Zdeněk Simota musel přeborový triumf vydřít v souboji s pražským benjamínkem

Březolupy – 21. dubna
Prosluněná sobota s letními teplotami přilákala do březolupských ochozů slušný počet diváků. Zdeněk Simota srovnal přeborové účty z Pardubic s Hynkem Štichauerem již v rozjížďce s číslem jedna, kde se již z úvodního výjezdu sápal po vedoucí příčce Zdeňka Holuba. Jeho posléze za svá záda přemístil rovněž Hynek Štichauer, jemuž v úvodu motocykl příliš nestartoval. A tak se v sedmé jízdě zrodilo překvapení, protože na úkor pardubického vousáče si svou vítěznou šňůru prodloužil Jan Kvěch. Pražský junior se nikterak nerozpakoval vozit jednu trojku za druhou, v čemž se mu mohl rovnat pouze Zdeněk Simota. Oba neporažení se střetli až v úplně poslední jízdě dne. Vedení se ujal Jan Kvěch, avšak Zdeněk Simota záhy získal vrch a mohl se chystat na skok na nejvyšší stupínek pódia. Naproti tomu Janu Kvěchovi nebyla druhá příčka souzena. V půli třetího okruhu se z jeho motoru ozval zvonivý umíráček. Po druhém místě se tak natáhl Hynek Štichauer. Ten v patnácté jízdě zabránil další senzaci, když nakonec udolal svého někdejšího žáka Martina Mejtského a od té chvíle neuhnul z vítězné dráhy ani o píď. Díky výrazně lepšímu závěru se Zdeněk Holub dostal do rozjezdu o třetí místo. Svedl v něm úžasný duel s Janem Kvěchem, který nakonec tahal za delší konec provazu a vůbec poprvé přišel na stupně vítězů pětistovek. Přebor opět doprovázel šampionát stopětadvacítek, v němž si Jaroslav Vaníček počínal se stejnou sebejistotou jako ve středu v Pardubicích.

Hynek Štichauer, Zdeněk Simota a Jan Kvěch stojí na stupních vítězů

Z dvaceti je devatenáct

V Březolupech si na nedostatek diváků stěžovat nemohou

Mělo jich být dvacet. Nicméně Michal Baštecký se nakonec na cestu do Březolup nevypravil, protože jeho otce nechala na holičkách dodávka. Přesto devatenáct závodníků v depu dalo druhému pokračování českého přeboru náramné aranžmá. Připočtěme devět kolibříků a dojde vám, proč na ovále na moravské návsi vynechali slavnostní nástup a po dvou stopětadvacítkářských rozjížďkách se šlo rovnou na přeborovou věc.

Petr Chlupáč mohl žehrat na rozlosování, které mu hned v rozjížďce s číslem jedna poslalo do cesty Zdeňka Simotu, Hynka Štichauera a Zdeňka Holuba. Mnohem horší však byla fatální závada motoru, z něhož vytekl olej, a která ho donutila přesedlat na druhý motocykl. A tak se do dějin zapsal alespoň útokem na třetí místo Zdeňka Holuba, který však byl v prvním výjezdu odražen.

Zdeněk Simota hned na úvod odvedl Hynka Štichauera

Hynek Štichauer zprvu nemohl nastavit svůj motocykl na rychlé starty. I proto mu Zdeněk Simota hravě vrátil porážku ze středečního rozjezdu o pardubické vítězství. Hned vzápětí zaskočil Ján Mihálik pohotovostí svého startu i ostříleného Jaroslava Petráka. A pak již přišla třetí jízda, v níž se po dvouleté přestávce do sedla vrátil Michael Hádek, na něhož ovšem odstartoval Filip Hájek.

Plzeňan v první zatáčce odrazil Martina Mejtského a hned se pustil do Pražana před sebou. Rychle jej dotáhl a ve druhém okruhu převzal vedení po vnější straně prvního oblouku. Jenže ve třetím kole upadl Martin Mejský a Pavel Kubeš inicioval spínač červených světel.

Michael Hádek kvituje své souboje s Filipem Hájkem ve třetí jízdě:

„Jakmile je na venku materiál, líbí se mi každá jízda. To mě naučila dlouhá a tráva!“

Filip Hájek má Michaela Hádka ještě za svými zády

Po opakovaném startu se rychle hnal dopředu Filip Hájek. Michael Hádek ale opět útočil a útočil, dokud se ve druhém okruhu vskutku vnějškem úvodního oblouku nepřehnal na druhé místo. Slibně rozjetý závod však pro plzeňského závodníka rychle skončil. V desáté jízdě byl tentokrát nejrychlejší od startu Jaroslav Petrák a Michael Hádek v úvodním výjezdu stihnul pouze Michala Tomku.

