Přelouč – 15. dubna
Minulý víkend byl konečně jako vymalovaný. Slunce svítilo o sto šest, lidé si mohli doopravdy připadat jako na jaře, navíc pražská Markéta a žarnovický Měststký stadión konečně otevřely brány pro plochou dráhu. Jen málokdo si v takových podmínkách vzpomněl na zimu. A přitom čeští ledaři v nizozemském Heerenveenu končili sezónu. A Lukáš Hutla proměnil svůj druhý letošní pouťák ve vítězství, když dominoval pátečnímu Poháru Roelofa Thijse. Po svém triumfu pospíchal domů, protože jej v Dobřanech čekalo hokejbalové play-off, takže na rozdíl od návratu ze Švédska nezažil šestisetkilometrovou cestu domů na laně.
Adrenalin nezná bratra
Nizozemské ochozy s českou partou
„Na poslední letošní závody do nizozemského Heerenveenu jsem se těšil,“ nezastírá Lukáš Hutla. „Po výhře na závodech ve Švédsku a některých povedených jízdách v Rusku, jsem věřil, že pokud technika vydrží, bude v mojí moci se konečně po letech poprvé dostat do finále.“
Samozřejmě sotva dorazil na místo děje, jeho pozornost byla upřena závodní trati. „Nekonečná rovinka, sto deset, sto dvacet metrů,“ svěřuje se. „Něco jiného než v Čechách na rybníku, kde se jezdí menší dráhy. Člověk z toho má zvláštní pocit. Vše ze mě spadlo následující den o tréninku. Kola držely, tlumiče tlumily, motor jel jako z praku. Trénink super, žádná nervozita, vše OK.“
Jenže trénink je trénink a závod závodem. „Jsem jeden z těch nervově vyrovnanějších lidí, takže když všechno šlape, jak má, jsem v pohodě, a závody si užívám,“ popisuje Lukáš Hutla. „Trochu nervy možná pracují v momentě, kdy člověk najíždí na pásku, ale po startu už adrenalin nezná bratra.“
Třetí místo jen na vteřinku v hlavě
Radim Lamberský byl jako mechanik u vítězství Lukáše Hutly ve Švédsku i v Holandsku
Pohár Roelofa Thijse se koná vylučovacím KO systémem, takže Lukáš Hutla vyjel na led v okamžiku, kdy už Jiří Wildt a David Lizák měli po kvalifikaci hotovo. „Jako nasazený jsem jel až dvanáctou jízdu,“ vypráví přeloučský ledař. „První jízda výhra, druhá jízda výhra. A je tu semifinále a první drama po špatném startu vybojované druhé místo. Dalo se i vyhrát, věděl jsem, že na Jonase Anderssona mám. Ale občas, ač je to k neuvěření, zapojím i mozek a řekl jsem si, že je lepší konečně poprvý postoupit do finále, než zkusit zaútočit a jít na držku, a zase skončit jen ve finále B.“
A velké finále bylo realitou. „Vše fungovalo, jak mělo,“ pokračuje Lukáš Hutla. „Před finále jsem věděl, že ať bude po startu situace jakákoliv, buď vyhraju, nebo půjdu na držku. Zkrátka buď a nebo!. Start od mantinelu docela dobrý, dvě kola na druhým místě, už jsem si chystal útok na Charly Ebnera, když vtom se rozsvítila červená světla pro pád. Nejhůř třetí, pomyslel jsem si asi na vteřinu. Ale pak jsem si řek‘, že ale přece jedu pro výhru.“
Řev v helmě
Prozatím nejlepší závěr sezóny v kariéře Lukáše Hutly
René Stellingwerf, jehož jsme viděli i v Divišově před třinácti lety při začátku české ledařské renesance, byl diskvalifikován. Trojice ostatních soupeřů se opět seřadila u pásky. A sotva letěla nahoru, finále začalo odznova.
