvrtou byla dlouhá přestávka. Nechali jsme tam stejné nastavení a to jsem trošku podcenil. Dráha se měnila a ke konci mi to už nejelo. A poslední start byla tragédie. Ale zase jsem si po dlouhý době spravil chuť a jsem spokojený.“
„Jsem spokojený,“ usmíval se Hynek Štichauer pod vousy. „Konečně funguje motor, ještě aby fungovala hlava. Na svůj věk dělám kraviny. Jsi vpředu, říkáš si ‚musím víc‘ a tím to posereš. Držím si ten standard, finále se jede na čtyři závody a třeba na podzim bude slušnej‘ výsledek. Do mistrovství světa jsem se stejně nedostal. Ten systém, že se rozhodlo v Praze, jsem nepochopil, když se před mistrovstvím světa jede další mistrovství republiky.“
„Dneska to šlo,“ pochvaloval si Michal Škurla. „Skočil jsem na druhou motorku. Jela líp, škoda poslední jízdy. Sprasili mě trochu po startu a dopadlo to, jak to dopadlo. Vítězství bylo fajn. Věděl jsem o Matějovi, jel jsem ale svou rychlou stopu a on mě vůbec nestíhal.“
„Jsem rád, že jsem vyhrál jízdu,“ připouštěl Martin Gavenda. „Sedm bodů beru, bodík nebo dva by se daly ještě utrhnout. Ale zezačátku a já motorku doladil až na konec. V prvních jízdách jsem udělal pár chyb, ale po Praze je to určitě dobrý.“
„Motorka, guma,“ odhalil Jaroslav Petrák příčinu, proč mu nakonec Zdeněk Simota sebral v poslední jízdě bod. „Jsem spokojenej‘, ale mohlo to bejt‘ lepší, moh‘ jsem bejt‘ vejš. Nikdo nemá osm bodů a já je moh‘ mít. Líbí se mi tady, dobrý. Myslel jsem, že to bude horší. Iks let jsem tu nejezdil, ale pořád vím co a jak.“
„Bylo to pěkný,“ rozhovořil se Petr Chlupáč. „Nemohli jsme doladit motorku a tak jsme na čtvrtou jízdu vzali jawku. Potřebovali jsme dochytat spojku a zapalování. Dráha byla dobrá, akorát schematicky divná, když sedíš na motorce.“
„První motorka jela na hovno,“ líčil Ondřej Smetana. „Druhá jela jen dvě kola. První dvě kola nejela, až pak to začalo jet. Co se dá dělat?!“
„Dobrý,“ odtušil Jan Kvěch. „Akorát jsem jel na Jawě a první tři jízdy jsme to vůbec nenaladili. Skočil jsem na GM a naladil to až na poslední jízdu. Chtěl jsem tu motorku vzít ve čtvrtek na Ukrajinu, tak jsem si ji teď zaprášil (smích).“
„Lepší než v Praze,“ uvažoval Jakub Valkovič nad dvojicí svých bodů. „Škoda poslední jízdy, mohl jsem mít ještě jeden bod. Jinak fajn, zase jsem získal zkušenosti.“
| 1. Eduard Krčmář, Slaný | 3 2 3 3 3 | 14 |
| 2. Václav Milík, Pardubice | 3 3 1 3 3 | 13+3 |
| 3. Josef Franc, Praha | 2 3 3 2 3 | 13+2 |
| 4. Zdeněk Simota, Plzeň | 2 3 2 3 1 | 11 |
| 5. Martin Málek, Březolupy | 3 2 3 1 2 | 11 |
| 6. Hynek Štichauer, Pardubice | 2 3 2 2 2 | 11 |
| 7. Matěj Kůs, Praha | 1 2 3 2 2 | 10 |
| 8. Michal Škurla, Praha | 1 1 2 3 0 | 7 |
| 9. Martin Gavenda, Březolupy | 0 1 1 2 3 | 7 |
| 10. Jaroslav Petrák, Pardubice | 3 0 2 1 0 | 6 |
| 11. Petr Chlupáč, Praha | 2 0 0 1 1 | 4 |
| 12. Ondřej Smetana, Praha | 1 2 1 0 0 | 4 |
| 13. Jan Kvěch, Praha | 1 1 0 0 1 | 3 |
| 14. David Pacalaj, SK – Žarnovica | E 0 0 0 2 | 2 |
| 15. Patrik Mikel, Pardubice | 0 0 1 0 1 | 2 |
| 16. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica | 0 1 0 1 0 | 2 |
| 17. Filip Hájek, Praha | DNR |
Legenda použitých zkratek
E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do opakované jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného defektu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádu jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád, * – žolík v ligových utkáních extraligy
Průběžné pořadí šampionátu:
| PHA | KOP | TOT | |
| 1.5. | 13.5. | ||
| 1. Josef Franc, Praha | 15 | 13 | 28 |
| 2. Eduard Krčmář, Slaný | 13 | 14 | 27 |
| 3. Václav Milík, Pardubice | 12 | 13 | 25 |
| 4. Zdeněk Simota, Plzeň | 12 | 11 | 23 |
| 5. Hynek Štichauer, Pardubice | 10 | 11 | 21 |
| 6. Matěj Kůs, Praha | 11 | 10 | 21 |
| 7. Martin Málek, Březolupy | 4 | 11 | 15 |
| 8. Michal Škurla, Praha | 8 | 7 | 15 |
| 9. Ondřej Smetana, Praha | 8 | 4 | 12 |
| 10. Petr Chlupáč, Praha | 6 | 4 | 10 |
| 11. Jan Kvěch, Praha | 6 | 3 | 9 |
| 12. Martin Gavenda, Březolupy | 1 | 7 | 8 |
| 13. David Pacalaj, SK – Žarnovica | 6 | 2 | 8 |
| 14. Jaroslav Petrák, Pardubice | 1 | 6 | 7 |
| 15. Patrik Mikel, Pardubice | 4 | 2 | 6 |
| 16. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica | 1 | 2 | 3 |
| 17. Filip Hájek, Praha | 2 | DNR | 2 |
Foto: Karel Herman