Slovák svou ztrátu rychle eliminoval a na cílové metě mu ke druhé příčce chyběl jen malý kousíček. „Had se doplazil!,“ vysvětloval Michael Hádek, že za tím vězel mnohem závažnější problém v motoru.  „Na hovno, zadřel jsem, už jsem se klepal i na prdeli, aby mě Michal Tomka nepředjel.“

Jan Kvěch v první jízdě předjel Martina Gavendu

Ale zpátky k úvodní sérii! Nejlepší start ve čtvrté jízdě vystřihnul Jan Kvěch. V prvním oblouku jej objel Martin Gavenda, nicméně pražský benjamínek mu to o kolo později na stejném místě vrátil i s úroky. Záhy však spadl Michal Tomka. Naštěstí se rychle posbíral na nohy. Nicméně byl diskvalifikován z repete, v němž Jan Kvěch už nezaváhal. Rozjížďka s číslem pět přinesla tři body Davidu Pacalajovi, který na konci protilehlé rovinky přece jen udolal houževnatého Jakuba Valkoviče.

 

Štěstěna pomáhá za záda neporaženého dua

Zleva Petr Chlupáč, David Pacalaj a Martin Mejtský

David Pacalaj ale měl být prvním vítězem úvodní pětiny, který dnes prohrál. Přitom do šesté jízdy odstartoval jako první a Petra Chlupáče ženoucího se po venku první zatáčky odrazil. Jenže Pražana neopustily útočné ambice a v druhém okruhu převzal vedení zprava ve druhém oblouku.

Jan Kvěch servíruje senzaci, protože ukazuje záda Hynku Štichauerovi

Jan Kvěch své první vítězství obhájil. Druhý triumf pražského závodníka měl sensačnější příchuť, jelikož odvedl Hynka Štichauera již s letem pásky k prosluněné březolupské obloze. Ve druhé zatáčce se sice dostal do potíží, ale z krizového momentu vyvázl bez pádu. Vzápětí s ním bodově srovnal krok Zdeněk Simota, když s velkým náskokem před Filipem Hájkem vyhrál osmou jízdu. Ján Mihálik se po něm sice sápal, avšak v první zatáčce musel citelně zpomalit, a byl nakonec rád za poslední bod.

Ján Mihálik vyvrací podezření, že si v osmé jízdě nechal zavřený přívod paliva:

„Vytrh‘ se mi chcípák, je tam krátký řemen, vytáhlo se mi to. Byl jsem na druhém místě, přidávám a nic. Rychle jsem to tam nacpal zpátky a zase jel. Mrzí mě to, ale nevadí…“

Michael Hádek (modrá) v souboji s Jaroslavem Petrákem

Zdeněk Simota a Jan Kvěch zůstávali bok po boku na čele aktuální klasifikace i nadále. Jan Kvěch v první zatáčce jedenácté jízdy předjel zvenčí Petra Chlupáče, Zdeněk Simota vyhrál stylem start – cíl čtrnáctou jízdu. Oba leadeři svým pronásledovatelům poněkud unikli, protože jejich nejbližší sousedé v aktuální klasifikaci ztráceli dva body. A to se jak David Pacalaj, tak Hynek Štichauera na sedmibodovou úroveň dostali s velkým štěstím!

Žarnovický junior jezdil ve čtrnácté jízdě až třetí. Sice proháněl Martina Gavendu, seč mu síly stačily, avšak dva body mu přinesl až pád domácího borce na začátku posledního kola.  V rozjížďce s číslem patnáct zase na pardubického borce odstartoval Martin Mejtský.

Zdeněk Holub (modrá) v duelu s Filipem Hájkem

Hynek Štichauer sice útočil, nicméně s ubývajícím počtem kol do cíle, jeho vidina na průnik do čela klesala, protože Martin Mejtský jel na čele bez chyby. Až ve třetím kole se Hynku Štichauerovi přece jen povedlo dostat se před něho. Martina Mejtského jakoby v ten moment opustila Fortuna, protože po pádu v sedmnácté jízdě již nemohl dnešní mítink dokončit.

 

Pětadvacet rozjížděk je málo

Zdeněk Simota za sebou vede Martina Gavendu (bílá), Jaroslava Petráka (žlutá) a Davida Pacalaje (modrá)

Ve třetí sérii začala stoupat také hvězda Zdeňka Holuba. Pražan v natřískané úvodní jízdě inkasoval jediný bod, aby jej v rozjížďce s číslem devět odvedl Martin Gavenda. Třináctou jízdu však už vyhrál ve stylu start – cíl. Sice jej zprvu obtěžoval Filip Hájek, jenž však začal záhy mít hodně starostí s Davidem Pacalajem, který mu nakonec zkraje třetího kola sebral druhou pozici.

