Herxheim – 9. května
Na challenge v italském Terezanu pro něho nebyla situace zprvu vůbec růžová. Z úvodních dvou sérií vytěžil pouhopouhý bod a přitom do finálové části evropského individuálního šampionátu postupovalo jen pět nejlepších. Všechno se nakonec neobrátilo jen v obyčejné dobré, ale přímo ve skvělé a úžasné. Z nadstavbové části profitoval natolik, že se s vítězným Emilem Sajfutdinovem a Mikkelem Michelsenem šel postavit na stupně vítězů. Cestou zpátky skoro nespal, přesto triumfoval v dlouhodrážním pouťáku v Plattlingu. Jeho diář na nejbližší dny nese zápisy Herxheim, Wittstock a Kopřivnice a Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by rád klukům ze svého týmu udělal medailovou radost i v těchto destinacích.
Stupně vítězů i postup
„Výbornej‘ víkend, bylo to skvělý,“ raduje se Josef Franc. „Itálie byl dlouhej‘ závod jako blázen, to jsem nezažil. Letmáků tam bylo tři prdele. Náročnej‘ den, teplo velký, bylo to takový specifický. A neděle byla taky dlouhá.“
Nicméně na začátku sobotního večera byla nálada v Pražanově týmu o poznání horší. „O tréninku byla dráha normální,“ vypráví úřadující český šampión. „Pak to ale strašně nachcali a trénink byl k ničemu. Vyhovovalo to Pacovi Castagnovi, v prvních dvou sériích nasbíral pět bodů. A moje první nebo druhá jízda se jela pětkrát, pořád to zastavovali od startu.“
Zatímco hody italské divoké karty skončily druhou pětinou závodu, Josef Franc si teprve chystal pomyslný příbor, aby si na soupeřích zgustnul. V rozjížďce s číslem dvanáct podlehl jen Emilu Sajfutdinovi, ale další dva výjezdy na ovál proměnil v jasná vítězství. S deseti body šel do poslední šance, v níž druhým místem splnil plán postupu. A ve finále projel pod šachovnicovým praporkem jako třetí.
„Říkal jsem si ‚aj, aj, to nevyjde‘,“ odhaluje Josef Franc rozpoložení své duše, než začala třetí série jízd. „Pak jsem se ale kousnul. Emil byl bezkonkurenční. Šly mi starty. Poved‘ se mi i v last chance. Už jsem věděl, že jsem v evropským finále. Ve finálový jízdě jsem si šel vybírat jako poslední, takže jsem si vybírat nemoh‘. Dobře jsem odstartoval, honil jsem Michelsena, ale na velký předjíždění to nebylo.“
Hektický závodní rytmus
V předchozích letech se Josef Franc soustředil na reprezentaci především na dlouhé ovály, jelikož se její termíny kryly s klasickými šampionáty světa a Evropy. „Mistrovství Evropy nekoliduje s mistrovstvím světa na dlouhý dráze,“ uvažuje Josef Franc. „Možná s nějakým volným závodem, co budu muset zrušit. A tak to bude fungovat jako doteďka.“
Cestou do Prahy se Pražanova dodávka zastavila v Plattlingu, kde na svérázném dlouhém oválu pořádali v neděli tradiční dobře obsazený mezinárodní volný závod. „Z Terenzana jsme vyráželi ve tři ráno,“ líčí Josef Franc. „Chvilku jsme si cestou odpočali a do Plattlingu přijeli, když už trénovali. Byli jsme vyšťavený, skočil jsem ale do druhýho tréninku.“
Na rozdíl od soboty řádil v neděli Josef Franc již od začátku závodu. „Bylo to dobrý kromě jedný jízdy, kdy jsem měl problém s řemenem,“ popisuje. „Šly mi starty a dařilo se mi. Ve finále jsem jel od venku a nedal nikomu šanci. Byl to trénink před finále v Herxheimu. Závod se zdržel asi o hodinu, byla tam velká bouračka sajdkár. Měl jsem toho plný brejle, na neděli jsem spal asi jen tři hodiny.“
Nicméně dnes je již Josef Franc připravený na vstup do prvního finále světového šampionátu na dlouhé dráze. V sobotu má na pořadu dne evropské semifinále na trávě ve Wittstocku. A v neděli se přesune do Kopřivnice, aby ve druhém finále mistrovství republiky jednotlivců hájil svůj post leadera. Takové hektické tempo mu před lety, kdy účinkoval v britské lize, šlo náramně k duhu.
„V Praze jsem zregeneroval tělo a včera večer jsme jeli do Herxheimu,“ říká. „Odtud pojedeme rovnou do Wittstocku a pak budeme mastit do Kopřivnice. Bylo by hezký zopakovat víkendový výsledky už kvůli klukům. Makaj‘ tvrdě a v těch podmínkách, jak to šudláme, to nemaj‘ jednoduchý.“
Foto: Karel Herman, Zdeněk Schneiderwind a Jiří Georgiev
