Slaný – 11. května
Bohatý program zítra svým návštěvníkům nabízí slánský stadión. Plochodrážní komise dnes dopoledne zveřejnila startovní listinu třetího dílu stopětadvacítkářského šampionátu republiky na krátké dráze. Zúčastní se ho osm závodníků a premiérově i nová slánská akvizice Sarah Fischer, jež se u nás poprvé představila v rámci poháru kolibříků před týdnem. Plná je rovněž sestava odpoledního Memoriálu Antonína Vildeho, protože parťákem Michala Dudka na čísle dvě bude Jaroslaw Krzywosz.
Mariánské Lázně – 11. května
Na zvuky motorů a vůni metylu se připravují i v Mariánských lázních, kde realizační tým pracuje na ideálních podmínkách pro závod na zdejším dlouhodrážním oválu, na němž se pojede 2. června kvalifikační kolo mistrovství světa. V tomto podniku se divákům představí stálice čtyř závodníků, která vybojovala v roce 2016 bronz ve světovém šampionátu družstev právě na lázeňské dráze.
Jimi jsou Josef Franc, který získal minulý rok bronz ve finále na dlouhé ploché dráze v posledním mítinku v holandském Rodenu, dále Martin Málek, který se v předchozím měsíci probojoval do finále mistrovství Evropy na trávě.
Těmi dvěma zbývajícími borci jsou Hynek Štichauer a Michal Škurla, které jsme minulý rok kvůli zranění v Mariánskych Lázních na dráze neviděli. Ovšem jak od kluků víme, připravují se teď hlavně fyzicky a na motorkách prostoje nemají.
Herxheim – 10. května
Osm tisíc diváků si v Herxheimu díky silnému dešti museli na začátek prvního finále dlouhodrážního mistrovství světa počkat. Souboj Martina Smolinskeho a Dimitri Bergeho skončil ve finále, kde německý borec podtrhnul svůj comeback na divokou kartu triumfem. Jelikož ovšem vinou diskvalifikace a mechanické poruchy ztratil body, vedení v průběžné klasifikaci se ujal Francouz. Josef Franc rozehrál šampionát šestým místem.
Zdeněk Schneiderwind komentuje první finále v Herxheimu:
„Pepe bojoval a bojoval, ale lepší umístění než šestý nevybojoval. Není to vůbec špatný, ale v současný formě má určitě v současný formě na to bojovat o stupně vítězů. Absolutně mu není co vytýkat, protože bojovnost a nasazení bylo výborný. Jen se nedařily starty.“
Slaný – 10. května
Plochodrážní sobota ve Slaném se zdá být nalinkovaná náramně. Program zahájí již úderem desáté kolibříci ve třetím díle svého republikového šampionátu na krátké dráze. O čtyři krát šedesát minut později zahájí hlavní program v podobě devatenáctého ročníku Memoriálu Antonína Vildeho. Oproti prvnímu nástřelu startovní listina přibyla další jména, jež byste rozhodně nečekali.
O post největšího překvapení spolu zápolí sestava třebusických Beranů a druhého slánského páru. Za prvně jmenovaný tým nastoupí Matěj Kůs, jenž se vrací z Anglie kvůli nedělnímu finále v Kopřivnici. Za kolegu měl původně mít Ukrajince Stanislava Mělničuka, jenže nakonec s ním pojede Sebastian Ulamek.
Sestava slánských dvojek je složena z Petra Babičky a také Romana Čejky, jehož čeká překvapivý comeback, zatímco jméno kolegy Michala Dudka v prvním domácím páru není ještě známo. Zajímavou kombinaci přinese i juniorský tým Bellisu ve složení Filip Hájek a Petr Chlupáč, kteří spolu předevčírem stáli na stupních vítězů během plzeňské juniorky.
Systém závodu je redukovaný rozpis šampionátu republiky. Osm párů je rozděleno do dvou skupin. Po jejich dvanácti základních rozjížďkách přijedou ke slovu dvě umisťovací jízdy a pro nejlepší dvě semifinále a nakonec malé a velké finále.
Startovní listina sobotního 19. Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném:
Herxheim – 9. května
Na challenge v italském Terezanu pro něho nebyla situace zprvu vůbec růžová. Z úvodních dvou sérií vytěžil pouhopouhý bod a přitom do finálové části evropského individuálního šampionátu postupovalo jen pět nejlepších. Všechno se nakonec neobrátilo jen v obyčejné dobré, ale přímo ve skvělé a úžasné. Z nadstavbové části profitoval natolik, že se s vítězným Emilem Sajfutdinovem a Mikkelem Michelsenem šel postavit na stupně vítězů. Cestou zpátky skoro nespal, přesto triumfoval v dlouhodrážním pouťáku v Plattlingu. Jeho diář na nejbližší dny nese zápisy Herxheim, Wittstock a Kopřivnice a Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by rád klukům ze svého týmu udělal medailovou radost i v těchto destinacích.