Hynek Štichauer se na záda Martina Mejtského vydržel dívat jen necelá tři kola

Sotva však čtvrtá pětina skončila, byl na nejlepší cestě ke stupňům vítězů. Ve dvacáté jízdě odvedl Jána Mihálika a rázem srovnal krok s Davidem Pacalajem. Na jeho konto si totiž Jan Kvěch v rozjížďce s číslem osmnáct prodloužil svou vítěznou šňůru. Úhelným kamenem jeho čtvrtého triumfu se stal povedený start. Na něj naproti tomu musel Slovák láteřit. A než ve druhé zatáčce pronikl před Filipa Hájka, disponoval Jan Kvěch již desetimetrovým náskokem.

Jaroslav Petrák líčí, proč se do šestnácté jízdy ani nerozjel:

„Prask‘ mě zadní řetěz, tak jsem zvědavej‘, jak to dopadne s mým postupem do finálovýho seriálu.“

Padající Martin Mejtský (modrá) záhy dostane do potíží i Michala Tomku (bílá) a Zdeňka Simotu (žlutá)

Zato Zdeněk Simota měl cestu za svým čtvrtým primátem o poznání klikatější. V rozjížďce s číslem sedmnáct nejlépe odstartoval Martin Mejtský. Plzeňan na něho útočil první zatáčkou a dopředu se tlačil i Michal Tomka. Vtom se však Martinu Mejtskému zvedl motocykl na zadní. Pád byl nevyhnutelný a zamotal se do něho rovněž Michal Tomka.

„Už mi lepilo, jak se tam odrážely motorky,“ líčil incident Zdeněk Simota, který posléze vyhrál opakování bez diskvalifikovaného Pardubičana. Klobouk dolů před Michalem Tomkou, který jej v první zatáčce na chvilku ve vedení vystřídal. Rok nezávodil a dnes ležel na zemi již potřetí!

Hynek Štichauer (modrá) letí do vedení před Filipa Hájka (žlutá) a Jaroslava Petráka (bílá)

Směrem ke konci závodu Hynek Štichauer již vychytal své starty. Důkaz podal nejprve v rozjížďce s číslem devatenáct, v níž již po startu ukázal výfuk Martinu Gavendovi. A posléze i v třiadvacáté jízdě, kde nechal za sebou Jaroslava Petráka. Se třinácti body byl prakticky jednou nohou na pódiu.

Stupně vítězů před věží byly prozatím v plné permanenci dětí. Ty se odtud dívaly na závod, než nastala kropička a ony se běžely osvěžit vodou, kterou vítr z jejích trysek nosil až za mantinel. Petr Chlupáč už věděl, že se sem po závodech podívat nepůjde. V jednadvacáté jízdě sice v první zatáčce odvážně podjel Michala Tomku a připisoval již třetí trojku. Ovšem úvodní nula byla přece jen velkým handicapem a on měl v konečném součtu jen jedenáct bodů.

Zdeněk Simota (bílá) získává vrch nad Janem Kvěchem (červená)

O bod navíc měl Zdeněk Holub poté, co v dvaadvacáté jízdě po raketovém startu rychle zmizel Davidu Pacalajovi. Stejným tempem, jakým se mu vzdálil Pražan, mu unikly i stupně vítězů, protože v konečném součtu srovnal Petra Chlupáče. Zato Zdeněk Holub ještě mohl s nadějemi vzhlížet ke zcela poslední jízdě dne. Stejně jako Hynek Štichauer, o jehož posledním prvenství již víme. Poté se velkým sólem s diváky rozloučil Martin Gavenda končící s deseti body. A již konečně přišla závěrečná jízda s duelem obou neporažených.

Zdeněk Simota slaví triumf

Lepší tečku za skvělým závodem si nešlo ani představit. Nejlépe odstartoval Jan Kvěch, který v pozici vedoucího závodníka projel také první zatáčkou. Jenže záhy se přece jen prosadil zkušenější Zdeněk Simota. „Už bych ho nedojel, ale snažil jsem se,“ vyprávěl pražský junior později. Jenže ve třetím kole z jeho motoru zazvonilo a on musel jen bezmocně setrvačností zarolovat na trávník.

Jan Kvěch nešetří nadšením při popisu rozjezdu se Zdeňkem Holubem:

„Bylo to pěkný! Předjel jsem ho, on mě taky, hezky jsme si zazávodili!“

Rozjezd se stal kořistí Jana Kvěcha

Tím pádem byl Zdeněk Simota vítězem, zatímco Hynek Štichauer se mohl těšit ze stříbra. A Zdeněk Holub si rázem v otázce svého skóre nemohl pranic vyčítat s Janem Kvěchem. Rozhodující jízdu zahájil lépe Zdeněk Holub. Jenže Jan Kvěch jej elegantně objel v první zatáčce. Druhý oblouk však dostal dopředu zase Zdeňka Holuba. Do druhé kola však přijel dříve Jan Kvěch, jenž už vedení nepustil z rukou ani na okamžik.