„Letošní sezóna bez ledu a bez trénování nic moc, ruce bolely,“ povzdechne si Lukáš Hutla. „Ale poslední jízda v posledním závodě sezóny se zkrátka musí odjet na doraz. Start a já poslední. Během druhé zatáčky jeden z venku, druhej‘ při výjezdu zevnitř a já první.“
Ohledně dalšího průběhu finále nemůže Lukáš Hutla bohužel sloužit. „Nemám ve zvyku se ohlížet za sebe,“ pokrčí rameny. „Prý jsem jim postupně ujížděl a dělal si náskok. Stejně jsem jel, jako by byli nalepení na mém blatníku a kolo co kolo jsem vyhlížel tu černobílou plachtu na dřevěné tyčce. Poslední zatáčka, hlavně nespadnout. Povedlo se. Já vyhrál. Řval jsem do helmy jako blázen. Nevěřil jsem tomu, že se to konečně povedlo. Před tolika diváky a kamarády, co za mnou přijeli takovou dálku.“
Do oblak a zase zpátky na zem
Domů na laně
Potom se už šlo na pódium a jenom blbec by se neradoval, když mu hrají Kde domov můj. „Stupně vítězů a naše státní hymna a česká vlajka vztyčující se nahoru ke stropu,“ užíval si Lukáš Hutla vyhlášení vítězů všemi svými smysly. „Super. Nejlepší zakončení sezóny v životě. Ta euforie a pocit na stupních vítězů na prvním místě se nedá ničím jiným nahradit. Než si člověk uvědomí, že v pondělí musí zase do práce (smích).“
K tomu ještě play-off v hokejbalu, takže Lukáš Hutla zmizel z Heerenveenu ještě před tím, než si Dmitrij Koltakov naposledy pohrál se svými konkurenty. Zbytek výpravy se vrátil po poruše dodávky na laně a Radek Hutla si dodnes může hlavu vykroutit z pantů, že je na nočních německých dálnicích nachytala jediná policejní hlídka, která se ke všemu spokojila spíše se symbolickou dvacetieurovou pokutou.
Nyní čeká ledaře volné léto, než se zase na sklonku podzimu sejdou na své tradiční pardubické předsezónní poradě. „Příští rok musím začít tam, kde jsem letos skončil a poprat se v kvalifikaci o postup do finále mistrovství světa, uvidíme…“ spřádá Lukáš Hutla plány, aby se však rovnou vrátil na pevnou zemi a nezapomněl na nesmírně důležitou věc. „Děkuji všem sponzorům, rodině, kamarádům. Všem, co mi fandí, zkrátka celé ledové rodině.“
Pardubice – 14. dubna
Spojením evropské série dlouhodrážních veteránů a prvního dílu mistrovství republiky ve flat tracku dalo slunečnému pardubickému odpoledni neopakovatelnou směs podívané na úžasné závodní motocykly a skvělého závodění. Maratón celkem třiceti šesti rozjížděk měl pokračování také při vyhlašování vítězů. Dlouhodrážní dvouventily vyhrál Wolfgang Barth, strojům se čtyřventilovým rozvodem vévodil Henk Snijder. Po návratu z italského soustředění se Pavol Pučko stal suverénem flattrackové kategorie FT1. Aleš Plecháč, který letos pojede jen FT Classics, si obdobným stylem počínal i ve své kategorii, zatímco třaskavá bitka veteránů přinesla zlato Jaroslavu Franců.
Pavol Pučko vyhrál prestižní flattrackovou kategorii FT1
Verdikt poslední zatáčky
Kevin Teager prohrál až ve finále A
Po roční přestávce způsobené rozmary počasí k sobě našly opět cestu evropská dlouhodrážní série veteránů a mistrovský český flat track. Historické motocykly vždy spíše těšily technicky zaměřené jedince stejně jako flat trackové stroje, které rovněž akcentují technický um svého majitele. Nicméně zdařilá symbióza obou disciplín, které rozhodně nemohou Svítkov nazývat svým tradičním domovem, přinesla i skvělé závodní momenty.
Bill Haynes v plném tempu
V kategorii dlouhodážních motocyklů s dvouventilovým rozvodem první jízdu s velkým přehledem opanoval Wolfgang Barth. Vzápětí se navlas stejným způsobem prosadil Kevin Teager. Oba pak na svou vítěznou šňůru navázali ještě po dvou uzlících. Rozpis je v základní části nesvedl dohromady ani jednou, takže na startovním roštu spolu stanuli až ve finále A.
Pierre Schröder v depu
Finálový program dvouventilů rozehrál v céčku svým triumfem Gerd Mauer. V béčku zprvu vedl Johann Last, ale o vítězství jej v první zatáčce druhého kola sebral Keith Snelling. Duel obou suverénů ve finále A zahájil lépe Kevin Teager.
Thomas Flemming a John Wheatley
Wolfgang Barth byl přitom ještě v půli úvodního okruhu na třetí pozici. Ovšem v druhé zatáčce se ocitnul před Uwe Wickem. Ten se ve druhém kole na chvíli vrátil na druhé místo, ale posléze spadl zpátky a nakonec podlehl také Franzi Greiselovi.
Kevin Teager jezdí ve finále ještě před Wolfgangem Barthem
Sotva se Wolfgang Barth zbavil Uweho Wicka stáhl vzdálenost, jež ho dělila od prvního Kevina Teagera. V poslední zatáčce na Angličana udeřil, aby o pár chvil později projížděl pod šachovnicovou vlajkou v rukou Jaroslava Kocka jako dvouventilový vítěz.