Stupně vítězů i postup
„Výbornej‘ víkend, bylo to skvělý,“ raduje se Josef Franc. „Itálie byl dlouhej‘ závod jako blázen, to jsem nezažil. Letmáků tam bylo tři prdele. Náročnej‘ den, teplo velký, bylo to takový specifický. A neděle byla taky dlouhá.“
Nicméně na začátku sobotního večera byla nálada v Pražanově týmu o poznání horší. „O tréninku byla dráha normální,“ vypráví úřadující český šampión. „Pak to ale strašně nachcali a trénink byl k ničemu. Vyhovovalo to Pacovi Castagnovi, v prvních dvou sériích nasbíral pět bodů. A moje první nebo druhá jízda se jela pětkrát, pořád to zastavovali od startu.“
Zatímco hody italské divoké karty skončily druhou pětinou závodu, Josef Franc si teprve chystal pomyslný příbor, aby si na soupeřích zgustnul. V rozjížďce s číslem dvanáct podlehl jen Emilu Sajfutdinovi, ale další dva výjezdy na ovál proměnil v jasná vítězství. S deseti body šel do poslední šance, v níž druhým místem splnil plán postupu. A ve finále projel pod šachovnicovým praporkem jako třetí.
„Říkal jsem si ‚aj, aj, to nevyjde‘,“ odhaluje Josef Franc rozpoložení své duše, než začala třetí série jízd. „Pak jsem se ale kousnul. Emil byl bezkonkurenční. Šly mi starty. Poved‘ se mi i v last chance. Už jsem věděl, že jsem v evropským finále. Ve finálový jízdě jsem si šel vybírat jako poslední, takže jsem si vybírat nemoh‘. Dobře jsem odstartoval, honil jsem Michelsena, ale na velký předjíždění to nebylo.“
Hektický závodní rytmus
V předchozích letech se Josef Franc soustředil na reprezentaci především na dlouhé ovály, jelikož se její termíny kryly s klasickými šampionáty světa a Evropy. „Mistrovství Evropy nekoliduje s mistrovstvím světa na dlouhý dráze,“ uvažuje Josef Franc. „Možná s nějakým volným závodem, co budu muset zrušit. A tak to bude fungovat jako doteďka.“
Cestou do Prahy se Pražanova dodávka zastavila v Plattlingu, kde na svérázném dlouhém oválu pořádali v neděli tradiční dobře obsazený mezinárodní volný závod. „Z Terenzana jsme vyráželi ve tři ráno,“ líčí Josef Franc. „Chvilku jsme si cestou odpočali a do Plattlingu přijeli, když už trénovali. Byli jsme vyšťavený, skočil jsem ale do druhýho tréninku.“
Na rozdíl od soboty řádil v neděli Josef Franc již od začátku závodu. „Bylo to dobrý kromě jedný jízdy, kdy jsem měl problém s řemenem,“ popisuje. „Šly mi starty a dařilo se mi. Ve finále jsem jel od venku a nedal nikomu šanci. Byl to trénink před finále v Herxheimu. Závod se zdržel asi o hodinu, byla tam velká bouračka sajdkár. Měl jsem toho plný brejle, na neděli jsem spal asi jen tři hodiny.“
Nicméně dnes je již Josef Franc připravený na vstup do prvního finále světového šampionátu na dlouhé dráze. V sobotu má na pořadu dne evropské semifinále na trávě ve Wittstocku. A v neděli se přesune do Kopřivnice, aby ve druhém finále mistrovství republiky jednotlivců hájil svůj post leadera. Takové hektické tempo mu před lety, kdy účinkoval v britské lize, šlo náramně k duhu.
„V Praze jsem zregeneroval tělo a včera večer jsme jeli do Herxheimu,“ říká. „Odtud pojedeme rovnou do Wittstocku a pak budeme mastit do Kopřivnice. Bylo by hezký zopakovat víkendový výsledky už kvůli klukům. Makaj‘ tvrdě a v těch podmínkách, jak to šudláme, to nemaj‘ jednoduchý.“
Foto: Karel Herman, Zdeněk Schneiderwind a Jiří Georgiev
Plzeň – 8. května
Včerejší sváteční den měl dopad na podobu slovenského působení ve světových šampionátech. Ján Mihálik si v druhém díle české juniorky v Plzni vyjel místo v kvalifikaci o Speedway Grand Prix 2019, jež se bude v Žarnovici konat příští sobotu. Zároveň londýnská společnost BSI ohlásila, že Slovensko odstoupilo z letošního Speedway of Nations.
Strohá tisková informace z Londýna uvádí, že za rezignací slovenské sestavy na světový šampionát družstev stojí zranění jeho předních hvězd včetně esa velkých cen Martina Vaculíka. K tomu je nutno přidat vyřazení Patrika Búriho. Slováky v Teterowě nahradí Ukrajina.
Zranění obou nejlepších slovenských závodníků udělala díry rovněž do startovní listiny žarnovického světového podniku. Místo Martina Vaculíka pojede rozhodnutím slovenské exekutivy jeho synovec David Pacalaj.
O třináctce po Patriku Búrimu se rozhodlo právě včera na plzeňských Borech. Michal Danko přijel na ovál v sousedství známé věznice sbírat především cenné zkušenosti a evidentně nepočítal, že se kvalifikuje do hlavního závodu. Nakonec se mu to po pádu Michala Tomky ale povedlo.
Protože jsme Michala Tomku v roli náhradníka neviděli vyjet na ovál, boj o mistrovství světa se zúžil mezi Jána Mihálika a Jakuba Valkoviče. Rozhodnutí ale přinesla již rozjížďka s číslem osm. Jakub Valkovič se ani neodlepil od startovního roštu a do depa se vrátil s přetrženým sekundárním řetězem v ruce.
Generálové slovenské dráhy za kvalifikační kritérium určili jednoduchou zásadu. Místo v závodě kvalifikace o SGP měl brát ten závodník, který ve výsledkové listině skončí výše. Samozřejmě s výjimkou Davida Pacalaje. A tak tuto podmínku splnil Ján Mihálik svým pátým místem.