 

Poslední rozjížďka určila místa na pódiu

Vojtěch Šachl má za sebou Jana Jeníčka a Filipa Šifaldu

Doprovodný mistrovský závod stopětadvacítek nejlépe rozehrál Jaroslav Vaníček. V první zatáčce úvodní jízdy odrazil Filipa Šifaldu a pak si jen pádil pro první trojku. Tu měl vzápětí na dohled i domácí Štěpán Jurča. V úvodním oblouku zvenčí minul Jana Jeníčka, jenže ve druhém okruhu upadl.

Štěpán Jurča vyhrál jízdu

Mezitím se před Jana Jeníčka dostal i Vojtěch Šachl, jenž po smůle březolupského borce zdědil vítězství. V rozjížďce s číslem tři však divišovskému závodníkovi už nikdo k vítězství pomáhat nemusel. Hned v první zatáčce třetí jízdy se přehnal okolo Jana Jeníčka a pak už jen čekal, až jej jako prvního pozdraví šachovnicová vlajka v rukou Rostislava Zúfalého.

Jaroslav Vaníček šel stejně jako v Pardubicích od vítězství k vítězství

Bruno Belan měl po startu problémy s řazením, avšak ve druhém kole nabral v první zatáčce takové zrychlení, že naráz za svá záda poslal jak Vojtěcha Zamazala, tak Jana Jeníčka. Ve čtvrté jízdě Jaroslav Vaníček již podruhé porazil Filipa Šifaldu a srovnal krok s neporaženým Vojtěchem Šachlem.

Zlom do nalajnovaného scénáře podniku přinesla rozjížďka s číslem šest. Stylem start – cíl ji vyhrál Bruno Belan. Filip Šifalda měl potíže s řazením, ovšem v první zatáčce předjel Františka Hřiba, aby na protilehlé rovince předjel i Vojtěcha Šachla.

Klíčová jízda stopětadvacítek: Filiú Šifalda (bílá) směřuje do čela před Jaroslava Vaníčka (červená), Bruno Belana (modrá) a Jana Jeníčka (žlutá)

Bruno Belan posléze vyhrál i sedmou jízdu. V rozjížďce s číslem osm slavil Jaroslav Vaníček již třetí dnešní triumf. Vojtěch Šachl vzápětí triumfem start – cíl napravil své předchozí zaváhání a s deseti body mohl jen čekat, jak dopadne natřískaná závěrečná série.

Bruno Belan stíhá Filipa Šifaldu

V ní se ujal vlády Filip Šifalda. Jenže Jaroslav Vaníček na něho útočil, dokud jej ve druhém kole nepodjel v nájezdu do druhé zatáčky. Tím pádem bylo rozhodnuto. Jaroslav Vaníček se stal vítězem, zatímco Vojtěch Šachl se mohl těšit na druhé místo. Bruno Belan se před chabařovického závodníka nedostal, ale bod mu stačil, aby v celkovém pořadí skončil před ním jako třetí celkově.

 

Hlasy z depa

V rozjížďce s číslem sedmnáct měl namále i Zdeněk Simota

„Dneska jsem kupodivu startoval a nezkoušel ptákoviny jako v Pardubicích,“ vyprávěl Zdeněk Simota. „Nedělal jsem žádný změny. Tu jednu jízdu, jak jel Mejťas, mi lepilo, jak se tam odrážely motorky. Honza Kvěch se zlepšuje závod od závodu, sedí na tom dobře. Ten nás bude brzo prohánět všechny. Nebo vlastně už prohání…“

Hynek Štichauer nakonec vytěžil ze závodu shodou okolností druhé místo

„Trápení jehňátek,“ hodnotil závod Hynek Štichauer. „Nemoh‘ jsem ze začátku odstartovat, ale nakonec jsme se hezky svezli. Klobouk dolů před Honzou Kvěchem, mohu bejt‘ rád za druhý místo, mám ho s velkým štěstím.“

Jan Kvěch, senzace i smolař dnešního závodu

„Jelo se mi pěkně,“ netajil se Jan Kvěch. „Hezký závody, v Březolupech jsem už jen na dvěstěpadesátce, na půllitru jsem tu byl poprvý. Dneska se mi dařilo. V poslední jízdě jsem nejspíš zadřel. Moh‘ jsem bejt‘ druhej‘, ale to k závodům patří. Simoťáka bych už nedojel, ale snažil jsem se.“

Stejně jako v Pardubicích skončil Zdeněk Holub těsně pod pódiem i v Březolupech

„V pohodě,“ reagoval Zdeněk Holub na klasickou otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Akorát jsem se nemoh‘ spasovat s dráhou. V rozjezdu jsem bojoval s Honzíkem, jde mu to čím dál tím líp. Musím ho pochválit. Teď letím v úterý do Ruska do Moskvy a pak do Samary a Balakova.“