Neschopenka vyřadila českého Slováka
Pastvu pro oči technických nadšenců poskytl i tento GM, s nímž startoval Paul Morfey
Startovní číslo třiadvacet v poli čtrnácti motocyklů se čtyřventilovými motory původně patřilo Vladimíru Višváderovi. Nestárnoucí Záhorák se rozhodl zužitkovat licenci, kterou si pořizoval kvůli ledařské reprezentaci a v sedle motocyklu po Janu Boháčovi zaznamenat svůj dlouhodrážní comeback přesně po čtvrtstoletí. Jenže bolavá záda jej poslala do pracovní neschopnosti a on nechtěl pokoušet byrokraty, kdyby jeho činnost na neschopence vešla v širší známost.
Henk Snijder (1) bojuje s Graeme Brownem (10) a Arne Andersenem (4)
Smolný závod prožil Kevin Howse, který přitom rozjížďku s číslem dvě vyhrál. Jenže v páté jízdě upadl ve druhé zatáčce druhého kola, když jezdil třetí. Vrátil se do sedla a zachránil alespoň poslední jeden bod. Jenže v rozjížďce s číslem osm se převrátil již na startu v ukázkové svíci a skončil v nemocnici.
Nejstarší účastník Francesco Barbetta jezdí před Steenem Larsenem
Při repete Arne Andersen odvedl Henka Snijdera, který ztratil svůj první dnešní bod, a svého dánského přemožitele shodou okolností porazil v první jízdě kategorie. Arne Andersen však připravil o punc neporazitelnosti rovněž Martina Cazemiera, na něhož odstartoval v rozjížďce s číslem šest.
Martin Cazemier (2) vs. John Hartley (3)
Ve finále A se tím pádem objevili hned tři čtrnáctibodoví závodníci. V céčku startovali pouze dva borci, v béčku, kde se Bart Uil probil k vítězství z třetí příčky, dva. Ovšem áčkem si čtyřventily nikterak nezadaly s předchozí kategorií.
Čtyřventilové áčko: zleva Graeme Brown, Henk Snijder, Martin Cazemier a John Hartley
Arne Andersen rychle zjistil, že nemá puštěný metyl. A během třech kol neměl sebemenší možnost své zaváhání napravit. Na čele úřadoval Henk Snijder. Graeme Brown se ve druhé zatáčce dostal moc ven a nechtěně pustil Martina Cazemiera na druhou příčku. Graeme Brown měl namále i s třetím místem, protože John Hartley v těsném finiši skončil za ním jen o vlásek.
Italský trénink přináší ovoce
Jiří Kraus závodí v FT1 i se svým synem Jiřím
Ještě loni spojovaly Jiřího Krause a Aleše Plecháče nejen růžové dresy, ale i působení v obou hlavních flattrackerských kategoriích. Nyní v prestižní FT1 zůstal jen Jiří Kraus. Aleš Plecháč předal svou Yamahu synovi Danielovi. Ovšem v ef-té-jedničkách se objevil i Jiří Kraus mladší sedlající Suzuki 450 po otci. Ten coby milovník dvoutaktů vyrazil s Hondou CR 500, kterou předchází pověst o výkonu, který dokáže zvládnout jen málokdo.
Václav Gehart se brání Michalu Hlouškovi
Zatímco v dlouhodrážních kategoriích nebyl žádný Čech, mistrovský flat track odstartoval bez cizinců, pakliže mezi ně nebudeme počítat oba slovenské závodníky. Pavol Pučko, který k nové disciplíně zběhl od ploché dráhy již před šesti lety, byl proto o poznání větším favoritem při obhajobě svého titulu.
Pavol Pučko se v první jízdě hotoví k útoku na Daniela Plecháče
„Na tréninku jsem byl v Badii Calaveně,“ vyprávěl jeden z otců zakladatelů českého flat tracku. „Věnoval se mi Emmanuele Marzotto jako trenér. Tři dny ježdění, pilovali jsme hlavně starty. To je to, co mi jde nejvíc. Zbytek musím zažít.“
Jiří Kraus (2) má za sebou Michala Hloučka (11), Daniela Plecháče (3) a Romana Janošťáka (44)
Start první rozjížďky se musel opakovat. „Asi porucha na startovacím zařízení,“ vysvětloval Pavol Pučko. „Na rozpravě se říkalo, že budeme startovat na rozsvícení zelený a nakonec se startovalo na zhasnutý zelený.“
Jeden z duelů JIřího Krause (2) a Daniela Plecháče
Napodruhé všechno klaplo a vpředu se mihl zelený dres Daniela Plecháče. Toho záhy podjel Jiří Kraus, ovšem v úvodním oblouku je oba předčil Pavol Pučko. Jiří Kraus musel ještě jednou překonávat Daniela Plecháče, nicméně oba ujeli Romanu Janošťákovi, jemuž zákaz čertovských rohů na přilbě rozhodně nesebral rychlost.