Martin Gavenda se brání náporu Jana Kvěcha

„Těžké, těžké,“ pokyvoval hlavou Martin Gavenda. „Protrápil jsem se tím. Mrzí mě ten pád, tam jsem si to pokazil. Pro můj lepší pocit by bylo dobrý jet ten rozjezd. Hlavně aby mi to vyšlo na mistrovství republiky… Kdybych se tam nedostal, to by mi pokazilo celý dojem.“

David Pacalaj se pral s dráhou i s nastavením

„Nejsem spokojený,“ mračil se David Pacalaj. „Na to, jaká byla dráha, jsem nechtěl riskovat a více měně jsem to jel jako trénink. Celkově to bylo únavné, výsledek mohl být lepší.“

Petr Chlupáč neměl k pódiu daleko

„Nejde o to, jestli byla první jízda lehčí nebo ne,“ vracel se Petr Chlupáč k otázce rozlosování, které mu do rozjížďky s číslem jedna přihrálo tři silné závodníky. „Ale zaklepal nám motor, vytek‘ mi z toho olej. Kdyby třeba nebyl defekt, byl bych rychlejší a bylo to jinak. Druhá motorka jela nádherně, takže taky paráda.“

Aspirace Jakuba Valkoviče mířily výše

„Těžká dráha, jsem zničený,“ připouštěl Jakub Valkovič. „Čekal jsem ji lepší. Jsem z toho zklamaný, výsledek není růžový. Tři jízdy jsem jel se čtyřmi šrouby na spojce. Starty nebyly dobré, ve druhé jízdě se mi odkroutil šteft a tak ocino odkroutil i ten druhý.“

Jaroslav Petrák pronásleduje Hynka Štichauera

„Dobrý, ale znám se tady i lepší,“ říkal Jaroslav Petrák. „Asi ta dráha nebyla nic moc. Ale tak to je vždycky, když něco potřebuješ, něco se vysere. A tak jsem zvědavej‘, jestli jsem postoupil do finálovýho seriálu.“

Filipa Hájak během soubojů s Michaelem Hádkem (modrá) rozbolela ramena

„Žádná sláva,“ vraštil čelo Filip Hájek. „První jízda s Hadem dobrá, říkal jsem si ‚jo, jo, jo‘. Zničehonic mi šíleně začalo bolet rameno. Jak se to opakovalo, už to nebyla žádná sláva. Trápil jsem se, jediný, co bylo dobrý, bylo, že to startovalo.“

Scházel kousíček a Michal Tomka (bílá) obral o bod Michaela Hádka

„Těžký,“ opáčil Michal Tomka na otázku, jaký byl jeho závodní comeback po roční pauze. „Je těžké jet po roce první závody a na takovéto dráze. Ale nic se mi při těch pádech nestalo. Mám jen škrábance.“

Zdeněk Simota musel na cestě ke svému vítězství svádět tuhý duel s Janem Kvěchem
1. Zdeněk Simota, Plzeň 3 3 3 3 3 15
2. Hynek Štichauer, Pardubice 2 2 3 3 3 13
3. Jan Kvěch, Praha 3 3 3 3 E 12+3
4. Zdeněk Holub, Praha 1 2 3 3 3 12+2
5. Petr Chlupáč, Praha 0 3 2 3 3 11
6. David Pacalaj, SK – Žarnovica 3 2 2 2 2 11
7. Martin Gavenda, Březolupy 2 3 F 2 3 10
8. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica 2 1 2 2 2 9
9. Jaroslav Petrák, Pardubice 2 3 1 E 2 8
10. Ján Mihálik, SK – Žarnovica 3 1 1 2 1 8
11. Filip Hájek, Praha 2 2 1 1 1 7
12. Pavel Kuchař, Praha (250 ccm) 1 0 2 1 2 6
13. Michael Hádek, Plzeň 3 2 – – – 5
14. Pavel Čermák, Divišov 0 0 3 1 1 5
15. Michal Tomka, SK – Žarnovica X 1 F 2 2 5
16. Martin Mejtský, Pardubice X 1 2 X – 3
17. Daniel Klíma, Praha 1 1 1 0 F 3
18. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR) 1 0 E 1 1 3
19. Milan Dobiáš, Chabařovice (250 ccm) 1 0 1 0 0 2

Poznámka: kvůli poruše dodávky nepřijel Michal Baštecký (250 ccm)

Skvělá tečka na závěr: rozjezd o třetí místo mezi Janem Kvěchem (modrá) a Zdeňkem Holubem (červená)

Průběžné pořadí seriálu:

PCE BŘE TOT
18.4. 21.4.
1. Zdeněk Simota, Plzeň* 22 25 47
2. Hynek Štichauer, Pardubice* 25 22 47
3. Zdeněk Holub, Praha 20 18 38
4. Jan Kvěch, Praha 10 20 30
5. Martin Gavenda, Březolupy 16 12 28
6. David Pacalaj, SK – Žarnovica 8 14 22
7. Petr Chlupáč, Praha 5 16 21
8. Jaroslav Petrák, Pardubice 12 8 20
9. Martin Málek, Březolupy 18 18
10. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica 6 10 16
11. Ondřej Smetana, Praha* 14 14
12. Filip Hájek, Praha 7 6 13
13. Ján Mihálik, SK – Žarnovica 7 7
14. Pavel Kuchař, Praha (250 ccm) 2 5 7
15. Martin Mejtský, Pardubice 4 1 5
16. Michael Hádek, Plzeň 4 4
17. Pavel Čermák, Divišov 3 3
18. Michal Škurla, Praha 3 3
19. Michal Tomka, SK – Žarnovica 2 2
20. Daniel Klíma, Praha 1 0 1
21. Sindy Weber, D – Liberec (ACCR) 0 0 0
22. Milan Dobiáš, Chabařovice 0 0
23. František Klier, Divišov 0 0
NC Michal Baštecký, Praha +
mimo klasifikaci:
Ronny Weis, D NC
Richard Geyer, D NC

Poznámka: již kvalifikovaní finalisté úvodního závodu v Praze jsou označeni hvězdičkou *; + Michal Baštecký byl přihlášen pro závod v Březolupech, avšak nedorazil kvůli poruše dodávky

Pódium stopětadvacítek: Vojtěch Šachl, Jaroslav Vaníček a Bruno Belan

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Jaroslav Vaníček, Praha 3 3 3 3 12
2. Vojtěch Šachl, Divišov 3 3 1 3 10
3. Bruno Belan, Slaný 2 3 3 1 9
4. Filip Šifalda, Chabařovice 2 2 2 2 8
5. Štěpán Jurča, Březolupy F 3 2 2 7
6. Jan Jeníček, Pardubice 2 1 1 0 4 (los)
7. Matěj Frýza, Plzeň 1 0 1 2 4 (los)
8. Vojtěch Zamazal, Slaný 1 0 2 E 3
9. František Hřib, Březolupy 1 F 1 1 3

Poznámka: v první verzi startovní listiny figuroval rovněž Milan Dobiáš, který se nakonec přehlásil do přeboru

Jaroslav Vaníček (červená) se musel pustit do křížku s Filipem Šifaldou

Průběžné pořadí šampionátu:

PCE BŘE TOT
18.4. 21.4.
1. Jaroslav Vaníček, Praha 12 12 24
2. Bruno Belan, Slaný 11 9 20
3. Vojtěch Šachl, Divišov 6 10 16
4. Filip Šifalda, Chabařovice 8 8 16
5. Štěpán Jurča, Březolupy 5 7 12
6. Jan Jeníček, Pardubice 8 4 12
7. Daniel Klíma, Praha 8 8
8. Vojtěch Zamazal, Slaný 2 3 5
9. Matěj Frýza, Plzeň 4 4
10. Milan Dobiáš, Chabařovice 4 4
11. Michal Baštecký, Praha 4 4
12. Jakub Exler, Praha 4 4
13. František Hřib, Březolupy 0 3 3
Vojtěch Šachl na cestě za svým prozatím nejlepším výsledkem

Foto: Karel Herman

Nebýt pádu ve čtrnácté jízdě, Martin Gavenda jel v rozjezdu o třetí místo také

Rudolf Smetana nežije

Když přivedl k ploché dráze svého syna Radka, neměl jsem tu čest se s ním potkat. Ulejval jsem se z českotřebovské průmky, abych stihnul pražský rychlík po poledni a před cestou na plochou dráhu si dát jedno pivko za tři kačky i s tuzérem ve čtyřce v Nerudově ulici. Depo na Markétě pro mě bylo tehdy dostupné asi jako bájné Eldorado španělským conqistadorům.  Seznámili jsme se až o takřka čtvrtstoletí později, když jeho vnuk Ondřej začínal se stopětadvacítkami. Těšil se na moje články, nikdy si nenechal ujít žádnou Ročenku. Dávali jsme si spolu panáčka fernetu a tenhle rituál nám vydržel do doby, kdy mu to zdravotní stav již neměl dovolovat. ‚Toníku, dáme si jenom malýho, když teď Ondra tuhle jízdu vyhraje‘, říkával. Se zákeřnou nemocí se pral statečně jako  lev a útrapy snášel s klidem pilota anglického bombardéru uprostřed bubnování německého flaku. Myslel jsem na něho ještě včera odpoledne, když jsem přepisoval klikyháky ze svého bloku pro další článek o Ondřeji Smetanovi, protože v zimě jsme exkluzivní rozhovor nestihli. Nemohl jsem tušit, že někdy v té chvíli jeho dědeček Rudolf vydechl naposledy. Upřímnou soustrast všem jeho nejbližším. Čest jeho památce!