Otec zakladatel úřaduje naplno
Pavol Pučko rozehrál letošní sezónu ve velkém stylu
Další průběh závodu kategorie FT1 ukázal, že se Pavol Pučko na vítězství nadřel nejvíce v první rozjížďce. V té druhé odstartoval jako blesk a ujal se vedení. Od té chvíle jen zvyšoval svůj náskok a již někdy v sedmém okruhu předjel Tomáše Kise o kolo.
Mezi Jiřího Krause a Daniela Plecháče za zády vedoucího závodníka se vklínil Michal Hloušek, který zde však vydržel cirka půlku jízdy, než klesl na čtvrtou pozici. Za sebou měl Romana Janošťáka, jenž však na sklonku osmého kola upadl. Jiří Kraus mladší se mu již bohužel nestačil vyhnout a přes ležící KTM vystřelil vysoko do vzduchu. Naneštěstí bohužel skončil s frakturou ruky v pardubické nemocnici.
Roman Janošťák předjíždí Tomáše Kise o kolo
Pokud se týká vedoucího závodníka, třetí jízda jakoby své mladší sestřičce vypadla z oka. Po dalším bleskovém startu vypálil Pavol Pučko dopředu. V čele strávil celých deset okruhů, přičemž Tomáše Kise tentokrát předčil již v tom šestém. Letos český flat track změnil styl bodování v základní části. Již se nečítají umístění, ale přiděluj se body. Vítězství je za dvanáct, takže Pavol Pučko postupoval do finále s šestatřiceti.
Michal Špaček v akci
Druhé místo dlouho držel Roman Janošťák. Jiří Kraus za ním dlouho bojoval s Danielem Plecháčem, který se v pátém okruhu dostal před něho. Pavol Pučko měl náskok zvící celé dlouhé pardubické rovinky, když se v osmém okruhu Daniel Plecháč posunul rovněž před Romana Janošťáka. Toho ve finiši těsně předčil také Jiří Kraus.
Michal Hloušek (11) sleduje, kterak Roman Janošťák (44) dotírá na Daniela Plecháče (3)
Patnáctikolovou finálovou bitvu rozehrál nejlépe Jiří Kraus. Jenže Pavol Pučko se rychle převlékl do kostýmu herce hlavní role. V první zatáčce zamířil nekompromisně před svého vousatého soupeře. A pak už to byl stejný příběh, který jsme dnes viděli již v jeho třetí repríze. Na ostatní závodníky úřadující šampión narazil, až když okolo poloviny finále začal dojíždět chvost a předjíždět jej o celé kolo.
Pavol Pučko vyhrál pokaždé, když vyjel na ovál
Ještě v úvodním výjezdu se před Jiřího Krause dostal také Daniel Plecháč, ale oba si však své pořadí zase prohodili. Ve druhém okruhu však Daniel Plecháč v zatáčce u depa překonal Jiřího Krause jednou provždy. Na nejnižší pozici pódia aspiroval rovněž Roman Janošťák.
Roman Janošťák v duchu nejnovějších reglementů už své pověstné čertoské rohy na přilbě vozit nesmí
V pátém kole se vskutku chvíli mihnul na třetí příčce, než náchodský kominík sjednal nápravu. Čerta, jehož reglementy připravily o rohy, posléze trápil Michal Hloušek. Jejich duel zuřil dlouho, než se bývalý classic v jedenáctém okruhu dostal na čtvrtou pozici. Ve čtrnáctém kole předjel Pavol Pučko Tomáše Kise již podruhé o celý okruh, vzápětí nadělil jedno Václavu Gehartovi a pak projel pod šachovnicovou vlajkou v rukou Jaroslava Kocka jako první letošní vítěz.
Klasici a veteráni nezůstávají s dramaty pozadu
Motoklub Úhřetická Lhota rozdělil síly mezi kategorie FT1 a Classics: zleva Aleš Plecháč, Daniel Plecháč a Aleš Duben
První mistrovské klání kategorie Classics nestihnul Petr Mrázek, který si při hokeji polámal žebra. Do role suveréna se stylizoval Aleš Plecháč. Již na konci úvodního kola první jízdy vedl bratru o dvacet metrů před Jakubem Matějíčkem a Petrem Hlouškem, po němž se sápal Jiří Mikšovský. Podruhé se vedení ujal Petr Hloušek. Záhy jej vystřídal Jakub Matějíček, jenže od třetího kola říkalo vedení pane opět Aleši Plecháčovi, který stačil ještě nadělit celý okruh Vladimíru Dankovi.