Ondřej Smetana se nechce na závody jen dívat

Praha – 17. dubna
Loni jeho první sezóna mezi seniory nebyla nikterak špatná. Obhájil osmou příčku v šampionátu jednotlivců, řádil v přeborech, Tomáš Topinka se na něho mohl spolehnout v extralize a z ostatních výsledků rozhodně stojí za zmínku kupříkladu pátá příčka ze Zlaté přilby SNP. Letos zajel slušný výkon při Prague Open, ale už v Žarnovici při slovenském mistrovství jakoby někdo mávnul čarovným proutkem. A nakonec spolu s Michalem Škurlou začal letošní extraligový seriál otevíráním vrat výjezdu z depa. Ondřej Smetana se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ale ve vyšší divizi nechce dělat vrátného, byť se kvůli rekonstrukci stadiónu na Markétě už extraliga nevrátí.

 

Smůla i skvělé výsledky

Ondřej Smetana si povídal s magazínem speedwayA-Z

„Loňskej‘ rok byl celej‘ mistrák smolnej‘,“ netají se Ondřej Smetana, že cílil přece jenom výše než na post osmého nejlepšího plochodrážního Čecha. „Na Markétě myslím, že jsem píchnul, v Divišově mi praskly dva nový přední řetězy a v Březolupech se mi vůbec nedařilo. V Březolupech jsem byl úplně mimo. Osmý místo není špatný, ale letos bych chtěl bejt‘ lepší. Jde i o reprezentaci a to je hodně důležitý.“

Pakliže osmá příčka z individuálního šampionátu, není dle nejlepšího gusta pražského závodníka, co potom nešťastný pád z pódia v mistrovství republiky dvojic? „V cíli mě o metr předjel Zdenda Simota,“ vzpomíná Ondřej Smetana na plzeňský závod. „To mě hodně mrzelo a nejen kvůli Pepovi Francovi, ale i kvůli všem.“

S čím však může být spokojený, je extraliga, protože vozil slušné bodové dávky i v období, kdy se pražská Markéta potýkala se zraněními. „Pro mě osobně i pro Markétu byla povedená,“ komentuje Ondřej Smetana loňskou extraligovou soutěž. „Závody se mi vcelku dařily až na jeden ve Slaném a v Pardubicích, kde jsem nedostal důvěru. Ale porážel jsem závodníky typu Adriana Galy či Tomasze Jedrzejaka, tak doufám, že v tom budu pokračovat.“

Ondřej Smetana v akci

Sám se zapsal i do kuriozitních rekordů, když byl jako první plochodrážník celé naší historie vyloučen za ztrátu předního blatníku. „Blatník se mi zlomil,“ vrací se Ondřej Smetana k červnové žarnovické extralize. „Jak jsem v nájezdu zatočil, byla tam díra a já jsem do něj kopnul kolenem, asi se zlomil. Nevím, jak by to mohlo bejt‘ jinak, musel jsem si do něj kopnout. Ale ten blatník už byl naprasklej‘.“

Dvě povedené Přilby a málo šancí v Polsku

Z pátého místa při ZP SNP je nadšený

Nicméně incident nakonec neměl na pořadí extraligové soutěže pražádný vliv a Ondřej Smetana nedá na Žarnovicu dopustit. „Loni jsem jel spousta volnejch‘ závodů a jako jeden z nejpovedenějších bych bral Zlatou přilbu SNP,“ říká. „Porazil jsem tam spousta závodníků a bejt‘ pátej‘ není vůbec špatný. Ve finále byla dráha už rozbitá, sotva jsem to držel, ale to asi už každej‘.“

Krásně vzpomíná i na Zlatou přilbu města Pardubice, kde si před lety v ochozech jako malý kluk hledal svou cestičku ke sportu levých zatáček. „Přilba nebyla úplně špatná,“ vybaví si okamžitě své loňské účinkování v závodě všech závodů. „Dal jsem si za cíl postoupit do čtvrtfinále. Po loňsku vím, že to jde, chce to ale lehce pokračovat dál do semifinále.“

Jako každý rok křižoval Evropy od západu na východ, od severu na jih, ale Opole mu nedalo moc šancí v polské lize. „Jarní tréninky byly dobrý,“ neskrývá Ondřej Smetana. „Dobře jsem se rozjezdil, ale nejsilnější dva cizinci byli Kevin Wölbert s Denisem Gizatulinem. Byli bezkonkurenční, až když Gizatulin nedostal víza, oslovili mě. K mý smůle to ale bylo v Lublinu, kterej‘ doma neprohrává. Ale zkušenost to byla dobrá.“