Jakub Matějíček odráží Petra Hlouška
Třetí jízdu vyhrál Aleš Plecháč stylem start – cíl. Zprvu jej ohrožoval Martin Hakl, jenž ale brzy musel věnovat svou pozornost blížícímu se Jakubovi Matějíčkovi. Ten se úvodní zatáčce pátého kola doopravdy dostal na druhou příčku.
Veteránský frmol: Jiří Slezák ml. (33), Jiří Slezák (64) a Jan Brožek (47)
Ve finále chyběl Jaromír Kraus kvůli poruše své krásné Yamahy, která svými žluto-bílo-černými barvami evokovala vzpomínky pamětníků na éru Kenny Robertse. Aleš Plecháč tentokrát odstartoval jako flat trackerský pánbůh a již na protilehlé rovince měl solidní náskok, jímž položil základ svému výstupu do nejvyšší sféry pódia.
Jiří Mikšovský jede před Petrem Hlouškem a Vladimír Dankem
Podobným tempem ujížděl soupeřům také druhý Jakub Matějíček, ale za ním se vytvořila čtyřčlenná skupinka, která si zadarmo nedarovala ani metr. Petra Hlouška v jejím čele ve třetím kole vystřídal Jiří Mikšovský. Chvilku byl čtvrtý Martin Hakl, než se Petr Hloušek vrátil nazpět. Martin Hakl se však nenechal zpacifikovat jen tak, avšak když se znovu posunul dopředu, ve druhé zatáčce třináctého okruhu upadl.
Aleš Plecháč hrál roli suveréna klasiků
Vrátil se zpátky do sedla, ovšem v konečném pořadí měl za sebou jen Vladimíra Danka, jehož vedoucí Aleš Plecháč změřil o kolo již v devátém z patnácti finálových okruhů. Aleš Duben byl vmžiku pátý a ve finiši neváhal atakovat Petra Hlouška.
Pád stál Martina Hakla minimálně dvě příčky v závěrečné klasifikaci
Veteráni našli tradičně svůj azyl na spodním parkovišti s výjimkou Františka Chvojky, který rozbil svůj stan v plochodrážních boxech. Po úspěšné onkologické operaci nešetřil optimismem a každému na potkání vyprávěl historku, kterak po posledním vyšetření odmítl sanitku, protože na kontrolu dorazil na motocyklu.
Václav Kvíz (66) útočí na Františka Chvojku
Na ovále pak piloti motocyklů nejstarších dat výroby tradičně drželi prim největším počtem předjetí za celé dnešní dlouhé pardubické odpoledne. Ve vítězstvích v základních jízdách se vystřídali otec a syn Slezákovi s Jaroslavem Franců. Ten ve finále v úvodním výjezdu minul staršího Jiřího Slezáka s jeho bílou ČZ. V ten moment byl vítěz známý. Nicméně za jeho zády to vřelo a šachovnicová vlajka jako druhého přivítala Jiřího Slezáka juniora.
Wolfgang Barth a Franze Greisel na pódiu dvouventilů, před nímž stojí Jiří Šmída
ELVS – dvouventily:
TOT
C
B
A
1. Wolfgang Barth, D
5 5 5
15
1.
2. Kevin Teager, GB
5 5 5
15
2.
3. Franz Greisel, D
4 4 4
12
3.
4. Uwe Wick, D
5 5 4
14
4.
5. Tom Flemming, D
2 4 5
11
5.
6. Keith Sneling, GB
3 4 2
9
1.
7. Johan Last, NL
3 3
6
2.
8. Brad Davis, GB
2 3 3
8
3.
9. Billy Haynes, GB
4 2 2
8
4.
10. Manfred Giertz, D
F 3 4
7
5.
11. Gerd Mauer, D
1 2 3
6
1.
12. John Wheatley, GB
0 T 3
3
2.
13. Andreas Blache, D
3 1 1
5
3.
14. Rainer Borchers, D
1 1 2
4
4.
15. Peter Reitzel, D
4 E –
4
16. Pierre Schröder, D
2 2 T
4
Martin Cazemier, Henk Snijder a Graeme Brown na pódiu čtyřventilů
ELVS – čtyřventily:
TOT
C
B
A
1. Henk Snijder, NL
5 5 4
14
1.
2. Martin Cazemier, NL
5 4 5
14
2.
3. Graeme Brown, GB
3 4 4
11
3.
4. John Hartley, GB
4 4 5
13
4.
5. Arne Andersen, DK
4 5 5
14
5.
6. Bart Uil, NL
3 5 E
8
1.
7. Ian Leverington, GB
2 3 4
9
2.
8. Paul Morfey, GB
2 3 3
8
3.
9. Rainer Arndt, D
4 3 3
10
4.
10. Francesco Barbetta, I
3 2 3
8
–
11. Kevin Howse, GB
5 1 X
6
–
12. Steen Larsen, DK
2 2 1
5
1.
13. Mick Norton, GB
1 2 2
5
2.
FT1: Daniel Plecháč a Pavol Pučko, Jiří Kraus chybí, protože pospíchal do nemocnice za synem
MR flat track – FT1:
TOT
FIN
1. Pavol Pučko
KTM 450
12
12
12
36
1.
2. Daniel Plecháč
Yamaha 450
9
9
10
28
2.
3. Jiří Kraus
Honda CR 500
10
10
9
29
3.
4. Michal Hloušek
Honda 450
6
8
7
21
4.
5. Roman Janošťák
KTM 525
8
X
8
16
5.
6. Václav Gehart
Suzuki 450
5
6
6
17
6.
7. Michal Špaček
Yamaha 550
4
5
5
14
7.
8. Tomáš Kis, SK
Yamaha 420
R
4
4
8
8.
9. Jiří Kraus ml.
Suzuki 450
7
7 (F)
–
14
–
FT Classics: Jakub Matějíček, Aleš Plecháč a Jiří Mikšovský
MR flat track – FT Classics:
1. Aleš Plecháč
Yamaha
12
12
12
36
1.
2. Jakub Matějíček
Yamaha
10
10
10
30
2.
3. Jiří Mikšovský
Yamaha XT 600
8
7
8
23
3.
4. Petr Hloušek
Yamaha
9
9
6
24
4.
5. Aleš Duben
Honda
6
6
7
19
5.
6. Martin Hakl
7
8
9
24
6. (F)
7. Vladimír Danko, SK
Yamaha
4
4
5
13
7.
8. Jaromír Kraus
Yamaha
5
5
E
10
–
Pohár veteránů: Jiří Slezák ml., Jaroslav Franců a Jiří Slezák st.
MR flat track – Pohár veteránů:
1. Jaroslav Franců
10
12
9
31
1.
2. Jiří Slezák ml.
12
10
10
32
2.
3. Jiří Slezák
ČZ
8
8
12
28
3.
4. Jan Brožek
9
7
7
23
4.
5. Václav Kvíz
ČZ
7
9
8
24
5.
6. František Chvojka
Jawa
6
6
4
16
6.
7. Jiří Wurm
E
4
5
9
7.
8. Jiří Matějíček
4
3
3
10
8.
9. Jiří Kozák
5
5
6
16
–
Keith Sneling odolává Manfredu Giertzovi
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
Daniel Plecháč (3) v souboji s Jiřím Krausem (3) a Romanem Janošťákem (44)
Divišov – 14. dubna
Slejvák pátečního večera prohloubil vrásky na čele divišovských pořadatelů, kteří v městečku pod Blaníkem mají na starosti přípravu trati. Louže zrcadlily modrou oblohu ještě v momentě, kdy do depa vjížděla vozidla deseti kolibříků. Nakonec však jejich úsilí přineslo zprovoznění nejmenšího z trojice dnešních oválů. Ouverturu letošního seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup ovládl Jaroslav Vaníček, ovšem v žádném případě se nedá říct, že by šlo o procházku růžovým sadem.
Bruno Belan, Jaroslav Vaníček a Lukáš Vinter stojí na stupních vítězů divišovského pohárového závodu
Pražský závodník vyhrál základní část, aniž by ztratil jediný bod. V tomto ohledu si však nemohl nic vyčítat s Bruno Belanem, který v Divišově nakopal zlou paní Smůlu do její vypasené zadnice. K čistému kontu mířil rovněž Daniel Klíma, jenže v utkání právě s Bruno Belanem přišel o všechny body, když mu ve čtvrtém okruhu zůstal viset plyn.
Zdeněk Schneiderwind bilancuje úvodní díl pohárové série:
„Jménem závodníků velké díky Honzovi Otlovi, Honzovi Hruškovi a Vaškovi Hromasovi za přípravu dráhy po včerejším dešti. Na deseti závodnících nebyla vůbec znát zimní přestávka. Vrcholem bylo finále A, kde si kluci nedarovali ani půl metru. Zazářil pražský Jakub Exler, jemuž se závody hodně povedly. Jára Vaníček a Bruno Belan by určitě chtěli dnešní výkony zopakovat na každých závodech a Míra Rosůlek musel být z výsledků Bruna určitě nadšený. Naopak Dan Klíma a Vojta Šachl se už určitě těší na další závody, protože v Divišově určitě pomýšleli na bednu. Tak příště, už ve středu v Pardubicích začíná klasický šampionát stopětadvacítek.“
Do áčka tak pronikl Lukáš Vinter, jenž zkraje závodu podlehl jen Danielu Klímovi. Strhující boj přinesl triumf Jaroslavu Vaníčkovi, Bruno Belan protnul metu jako druhý a Lukáš Vinter třetí.
Lukáš Vinter odstartoval na Adama Nejezchleba a Luboše Krejču
1. Jaroslav Vaníček, Praha
3 3 3 3
3
15
2. Bruno Belan, Slaný
3 3 3 3
2
14
3. Lukáš Vinter, Praha
2 3 3 3
1
12
4. Daniel Klíma, Praha
3 E 3 3
3
12
5. Vojtěch Šachl, Divišov
2 2 2 2
2
10
6. Jakub Exler, Praha
3 3 2 1
1
10
7. Vojtěch Zamazal, Slaný
1 2 2 2
3
10
8. Adam Nejezchleba, Chabařovice
1 1 2 2
E
6
9. Jan Jeníček, Pardubice
2 – 1 2
E
5
10. Luboš Krejča, Praha
2 L F L
3
5
Poznámka: závod se konal na nejmenší dráze
Vložené jízdy:
Karel Průša, Slaný
1. 1. 1. 2.
Tony Katra, Slaný
2. 2. 2. 1.
Deset závodníků zahájilo letošní PRO-TEC Speedway Mini Cup
Praha – 14. dubna
Ozvěny excelentního Prague Open ještě nestačily doznít a pražská Markéta se opět chystá otevřít svou náruč plochodrážním fanouškům, aby jim na svém kolbišti servírovala další vrcholný podnik české sezóny. V úterý zde totiž startuje česká extraliga. Zatím je nesporně příliš brzy na lámání chleba ohledně rozebírání medailových sad. Nicméně v banku leží divoká karta pro českou velkou cenu. Všechno nasvědčuje, že ji získá někdo z dvojice Václav Milík – Josef Franc, přičemž Pavel Ondrašík se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jedním z faktorů na misce vah by mohlo být i nešťastné středeční zranění Martina Vaculíka.
Jaký je Váš názor?
Loading ...
Čekání na duel Václav Milík vs. Josef Franc
Nominaci Václava Milka na divokou kartu lze jen těžko zpochybnit
Václav Milík byl poprvé jmenován divokou kartou českou velké ceny v roce 2014. Od té doby na Markétě se startovním číslem šestnáct nevyjel nikdo jiný. A postavení české jedničky jej činí žhavým kandidátem také pro letošní rok.
„Žhavým kandidátem určitě je,“ uvádí Pavel Ondrašík na adresu pardubického kapitána. „Ale musím říci, že po sobotním výkonu Josefa France v závodě Prague Open, bude muset v úterní extralize prokázat, že je opravdu nejlepším českým jezdcem, jelikož Francova forma se na začátku sezóny jeví jako vynikající.“
Josef Franc ve finále Prague Open vskutku předvedl podívanou, která směle aspiruje na označení jízda roku, přestože pětistovky v ostré akci u nás zaburácely pouze jednou. Dal jasně najevo, že si místo v české velké ceně zaslouží. Václav Milík loni stál jako první Čech vůbec na pódiu naší velké ceny, přesto nejsou nějaké tlaky preferovat tentokrát pražského závodníka?
Finálové drama sobotního Prague Open: Josef Franc míří do cíle před Hynkem Štichauerem a Eduardem Krčmářem
„Jak jsem zmiňoval v předchozí odpovědi, Pepa jede zatím výborně, ale je potřeba, aby se tito dva závodníci spolu utkali na dráze,“ připomíná Pavel Ondrašík skutečnost, že si Josef Franc ve svém suverénním počínání při Prague Open nepřivěsil skalp jediného závodníka užší české špičky. A to proto, že Václav Milík v té chvíli hájil barvy Wroclawi v polské extralize.
„Vaškova forma v polské lize je také dobré, proto bude letošní rozhodování velice těžké,“ konstatuje sportovní šéf pražské Markéty a dodává, že svou roli může paradoxně sehrát i zlomený kotník Martina Vaculíka. „Na druhou stranu při jeho zranění a po jeho nahrazení Iversenem bude Vašek první náhradník pro celý seriál. Ještě je dostatečná doba, aby mohl zasáhnout jako stálý účastník a my tak měli na pražský závod dvě místa ve startovním poli.“
V akci všichni uchazeči také o osmnáctku
Nechybělo mnoho a sedmnáctku si z Prahy odvezl Hynek Štichauer
Hovoříme-li o čase, letos ho ovšem výbor Markéty nemá nazbyt. Česká velká cena přece jen bývala později a zainteresovaní odborníci měli možnost vidět v akci víckrát kandidáty nejen na divokou kartu, ale i na číslo osmnáct. Za těchto okolností by se zdálo moudřejší přehodit první finále českého šampionátu s domácí juniorkou. Ovšem začátek boje o domácí titul by na prvního máje přece jen mohl přilákat více diváků, kteří by mohli zopakovat slušnou návštěvu z Prague Open.
„Na pražské Markétě se již léta závody jezdí pravidelně v úterý,“ reaguje Pavel Ondrašík. „Proto v případě letošního svátku jsme se v klubu rozhodli, že prvního května uspořádáme závod mistrovství republiky seniorů, jenž by mohl být takovým podobným lákadlem jako Prague Open, které mělo poměrně velkou diváckou kulisu. Doufáme, že budeme mít podobné počasí a závod přiláká více fanoušků.“
Ale zpátky k velké ceně. Držme se faktů, Josef Franc si při Prague Open vyjel sedmnáctku a může aspirovat i na divokou kartu. Ve hře zůstává post druhého náhradníka, možná i prvního, dostane-li šestnáctku Josef Franc a Václav Milík bude od BSI povolán jako stálý účastník. Tím pádem máme velké spektrum závodníků, kteří by se při SGP České republiky představit.
Mohou být při SGP České republiky v akci také Matěj Kůs či Ondřej Smetana?
Kamenem úrazu však může být nová extraligová filozofie pražské Markéty. Tomáš Topinka se totiž nikterak netají se strategií stavět do každého klání vyšší ligové divize dva juniory. Jenže právě při Prague Open je předčili pražští senioři, které by ovšem kouč úřadujících šampiónů nemusel do své úterní sestavy pozvat. A tím by přišli o šanci oslnit výbor, který by teoreticky mohl oněmět v úžasu nad jejich výkonem a jako jeden muž zvolat při nominaci ‚to je on, mého nejlepšího vědomí a svědomí šampión!‘
„Myslím si, že toto nehrozí,“ odvrací Pavel Ondrašík se smíchem pokus o konspirační teorii. „A všichni potencionální uchazeči o startovní číslo osmnáct by se měli úterního závodu účastnit.“
Další odpovědi poskytne přímo samotný závod, který je na programu v úterý od osmnácti hodin.
Již nejbližší úterý poodhalí tajenku českého obsazení pražské velké ceny
Mariánské Lázně – 13. dubna
Pakliže jste loni v říjnu shlédli mistrovství republiky na dlouhé dráze v Kopřivnici, stali jste se svědky vpravdě historické události. O dlouhodrážní titul se totiž mimo Mariánské Lázně bojovalo v české historii vůbec poprvé, ale všechno nasvědčuje, že také naposledy. Letos se šampionát vrátí na západočeský lázeňský kilometr, ačkoliv půjde o improvizované řešení.
Josef Franc drží ojedinělý rekord, protože jako jediný se stal mistrem republiky na dlouhé dráze na dvou různých stadiónech
V současných dnech je v Mariánských Lázních doopravdy rušno, protože po dlouhatánském ovále, kudy vpravdě kráčely světové dějiny, se pohybují pracovní stroje. „Grejdruje se dráha,“ popisuje aktuální dění Karel Kadlec, který současně s koncem svého závodění rozhodně neopustil své aktivity manažerského charakteru. „Stáhnou písek, co tam byl, dolů a daj‘ tam něco novýho, což nebude tak finančně náročný jako nový materiál.“
Letos se v Mariánských Lázních bude závodit jeden jediný den. V sobotu 2. června je sem naplánovaná světová kvalifikace o postup do challenge. Po jejím skončení přijde na řadu mistrovství republiky, což je koncept obdobný letům 1997 a 1998.
Plán je rozšířit české závodníky o cizince startující ve světovém šampionátu a vytvořit desetičlennou startovní listinu. S ní by se konala dvě semifinále, odkud by se postupovalo do finále, které by určilo pořadí šampionátu republiky.
V Mariánských Lázních se pilně pracuje na tamním kilometru
Praha – 12. dubna
Čtvrteční odpoledne zastihlo pražské stopětadvacítkáře v tréninkovém rytmu na malé Markétě. A v sobotu dopoledne úderem desáté v Divišově startuje pohárový seriál PRO-TEC Speedway Mini Cupu. Mladší závodníci sice sedlají menší motocykly, nicméně jejich souboje si v dramatičnosti nikterak nezadají s velkými hochy, takže divišovský podnik může být pro diváky vhodným protipólem k dlouhodrážní ELVS a mistrovským flat trackem v Pardubicích.
Zbyněk Krejča, Jaroslav Vaníček a Jakub Exler při tréninku na Markétě
Loading ...