Špatné a ještě horší

Vítězství před Patrikem Mikelem bylo jedním ze skvělých momentů Ondřeje Smetany v Prague Open

Druhý den po březolupském finále vyhrál Pohár města Žarnovica, ale to už podzim inzeroval zimní přestávku. „Makal jsem hodně, co to šlo,“ přibližuje Ondřej Smetana svůj program. „Hodně jsem běhal. Ani nevím, kolik kilometrů to bylo, dělal jsem třicet kiláků tejdně. Do toho tři, čtyři kruháče a dvě stabilizace. Fyzioterapie ve Stromovce, chodil jsem s pražským Olympem do posilovny a na regenerace.“

Zima byla mírná, ale nakonec se nechtěla pustit otěží své vlády a pražský výjezd do Goričanu se odkládal a odkládal. „Zachránil mě Zdeněk Schneiderwind,“ vypráví Ondřej Smetana. „Neměl jsem s kým jet a tak jsem jel sním. Byla tam hrozně rozbitá dráha, ale na svezení to bylo dobrý.“

Slovenský šampionát – kde je na snímku vedle Stanislava Mělničuka – mu pěkný výsledek nepřinesl

A po návratu šel Ondřej Smetana konečně do ostré akce. „Na jaře se ta dva závody nepovedly,“ povzdechne si. „Při Prague Open mi chyběl bod do finále. Byl bych tam, kdybych porazil Hynka nebo Matěje. Ale na kdyby se v plochý dráze nehraje. Vůbec jsem nestartoval. Motorka jela dobře, ale nestartoval jsem. Ani jsem to tam neposílal, chce to bejt‘ razantnější.“

Kenneth Hansen odřekl svůj start ve slovenském šampionátu a Ondřej Smetana neřekl nabídce SC Žarnovica, aby Dána zastoupil, ne. „Slovenskej‘ mistrák byl úplně nepovedenej‘,“ nedělá si vůbec žádné iluze. „Jel jsem na svý nejlepší motorce, ale vůbec nejela. Druhou jsem vzal až na poslední dvě jízdy a to už bylo pozdě. Až teď v Polsku jsme zjistili, že odešlo zapalování.“

Z postu vrátného na Evropu

V letošní extralize by rozhodně nechtěl jen otevírat vrata od depa

Po návratu ze Žarnovice se Ondřej Smetana doma příliš neohřál. „Vrátili jsme se a v úterý jsme trénovali na Markétě,“ líčí. „A ve čtvrtek a v pátek jsem už byl v Bydhošti. To bylo super. Povedlo se mi to. Do sestavy jsem se nedostal, ale myslím, že to bylo dobrý.“

A pak přišla ledová sprcha, jelikož Tomáš Topinka plánuje odjet letošní extraligu s dvojicí juniorů. Ondřej Smetana se do sestavy obhájců titulu nevešel, navíc na jeho nabídku hostování nereflektoval ani Milan Mach či Lubomír Vozár, ani Ján Daniel.

„Praha ve mně neměla důvěru a ostatní týmy byly plný,“ konstatuje Ondřej Smetana. „Nezbejvá nic jinýho, než se na závody koukat a připravit se na cestu do Balakova. A jak se na to dívám? Zdendovi se poved‘ Prague Open i mistrák na Slovensku, má právo jet. To je v pořádku. A že máme týmovou taktiku dva juniory, to chápu, ale já chci jezdit! Extraliga s mistrovstvím republiky je dohromady jedenáct závodů, co jsou na úrovni. A bez nich nemá cenu plochou dráhu vůbec dělat.“

Dalším závodem Ondřeje Smetany bude evropské semifinále v Balakovu

Mohli bychom argumentovat o další nevýhodě odklonu extraligy od systému dvojutkání, ale raději se soustřeďme na nejbližší budoucnost. V ní má Ondřej Smetana šanci přesvědčit Tomáše Topinku, že udělal obrovskou chybu, když jej v úterý nechal dělat pouze vrátného u vrat depa. Dnešní přebor v Březolupech musí vynechat, protože již ve čtvrtek naskočí do evropského semifinále v ruském Balakovu.

„Jedu tam autem,“ přibližuje Ondřej Smetana svůj cestovní plán. „Budeme řídit já, táta a Milan Mihule. „Kůsák poletí rovnou z Anglie, Zdenda z Prahy. Vyjíždíme v neděli ráno a ve čtvrtek jsou závody. Je to tři tisíce kiláků, můžeme zůstat na hranici, proto možná budeme muset ujet patnáct set za den. Ale myslím, že to bude v pohodě.“

Ondřej Smetana v akci

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček